15. kapitolka :) pls komentujte :)
03.05.2009 (17:38) • betuli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1732×
Edward mě táhl za ruku někam do lesa. ,,Kam jdeme?´´ ptala jsem se zoufale. ,,Bello klid! Nechci ti ublížit.´´ uklidňoval mě.
,,Po tom dnešku ještě chceš abych ti věřila? Víš jak jsem se bála? Edwarde řekni mi pravdu! Ty už mě nemiluješ?´´řekla jsem skoro šeptem a na poslední slabice se mi zlobil hlas. Edward se na mě podíval zděšeným pohledem.
,,Jak- jak si na to přišla že te nemiluji,´´ klepal se mu hlas ,,Bello?! Jak vůbec můžeš myslet na takovéhle věci?´´
,,Odpusť.´´ zašeptala jsem.
,,Miluju tě! Miluju tě víc než vlastní život,´´usmál se na mě.Ne však očima, v očích měl strach, bolest ,,Nehci ti ublížit. Nikdy jsem nechtěl. Bello věř mi.´´
,,Já ti věřím jen. Bojím se. To ráno moc mě to vyděsilo. Moc.´´ položil mi ruku okolo pasu a zdlouhavě mě políbil.
,,Nemáš se čeho bát. Jsem tu s tebou.´´ Pomalu jsem ho začala svlékat, ale on mě zastavil. Podívala jsem se na něj a on se usmál svým pokřiveným úsměvem, který tak miluji. ,,Teď ne.´´ řekl a pomalu si začal zapínat knoflíčky na košily, které jsem mu stihla rozepnout. ,,Proč?´´nevěřila jsem tomu, že by mě Edward odmítnul. Můj Edward. Co je to dneska za den? Proč mi dnes všichni ubližují? ,,Nemůžeš se rozcuchat ani si zničit oblečení.´´oznamoval mi Edward. ,,Proč?´´ ptala jsem se znova a pořád dokola.
,,Klid Bello.´´ Klid? Já mám bejt klidná, když ani nevím co se to právě děje s mojí rodinou. Proč je Edward tak odtažitý?
,,Edwarde co se to děje?´´ ptala jsem se ho a v hlase mi bylo slyšt náznak hysterie, která u mě teď převládala.
,,Bello. Bellinko,´´ nežně si mě k sobě přivinul a hladil mě po vlasech ,,já ti nikdy nechtěl ublížit ani Alice nebo Rosalie.´´
,,A tamto?´´ ptala jsem se a hlas se mi třepal na každé slabice.
,,Ony ti jen chtěla udělat krásné výročí byl to takový dárek od nich.´´ políbil mě a potom mi zašeptal do ucha : ,,Si ta nejkrásnější upírka jakou jsem kdy viděl.´´ Usmála jsem se na něj a on mi úsměv ihned oplatil. ,,Děkuju.´´ pošeptala jsem mu na zpátek.
,,A kampak máme namířeno, že si nesmím pomačkat ani kousek a rozcuchat ani vlásek.´´ řekla jsem žertovně.
,,No přeci na focení.´´
,,Na focení?´´ ptala jsem se vyděšeně.
,,No je to naše první výročí. Sice už bylo před pár dny, ale potřebujeme rodinnou fotku.´´Takže tam bude i Renesmé.Moje sluníčko.
,,Renesmé?´´ při zvuku jejího jména jsem se podívala na Edwarda.
,,Už tam čeká,´´ odpověděl mi a zatahal mě za ruku ,,je čas všichni už tam budou.´´
,,Všichni?´´ ptala jsem se vyděšeně. ,,Takže i Phil, Charlie a maminka?´´
,,Ano.´´ odpověděl Edward na mou otázku, ale to už jsme nasedali do auta a mířili kamsi pryč. Kamsi na focení?!
