Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temný les - 3.část

27.04.2009 (16:55) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1575×

3.Část

„I think, that we can go to my family." odpověděl zamyšleně.

Myslím, že můžeme jít k mé rodině.

„To your family?" zeptala jsem se zvědavě.

K tvé rodině?

„Yes"

Ano

„You live with your family? Can I go back to my grand-parrents?" Pocítila jsem naději.

Ty žiješ se svou rodinou? Můžu se vrátit k mým prarodičům?

„Oh, no!" zvolal. „I'm sorry, you didn't understand. I though my vampire family."

Oh ne! Promiň, nerozuměla jsi mi. Myslel jsem mou upíří rodinu.

„What? You have VAMPIRE family?"

Cože? Ty máš UPÍŘÍ rodinu?

Teď už jsem vůbec nic nechápala. Doufala jsem že mi to nějak vysvětlí.

„We live together. Sometimes we go to school. We pose as people. Family. Carlisle - he is oldest, is like father, who adopted as, children. My brother Emmet is fell in love with Rosalie. Alice and me... it's complicated. And Edward is Alone."

Žijeme spolu. Vydáváme se za lidi. Rodinu. Carlisle - je nejstarší, jako otec, který nás děti adpotoval. Můj bratr Emmet je zamilovaný do Rosalie. Alice a já... to je komplikované. A Edward je sám.

Ow... to je dost komplikovaný. Takže... Jasper má přítelkyni.

„Say it. Alice is your girlfriend. I understand. And.... You haven't got a mother?" zeptala jsem se.

Řekni to. Alice je tvá přítelkyně. Chápu. A... Vy nemáte matku?

„Oh.... Yes! I forget for Esme. She's Carlisle's wife." Rychle vysvětloval. Málem jsem mu nerozumněla.

Oh... Ano! Zapomněl jsem na Esme. Ona je Carlisleova žena.

„And Alice is not my girlfriend." smutně se na mě pousmál.

A Alice není má přítelkyně.

Koukala jsem na něj překvapeně. No ... každopádně by nebylo špatné poznat jiné upíry.

„When I can goodbye my family?" zajímal jsem se.

Kdy se můžu rozloučit s mou rodinou?

„Never."

Nikdy.

„What? Why? I can't go back to them?" vyděsila jsem se.

Co? Proč? Nemůžu se k nim vrátit?

„No. You could kill them."

Ne. Mohla bys je zabít.

„What? No, I couldn't!"

Cože? Ne, nemohla!

„Believe me! It will be better, when we hit road."

Věř mi! Bude lepší když vyrazíme na cestu.

S těmito slovy opravdu vyrazil. Ne, že by šel. On ani neběžel. Prostě zmizel. Byl strašně rychlý. Radši jsem vyběhla za ním a brzy jsem ho dohnala. Divila jsem se, že jsem tak rychlá, ale dospěla jsem k názoru, že takhle rychlí budou všichni upíři. Mrzelo mě, že se nemohu rozloučit s babičkou a dědou. A že už je nikdy neuvidím, ale jestli má Jasper pravdu, je lepší když je neohrozím. Ani jsem nevěděla kde jsme byli když jsem se probudila z přeměny. Pravděpodobně někde mimo ČR. Teď jsme doběhli k moři. Nebyla tu žádná pláž, jen útesy a pod nimy moře.

„Ehm, Jasper! Why we are here? And where live your family?" zeptala jsem se a pohlédla na něj.

Ehm, Jaspere! Proč jsme tady? A kde žije tvá rodina?

„This is Atlantic. My family live i Washington." odpověděl a pobaveně sledoval mou reakci.

Tohle je Atlantik. Moje rodina žije ve Washingtonu.

Nejprve jsem na něj vytřeštila oči, zírala s otevřenou pusou. Po chvilce jsem se začala třást, vzpomněla jsem si na svou fóbii ze žraloků.

„I... I....  Sharks..." steží jsem ze sebe vysypala.

Já... Já.... Žraloci...

