Mám tu pro Vás další dílek! Je o prvním dni ve škole, kdy se Bella konečně osobně potkává s Cullenovýma. A chtěla bych Vás poprosit o komentáře jakéhokoliv druhu.
17.10.2009 (15:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2900×
2. Kapitola-První den ve škole s Cullenovýma
Pohled Bells:
Dojela jsme na školní parkoviště v rekordním čase, moje nedočkavost ze mě přímo čišela. A moje nálada se neměnila, ani když se všechny pohledy stočily na mě. Neměla jsem ráda příliš pozornosti, ale to my náladu zkazit nemohlo. Pohledem jsem hledala pětici upírů a taky že našla. Všichni si mě měřili zkoumavým pohledem a já měla silné nutkání jim všechno vyklopit. Ale to jsem nemohla, musela jsem si připomenout, proč tu jsem.
'Chci si přeci jen ověřit, že jsou šťastný a v bezpečí,' odpovídal mi můj vnitřní hlas. A při tom druhý na mě křičel, že to není pravda, že s nimi chci zůstat. Rychle jsem tento boj přerušil a vydala se do kanceláře.
V kanceláři jsem vyplnila potřebné papíry a mířila si to na první hodinu ajiny, s doufáním že je budu mít s někým z Cullenů. Bohužel jsem celý den nikoho z nich nepotkala, byla jsem svým způsobem zklamaná. Právě jsem si to mířila do jídelny na "oběd". Musela jsem se nejenom přetvařovat, ale i jíst ten blaf, abych nevzbudila příliš pozornosti. A tak jsem se s nechutí snažila do sebe něco dostat.
„Copak, Bells, nechutná ti?“ promluvila na mě Angela, s kterou jsem měla před obědem matiku, a která mi byla nejsympatičtější z přítomných. Z Jessici a Lauren se mi dělala blbě, byli to klasické potvory, které se semnou bavil i jen, aby byli středem pozornosti a mohli o mě vynášet všelijaké drby. Pak tu byl ještě Mike - samozřejmě od pohledu sukničkář - a jeho poskokové Tyler a Eric.
„Ne, jenom nemám hlad“ zněla moje výmluvy na dnešek. Sice bylo vidět, že mi to nezbaštila a ani se jí nedivím, nejsem dobrá lhářka, ale nijak to nekomentovala, za což jsem jí byla svým způsobem vděčná.
Po úděsné půl hodině strávené v jídelně jsem se konečně vydala na občanku. Přišla jsem tak akorát s učitelem.
„Á, slečna Swanová. Vítám vás. Tak nám nejdříve o sobě něco řekněte a posaďte se k panu Cullenovy. Je to poslední volné místo.“ Až teď jsem si všimla, že ve třídě sedí Alice s Edwardem a před nimi Emett s posledním volným místem.
„Jmenuji se Isabella V... C... teda Swanová.“ Sakra musím si dávat pozor na to, co povídám. „Ale říkejte mi Bello,“pokračovala jsem. „Přestěhovala jsem se…“ Sakra odkud jsem se přestěhovalo? „Z Aljašky. A je mi sedmnáct.“ Super. Kdybych mohla, byla bych červená jak rajče, nejdříve málem řeknu, že jsem Volturová a na to hned Cullenová. Může to být horší? Asi ne. Na nic už jsem nečekala a vydala se na svoje místo. Pohledy všech přítomných Cullenů byli odtažité a sledovali každý můj pohyb. Ztěžka jsem dosedla na svoje místo s probodávajícími pohledy a hned na mě můj spolusedící spustil:
„Ahoj! Jsem Emett Cullen a ty jsi Bella VC Swanová?“ Utahoval si ze mě, jako vždy si ani nemohl odpustit poznámku. Už jsem ho znala i zbytek rodiny, stačilo mi pozorovat je pouhý jeden den, a hned jsem o nich věděla vše a oni ani nevěděli, že měli společnost.
„Swanová“ odpověděla jsem mu a tišeji dodala: „A moc si ze mě neutahuj nebo ti toho tvého Jeepa nabarvím na růžovo.“
Vyhrožovala jsem mu. Dobře jsem věděla, co na něj platí. Chudáček Emett celý zbledl, pokud to je možné. Ze zadu za námi se ozvalo pochechtávání. Ti dva, se dusily smíchy, nejenže vyslechli náš rozhovor, ale také Alice měla vizi, ve které se nedal přehlédnout Emettův výraz, když spatřil svoje růžové autíčko.
„To není k smíchu“ okřikl je Em a otočil se na mě. „To neuděláš, že ne?“ ujišťoval se a začal se přede mnou plazit na kolenech, to už jsem nevydržela a doslova potlačovala smích. Po chvíli se mi však podařilo nahodit klidnou masku. „Pokud si mě nebudeš dobírat, tak tvoje autíčko přežije bez úhony.“
Tato odpověď zřejmě Emetta potěšila, protože úplně nadskočil štěstím. „Nebudu, slibuji“začal křičet na celou třídu a ti co se na nás ještě nekoukali, se na nás otočili s nechápavými a udivenými pohledy a s nimi i náš učitel.
„Co se to tam vzadu děje?“ Ptal se.
„Nic“ odpověděli jsme všichni sborově a po několikáté v sobě zadržovali smích. Učitel jen zakroutil hlavou a dál se věnoval vyučování. A já jsem volně mohla přemýšlet, i když to dalo práci s Emettem po boku.
A musela jsem uznat, že si Carlisle vybral skvělou rodinu…
Odpolední vyučování uběhlo rychle a já si to už mířila na parkoviště, na kterém mě čekalo překvapení.
----------------
Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stranger 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!