Edward zaparkoval před bílou budovou, která se tyčila až k nebi. Na parkovišti okolo nás stály jen ty nejmodernější auta a z každého rohu vykukoval policista. Všude byly různé kamerky a alarmy. No mohla jsem si myslet, že nejdeme za žádným obyčejným fotografem, ale tohle? Najednou okolo nás projela dlouhá bílá limuzína a z auta vystoupil postarší muž. Měl nakrátko ostříhané hnědé vlasy, které se mu lehce vlnily. Na sobě měl bílý oblek a uvnitř svěle modrou košily s černou kravatou. Všechno mu krásně ladilo k sobě. Jakmile spatřil Edwarda usmál se a šel naším směrem. Za ním z auta vyskočily dvě mladé a krásné dívky. V rukou měly kufříky a na sobě měly stejné šaty. Jedna modré barvy a druhá zelené. Boty přesně naopak. Ta první dívka měla dlouhé vlnité blonďaté vlasy, které jí spadaly přes ramena a když zafoukal vítr nahrnuly se jí do očí a ona je pak něžně sundala pryč. Ta druhá byla přesný opak. Měla krátce sestřižené vlasy černé barvy a ty jí volné plály ve větru. Po chvíli, jako když se spojí drátky u nějakého elektronického přístroje mi to došlo. Ty dívky obě dvě ta blondýnka byla strašně podobná Rosalie a ta druhá byla zase celá Alice. Podívala jsem se na Edwarda a ten jen jemně přikývnul. Jak věděl na co mi má odpovědět? Asi mu to muselo být hned jasné, že na to přijdu, že si jsou strašně podobné.
,,Dobrý den Edwarde,´´ pozdravil mužský hlas. Vzhlédla jsem a podívala se mu do tváře. Byl to ten muž z té limuzíny a obě dívky mu oddaně stály po boku ,,koukám že máte překrásnou manželku a kde je ta dceruška co jste mi sliboval. Jak dlouho jsme se už neviděli? Pět- deset let?´´
,,Děkuji Arnolde. Také vás zdravím. Koukám že vy jste taky obměnil své pomocnice. Těší mě dámy,´´ řekl Edward a něžně pokynul k těm dívkám, které najednou začali v obličeji rudnout. Obě se usmály a potom se podívali jinam ,,Ano je to už dlouhá doba co si naši rodinu naposledy fotil.´´ pokračoval Edward. Takže ten muž je fotograf. Došlo mi. Usmála jsem se nad tím, jak mi všechno tak pěkně dochází. ,,Má milá nad čím se usmíváte?´´ zeptal se mě mužský hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než Arnoldovi.
,,Jen jsem si na něco vtipného vzpoměla.´´ odpověděla jsem z klidem.
,,Myslím že už je čas. Alice bude nervózní.´´ pověděl nám Edward a pokynul ke dveřím.
,,Ano jistě,´´ ozval se Arnold ,,dámy.´´ obě dívky se za ním otočily a všichni se vydali dovnitř. My s Edwardem jsme ještě chvíli stáli a čekali. Určitě věděl, že mám ještě plno otázek a že je budu chtít zodpovědět.
,,Kolik jich můžu položit?´´ zeptala jsem se ostýchavě.
,,Tolik kolik uznáš za vhodné.´´ odpověděl klidně.
,,Takže tolik abych moc nerozčílila Alice.´´ upřesnila jsem to. Edwardovi se na tváři vykouzlil ten sladký úsměv.
,,Přesně tak Bello.´´ odpověděl mi svým sametovým hlasem.
,,Ta podoba.´´ vydechla jsem. Edward hned pochopil co mám na mysli.
,,Víš ony dvě já je tedy neznám, ale přečetl jsem si v jejích myslích, že už se nemůžou dočkat az se sejdou s mýmy sestrami.´´
,,Takže?´´
,,Ano Arnold jim ukazoval naše fotky a ony chtěly vypadat jako Alice a Rose.´´
,,A ten muž?´´ zeptala jsem se.
,,Arnol je náš rodinný přítel už několik desítek let. Je to takový náš občasný fotograf. Fotil páe Rosaliných a Emmettových svateb a některé naše zakončení školy.´´
,,On?´´ nechápala jsem.
,,Ne on není upír.´´
,,A to mu to nepřijde divné?´´ oponovala jsem.
,,Pamatuješ na J. Jekse?´´
,,Jo.´´ odpověděla jsem a nechápala kam tím Edward míří.
,,On taky ví, že nestárneme.´´ objasnil mi. Jo jasně už mi to došlo ta souvislost. Na J. si pamatuju. Dělal mi ty falešné papíry loni v zimě. Pamatuji si jak se mě bál a jaký měl respekt z toho, když mluvil o Jasperovi.
,,Myslím že už musíme jít. Alice se zlobí a dává to hodně najevo. Její myšlenky jsou celkem hlasité.´´ zatahal mě za ruku a já jen kývla na souhlas. Pomalým krokem jsme mířili dovnitř.
16.kapitola http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/temny-uplnek-16-temny-uplnek/
prosím pište komentáře
Autor: betuli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Temný Úplněk- 15.Rozhovor:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!