Rozesmál se. Hodně. Smál se dobrou čtvrt hodinu. Pomalu jsem se uklidňovala a řikala jsem si že si asi dělá legraci, přece by nechtěl plavat přes celej Atlantik!

„You... stupid... That was a bad joke!" vynadal jsem mu.

Ty... stupidní.... To byl blbej vtip!

Opět se začal smát, tentokrát snad ještě víc. A já si myslela že víc smát se už nelze.

„It... wasn't ... joke" vysoukal ze sebe během záchvatu smíchu.

To ... nebyl... vtip

Cože?? Ne, to nemůže myslet vážně!

„You are kidding me!" vyhrkla jsem, značně popuzená.

Si ze mě děláš legraci!

„No! Really!" snažil se o vážnou tvář, ale koutky úst mu cukali.

Ne! Fakt!

„We are the most dangerous predators on the world. Sharks is scared from us! And we don't need breath." vysvětloval svůj bláznivý nápad dostat se do Ameriky přes Atlantský oceán.

My jsme nejnebezpečnější predátoři na světě. Žraloci z nás mají strach. A nepotřebujeme dýchat.

„We can be at America tomorrow night. When we start ringt now."

Můžeme být v Americe zítra v noci. Pokud vyrazíme hned.

„I can't do it. I want fly. In aeroplane." dodala jsem, aby ho náhodou nenapadlo mě tam hodit.

Nemůžu to udělat. Chci letět. Letadlem.

„No" řekl tvrdě. Zdálo se že je to jeho poslední slovo, ale já se jako umanutá postavila proti němu, založila si ruce na prsa a koukala mu do očí.

„I don't walk."

Nejdu.

Pak se stalo něco divného. On... Spadl? Propalovala jsem ho pohledem a soustředila se na to, že se mnou nehne, když v tom se zakymácel a spadl na záda. Vůbec jsem netušila co se stalo. V jednu chvíli se na mě díval nesmlouvavým pohledem a v druhou už ležel na zemi a zděšeně těkal očima kolem sebe.

„What..." oba dva jsme najednou zašeptali. V jiné situaci bychom se asi smáli, ale ne teď.

Co...

„What did you do?" udiveně jsem na něj koukala.

Co jsi dělal?

„Me?" vytřeštil oči.

Já?

„You!" Nechápala jsem proč se diví. Ten kdo spadl je přeci on, ne já!

Ty!

„Not me! That was you!" obvinil mne.

Ne já! To jsi byla ty!

„Me?" teď jsem zase udiveně zírala já.

Já?

„Yes! I don't know how, but you did it!" pomalu vysvětloval.

Ano! Nevím jak, ale ty jsi to udělala!

„Mmmmm..." přemýšlel zatímco se zvedal opět na nohy.

„I thing, it is your talent" promluvil po chvilce.

Myslím, že tohle je tvá schopnost

„Talent? My? How?" nikdy jsem nebyla na nic talentovaná, nic mi nešlo. Abych teď měla nějakou schopnost? Zvláštní...

Schopnost? Moje? Jak?

„It's next reason, why we must go to Amerika" s těmito slovy na mě skočil a oba jsem dopadli do vody.

To je další důvod, proč musíme do Ameriky

Byl to dobrý tah. Na pevnině bych ho snadno přeprala, byla jsem silnější a teď ještě ta má zvláštní schopnost. Ale na neštěstí jsem měla pramalé zkušenosti s plaváním. Od malička jsem se bála moře, v létě jsem se koupala v bazénu, nanjevýš v rybníku, kde jsem stačila. Vlastně jsem nikdy nebyla u moře, ale často jsem se koukala na filmy jako ,Čelisti' nebo ,Útok z hlubin' kde žraloci útočili na lidi. Z těchto filmů mám trauma na celý život a bojím se do moře - nedej bože snad do oceánu! A k mé smůle jsem právě teď v Atlantském oceánu a krásný upír mě táhne z Evropy do Ameriky. Prekérní situace!

2. část // 4.část

Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temný les - 3.část: