Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství prokletých: Kapitola XVI. - Drobné komplikace

18.06.2009 (18:00) • Zblunk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2366×

Budík zvonil jako na poplach. Byla jsem šíleně unavená, ani nevím kolik mohlo být, když Emmett odcházel, stejně už jsem spala. Myšlenka na něj mě rychle vyhnala z postele. Nejprve jsem se chtěla nasnídat a tak jsem seběhla dolů do kuchyně. Udělala jsem si sendvič a chtěla jsem si ho v klidu sníst, jenže když jsem si ho přiložila ke rtům, tak mě to zabolelo. Prsty jsem si přejela přes pusu. Měla jsem ji oteklou. Běžela jsem do koupelny, abych se podívala do zrcadla. Rty jsem měla jednou takové než normálně mívám a kolem nich se vybarvovala pěkná modřina.

„Asi jsem to včera trochu přehnala," zašišlala jsem. Místo sendviče jsem si na ústa přiložila pytlík s ledem. Mezitím jsem se oblékla, nalíčila a upravila si vlasy. Otok trochu polevil, ale nebyl to žádný zázrak. Vypadala jsem opravdu úchvatně, na krku obrovské světlé jizvy a oteklá promodralá pusa. Připadala jsem si jako svoje vlastní karikatura.

Dole zazněl klakson. Popadla jsem věci do školy a bundu a běžela co nejrychleji dolů. Srdce se mi rozbušilo na plné obrátky. Nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím. S úsměvem na tváři jsem došla k jeho autu.

„Ahoj," pozdravila jsem všechny ve voze, když jsem si nasedla na místo spolujezdce. Nikdo mi ale neodpověděl, všichni se s hrůzou v očích dívali na mou pusu.

„Lásko, co to... je?" Dostal ze sebe Emmett zděšeně. 

„To je dobrý, skoro to nebolí," pokusila jsem se o chabý úsměv. „Asi jsme to včera trochu přehnali." Renesmé, Alice a Jasper, kteří seděli vzadu, propukli v smích. Emmett se bohužel nesmál.

„Budeme to pak muset probrat trochu v soukromí," procedil vztekle skrz rty. Pokusila jsem se ho políbit, ale dovolil mi jen letmou pusu na tvář. To mě trochu namíchlo. Během cesty do školy ale polevil a chvílemi mě pohladil po tváři.

„To snad není pravda," prohlásil Edward na parkovišti, hned jak mě uviděl. „Včera vám celou dobu pracně vysvětluji, jak je to nebezpečné a vy se hned další den objevíte s tímhle?" Ukázal na mé nateklé rty.

„Je to moje vina," bránila jsem Emmetta. „Vážně." Trochu jsem se zastyděla.

„A jak to hodláš vysvětlit? Chceš říct, že ses celý večer líbala s upírem a takhle to dopadlo?" Byl neodbytný, ale na tváři se mu rýsoval lehký úsměv. Zjevně jsem vypadala dost směšně.

„Nikdo se ptát nebude, to moc dobře víš," odbyla jsem ho. Pak už mi raději nevěnoval pozornost.

Dopoledne se příšerně vleklo. Neustále jsem myslela na Emmetta a nedokázala se na nic soustředit. Učitelé mě, po té události s pumou, nechávali být. Určitě mě pořád litovali. Výhodou bylo, že jsem měla značné úlevy a nemusela jsem jim věnovat moc pozornosti. Když skončila poslední hodina, tak na mě Emmett čekal na chodbě a společně jsme se vydali do jídelny. Chytil mě za ruku a přede všemi mě políbil do vlasů. Hned jsme se stali nejdiskutovanějším tématem na škole. Emmett byl opravdu krásný a každá holka, která navštěvovala tuhle střední, by si určitě přála být na mém místě, tedy pokud tajně nemyslela na některého z jeho sourozenců. Asi se všem honilo hlavou, jak jsem ho mohla okouzlit zrovna já.

„Bodujete," oznámil nám Edward, když jsme usedali ke stolu v jídelně. Oba jsme se na něj tázavě podívali. „Prošli jste jen jednou chodbou a hned jste středem pozornosti. Je to snad ještě horší, než když nás viděli poprvé. Spoustu děvčat si zklamal Emme." Popichoval ho Edward s úsměvem.

