Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svět bez mojí lásky - 4.kapitola

16.10.2009 (19:45) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2554×

4.Dva typy sebevrahů a šance na záchranu

Edward

Seděl jsem před notebookem a četl jsme rozhovor. Rose nás nakonec přesvědčila abychom se na jednom dohodli. Vypadal celkem normálně, celkem lidsky. Obrázek haštěřících se sourozenců, zamilovaných rodičů...Měli nad tím fotku, Alici držící za ruku Jaspra, Rose kterou nese Emmett a Carlisl objímající Esmé. A...mě...stojícího sám. Metr ode všech. Došel jsem do šatny a chtěl jsem hledat kus papíru. Bohužel mě zastavila Alice a její neoblomné vidění.

Edwarde, určitě to chceš udělat?

Kývl jsme hlavou.

Bude je to mrzet,zvláště Esmé.

„Já vím.“ zašeptal jsem.

Patříš do druhého typu sebevrahů.

„Tomu.....nerozumím.“

Usmála se

Zabíjíš se kůli někomu.

„Alice, bude tam?“

Nevidím jí tam, stejně jako nevidím jejich rozhodnutí.

„Díky a...prosím dej jim tohle.“ Strčil jsme jí do ruky obálku. Byl v ní dopis pro Esmé a Carlisla.

Alice se na mě usmála a pak mě objala „Blázne.“

Podíval jsem se na ní „Ty mi nebráníš?“ zeptal jsem se překvapeně.

Ne, nemá to smysl. Ty už jsi se dávno rozhodl. A navíc tady prostě nejsi štastný

Usmál jsme se na ní a seběhl po schodech dolů.

Ufffff, Emmett koukal na televizi, Carlisl měl noční, Jasper, Esmé a Rose byli na lovu.

Rychle jsem proběhl a nasedl do svého Volva.

Bella

Seděla jsme na posteli a četla knihu. Byla o psychologii. Název: Dva druhy sebevrahů. Kniha spočívala v tom, že se porovnávalo, co by udělal jeden sebevrah a co druhý.

Znuděně jsem vyfoukla vzduch a lehla si na břicho. Nakonec jsem si došla pro počítač. Najela jsem na net a zadala do vyhledávače jedno jméno. Alice Cullenová.

Nevím proč jsem tam zadala zrovna jméno mojí nejlepší kamarádky, ale něco mě donutilo to udělat.

Vyjelo mi to strašně moc odkazů. Přesněji řečeno 1 162. Přemýšlela jsme jestli si i Alice udělala vlastní stránky, a tak nějak jsem doufala že ano. „Zatracený odkazy.“ zamumlala jsem si.

No co, do rady mám ještě víc než 12 hodin času, tak se alespoň zabavím.

Klikla jsmne zrovna na 1 000 odkaz když se ozvalo další zaťukání. „Dále.“ Ve dvěřích se objevila Jane. „Ahoj Bello.“ Usmála jsme se na ní a pak jsem se posunula na posteli aby měla místo.

„Ahoj Jane.“

Sedla si vedle mě. „Budeš večer na radě?“ zeptala se svým dětským hláskem když si sedala vedle mě. Nadechla jsme se a pak jsem se na ní zašklebila „Aro by mě ukamenoval kdybych nepřišla.“

Obě dvě jsme se začali smát. „To máš pravdu. Co hledáš?“ Rychle jsme zaklapla notebook. „Nic.“ Podezřívavě se na mě podívala a pak pokrčila rameny. Rychle vstala a došla ke dveřím „Tak večer.“ Kývla jsem na ní a Jane odešla.

Konečně jsem si mohla prohlédnout 1 000 odkaz. „Heuréka!“ vykřikla jsem.  Konečně mám ten správný odkaz!

Projela jsme rubriky.

Móda. Rodina.

Klikla jsem na pravou položku. Objevil se rodokmen.

Nevěřícně jmse zírala na rodokmen. Alice si s ním musela dát práci. Pak jsme se znovu podívala na hodinky. Už je 16:00. Za chvíli se budu muset začít oblékat na radu. Máme mít slavnostní oblečení.

Rychle jsem klikla na své jméno. Objevilo se tam strašně moc informací. Datum narození. Datum úmrtí. Místo narození. Místo úmrtí. Barva vlasů, očí... Popis. A pak zpráva: ZACHRAŇ HO !

Jen jsem zamrkala a pak jsem zaklapla notebook.

Alice (cca před 1 dnem)

Seděla jsem na židli a byla jsem na sebe naštvaná.

Sakra. Jak jsme mu mohla slíbit že ho nepojedeme zachánit?! Jak jsem mohla říct že to budu tutlat před rodinou? Já jsem ale kráva!

Hodinu po Edwardově odjezdu se mě všichni začali chodit ptát kdy se vrátí. CO jsme jim asi měla říct?

Jel do Volterry aby se zabil? Už se nevrátí?! Proto teď taky sedím na židli, ruce mi drží Emmett, nohy pro změnu Jaspr abych nemohla kopat.

Mučednicky se na mě koukal, nesnášel když mi někdo ubližoval a hlavně, když mi musel ublížit on. Carlisl se ze mě snaží vytáhnout něco o Edwardovi, Jasper mi dělá z pocitů fašírku, Esmé si hraje na ublíženou matku.......mám já to ale štěstí na rodinu.

„Alice, kde je Edward?“ začal znovu Carlisl.

„Nesmím vám to říct.“ zkoušela jsme tvrdohlavě.

„Alice, prosííím.“ Esmé z toho byla zoufalá. Teď už zoufalost nepředstírala.

Ach jo. Já jim to stejně budu muset říct. Dříve nebo později. A taky je můžu nechat hádat a dát jim jenom nápovědu...to bude nejlepší. To i kdyby to Edward přežil nemůže říct že jsem jim to bonzla.

„Jel tam, kde už jednou byl.“ snažila jsme se jim napovědět. Ale nikdo tomu očividně nerozuměl.

„Alice, něco srozumitelnějšího prosím.“ to se zas ozvala Rose. Taky mě podrazila. Ani mě nebránila, když mě Emmett a Jaspr přišpendlili k židli. Ale i jí na Edwardovi záleželo.

„Když tam posledně byl, málem zemřel.“ Podle výrazu tváře to bylo všem jasné.

„Volterra.“ vydechli všichni. První se vzpamatoval Carlisl. Rychle vzal do ruky mobil a vytočil číslo. Všichni ostatní se začali vzpomatovávat. Mezitím už Carlisl mluvil svým příjemným hlasem do telefonu a domlouvat letenky.

„Carlisle, nepomůže to.“ potřebovala jsme mu sdělit ten smutný fakt. ¨

„On potřebuje Bellu, ta jediná mu pomůže.“

„Já vím, ale zkusit to musíme.“ řekl když zaklapl telefon. Pak se otočil na ostatní a začal vydávat rozkazy.

„Esmé, zavolej Nessie. Emmette, Jaspre, připravete auta. Rose, Alice, zabalte nám všem nějaké oblečení.“ při svých pokynech se rychle otáčel po daných členech rodiny.

Každý kdo již měl úkol odešel ho splnit. Rychle jsem vyběhla spolu s Rose do šatny. Přestože šlo o čas tak jsem vybírala oblečení pečlivě. Rose sebou nakonec měla dvoje šaty, tři kalhoty a 3 tílka. Esmé měla dvě halenky, dvě košile a čtvery kalhoty. Já jsme si zabalila šaty, sukni, tílko, tričko,halenku a kalhoty. Pak jsme rychle i s třemi taškami v ruce vběhli do šaty pánů. Tam jsme popadli pro každého čtvery kalhoty a k tomu nějaké košile a svetry. Když jsme měli zbaleno (trvalo nám to asi 5 minut) tak jsme seběhli dolů.

Jelikož tam již nikdo nebyl tak jsme běželi do garáže. „Rose, Emmett pojedou v jeapu. Alice, Jasper porshe. Já, Esmé Ferarri.“ Rychle nás rozdělil Carlisl. Všichni nasedli a pak se jelo. V čele Carlisl, za ním já a nakonec Emmett. V autě jsme našla na sedadle malý mobil. Rychle jsme zmáčkla zelené sluchátko a ozval se Carlislův hlas. „ Nessie je na cestě. Vzala sebou i Jacoba. Potkáme se s nimi na letišti.“ usmála jsme se „Dík.“ Carlisl něco zamumlal ale to už jsem to típla.

Doufám že se Vám povídka líbí. Také se moc omlouvám za nefunkční rodokmen, ale je vytvořený ve wordu pomocí čtverečků a zatím jsme nepřišla na způsob jak ho sem dát. Třeba se mi to časem povede.

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez mojí lásky - 4.kapitola: