Mno tak je to moje první povídka na téma Stmívání...Stejné jména ale jiný děj a nové postavy...Tahle kapitola je jen taková úvodní a nic moc se v ní neděje ae stejně prosím pište do komentů jestli se líbí...:)
10.05.2009 (20:00) • uuuzaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2431×
1.Tma
Tma....Křik...Krev... Tyhle tři věci se pořád dokola opakovali. Mučili mě stále víc a víc.A já se hrůzou nemohla ani pohnout.Viděla jsem ženu. Její strach. Její bolest. Její beznaděj. Všechny její pocity jsem cítila na vlastní kůži. Žena běžela. Hrůza ji obklopovala. Klopýtala lesem a snažila se uniknout co nejdál.Chtěla jsem se za ní rozběhnout a pomoci jí ale nemohla sem udělat jediný pohyb a....Najednou byla tma...Do toho temna se jen občas objevovali záblesky...Záblesky obrazů té ženy...Už neutíkala. Ležela. Asi byla zraněná. A pak najednou zazněl výkřik! Byl plný strachu,zoufalství,bolesti...Všechno co jsem cítila předtím se tomu zdaleka nemohlo rovnat. Pak už jsem viděla jen rudou odkapávající krev a...Ty oči!!!
S křikem jsem se probudila.Ty oči...byly tak..tak...Nelítostné...Plné nenávisti...Jejich rudá barva se mi v myšlenkách pořád ještě zjevovala...O pár minut později mě s přemýšlení vytrhl Charlie.Můj milovaný a starostlivý otec.
„Bells,co děláš ještě v posteli?Říkal jsem ti přece že...Počkej...Co se stalo?Nejsi nemocná?"Strachoval se když si všiml mého výrazu a kapajících slz s mých nevyspalých očí.
„To...Nic tati..."Škytala jsem „Jen další noční můra..." Tyhle děsivé sny mě pronásledovaly asi poslední měsíc...S výkřikem jsem se poslední dobou budila skoro každý den.
„Isabello Swanová ty máš teplotu!" Zhodnotil můj stav po tom,co mi přiložil ruku na čelo.
„To nic tati.Jen jsem měla zlý sen...Když se trochu opláchnu budu vypadat vážně mnohem líp...Uvidíš..."Bylo pondělí a já za každou cenu musela jít do školy...Charlie se na mě podíval nevěřícným a zároveň starostlivým otcovským pohledem.Tenhle výraz jsem nenáviděla...
„No dobře...Ale jestli se to zhorší upaluješ do postele jasný?"
„Jasný" Rychle jsem odsouhlasila a utíkala do koupelny.Dnešní den byl pro mě důležitý,protože se dnes měli dělat zkoušky z biologie...Skoro celou noc jsem se učila,protože jestli tuhle písemku zvorám budu naprosto v háji...Jo a ještě se k nám do města nastěhovala nějaká bohatá rodina.Učitelka se myslím zmiňovala o 6 nových studentech.. Dnes mají nastoupit do školy...Ne že by mě to nějak zvlášť vzrušovalo.Na to máme na škole holek dost...Mluví se o tom už od září.Všichni jsou tak nadšení hlavně proto,že se u nás v zapadákově objeví někdo nový asi tak jednou za Uherský rok...Poslední jsem byla já.Před rokem...
Hned jakmile jsme dorazila do koupelny,zamkla jsem za sebou dveře a vklouzla do sprchy.Byl to osvěžující pocit takhle po ránu...Pořád jsem ale nemohla z hlavy dostat ten sen...Byl vážně děsivý...Nejhorší ze všeho byla ta tma,ta prázdnota,která mě obklopovala..A nakonec ty oči...
„Bello?!Pospěš si nebo přijdeš pozdě!"Křikl na mě Charlie zpoza dveří.Sakra!Ani jsem si neuvědomila kolik už je hodin.
„Už běžím...Ale ty si taky pospěš!Máš dnes práci zapoměls?"Odpověděla jsem mu.
„No jo no jo..."Zamumlal tiše a odpotácel se do předsíně... Je sice trošičku předvídatelný a ztřeštěný,ale mám ho ráda...Pořád se ještě nesmířil s tím,že máma umřela...No vlastně..Ani já ne...Je to už 6 let a pořád se s toho nemůžeme vyhrabat...I když-nepamatuji si to tak jako táta...Bylo mi deset...
„Isabello!!!"Nenáviděla sem když mi tak říkal...
„Už běžím..."Stihla jsem si jen nanést trochu řasenky a strčit lesk do kapsy.Vlasy do culíku a hurá ven...
„Konečně..."Zamumlal Charlie a vkradl se do koupelny.
Šla jsem do kuchyně a pohledem zavadila o hodiny.Proboha bylo už 8!!!Rychle jsem vzala ze stolu suchou housku a běžela pro bundu.
„Musím běžet tati!!!"Křikla jsem ještě na Charlieho.
„Já ti to říkal..."Řekl to sice potichu,já jsem to ale slyšela.Musela jsem se zasmát.
„Ahoj!"řekla jsem a ani nečekala na odpověď.
Nasedla jsem do svého poměrně starého černého kabrioletu se sklápěcí střechou.Naše rodina neměla moc peněz (Charlie u policie vydělával jen asi 15 tisíc měsíčně) , tohle autíčko zdědila kdysi matka po svém strýci.Pak ho odkázala mě...Byla jsem na něj vážně patřičně pyšná.Na střední škole ve Forks totiž nebylo moc studentů,kteří by si tohle mohli dovolit...Vlastně skoro žádný...Pohladila jsem auto po přední kapotě.Měla jsem ho ráda.Byla to jedna z mála vzpomínek na moji matku...
Naposledy jsem se ohlédla za sebe,na dům,který byl už něco přes rok mým domovem.I když jsem si na něj ještě moc nezvykla.Po té jsem šlápla na plyn a vyjela vstříc škole,zkouškám a co hůř...Novým spolužákům...
Autor: uuuzaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sunshine-1.Tma:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!