„Když divadlo, tak pořádné." Oznámil všem Emmett pobaveně. Než mi stačilo dojít, co tím myslel, tak už bylo pozdě na to, abych ho zastavila. Zvedl se a počkal až se na něj bude upírat zrak všech v místnosti: „Ne lásko, nevstávej, já ti pro oběd dojdu, copak si dáš?" Zeptal se mě tak hlasitě, aby to všichni slyšeli. Ti zamlklí a nenápadní Cullenovi v tu chvíli přestali existovat. Cítila jsem, že rudnu.

„Mě je to jedno. Přestaň s tím divadlem a sedni si." Přikázala jsem mu velice tiše. Nebyla jsem zvyklá, být středem dění a rozhodně jsem nestála o ty zvědavé pohledy. Trochu jsem se za Emmetta styděla, ale on to bral jako hru. Bavil se tím.

„Ne miláčku, seď, já se o tebe rád postarám," řekl zase z plných plic a jistou chůzí přešel celou jídelnu. Všechny dívky na něm mohli oči nechat a mezitím mi ještě stihly věnovat vražedný pohled. Vůbec mi to nebylo příjemné, ale Emmett byl naprosto spokojený. Během chvíle byl zpátky s velikou porcí těstovinového salátu.

„Tady máš zlatíčko, je to tvůj oblíbený." Opět si dal záležet, aby to každý slyšel, když přede mně pokládal tác. Poté mě něžně vzal za bradu a políbil mě. Snažil se být velice jemný, aby mě to nebolelo. Pak se spokojeně posadil na židli vedle mě. Vítězně se usmíval. Mě mezitím úplně přešla chuť k jídlu, jeho způsob zábavy jsem vážně nechápala.

Abych se vyhnula dalším vzteklým pohledům, tak jsem se raději dívala do talíře. Při té příležitosti jsem také něco málo snědla. Chtěla jsem si pak odnést podnos sama, ale Emmett mě předběhl. Když se vrátil ke stolu, tak se zase usmíval. Cestou ho určitě napadla další scéna téhle příšerné hry. Edward se držel, aby nevyprsknul smíchy, určitě už věděl na co Emmett myslí.

„Tak miláčku, neměla by ses namáhat. Raději tě odnesu," sdělil všem přítomným v jídelně. Začínala jsem být naštvaná, ale nebyla jsem dost rychlá na to, abych se bránila. Jedním ladným pohybem mě zvedl do náruče a políbil mě do vlasů. „Doma si odpočineš, já ti připravím něco dobrého k večeři a potom se spolu podíváme na nějaký romantický film."

Připadalo mi, že některé dívky asi omdlí. Chtěla jsem odsud být co nejrychleji pryč. Emmett mě bez známky sebemenší námahy donesl až na parkoviště. Tam mě laskavě postavil na vlastní nohy. Chtěla jsem mu vynadat, ale když jsme nasedli do auta, tak se všichni čtyři začali od srdce smát a já jsem nedokázala odolat a přidala se taky.

„Teda Emmette, to se ti fakt povedlo!" Dokázala první promluvit Renesmé. „Viděli jste jak se všichni tvářili?" Jakmile to dořekla, tak přišel další výbuch smíchu.

Smáli jsme se celou cestu ke Cullenovým. Chtěla jsem se na Emmetta zlobit, ale nešlo to. Nakonec jsem uznala, že jsme se opravdu dobře pobavili. I když jsem vždycky raději bývala šedou myškou, tak po Emmettově boku se asi budu muset naučit žít se všemi jeho vtípky. Kdo ví, možná mě to časem začne samotnou bavit.

„Proboha, Natalie, co se ti stalo?" Zděsila se Esmé, když uviděla modřiny kolem mých rtů.

„To nic není," uklidnila jsem ji. Obecenstvo opět propuklo v smích. Esmé se na ně nechápavě podívala. „Vážně, skoro to nebolí."

„Až se vrátí Carlisle, tak ti na to něco dá," řekla starostlivě. Usmála jsem se na ni, aby pochopila, že to vážně až tak moc nebolí.

Emmett trval na tom, že se spolu budeme chvíli učit a potom se připojíme k ostatním. Po hodině počítání matematických příkladů jsem to vzdala. Můj mozek nebyl schopný pojmout více informací. Přemístili jsme se do obývacího pokoje a bavili se s ostatními. Všichni se zdáli uvolnění a spokojení. Když se vrátil Carlisle, tak ho hned Esmé informovala o mém malém zranění. Dal mi zklidňující mastičku na ty modřiny a doporučil mi, abych to ledovala. Emmett to trochu vylepšil, místo toho, abych si musela u úst přidržovat sáček s ledovými kostkami, mě každou chvíli políbil. Efekt to mělo naprosto stejný. Než jsme se přemístili k nám, tak mi Carlisle ještě prohlédl jizvy na krku, dle jeho slov se to zahojilo skvěle.

„Lásko, připadalo mi, že byli dneska všichni celkem uvolnění. Myslíš, že mě mezi sebe opravdu přijali? I Edward se zdál klidný." Zeptala jsem se Emmetta, když mě objímal, aby se mi dobře spalo.

„Ještě aby ne. Včera jsem mu snad tisíckrát opakoval, že vím co dělám a že budu dávat pozor. Jen ta tvoje modřina není zrovna nejlepší vizitka," při těch slovech se kousnul do spodního rtu. Zvláštně to zaskřípalo.

„Vážně to tolik nebolí a tvoje léčba je celkem účinná," pochválila jsem ho a dožadovala se další dávky. Oba jsme dnes byli opatrnější, ale i tak jsme se líbali snad hodinu.

„Dobrou noc lásko," popřál mi a políbil mě do vlasů.

„A co bych teď měla já popřát tobě?" Zamyslela jsem se nahlas.

„Proč to komplikovat, dobrou noc bude bohatě stačit," převezl mě a usmál se.

„Tak dobrou noc," prohlásila jsem s úsměvem, zavřela oči a nechala se hýčkat jeho chladnými dotyky. Bylo to cekem příjemné.

***

Čas najednou začal utíkat velice rychle. Každičkou volnou chvíli jsem trávila s Emmettem. Ve škole se ten rozruch okolo nás dvou trochu uklidnil, ale stejně jsem denně musela čelit desítkám nenávistných pohledů. Emmett stále hrál tu svou komedii, kdykoli k tomu měl příležitost a já si na to začala zvykat. Byla jsem šťastná, když se smál. Každý den hned po škole jsme jeli ke Cullenovým a večer jsme „běželi" ke mně. Emmett mě opouštěl jen, když musel na lov a to se zase tak moc často nestávalo. Za ty tři týdny ani jednou nevysvitlo slunce, takže nemusel zůstat schovaný doma. Dokonce jsem Alici splnila její přání a jedno odpoledne jsme vyrazili na nákupy do Seattlu. Byla ve svém živlu, ale když jsme pak dorazily ke mně domů, její skvělá nálada byla ta tam. Můj šatník nebyl na takové množství šatstva stavěný, takže se Alice rozhodla prozatím všechno mé nové oblečení nechat u sebe a ještě ten den mi objednala novou, hlavně prostornou, šatní skříň. Její nápad se mi vůbec nezamlouval, ale nedala si říct.

Můj život najednou dostal smysl. Byla jsem opravdu šťastná. Emmett byl tím, o čem jsem celý život snila. Nebyl to člověk, ale jeho kamenné srdce bylo otevřenější než srdce kteréhokoli člověka. Snažil se mi ve všem vyhovět, takže plnil snad každé mé přání. Nemusela jsem je ani říkat nahlas, protože Edward to tlumočil rychleji. Jen jednomu mému přání nevyhověl, chtěla jsem, aby přestal s tím divadélkem o nejúžasnějším a nejpozornějším chlapci na světě - Emmettu Cullenovi - ale to se mi nepodařilo. Opravdu ho bavilo předvádět se. Nakonec jsem uznala, že mu v tom ustoupím, byl přeci spokojený a to vedlo i k mé spokojenosti. Svět už nemohl vypadat růžověji...

Autor: Zblunk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství prokletých: Kapitola XVI. - Drobné komplikace: