Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temný les - 4.část

dracula


Temný les - 4.částNo tak se mi podařilo napsat další díl. Snad se bude líbit ;)

 

4.Část

 

Přesně jak Jasper sliboval. Žraloci, stejně tak i ostatní mořští tvorové, se nám obloukem výhýbali. Asi tak v polovině cesty jsem se úplně uklidnila a začala obdivovat korály a různé krásy, které se před námi neschovali. Také jsem měla čas přemíšlet. Vybavila jsem si opět tu scénu jak se Jasper z ničeho nic zřítil na zem. Nechápala jsem to. Prý nějaká schopnost. Schopnost... Upíři mají schopnosti? Něco jako hlavní hrdinové v seriálu Heroes? Jeden z nich umí létat... umí také nějaký upír létat? A jaktože mi Jasper neřekl nic o zvláštních schopnostech, jestli je má každý upír... Má Jasper nějakou schopnost? A co jeho rodina? Tahle myšlenka se rozdělila dvěma směry. Jako upír jsem měla rychlí mozek, mohu přemýšlet o dvou věcech najednou, tak jako teď. Pomyšlení na Jasperovu rodinu mi připomnělo babičku a dědu. Bylo mi smutno a mrzelo mě že jsem je tam musela nechat a odejít bez rozloučení. Druhý směr mého myšlení byl stále jeho rodina. Už mi popsal všechny členy, ale stejně si je nedokážu představit. Opět mé myšlení přeladilo na schopnosti. Ještě jsem chvíli bezcílně bloumala myšlenkami o schopnostech a spoustě otázek, když mi v hlavě vystanul obrázek. Čarodějky.

Seriál Čarodějky jsem měla ráda jako malá. Vždycky jsem si přála být jako ony, mít nějakou výjimečnou schopnost. Ale důležité je že to jak jsem Jaspera shodila - možná odhodila - na zem, to se podobá jedné schopnosti co měla jedna z těch Čarodějek. Myslím že se tomu říká telekineze, nebo tak nějak a znamená to schopnost hýbat věcmi - možná i lidmi. Nevím jestli je moje teorie správná, ale pravděpodobně budu moc hýbat něčím jenom pomocí mysli.

Jak jsem se tak zamyslela, ani jsem si nevšimla, že už jsme se přiblížili k pevnině. Jasper měl pravdu, připlavali jsme k Americe večer. Nenápadně jsme se přesunuli do lesa, který začínal hned na pobřeží. Odhadovala jsem kde asi tak jsme. Na severo-východní straně Severní Ameriky. Když jsme vklouzli do lesa, vydali jsme se na lov. Jasper ulovil nějakého medvěda a já pár losů. Pak jsme se opět vydali na cestu, tentokrát po souši.

„Michaela?" Jasper se na mě otočil po chvilce mlčení.

Michaelo?

„Just call me Misha" poradila jsem mu poté, co jsem slyšela jaké problémy měl s vyslovením mého jména.

Prostě mi říkej Misha [Miša]

„OK. What did you thing?" zeptal se zvědavě.

OK. Co jsi myslela?

„When?" nevěděla jsem co myslí.

Kdy?

„In the ocean," vysvětlil „Sometimes I envy Edward." Povzdechl si.

V oceánu. Občas závidím Edwardovi.

„Mmmmm..." přemýšlela jsem na co jsem myslela v oceánu. „I though about my talent....Edward? Why?"

Přemýšlela jsem o mé schopnosti... Edwardovi? Proč?

„Ehm... He has a talent. You'll see." Vypadá to že mi to neprozradí.

Ehm... On má schopnost. Uvidíš.

„And who else from your family has a talent?" teď jsem se pro změnu ptala já.

A kdo další z tvé rodiny má nějaký talent?

„Me and... Alice" zatvářil se bolestně když to řekl.

Já a... Alice

„What you can do? With your talent?"

Co dokážeš? S tvým talentem?

„Ehm... I won't say it you. Just feeling!" poradil mi.

Ehm... Neřeknu ti to. Jen se soustřeď na své pocity.

„OK, I'll try it."

OK. Zkusím to.

Jak jsem řekla tak jsem vykonala. Pořádně jsem se soustředila na své pocity, ale nevěděla jsem co čekat. Nedělalo mi problémy běžet rychleji než jezdí auta po dálnici a zároveň se soustředit na něco jiného. Pochvíli jsem pocítila radost. Nevěděla jsem proč, ale prostě jsem se radovala. Potom radost nahradil smutek, opět jsem nevěděla co mě rozesmutnilo. Nakonec se dostavil vztek. Byla jsem naštvaná. Na všechny, na všechno. Vztekala jsem se, protože jsem nemohla přijít na Jasperovu schopnost, protože jsem se nemohla rozloučit s babičkou a dědou, protože jsem upír. Stále jsem byla naštvaná, ale něco ve mně se mě snažilo uklidnit.

„You! ... How you do it?" osopila jsem se na něj, když mi to došlo. To on si hraje s mými pocity!

Ty!... Jak to děláš?

„It's my talent" pokrčil rameny. Wow, to je zajímavé. Jsem zvědavá jakou schopnost má Alice a Edward.

To je můj talent.

Tok myšlenek plul dál a skončil opět u mé zvláštní schopnosti. Řekla jsem si, že bych něco mohla zkusit.

V dálce jsem si vyhlédla strom a plně se soustředila na to, abych s ním pohnula. Čekala jsem že se třeba pomalinku bude sunout, ale on nic. Ještě víc jsem se koncentrovala a po chvíli už nevnímala nic jiného. Pak najednou ten strom odlétl do zadu a roztříštil se o skálu, která byla vzdálená asi kilometr od toho stromu. Celé se to seběhlo tak rychle, že to žádný člověk nemohl zaznamenat. V jednu chvíli tam strom stál a o vtřeinu později už se tříštil o skálu. Avšak hluk neodpovídal té rychlosti. Žádný člověk si toho pohybu asi nevšiml, ale tu ránu museli slyšet všichni. Šokovaně jsem se zastavila. Mého společníka ta hlučná rána taské zastavila. Nevěřícně na mne pohlédl. Podle mého šokovaného výrazu asi poznal, že jsem to způsobila já. Vytřeštil oči ještě víc.

„That was... you?" ověřoval se.

Tos byla... ty?

Němě jsem přikývla.

„Wow, it's amazing!" zvolal.

Wow, to je úžasné!

„Let's go.We'll be there in hour." Pobídnul mě, abych šla.

Pojďme. Budeme tam do hodiny.

A tak jsme se zase rozeběhli, po chvilce jsme míjeli tu skálu. Pod ní byli kousky dřeva a větve, to z toho rozpadlého stromu. Obdivně jsem si to prohlédla a  pokračovala dál. Cestou se mi podařilo stejným způsobem - ale s menším úsilím - odhodit pár keřů.

Jak Jasper sliboval, do hodiny jsme dorazili do státu Washington, vedl mne k městečku zvánemu Forks.

 

3. část // 5.část /



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Temný les - 4.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!