Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Světlo v temnotě 11.část


Světlo v temnotě 11.částCo se děje v mysli toho, kdo nemůže spát? Je bouře za okny předzvěstí něčeho, čeho by se Lucil měla bát? Co se zdá Samuelovi? Prosím písněte jak se vám líbí.

Bylo tak příjemné ležet mu v náručí. Vzduch venku byl hustý. Znáte ten pocit, že vzduch by se dal prosít mezi prsty. Nehnul se ani lístek na stromě. Bylo opravdu nezvykle teplo. Můj dokonalý sluch mi však umožnil slyšet v dálce hromy. Trvalo to však ještě několik hodin, než bouřka dorazila nad Port Refrev.

Miluji bouřky, vzduch poté krásně voní. Blesky bičovaly oblohu,  klikatily se. Byla to krásná podívaná. Připadala jsem si, jakoby ta obloha byla mou myslí. Zatímco Samuel spal, hlavou mi prolétávaly myšlenky stejně, jako ty blesky na obloze.

Láska. Krátké světlo, které mělo znamenat štěstí, bylo vystřídáno úderem hromu. Ten hluk byl směsicí myšlenek a pocitů. To není nic pro mne. Nezasloužím si to, nemám právo.

Samuel opět krátké světlo a následný hrom. Rodina světlo hrom. Ana blesk hrom. Eric, James, Carl světlo hrom. Byla jsem tak zmatená. Tolik protichůdných pocitů se ve mně pralo. Láska by přeci měla povznášet, dávat křídla. Jenže mě přibila ocelovými pouty k zemi. Nemohla jsem dýchat. Pálily mě oči. Chtěla jsem plakat, alespoň část těch starostí nechat odplavat slznými kanálky. Představovala jsem si, jak by odkapávaly jako slzy z pod mých řas.

Ani Samuel nespal klidně. Házel sebou v posteli. Každou chvíli rozhodil rukama a mračil se ze spánku. Tak ráda bych věděla, jaký film se mu promítá pod víčky.

Klikatý blesk sjel k zemi nedaleko domu, ve kterém jsme byli. Ozářil celou oblohu a následovala ho ohlušující rána. Samuel se probudil.

„Jsi tu ještě?“  tázal se.

,,Ano jsem.“ Další blesk, který osvítil mou tvář.

„Lucil, copak se děje? Bojíš se bouřky?“

„Nebojím,“ pousmála jsem se.

„Tak čeho se bojíš,“ jeho tvář byla vážná. Rozsvítil lampičku vedle postele.

Mám mu lhát nebo říct pravdu? Mám pokazit kouzlo dnešní noci i jemu? Jak  pokaždé ví,  co se mi honí hlavou? Ještě chvíli jsem přemýšlela a pak se rozhodla pro upřímnost.

„Samueli já…………. Mám strach ze spousty věcí. Mám strach, že bez tebe již nedokáži být. Mám strach, že semnou nejsi v bezpečí. Mám strach, že má rodina není v bezpečí. Mám strach, že ti ublížím, že tě zraním, že nejsem dost silná v ovládání svého apetitu. Mám strach, že ty ublížíš mně.Já………. Nevyznám se v tom. Vím, že velmi chci být s tebou a zároveň vím, že dělám hloupost.Co to děláme. Vždyť já jsem predátor a ty kořist. Už si někdy viděl lva, jak žije vedle antilopy?“

„Lucil stop ano. Zadrž. Poslouchej mě chvíli ano, prosím. Já vím, že to je zvláštní. Vím, že před několika týdny by to pro mě bylo nemyslitelné. Jsem si vědom všeho, co říkáš. Všeho,“ vzal mou hlavu do svých velkých teplých dlaní a přinutil mě, podívat se mu do očí. Mé prsty se ovinuly okolo jeho zápěstí. Cítila jsem pod nimi jeho tep.

„Ale já to musím zkusit. Prostě musím. Věřím ti. Nevím proč, ale je to tak. Mám pocit, že tě znám už dlouho. Je to šílený. Dej nám šanci, já vím, že mi neublížíš,“ usmál se.

„Jak si můžeš být tak jistý?“ Jeho tep byl vyrovnaný, byl klidný.

„Protože to vidím v tvých očích. Ty nejsi monstrum. Nevím, jak je to možný, ale v tvých očích vidím to, co mívala mamka, když mi zpívávala ukolébavky,“ hlas se mu zlomil.

Ještě chvíli jsme takto seděli. Každý se svými běsy, ve své mysli. Nepřestali jsme se dívat jeden druhému do očí. Má pravdu, když mě žádá o šanci pro nás dva. Dám mu ji. Dám ji nám. V hlavě mi zněla Anina slova.

„Povídej mi o tvé matce.“

Uvolnila jsem sevření svých prstů.  Políbil mě zlehka na rty. Byla jsem překvapená. Poté sundal ruce z mých tváří.

„Dovolíš?“ posadil se zády k čelu postele a přitáhl si mě mezi kolena, zády k sobě. Jednu ruku mi ovinul okolo pasu a druhou zabořil do mých vlasů. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník. Srdce mu třepotalo. Musela jsem zavřít oči a soustředit se na jeho hlas, abych to třepotání nějak vyhnala ze své hlavy.

„Byla skvělá. Babička ji je hodně podobná. Ona byla…vždycky se smála. Milovala mě, vždycky pro mě udělal vše a já.. choval jsem se jak idiot,“ těžce dýchal.

„Proč?“

Vypadalo to, jako když ho každé slovo pálí v krku. Vyslovoval ho opatrně a s pohrdáním. „Poslední, co jsem ji řekl bylo, že ji nenávidím. Ji i otce. Choval jsem se jak blbec již několik měsíců předtím. Jenže tohohle budu litovat do konce svého života.“

„Proč si se tak choval?“

„No to bych také rád věděl. Proč se lidé chovají, jak idioti? Byl jsem přesvědčen, že jsem někdo. Holky ve škole po mě dost koukaly. Byl jsem oblíbenej. Hrál jsem na kytaru a zpíval v kapele a myslel si, že není nikdo lepší než já. Dost jsem kašlal na školu. Pil jsem. Vracel se pozdě domů. Pral se. Rodiče chtěli, abych dělal pravý opak.  Nezakazovali mu hudbu, to né, ale chtěli, abych byl trochu zodpovědný, za to co dělám. A mě se prostě nechtělo být zodpovědný. Dost jsem je trápil .“

Bylo mi ho líto. Neviděla jsem mu sice do očí, ale ten smutek byl slyšet v jeho hlase. Povídali jsme si pak ještě dlouho o jeho rodině. Venku začalo svítat a znenadání tu byl nový den.

Nový den. V tolika ohledech nový.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Světlo v temnotě 11.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!