Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stranger 7. kapitola

06.11.2009 (20:15) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2794×

7. kapitola – Jacob

Odpověděla jsem a už jen koukala, jak jeho auto mizí za zatáčkou. Povzdechla jsem si a vydala se za Jacobem.

***

Cesta k Jacobovi trvala pár minut a už jsem stála před jeho domem a rozmýšlela, jestli mám zazvonit nebo vtrhnou dovnitř bez ohlášení.

Ani jedno, právě jsem si totiž všimla, že má Jacob otevřené okno do pokoje a tak jsem vyskočila na římsu okna, ale v tu chvíli jsem myslela, že spadnu zase zpátky dolů, protože ten pohled, co se mi naskytl na Jacoba, byl k nezaplacení.

Jacob totiž klečel před zrcadlem v noční košili, které mělo na sobě potisk malých klaunů, a v ruce držel kytici stejných růží, jako měl, před školou, když tam na mě čekal, při čemž si něco mumlal ke svému odrazu v zrcadle. Prostě pohled v nezaplacení.

Prostě jsem to nevydržela a vybuchla smíchy, a  kdybych byla člověk vsadila bych se, že by mi smíchy tekly slzy od toho, jak sem byla vysmátá.

Když jsem se konečně přestala smát a byla jsem se schopna konečně ze sebe dostat souvislou větu, tak jsem se zeptala.

„ Ježíši Jacobe co to máš na sobě?“ Jakmile jsem to vyslovila, už jsem se zase popadala smíchy za břicho. Jacob totiž vypadal hrozně komicky v té košili a ještě k tomu ten jeho výraz, když se na mě podíval, to prostě nešlo.

„Ha, Ha, ha…taky tě rád vidím. A mimochodem já za to nemůžu, jiné věci jsem tady nenašel.“ Bránil se.

„To nemáš svoje oblečení?“

„Jo mám, ale to mám doma.“

„Vždyť si doma, Jacobe.“

„ Já už tady nebydlím, já jsem se s Carinou odstěhoval.“ Cože?

„S Carinou?“

„Ano to je moje manželka.“

„M…manželka“ on je ženatý. To si ze mě děla prdel, ne?

„Dovol, abych ti to vysvětlil.“

„Proto jsem tady, tak začni od začátku“

„Dobře tedy…..“ začal a ponořil se do minulosti a já sním „Ten den kdy si byla proměněna, jsem měl hlídku já se Samem a Paulem. Kontrolovali jsme hranice, když jsme ucítili pach, té pijavice. Hned jsme se vydali po stopě, která nás zavedla k ní a k tobě. Ona tě právě vysávala, když jsme doběhli a tak jsme ji od tebe odstrčili a chtěli ji zabýt, ale ta potvora nějako vyklouzla. A tak jsme ji nechali být, když se nám ztratila z dohledu. Ihned jsme se tedy vydali k tobě. Ale přišli jsme pozdě proměna, už začala. A tak jsme přivolali zbytek smečky a začali jsme debatovat, co s tebou. Mluvili jsme o tom celou dobu tvé proměny, a když si se probouzela, nebylo ani zcela rozhodnuto o tom, co s tebou. Ty ses probudila a vypadalo to, že nevíš, co se stalo tak mi Sam poslal pomocí myšlenek, ať ti to vysvětlím. A tak jsem to udělal. Bylo mi to líto, protože jsem musel říct to, co jsem nechtěl. Trhalo mi to srdce říct, těch pár slov a hrozně mě to mrzelo a mrzí, to co jsem ti řekl, ale jinak to prostě nešlo, nemohli jsme se už vídat. A ten tvůj výraz myslel jsem, že to nepřežiju. Ale slyšela si někdy o vlkodlakovi a upírce? Já ne. A navíc si byla novorozená a nebezpečná hlavně pro lidi z okolí, proto si musela odejít. Je mi to líto. Promiň.“ Dokončil vyprávění.

„Jacobe, měla jsem spoustu času na přemýšlení, a to jsem taky využila. Nejdříve jsem na tebe byla příšerně naštvaná a to i tenkrát v lese co jsem tě potkala a na tom parkovišti a to jsem si před tím myslela, že to je už za mnou, ale jak se zdá tak nebylo, ale teď, teď jsem ráda, že jsme si vše vysvětlili, a já se na tebe nezlobím, vždyť to ani nejde.“ J

„Díky, díky“ objímal mě.

„V pohodě, a teď kdo je ta Carina?“

„No když si utekla tak asi po několika letech jsme se museli odstěhovat dál od lidí, protože bylo nápadné, jak jsme nestárli. A tak jsme se hodně krát stěhovali, až nastal den, kdy jsme mohli zase do La-Push, konečně nebyl nikdo, kdo by si nás mohl pamatovat.  A právě v té době se místnímu doktorovi a jeho ženě narodila dcerka. Jí pak uspořádali oslavu, na kterou nás pozvali, a já se tam do ní otiskl. Uběhlo 17 let a já ji mohl říct pravdu, o všem. Ona to vzala v klidu a mi jsme spolu začali chodit. Když jí bylo 20 let, tak jsem jí požádal o ruku, a ona to přijala a mi se vzali. Pak jsme se odstěhovali o pár kilometrů dál.  Byli jsme šťastný, ale abych byl úplně šťastný, scházelo mě jedno odpuštění a to od tebe. A teď díky tobě můžu být šťastný úplně a za to ti děkuju.“Dokončil celé vyprávění, a já jsem byla ráda, že jsem sem přišla a že to takhle dopadlo, už jsem k němu necítila nenávist, ale ani lásku nýbrž jenom přátelství.

A tak jsme si všechno vyjasnili, ale povídat jsme si nepřestali, dokud Jacob, už nemusel jít za smečkou.

A tak jsme se mohla vydat domů s dobrým pocitem, získala jsem přeci kamaráda, kterého jsem kdysi ztratila. Jedna věc byla už za mnou, ale další mě čekali. Na mém „seznamu lidí“ teď byl, Aro a Jane, kteří bydleli ve Volteře, ale tam se mi nechtělo, přece to není zrovna blízko. A tak jsem si vzala mobil, sedla si na pohovku a vytočila číslo do Voltery.

----------------

Shrnutí Další kapitola

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stranger 7. kapitola: