Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svět bez mojí lásky - 1.kapitola

07.10.2009 (17:30) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3231×

1.kapitola Vzpomínky na štěstí

Bella

Seděla jsem v křesle v tmavé místnosti se sametovými závěsy a přemýšlela. Těch událostí co se stalo ode dne, kdy jsme vyhráli nad Volturiovými...

...Všichni seděli v jedné místnosti, Emmett se díval na televizi, dávali právě nějaký film. Rose seděla vedle Emetta a občas sebou trhla když Emmett dostal záchvat smíchu až se otřásala celá pohovka.Alice seděla u stolu a kreslila návrh na šatnu do našeho nového domu. Ano, budeme se stěhovat.

Esmé s Carlislem se rozhodli pro městečko v Severozápadním teritoriu. Paulatuk, náš budoucí domov.Carlisl bude mít dobrou práci v jedné z místních nemocnic a já, Edward, Alice, Jasper,Rose a Emmett si zase zopakujeme střední školu. Nessie -jak jsem jí nedobrovolně začala říkat- vypadá asi na 14 takže se k nám zhruba v pololetí připojí. Ano, už to je skoro sedm let od té doby co přišli Volturiovi...

Někdo mě chytil za rameno a já jsem nadskočila. Byla jsem tak hluboko ve vzpomínkách že jsem si ani nevšimla když ke mně přišel Felix.

„Bello, Aro si tě žádá na poradě.“ Otočila jsme se na něj a zavrčela jsem.

„Už jdu.“ Felix kývl hlavou a odešel za dveře. Věděla jsem že za nimi čeká on a k tomu ještě asi 5 upírů z gardy kteří mě mají hlídat. Nasupeně jsme se otočila ke dvěřím do šatny a vytáhla jedny z společenských šatů. To že pro mě Aro poslal Felixe a že si mě žádá na „poradě“ znamenalo že máme návštěvu. Rychle jsme si oblékla tmavě modré šaty s živůtkem a dlouhými volány. Pak jsem si stočila vlasy do drdolu a šla jsme vstříc svému osudu.

Když jsme s Felixem došla do sálu všichni ztichli. Musela jsme se usmát. Oni ze mě měli strach! Já jediná jsme totiž dokázala odrazit Jane a Aleca. „Bello, krásná Bello připoj se k nám prosím.“ Aro a ty jeho žvásty už my vážně lezly na nervy.

„Dobrý večer Aro,Marcusi,Caiusi.“ Kývla jsme hlavou a šla se posadit na své místo vedle Aleca.

„Čau Bello.“ Mrkla jsme na Aleca. On jediný mě tu měl doopravdy rád, stali se z nás přátelé. Jane se taky nakonec ukázala jako docela dobrý upír. A ne jen jako vypočítavá malá mrcha.

„Ahoj Alecu, Jane.“ pozdravila jsme je a oni na mě na oplátku vyplázli jazyk. Pak se na nás Aro káravě podíval. Všichni tři jsme zmlkli a já se opět propadla do hloubi vzpomínek.

...Seděli jsme v autech. Nessie a Jacob jeli s Edwardem ve volvu, Alice,Jasper a všechny šaty které se Alici podařilo s pomocí Jaspera,Rose,Emmetta a mě propašovat se vezli v Porshi. Emmet jel v džípu,Rose ve svém BMW a já ve ferari. Poslední dobou už mi tak nevadilo. Carlisle jen v čele přehlídky našich aut. Esmé byla již v domě aby nás mohla přivítat.

Dům byl nádherný, jako z pohádky. Měl asi 5 pater a v každém patře byli balkony. Rychle jsme zaparkovala na štěrkové cestičce za Alicí a Emmett to zastavil vedle mě. Rose se postavila za mě a já bych ani kdybych chtěla nemohla od tohohle hradu z pohádky utéct.Rychle jsme vyběhla a už jsme stála před Emsé. Ta mě objala a pak mě pustila do dvěří. Jen jsme vydechla.

Hala byla krásná, prostorná a byla v ní velká plazmová televize. Emmett který se hrnul za mnou zavýskl a všichni se zasmáli. Rose obrátila oči v sloup a pak se tázavě podívala na Esmé. „2. patro.“ odpověděla Esmé. Rose vděčně kývla a vyrazila nahoru. Emmett jí rychle doběhl a pak už jen bylo slyšet cvakání dvěří. Edward na mě mrkl a pak mě odvedl do 5. patra. Když otevřel dveře jen jsem zírala. Patro mělo krásný pokoj ve kterém bylo spoustu knih a veliká potel zahalená v závěsech stejně jako okna. Podívala jsem se na Edwarda a …

Ne! Na tohle nesmím myslet přikázala jsme si v duchu. Teď už nejsem Bella Cullenová. Teď už ne.Dávno se ze mě stala Isabella Maria Volturi, členka gardy Voltuirových. Alec jakoby vycítil mé myšlenky a konejšivě se na mě usmál. Jane se na mě smutně podívala. Sice mě neměla ráda ale takhle trpět by mě taky nenechala. Věděla že to, že mě přinutili, abych se odloučila od Edwarda a Ness bylo strašně kruté. Ano, potrestat nás za to co jsme provedli Volturiovým, to ano, ale ne zničit dva nadané upíry. Odloučení pro mě a Edwarda totiž znamenalo synonimum slova zničení.

Stala se mi z ní druhá nejlepší kamarádka, hned po Alici samozřejmě. Alec byl jako můj další bratr. Vzdychla jsme a pár upírů se na mě obrátilo, jen jsme mávla rukou a propadla se zas do snění.......

...Edward mě lehce políbil. No co, jak to dál komentovat. Postel byla úžasně měkká a bylo vidět že si Esmé dala práci vybrat pro mě a Edwarda zvlášt odolnou postel. Asi tak za dvě hodinky jsme se seba nabažily dost a já se šla oblíknout. Našla jsme si dlouhé tričku a k tomu minisukni. Když mě Edward viděl umučeně se na mě podíval. „Lásko, tohle mi nedělej.“ Došla jsme k němu a políbila ho. Pak jsme za sebou zavřela dveře a běžela jsme za Nessie. Až v přízemí jsme si uvědomila že je půl 11 v noci a že tuším co všichn právě dělají a tak jsme alespoň vyběhla na zahradu abych si jí prohlédla.

Druhý den nás čekala škola. Mě, Alici a aby toho nebylo dost i Emmeta prvák a ostatní šli do druháku. Rozhodli jsme se jet něčím okázalým a tak nakonec vyhrál Emmettův džíp a Edwardovo Volvo. Alice, já, Emmett a jsme jeli džípem. Rose,Jasper a Edward se naskládali do Volva. Tady jsem byla Emmettova pravá sstřička. Musela jsme se tomu usmát. Rose a Jasper byli zase sourozenci a Edward byl jejich bratranec. Takže jsme tu měli dvě rodiny. Cullenovi a Halovi. Já,Alice a Emmett proti Rose, Jasprovi a Edwardovi. Kdžy jsme vystoupili z auta zašumělo to. Edwardovi se začali zvedat koutky a tak jsme radši odešli. Po cestě na nás několik lidí zkoumavě zíralo. Když jsme došli do třídy zjistili jsme že místa vedle sebe jsou už zabraná. Já si musela sednout vedle nějakého vysokého chlapce. Alice seděla přes uličku a za mnou seděl Emmett.

Když jsme se konečně dostali na oběd měl jsme pocit že tady někoho umlátím. Za celé dopoledne se mě 15 kluků zeptalo jestli s nimi někam nepůjdu. Byla jsem na to docela dobře. Alice dostala ve finále nabídek 21. Emmett se nás snažil bránit ale když k němu přišla jendop blondýnka a políbila ho na tvář tak vykypět a my s Alicí jsme se začali strašně smát. V jídelně jsme seděli u jednoho stolu. Já si sedla vedle Alice a Emmetta. Ostatní tam ještě nedorazily. Když se ovšem ve dveřích objevila tlačenime, mezi kterou vykukovali tři známé barvy vlasů neudrželi jsme se a začali jsme se chechtat na plno. Nakonec se první vymotal Edward a vyšoupnul Emmetta, který měl stále záchvaty smíchu z židle vedle mě. My s Alicí jsme se rozhodli Rose a Jasprovi pomoct. Došly jsme do hloučku.

Kluci a holky oklamžitě zbystřily novou kořist a tak se na nás vrhly. Rose se na nás vděčně podívala a my s Alicí jsme znovu vyprskly smíchy. Alice se prodrala k Jasprovi a políbila ho. Většina holek čekala co se bude dít dál ale když si uvědomily že Japer nic nenamítá začaly se zase strkat. Alice ho mezitím chytla za ruku a obratně vybruslila. Emmett se mezitím začal dusti a tak ho Edward praštil do zad. Rose a já jsme se nakonec taky vymotali. Hlouzček asi taky poloviny ctižádostivé školy se sjhlukl okolo našeho stolu. To už ale Edward nevydržel a přitáhl si mě na klín a políbil mě. V hloučku se ozvalo Sakra a pak se pomalu rozpoadl když zjitili že i Rose je zabraná.

Dorazily jsme k domu a pořád jsme se strašně smáli. „Bello mohla by jsi vnímat?“ ozval se přísný hlas. Moment, to nikdo tenkrát neřekl...

...Zamrkala jsme a uvědomila jsem si kde sjem . Aro na mě začínal právě křičet. „Isabello Marie Volturi mohla by jsi se sakra věnovat radě a odpovídat na jasně položené otázky?“ Zářivě jsme se usmála

„Ale Aro Volruti, já vám nepatřím.“ Kladla jsem veliký důraz na slovo Vám a nepatřím. Tahle věta Ara dokonale vytočila a chtěl se na mě vrhnout. Marcus a Caius ho ale uklidnili. Přece by nemohli přijít o takový talent.

„Isabello.Právě bylo rozhodnuto o tvém partnerovi!“ Začínal opět Aro tam kde jsme ho nevnímala.

„O komže?“ zeptala jsme se na oko nechápavě. Většina úpírů si začala šuškat něco ve smyslu že musím být mocná jestli si tohle mohu dovolit.

„O vašem snoubenci!“ V tu chvíli jsem byla na nohou a začínala jsme vidět rudě.

„Já už jsem vdaná!“ Artikulovala jsem ty slova. Aro se také zvedl.

„Podřídíš se nebo.....“ začal hledat možnosti kterými by mi něco provedl.

„Nebo co?“ škodolibě jsme se ušklíbla.

„Tvá dcera.“ to mě dokonale posadilo. Na Ness si Aro dovolovat nemůže. Spadla jsem zpátky do židle, nechala jsem si vlasy spadnout do obličeje a bojovně jsem vystrčila bradu. Všichni na nás nechápavě zírali.

Promluvil vysoký upír. „Aro, to jsi nám zatajil? Jak je to možné?“

Aro se na mě otočil „Pověz nám svůj příběh, krásná mladá Bello.“ zase rozkaz! Jak já je nesnáším!

Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem promluvila

„Bylo mi 17, když jsem potkala Edwarda. Potkali jsme se na hodině biologie, ale Edwardovi má krev...zpívala...nakonec se naučil se přemáhat a tak jsme spolu začali chodit. Jednou mě chtěl zabít upír jménem James. Odvrátili ho, a já byla málem přeměněna. Edward vysál jed, nelíbilo se mu že chci být upírka. Pak jsme měla oslavu 18 narozenin, bohužel jsem se řízla o papír a málem mě zabil Edwardův bratr Jasper. Poté všichni odešli. Alice,Edward,Emmett,Esmé,Rose,Jasper a Carlisl.

Skamarádila jsme se s mladým vlkodlakem Jacobem. Jednou jsem skočila ze skály a Alice to viděla. Jela za mnou aby zjistila zdali žiju. Mezitím se Edward dozvěděl co Alice viděla a jel sem. S Alicí jsme ho ztihly zachánit, ale od Ara jsme dostali podmínku že se musím stát upírem. Z části i proto že jsem jediná komu Aro nemůže číst myšlenky, což nemohl ani Edward, Jane ani Alec mi neublíží a dokážu zaštítit hromadu lidí. Vrátili jsme se, odmaturovali ale tentokrát mě chtěla zabít Victorie, pomstychtivá upírka, partnerka Jamese. Měla sebou 20 novorozených. Cullenovi se spojili s vlkodlaky a nakonec mě uchránili.

Poté začala Alice chystat mojí a Edwardovu svatbu. Byla velkolepá. Následovaly líbánky...tam jsem otěhotněla. Porodila jsme dceru, Renéesmé. Po porodu jsem musela být proměněna. Chvíli jsme žili v klidu, ale pak se Volturiovi dozvěděli o Ness a chtěli jí zabít. Nakonec se vrátili s nepožízenou.“ sklopila jsem hlavu ještě níž.

Aro se totiž začal vítězoslavně usmívat, když zjistil že alespoň něco na mě platí. A to dostatečně, možná víc než kdyby mi jakkoli jinak vyhrožoval a mučil mě. „Aro prosím neeee nic jí nedělej.!“ zašeptala jsem v zoufalství.

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez mojí lásky - 1.kapitola: