Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Světlo v temnotě 13. část

2.Anik-Celebration


Světlo v temnotě 13. částV tomto díle se dozvíme měco málo o Georgovi. Sam a Luc o samotě tráví další den. Blízkost toho druhého je čím dál tím významnější.

Netrvalo mi dlouho obléknout na sebe černé legíny, rudou sukni po kolena, černé tílko, červené tričko, které mi padalo z ramen a černou koženou bundu. Nezapomněla jsem si vyčistit zuby, na to jsem si dala zvláštní pozor a trvalo mi to nejdéle. Z garáže jsem vyvezla svou krásku a rozjela se směrem k němu. Čekal tam, kde slíbil. Když jsem sesedla z motorky, lehce si mě přitáhl do náručí a políbil na čelo.

„Nosíš i jiné barvy než rudou a černou?“

„Ne. Proč?“

„No děsně ti sluší, ale myslím, že v bílé bys byla jak anděl. Můj anděl,“ ještě jednou mě políbil, tentokrát na špičku nosu.

„Řídíš“ a do ruky jsem mu vtiskla klíče.

 

„Nikdy jsem na ničem takovém nejel.“

 

„To zvládneš, nic to není,“ snažila jsem se povzbudit ho úsměvem.

 

„Tak dobře.“

 

Nasedl a podával mi ruku, aby mi pomohl. Byl tak pozorný. Uvelebila jsem se za ním a přitiskla svou hruď na jeho záda. Dech se mu prohloubil a zkrátil, celé tělo se napjalo. Musela jsem se pousmát, protože moje tělo reagovalo stejně. Ve chvíli, kdy jsem mu položila ruce okolo pasu, přestal dýchat úplně.

 

„Připravená?“ Ještě stále špatně dýchal.

 

„Ano,“ na nic víc jsem se nezmohla.

 

Moje kráska se rozvrčela a poslouchala přesně jeho příkazy. Jel sice pomaleji, než to mám ráda, ale i tak jsem si to velmi užívala. Jeho vlasy mě hladily po tvářích a já se k němu ještě více přitiskla.

Ani mě nepřekvapilo, když zabočil z hlavní silnice č. 1O1 na malou lesní cestu. Jel přesně tam, kam bych jela já. Rozevřela se před námi malá louka obklopená ze tří čtvrtin lesem. Vzpínaly se tu k obloze majestátní duby vedle vysokých borovic. Z jedné třetiny louka končila příkrým skaliskem a byl tu úchvatný výhled na oceán. Zastavil motorku pod velkým dubem. Vždy jsem toto místo považovala, za svůj soukromý ráj. Nyní získalo ještě větší hodnotu.

 

„Máš to tu ráda, viď,“ objal mě zezadu okolo pasu, cítila jsem jeho dech na temeni hlavy.

 

„Ano.“

 

Dlouhou chvíli jsme jen tak stáli a pozorovali oceán. Nepřestávalo mrholit, v dálce nad hladinou se klubalo z mraků slunce a vytvořilo barevnou duhu. Kolikrát jsem tu takto stála a pozorovala vlny, které se rozbíjely o skálu pode mnou. Stála jsem tu a přemýšlela o tom, jaké by to bylo mít někoho vedle sebe. Skutečnost však byla mnohem hezčí.

„Kolik ti je vlastně let?“ otočil mě tváří k sobě a zadíval se mi do očí.

 

„Dvě stě. V den, kdy jsme se poprvé viděli, jsem měla narozeniny. Bratři mi dali tuhle úžasnou motorku a rodiče nový ateliér, ale nejvíc pro mě znamená, že je mám.“

 

„Rodiče? Takže ses narodila jako já?“

 

„Ano, každý z nás se narodí jako člověk.“

 

„Mohla bys mi prosím tyhle upíří věci vysvětlit?“ Dovedl mě pod strom, kde rozprostřel svou bundu, posadil se zády opřenými o kmen stromu. Poklekla jsem mezi jeho kolena.

 

„Povím ti to, ale nejdříve mi povíš, kdo je to Georg,“ tahle otázka mě velmi trápila. Trápila mě jeho slova, která jsem zaslechla.

 

„Jak o něm víš?“

 

Nejraději bych se zahrabala pod zem, jen abych mu nemusela říct, že jsem tajně poslouchala jeho

rozhovor.

 

„Ještě jsi tam byla, když telefonoval,“ to nebyla otázka, ale konstatování.

 

„Ano, promiň. Nechtěla jsem poslouchat, ale stalo se.“

 

„Chodívala jsi k našemu domu často nebo jsi tam byla poprvé?“

 

„Často.“

 

„Takže to nebyly sny,“ zlehka se pousmál. „Měl jsem pocit, že tam jsi, ale neměl jsem jediný důkaz, tak jsem si myslel, že začínám bláznit.“

 

„Omlouvám se, ale byl si pro mě jak magnet. Musela jsem tam být, ale nevěděla jsem proč,“ sklopila jsem oči a raději se dívala na šev na bundě.

 

„Jako magnet, hm to mě těší. Vlastně jsem velmi poctěn,“ ukazováčkem mi zdvihl obličej. Usmíval se.

 

„Tak kdo je Georg?“

 

„Je to můj přítel z New Yorku. Sedmdesátiletý, bývalý policista. Byl jediný, který mi věřil, že mé rodiče zabili upíři. On má celou velkou složku podobných případů.“

 

„Co ví o Aně?“ Byla jsem nedočkavá.

 

„Jen říkal, že je extrémně nebezpečná …“

 

„To není pravda, ona je ta nejhodnější bytost, kterou znám,“ skočila jsem mu do řeči.

 

„Tmavnou ti oči,“ zamračil se.

 

No jasně, že tmavnou, byla jsem velmi rozčílená. O Aně nikdo nebude říkat takovéhle věci. Ale Samuel za to nemohl.

 

„To je další upíří věc?“ Vypadal zvídavě.

 

„Ano, vysvětlím ti to,“ a začala jsem vyprávět svůj příběh.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Světlo v temnotě 13. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!