Ahojky, je tu další kapitolka svírací kazajky. Podle obsahu není moc zajímavý. Prosím kritiku a komentíky.
01.10.2009 (14:00) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2179×
Je další nudné ráno, jde to pořád dokola. Přichází sestra s první dávkou prášků. Pořád do vás hustí léky, i když jste zdraví. Nadopujou vás a pak si člověk myslí, že se má fajn. Ale opak je pravdou. Dříve jsem to nedala ani do úst , j e to hnus, ale zjistila jsem , že když je poklnu , tak sestra odejde. Aspoň že tak. Polly se na mě šklebí, dostala taky prášek, na cucání. To je nespravedlivé, Polly má prášky na cucání a já je musím polknout a ještě potom mi sestra zkontoluje ústra, jestli nemám prášek pod jazykem. Jednou jsem jí to udělala a teď mě pořád kontroluje.
Polly jde k zamřížovanému miniokénku a prášek vyplivává.
„Nejsem blbá, abych tu polikala jedy, "říká a spokojená se svalí na postel.
Polly to bere s nadhledem, je optimistka. Má kratší hnědé, vlnité vlasy. Její dokonalý obličej se podobá jablíčku. . Má trošku větší než já nos, oči má zelené . Pod bambulkovitým nosem sedí malé úzké rtíky. Je samozřejmě vyšší než já, protože jsem od přírody malá. Je to moje jediná kamarádka. Kamarádek jsem neměla mnoho, jen 2 opravdové, které jsem po příjezdu sem ztratila. Asi se za mě stydí, ale co , mě je to fuk. Mám teď Polly.
Další zabouchání na dveře. Vchází další sestra, teď se snídaní. Je úterý, takže máme housku s marmeládou. Jsem ráda apoň za něco. Je to tady vězení, ale dají vám něco k jídlu. Mají jedno plus. Zasměji se svému myšlenkovému vtipu a sestřička hned volá doktora. Ach jo. Člověk se na chvíli hlasitě zasměje a už volají doktora. Ten přibíhá s injekcí, kterou mi násilím píchá do krku. „Auuu, "ječím, ale pak usínám. Zase.
Probouzí mě ječení. To je Polly. Ječí štěstím.
„Co se dějě? "ptám se.
„Máme kočičku, koukej, "natahuje zvíře ke mě.
„A jak se sem dostalo? "hladím kočku a ptám se.
„Našla jsem jí v koupelně, "říká Polly a bere si kočičku k sobě. Jsem ráda za nějaké oživení, člověk se tu celý den nudí a nemá co dělat. Miluji zvířata. Hrajeme si s kočičkou celé dopoledne a dáváme jí zbytky snídaně. Já se vůbec divím, že to ta kočka žere. Mě to moc nechutná.
Otáčím se na bok a přemýšlím. Co budu dělat, jestli mě pustí?K rodině nemůžu, ve městě na mě budou ukazovat a smát se mi a naši budou mít ostudu. Ale mohly si za to sami. Oni mě sem dali, tak ať za to pykaj. Budu si muset najít práci, ale nic neumím, tak asi skončím jako špinavá uklizečka veřejných záchodků, to já nechci, chci žít pohádkově. Život si chci užívat. Možná si najdu i kluka, ale co já sním. Nechci se utápět ve snech, chci je uskutečňovávat.
Je poledne, čas oběda, který vždycky stojí za prd. Dneska jsou špekové knedlíky. Fuj!Jsou odporné, ale kočka má o ně zájem. Doufám , že se chuděra neotráví. Po odporném jídle, nevím jestli tomu blafu mám říkat jídlo, máme klid a pak jdeme ven na procházku. Přišel pro nás doktor osobně. Polly se snaží skrýt kočičku pod postel , ale kočka nechce poslouchat a otírá se Polly alespoň o nohy.
„Co to tam máš, Polly? "ptá se doktor Polly a natahuje se k ním. Sakra, přišel na to, určitě nás oddělí, kočku vyhodí, bude nás týrat. Nééé.
„ Nic, "říká Polly a snaží se kočku pustit chodbou pryč. Polly, zbav se jí, nech jí utéct, ať se mu nedostane do těch špinavejch doktorkejch pracek. Polly rychle odbíhá a pouští kočku do otevřených dveří. Brzdím doktora nohou. Doktor je však rychlejší. Chytí kočku za kůži. Né, ať jí tak nebere, vždyť to bolí. Jak by se mu to líbilo. . Pláču a Polly taky.
„Nedělejte jí to, ono jí to bolí, "křičím a sápu se na doktora. Umím nějaké hmaty, ale nejdou použít. Tak ho alespoň vší silou kopnu do holeně a má to , sviňák. Doktor zavolá sestru , která nám dá prášky na uklidnění a injekci. Zase jed. Doktor bere kočičku pryč. Kočka mňouká a snaží se dostat z doktorova sevření. Pláču strachy a vyčerpání a hlavně bezmocí. Vše nám berou, vše nám zakazujou. Ta kočička za to nesmí pykat. Snažím se sestře utéct , ale ta už mi píchla injekci, jsem zase jako zfetovaná. Kočička naposledy mňoukla. Najednou je na celé chodbě ticho, ani mňouknutí není slyšet, jen kroky doktora. Né, on jí ublížil. Vrah. Vrah. Vrah je to.
<- Předchozí kapitola Následující kapitola ->
Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Svěrací kazajka - 2.kapitola - Kočička:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!