Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stranger 5. kapitola

02.11.2009 (17:00) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2930×

5. kapitola - Zase Jacob a nákupy

Hrála jsem a hrála, až jsem zapomněla, že je už čas vyrazit do školy.

***

V rychlosti jsem provedla ranní hygienu a vyrazila.

Na parkoviště jsem dojela jako poslední, nikdo se tu už nezdržoval. Skoro všechna místa byla už zabraná, ale přeci se mi nakonec povedlo najít jedno volné místečko. A já mohla zaparkovat. Akorát jsem vystoupila, když se školou rozezněl zvonek, značící začátek hodiny. Na první hodinu jsem vlítla doslova jako velká voda a taky jsem si za to musela poslechnout pokárání, ale mohla jsem se bez trestu vydat sednout do své lavice.

Zbytek dne probíhal v klidu a pohodě, Cullenovy se mnou nepromluvili a jediné čemu jsme od nich čelila, byli jejich probodávající pohledy, které sice nebyli příjemné, ale dali se vydržet. Celý den jsem byla zaneprázdněna Cullenovými, že jsem si ani nevzpomněla na Jacoba. Což byla chyba. Jacob se mi, ale rychle připomněl, přesně jak jsem si myslela, ten se jen tak nevzdává.

A právě, když jsem vycházela ze školy směrem parkoviště a domů, jsem si všimla Jacoba, který se opíral o moje auto s kytkou růží v ruce a s úsměvem na rtech.

„Jen to né…“ zašeptala jsem zoufale pro sebe. Ale také jsem tím na sebe obrátila pozornost Cullenů. No nic co se dá dělat, přece taky nenechám své autíčko ve sp árech toho ničemi a neuteču. A navíc stejně bych se pro něj vrátila. A jsem si jista, že by tu čekal, tak dlouho dokud bych se neobjevila. Stejnak se tomu rozhovoru nevyhnu.

S povzdechem sem se teda vydala k němu. Mou cestu vpřed však nepozoroval jenom Jacob, ale i rodinka upírů kolem, kterých jsem procházela, a která se rozhodně nechystala odjed. Pomalu jsem se blížila k němu a on začal nervózně podupávat na místě. Měla jsem nutkání použít jednu ze svých schopností, ale nakonec jsem se přeci jenom zarazila. Přece se mu nebudu hrabat v hlavě, ne? Za prvé mám vychování a za druhé nechci ani vědět, co bych se tam dozvěděla. Ať si ty svoje úchylárny nechá pro sebe.

„Ahoj“ spustil jen, co jsem byla k němu o něco blíže, byl hrozně nedočkavý.

„Co chceš, Jacobe? Fakt nemám náladu na nějaké vysvětlování!“ odpověděla jsem mu docela podrážděně, ale za to pravdivě.

„Jen si chci promluvit nic víc.“

„Nevím, o čem bychom si měly promluvit.“  Sakra to zažívám déjà vu? Mám takový pocit, že už jsem to během tady toho týdne řekla víckrát.

„Ale máme…..“ach jo už zase otravuje, mám chuť ho uškrtit, jako včera v lese. To jsem se málem neovládla. Měla jsem vztek, ale ten vyprchal přes noc, ale jak se zdá je zpátky a jak se mám uklidnit teď a tady?

„Jacobe, vážně na tebe nemám čas. Mám už něco dohodnutého, musím jít.“ Lhala jsem mu, času jsem měla habaděj. Až to není možný. Ale jak jinak se ho zbavit. Nechci mu ublížit, taková nejsem.

„ A co máš v plánu? Mohl bych s tebou.“ Sakra ten si nedá a nedá pokoj, čím bych ho mohla odradit? Ha mám to. Tohle ho dostane, nesnáší to.

„Jedu s kamarádkou na nákupy“ slovo nákupy jsem naschvál zdůraznila, vím, jak je nenávidí.

„Jo a s kterou?“ Nedal se nechat jen tak odbýt. Hups, to jsem teda nedomyslela, asi mě prokoukl a asi si dobře pamatuje, že já taky ty nákupy moc nemusím.

„No ..přeci s….“

„Semnou“ ozvalo se za mnou a já dobře věděla, komu ten hlas patří. Alici.  Na jednu stranu jsem byla ráda, zbavím se Jacoba, ale na tu druhou budu mít zase na krku Alici.

„Přesně s Alicí“ přistoupila jsem na její hru.

„ Vrrrr“ začal Jacob.

„Ihned toho nech“ napomenula jsem ho. Zřejmě se mu moc nelíbilo, že jedu s pijavicí.

„ No tak někdy jindy. Zatím“ zavrčel skrz zuby a vydal se pryč. A já si konečně mohla oddychnout, že mám z krku aspoň toho Jacoba.

„Díky za pomoc. Ahoj.“ Snažila jsem se vykroutit z těch nákupů, dobře jsem věděl jaká Alice je.

„Kampak… mi jedeme na ty nákupy, jak si řekla, ne? Nechceš přece, abych zavolala Jakobovi, že máš času habaděj.“

To je potvůrka. Ono mi normálně vyhrožuje. No, ale asi mi nic jiného nezbývá, než přetrpět ty hrozný nákupy.

A tak se vyjelo. A nakonec jsme nejeli jenom já a Alice, ale přidala se k nám i Rose. A tak Cullenovic děvčata vyrazila na nákupy.

Nákupy, nákupy jak já je nemám ráda. Už jsme byli v nákupním středisku přes 5 hodin a Alice byla celá v plném živlu a rozhodně se nechtěla klidnit. Byla v dobré náladě a já už začala litovat, že jsem nezůstala radši s Jacobem. Fakt už jsem nemohla měla jsem toho plný kecky, sice jsem upírka, ale co je moc to je moc, a přeci nejsem jako ostatní.

A tak jsem se rozhodla k radikálnímu řešení. Nic jiného mi nezbývalo a ani nenapadlo. Doufám, že to vyjde. Prostě jsem si klekla před Alici uprostřed jednoho z obchodu.

„Alice, prosím já už mám dost.“ Prosila jsem jí a házela po ní psí očka.

„Fajn, fajn pro tentokrát.“ Nechala se nakonec přemluvit a pomohla mi vstát. Při čemž si všimla, mého řetízku.

„Hezký řetízek“ pochválila mi ho a já se ho snažila zastrčit zpět za mikinu.

„Kde jsem ho jenom. Už viděla?“ mumlala si pro sebe. A já se docela začala bát. Dobře jsem věděl, že úplně stejný má můj otec-Carlisle, ale doufala jsem, že jim neprozradil jeho tajemství. Ale asi ne, protože to Alice jen tak přešla mávnutím ruky a mi se vydali zpátky domů.

Zpátky domů, to sotva. Cestou jsem byla tak zabraná do toku mých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že si to Alice míří rovnou k nim. Bylo už pozdě, když jsem si uvědomila, kam mě to Alice táhne, k nim do domu, za zbytkem rodiny, za Carlislem. Otec to bylo jediný, co mě napadlo a jediný nad čím jsem mohla uvažovat, když jsem procházela vchodovýma dveřmi.

----------------

Shrnutí Další kapitola

------

Ahojik! Všechny Vás zdravím a jsem ráda, že čtete moji povídku, ale chtěla jsem se Vás zeptat jest-li nemám napsat nějakou kapitolu z pohledu někoho jiného, a když jo tak z koho. Já se totiž nemůžu rozhodnout. Tak dík.

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stranger 5. kapitola: