Tak a je tu druhá kapitola:)Konečně se dočkáte Edwarda Cullena ale ostatní Cullenovy a jejich podrobný popis jsem si nechala na 3 kapitolku tak uvidíte:)Prosím pište kritiku a jestli mám psát dál budu ráda:)
11.05.2009 (16:03) • uuuzaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1772×
2.Oči
Jela jsem asi stovkou i když tady byla povolená rychlost jenom sedmdesát...V pohodě...Stejně tu ještě nikdo není.Mám ráda rychlou jízdu...Navíc jsem nechala střechu auta sklopenou,takže mi vítr rozcuchával vlasy a foukal do obličeje.
Toho dne teda hodně vyjmečně nepršelo...Většinu roku je totiž Forks obklopeno hustým příkrovem mraků.Ne že by tedy nějak zvlášť svítilo slunce ale přece to bylo lepší,než aby mi za límec zase kapaly studené kapky deště...
Cestou jsem přemýšlela o té záhadné rodině...Byla jsem sice zvědavá,ale tak závislá jako moje spolužačky jsem tedy nebyla!Kladla jsem si otázky typu:Jestli budou namyšlení nebo ne...jestli jsou ve škole dobří nebo ne...Nevěděla jsem co si o nich mám myslet...Řekla jsem si,že si svoje úvahy nechám na později.Přesněji řečeno až je na vlastní oči uvidím,nebo s nimi budu dokonce mluvit..O čemž silně pochybuju...Veškeré představování si myslím zabere Lauren s Jessicou...Byli to takové středoškolské hvězdičky...Už od prvního dne mě neměli nějak příliš v lásce...Asi jsem byla příliš velká konkurence...To tak...Sama pro sebe jsem se tomu zasmála...
Skoro jsem ani nepostřehla,že už jsem téměř u školy.Naštěstí ještě několik lidí přecházelo mezi školními domy.Zběžně jsem přejela parkoviště pohledem.Sakra!Bylo už skoro plné.Pokud možno co nejrychleji jsem vjela do prostor školy a hledala nějaké volné místo,kde bych mohla zaparkovat.Zrovna jsem jedno uviděla a začala couvat.Ještě jsem si všimla že hned vedle mnou vyhlídnutého parkovacího místa stojí pečlivě vyleštěné stříbrné Volvo a vedle něj ještě leskle červený mercedes..Konečně nebudu jediná řekla jsem si.
V tom zazvonil školní zvonek a já nechtěně hrubě šlápla na plyn.Náraz byl tak silný že mi tím tlakem hlava silně narazila do okraje volantu.Myslím že jsem pár sekund byla v bezvědomí a pak se hned probrala.První myšlenka co mi prolétla hlavou byla- Kterému chudákovi jsem asi nabourala auto?
Zatřepala jsem hlavou abych se ujistila že je na správném místě.Zabolelo to,takže asi byla...Neobratně jsem vylezla z auta,abych zjistila škody,které jsem napáchala.K mé smůle jsem bohužel nabrala zrovna to pěkné stříbrné Volvo.Už jsem začala počítat kolik asi budu muset platit,když se mi zničehonic zamotala hlava a kolena mi nějak vypověděli službu. Psychicky jsem se začala připravovat na ošklivý pád na studenou,tvrdou a ne zrovna moc hezky vyhlížející betonovou zem parkoviště.Spadla jsem ale do poněkud jiných podmínek než jsem čekala.Studené to sice bylo ale na beton to tedy nevypadalo.Najednou jako by po de mnou zmizela rovná zem.Došlo mi že mě asi někdo odnáší.Chtěla jsem otevřít oči,ale nebyla jsem toho schopná.A tak jsem se po slepu pokusila zjistit co se děje.Chtěla jsem aby můj hlas zněl co nejnormálněji ale vyšlo ze mě bohužel jen takové šeptavé mumlání.
„Co se...stalo?" dostala jsem ze sebe
„No...Nabourala jste do mého auta,při tom jste se uhodila do hlavy a potom jste omdlela..." Odpověděl mi neznámý.Ten hlas jsem neznala a přesto mi přišel tak nějak..povědomý..No v každém případě zněl tak nějak bezvadně sametově,že mě dokonce na chvíli uklidnil.Pak jsem si ale něco uvědomila.
„Aha...Moment...To...To bylo vaše auto???Ach promiňte já...já...nedávala jsem pozor a...no prostě jsem..." Začala jsem ze sebe chrlit omluvy ale přišlo mi divné říkat je ze zavřenýma očima a tak jsem se je pokusila otevřít.Ale pak jsem toho trpce litovala.Do mého zorného úhlu mě uhodil tak nádherný obličej,že jsem na okamžik úplně ztratila řeč.Jen jsem civěla.Po chvíli jsem si ale uvědomila co dělám a vyhrkla jsem.
„No...já myslím že už jsem schopná jít sama..."a pokusila jsem se vyprostit z chladné náruče,která mě věznila v železném sevření.
„Já bych to ale radši neriskoval.Ošklivě jste se uhodila do hlavy...Mohl by to být otřes mozku..."Namítal neznámý
„Prosím"Zkusila jsem to.Nepřipadala jsem si zrovna moc dobře,když jsem věděla,že se tu co nevidět někdo objeví a bude mít plno keců. Kupodivu to zabralo.
Podíval se na mě podezíravým pohledem,ale pak mě přece jenom opatrně postavil na zem.Teď když už jsem stála jsem si ho teprve mohla pořádně prohlídnout.
Nejvíc mě asi zaujal jeho obličej.Jeho rysy byly tak dokonalé,že nad tím zůstával rozum stát...Pleť byla světlá-až mramorová a předtím jsem si všimla,že je neobyčejně chladná.Byl celkem vysoký,měl celkem chlapecké rysy a vlasy bronzového odstínu.Byl to tedy oslňující pohled... Myslím,že mě přistihl jak si ho prohlížím.Sakra!Sakra!Sakra!Okamžitě jsem celá zčervenala a rychle jsem se znovu začala omlouvat.
„Hele...Já se strašně moc omlouvám!!!Já...prostě jsem...no zpanikařila jsem a...no...škody samozřejmě zaplatím..." zdálo se mi to nebo mu cukaly koutky úst?
„Ne-nemusíte mi samozřejmě nic platit"Musím přiznat že tohle už řekl poněkud překvapeně..
„V žádném případě!!Škody vám zaplatím hned jak to bude možné-"Zase mě nenechal domluvit!!!
„Ne trvám na tom že mi nic platit nebudete!!!" teď už se opravdu smál...Musím říct že když se usmíval,byl ještě krásnější.
„Mimochodem...Jmenuju se Edward Cullen..."rozpačitě mi podal ruku.Na vteřinu jsem nevěděla co říct...To byl on!!Ten nový spolužák!No to se mi snad jenom zdá!
„ Bella Swanová..." zamumlala jsem rozpačitě a jeho nabídnutou ruku uchopila.Byla vážně ledová.Myslím že jsem v pozadí zaslechla kroky ale nemohla jsem od něho-od Edwarda odtrhnout oči.
„Ach proboha!Co se to tu stalo??!" poznala jsem hlas zástupkyně ředitele plný nechápavosti.Edward nevypadal,že ji rád vidí...Asi ji nemá moc rád..Pomyslela jsem si...Poněkud smutně se nadechnul a já čekala že na to učitelce něco řekne ale nestalo se nic.Byl ke mně otočený zády,ale přesto vypadal tak nějak...zaraženě...Vůbec se nehýbal a tak nějak ztuhnul... A tak jsem se chopila slova já.
„No...stala se mi tady nehoda a.." chtěla jsem pokračovat ale on mě nenechal.Byl pořád otočený čelem k učitele a tak jsem mu neviděla do obličeje.
„Slečna Swanová nechtěně vrazila do mého auta.Už jsme to vyřešili.Byl bych teď rád kdybyste ji odvedla na ošetřovnu. Možná že má otřes mozku."Význam věty byl naprosto v pořádku,ale ten způsob jakým to řekl...to bylo...Jeho hlas byl najednou tvrdý,hrubý a chladný jakoby to říkal o někom,koho celá léta nenáviděl...Dokonce i učitelka vypadala překvapeně...Nebo spíš tak nějak...polekaně?Na malý okamžik se na mě otočil a střetl se s mým pohledem.Pak beze slova rychlým krokem odešel...
Ten pohled mi něco říkal...Byl tak...plný nenávisti a zlosti...Nebýt té černé barvy byly by úplně stejné jako ty...No jasně!!!Byly až na tu barvu přesně ty oči z mého snu!!Počkat...Neměl je předtím zlatohnědé?
Autor: uuuzaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sunshine-2.Oči:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!