Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství prokletých: Kapitola XVII. - Návštěva z Denali

22.06.2009 (22:00) • Zblunk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2549×

Páteční odpoledne jsme u Cullenů strávili opět učením. Emmett si nedal říct a oznámil mi, že ze mě chce mít vzornou studentku. Dobré na tom bylo to, že když jsem něco udělala správně, tak jsem dostala náležitou odměnu. To mě motivovalo k nadlidským výkonům.

„Nat," oslovila mě Renesmé, když bez zaklepání vtrhla do Emmettova pokoje. „Esmé ti udělala večeři, pojď si ji sníst dokud je teplá."

„Dobrá, pro dnešek toho necháme," zavelel Emmett. Společně jsme šli do obývacího pokoje.

Edward, Bella, Alice a Jasper se dívali na televizi, Carlisle si četl noviny, Renesmé se posadila k jídelnímu stolu vedle Jacoba a Esmé mi právě servírovala přírodní steak s bramborami. S chutí jsem se dala do jídla.

„Je to opravdu skvělé Esmé, vaříš úžasně," pochválila jsem ji. Věnovala mi spokojený úsměv.

„Carlisle," řekla najednou Alice, „proč nám neřekneš tu skvělou novinu?"

„Ach, málem bych zapomněl," přiznal se Carlisle a odložil noviny na stolek. „Dnes mi volala Tanya, zítra nás všichni přijedou navštívit."

„Tak to je skvělé, dlouho už se tu neukázali," konstatoval Edward.

„Tanya?" Zajímala jsem se, když jsem polkla sousto.

„Tanya, Kate, Garrett, Carmen a Eleazar jsou taková naše vzdálenější rodina," vysvětlil mi Emmett. „Jsou to také upíři vegetariáni, stejně jako my, takže se jich nemusíš bát. Kdysi fungovala jejich rodina v trochu jiném složení. Původně byly tři sestry Tanya, Kate a Irina. Po pár staletích se k nim přidali Carmen a Eleazar. Když se tu tenkrát objevili Volturiovi po Renesméině narození, tak zabili Irinu. Mysleli si, že nás tím vyprovokují k boji a pak nás zničí, ale to se jim nepovedlo. A tenkrát se k Tanyině rodině přidal Garrett. Naše vztahy se od té doby hodně prohloubily. Často nás navštěvují."

„Možná by bylo lepší, kdybych zůstala doma," řekla jsem váhavě.

„Proč?" Zeptala se Renesmé.

„Nemusíš se jich bát. A od teď patříš do naší rodiny také, takže nevidím důvod, proč by tě neměli poznat." Přidal se Carlisle.

„Myslela jsem, že by se třeba mohli zlobit kvůli tomu, že o vás všechno vím. Nechtěla bych působit další potíže." Přiznala jsem.

„Toho se neboj zlatíčko," uklidnil mě Emmett. „S Bellou tenkrát taky neměli problém."

Přikývla jsem a dál se věnovala večeři. Alice byla zklamaná, že stále ještě nepřišla má nová šatní skříň a mrzelo ji, že zatím nenosím oblečení, které jsme spolu nakoupily. Aby si trochu zvedla náladu, tak mě donutila, abych se všem v pár jejích modelech předvedla. Bylo to příšerné, ale když jsem viděla její nadšení, tak jsem nemohla odmítnout. Naštěstí už byla spousta hodin a já vypadala celkem unaveně.

„Zítra přijďte brzy, denalští tu budou okolo deváté a předtím ještě musím stihnout Natalii trochu upravit," informovala nás Alice, když jsme se chystali k odchodu.

„Rozkaz sestřičko, přinesu ji čerstvou," zavtipkoval Emmett.

Všichni mi popřáli sladké sny a pak už mě Emmett unášel tmavou nocí k mému domu. Položil mě do postele a zamyšleně si mě prohlížel.

„Děje se něco?" Zeptala jsem se.

„No víš, jen by mě zajímalo, co na tobě Alice chce vylepšovat," prohlásil zadumaně. Usmála jsem se na něj.

„Vždyť ji znáš, vždycky je co vylepšovat," ujistila jsem ho s úsměvem. Čekala jsem, že si ke mně přilehne, ale on pořád stál a zamyšleně si mě prohlížel. „Ještě něco?" Zajímalo mě. Z jeho pohledu jsem začínala být nervózní.

„Trápí mě jedna věc. Za tu dobu, co jsem se vrátil jsem ještě neviděl ty tvé jizvy. Převlékáš se vždycky v koupelně a i na noc si necháváš šátek," vyčetl mi. Po úsměvu ani památky.

„Ne Emmette, to nejde," bránila jsem se.

„A proč? Snad je přede mnou nechceš skrývat celý život." Vypadal trochu zvědavě a taky smutně.

„Vypadají hrozně, nechtěj je vidět," řekla jsem a sklopila zrak. Nebylo mi to příjemné.

„Ale no tak, lásko, jsem upír. Viděl jsem už spoustu hrozných věcí a pár jizev mě vážně nerozhází," naléhal.

Chvíli jsem se sebou bojovala, na jednu stranu jsem mu chtěla vyhovět, ale na tu druhou jsem se styděla. Když jsem uviděla ten jeho smutný psí pohled, tak jsem se nedokázala ubránit. Vstala jsem z postele, stáhla roletu a pak jsem se pomalu začala svlékat, otočná k němu zády. Nakonec jsem zůstala jen ve spodním prádle. Vlasy jsem si přehodila dopředu a lehla si na postel. Zavřela jsem na chvíli oči a zhluboka se nadechla. Emmett si ke mně přisedl a jemně odhrnul vlasy z mého krku. Velice něžně po jizvách přejížděl konečky prstů. Cítila jsem, že se mi do očí hrnou slzy. Byly to slzy vzteku, byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem to dovolila. Připadala jsem si teď jako to nejohyzdnější stvoření na světě a můj anděl se na to musel dívat. Čekala jsem, že odvrátí zrak nebo že rovnou uteče, ale nestalo se tak. Dlouho si prohlížel každý centimetr té obrovské jizvy a stále přes ni přejížděl prsty. Pak se náhle naklonil a na každý její kousek mě něžně políbil. V první chvíli mě to vylekalo a trochu jsem sebou trhla. Emmett mě pohladil po tváři a pokračoval. Začalo to být celkem příjemné. Když usoudil, že můj krk už dostal náležitou péči, tak své polibky přesunul na můj hrudník a pokračoval až na bříško. Zase ve mně probudil vášeň, ještě silnější než tenkrát když jsme se líbali poprvé. Něžně jsem mu naznačila, že moje rty by také potřebovaly jeho odbornou péči. Nejprve to byly jen jemné polibky, ale já jsem se neudržela a nutila ho, aby se do mých rtů vpíjel silněji. Opět jsem si připadala jako omámená a přestávala jsem se kontrolovat. Přála jsem si jen aby mě už nikdy nepřestal líbat. Bylo to silnější než já. Natáhla jsem ruce k jeho pasu a pokusila se stáhnout mu tričko, které tak perfektně obkreslovalo jeho svalnaté tělo. To jsem ale neměla dělat. Okamžitě s polibky přestal a nespokojeně se mi díval do očí. Nechápala jsem to.

„Lásko, tohle nemůžeš," oznámil mi a odtáhnul se ode mě.

„Proč? Co je na tom špatného?" Chtěla jsem vědět, šíleně jsem po něm toužila.

„Tohle je právě jedno omezení našeho vztahu," osvětlil mi situaci. Tvářil se stejně zklamaně jako já. Začalo mi to docházet. „Tohle nemůžeme, tedy alespoň zatím ne. Je to opravdu nebezpečné." Omluvně se na mě zadíval.

„Já to chápu," vydala jsem ze sebe. Věděla jsem, že vztah s upírem nebude stejný jako vztah s člověkem, ale tohle mi předtím nedošlo. Chvíli jsem byla naštvaná, asi nejvíc sama na sebe, ale pak jsem uznala, že nemám proč. Láska se přeci dá vyjádřit i jinak než fyzicky. Emmett pohledem provrtával mou přikrývku. Natáhla jsem se k němu a pohladila ho po rameni. Zase mi věnoval omluvný pohled.

„Nerad tě omezuju, ale tentokrát prostě musím. Vážně bych ti mohl ublížit a na to nechci ani pomyslet." Řekl zdrceně.

„Klid miláčku, ještě se nic nestalo, takže se nemáš za co omlouvat," ujistila jsem ho a usmála se. Chvíli vypadal jako by nevěděl, co má dělat, ale nakonec mě vzal za ruku a políbil mě na zápěstí.

Mlčky jsme se na sebe dívali docela dlouhou chvíli a pak Emmett uznal, že bych měla jít spát. Uložil mě do postele a pak si přilehl. Spaní s ním mělo určitou výhodu, nemusela jsem si nařizovat buzení. Každé ráno mě probouzely jeho něžné polibky. Než jsem usnula, tak mi celou dobu šeptal do ucha, jak mě miluje.

***

„Dnes nebude snídaně do postele?" Zeptala jsem se, když jsem přestala zívat.

„Chtěl jsem ti ji přinést, ale dole máš nějaký vzkaz, asi by sis ho prvně měla přečíst," řekl mi Emmett. Chvíli jsem byla zmatená, ale pak jsem se zvedla a sešla dolů. Na stole ležel vzkaz a vedle něj obálka. Na papíře bylo matčiným písmem napsáno:

Natalie,

Josh musí odcestovat do Asie kvůli nějakému novému projektu. Samozřejmě pojedu s ním. Zdržíme se tam tak tři měsíce, možná déle. Znamená to, že Vánoce budeš muset trávit sama. Ty si ale určitě nějak poradíš, ne? V obálce je karta do bankomatu a je u ní i PIN, určitě ti ta suma na nějaký čas vystačí.

Máma

Skvělé, nic lepší jsem od matky vážně čekat nemohla. Nechápala jsem, proč se o Vánocích vůbec zmiňovala, když jsem je slavila o samotě už od svých patnácti let.

„Špatné zprávy?" Zeptal se Emmett. Můj naštvaný pohled si asi špatně vyložil.

„Ne, řekla bych spíš, že jen naprosto běžné. Máma se tu neukáže asi víc jak tři měsíce a dělá si hrozné starosti s tím, jak budu trávit Vánoce," odpověděla jsem mu se sarkastickým podtónem v hlase.

„V tom nevidím problém, Vánoce strávíš u nás. Nečekej klasické Vánoce, ale řekl bych, že se jim to trochu blíží. Esmé miluje vánoční výzdobu a tím nám vždycky vykouzlí úžasnou atmosféru. Ale slavili jsme tyhle svátky už tolikrát, že pro nás trochu ztrácejí význam. Třeba si nedáváme dárky, je to tedy hlavně proto, že máme naprosto všechno a cokoli chceme tak si koupíme sami. Bylo by vážně obtížné vymýšlet nějaký dárek pro kohokoli z naší rodiny. Jo a taky se u nás nepodává slavnostní večeře. Tak co ty na to?" Zeptal se nakonec s úsměvem.

„To by bylo skvělé miláčku. A nebude to vadit zbytku rodiny?" Zajímalo mě, jistota je jistota.

„Určitě ne, ale dneska jim to oznámíme, aby s tím počítali," odpověděl mi.

Nemělo cenu, abych se nějak líčila, Alice by s tím stejně nesouhlasila, takže jsem si oblékla to, co mi jako první padlo pod ruku a během chvíle jsme byli u Cullenových.

„To je dost," vynadala nám Alice hned po příchodu. Vzala mě za ruku a odtáhla do koupelny v patře.

Nechala mě obléct si to, co mi připravila a pak se pustila do make-upu. Netrvalo to déle než minutu. Žasla jsem nad tím, jak rychle se kolem mě míhaly její ruce. Nakonec si stoupla za mě a během pár vteřin z mých dlouhých vlasů vytvořila francouzský cop. Pak si zkontrolovala výsledek své práce a vypadala velice spokojeně.

„Myslím, že se mi to povedlo. Už se můžeš podívat," konstatovala vítězně a pokynula rukou k obrovskému zrcadlu. Kdyby mě nehyzdily jizvy na krku, tak bych snad ani nepoznala, že jsem to já. Alici se to doopravdy povedlo. Byla jsem sama se sebou spokojená, snad poprvé v životě. Na sobě jsem měla černé džíny, elegantní baleríny a šedou hedvábnou košili s velikou rozhalenkou. I přes to všechno mi tam něco vadilo.

„Alice, musím uznat, že se ti to vážně povedlo," řekla jsem.

„Viď? Snažila jsem se kombinovat barvy dle tvého výslovného přání," přerušila mě rychle a usmála se.

„Já vím, já vím a jsem ti za to moc vděčná, vážně se mi to líbí, i ten make-up je perfektní, ale ten cop budeme muset rozpustit," oznámila jsem jí. Chvíli na mě nechápavě koukala.

„A to jako proč? Jestli se ti zdá, že jsem někde udělala chybu, tak ho můžu předělat. Tolik práce mi to zase nedá." Snažila se. Aby pochopila mou nespokojenost, tak jsem se jemně dotkla jizev. Alice rychle přikývla a zmizela z koupelny. Během vteřiny byla zase zpátky.

„Teď už by to mělo být v pořádku," pronesla, když mi okolo krku vázala hedvábný šedivý šátek. Udělala to tak šikovně, že po jizvách nebylo ani památky.

„Teda Alice, jsi vážně profík," pochválila jsem ji a ukázala zdvižený palec. Teď už jsme byly spokojené obě.

Sebevědomě jsem sešla po schodišti a usmívala se, Emmett na mě doslova zíral s otevřenou pusou.

„Vypadáš... neskutečně," vypravil ze sebe v úžasu. Došla jsem až k němu a políbila ho.

„To je zásluha tvojí sestry, měl bys jí poděkovat," řekla jsem mu a mrkla na Alici.

„Díky Alice," pronesl, ale neodtrhl ode mě oči ani na sekundu.

„Aaa, návštěva je tady," řekla Alice najednou.

Během chvilky jsem uslyšela přijíždět auto. Carlisle a Esmé je šli přivítat a my ostatní jsme čekali uvnitř. Za chvíli se ve dveřích objevili tři překrásné ženy v doprovodu dvou krásných mužů. Myslela jsem, že jsem si na tu upírskou krásu už zvykla, ale to byl omyl. Všichni se přivítali potřesením rukou a polibky, já jsem zbyla na konec.

„A kdopak je tohle?" Optala se jedna z upírek a dívala se na mě. Cítila jsem se trochu nesvá.

„To je moje přítelkyně, Natalie. Nat, tohle je Tanya, vedle ní její sestra Kate a její druh Garrett a Carmen s Eleazarem." Představil nás Emmett.

„Ona je člověk?" Podivila se Tanya. „Prvně jsem si myslela, že to je Renesméin pach. Teda Emmette, nemyslela jsem si, že půjdeš ve stopách svého bratra." Řekla s úsměvem a podívala se přitom na Edwarda.

„Těší mě," pronesla jsem zdrženlivě. „Doufám, že nemáte problém s tím, že jsem člověk." Nedělalo mi dobře, jak si mě všichni prohlíželi.

„Vůbec ne holčičko, vítej do rodiny," řekla Tanya a pak pomalu přešla pokoj a políbila mě na tvář. Ostatní ji následovali.

Byl to příjemný den. Denalští vyprávěli co je u nich nového a pak se na to samé vyptávali Cullenových. Emmett se ujal slova a všem velice barvitě popsal náš příběh. Nevynechal ani ten malý incident s pumou. Tanya mě litovala a pak pochválila Emmetta za to, že mi zachránil život. Když odjížděli, tak slíbili, že se brzy ukáží znovu a mě doporučili, abych byla opatrná.

„Chci se vás na něco zeptat," oznámil Emmett, když jsme zase seděli na pohovkách v obývacím pokoji. Všichni ho bedlivě poslouchali. „Vadilo by vám, kdyby Natalie byla přes Vánoce u nás?"

„A co tvoje rodina zlatíčko? Nebude se matka zlobit?" Zeptala se starostlivě Esmé.

„Máma s Joshem právě odjeli do Asie a zůstanou tam minimálně tři měsíce, takže tu o Vánocích nebudou. Jestli vám budu vadit, tak zůstanu doma. Poslední dva roky trávím tyhle svátky sama se sendvičem." Vysvětlila jsem jí a pokusila se úsměv.

„Tak to je jiná. Rozhodně nemůžeš být o Vánocích sama, takže s tebou počítáme. Doufám, že tě nezklameme. Nedáváme si dárky ani nic podobného, tradice pro nás už dávno ztratili smysl." Vložil se do toho Carlisle.

„To není problém, mě to naprosto vyhovuje. Žádné dárky, bezva." Prohlásila jsem s úsměvem. Emmett se trochu zamračil.

„To je skvělé, že s námi budeš o Vánocích," radovala se Renesmé.

„A já upeču krocana," přidala se Esmé radostně. „Vlastně možná rovnou dva, pokud tu s námi bude i Jacob." Celá rodina se začala smát, dokonce i včetně Jacoba.

Měla jsem obrovskou radost, že letos nebudu vánoční svátky trávit sama. Od doby, kdy umřel taťka, to bude zase v kruhu rodinném. Nic víc jsem si nemohla přát, to byl snad nejlepší dárek, který jsem mohla dostat. Opravdu mi všichni hodně přirostli k srdci a vypadalo to, že i já jim, když tedy nepočítám Emmetta. O jeho lásce jsem byla přesvědčená už dávno.

Autor: Zblunk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství prokletých: Kapitola XVII. - Návštěva z Denali: