Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 5.kapitola

28.10.2009 (15:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3053×

5.Přátelství

U stolu seděl Edward. Opřela jsem se rukama dozadu o linku, abych nespadla. Pokoušela jsem se nadechnout.

„Já fakt umřu,“ zamumlala jsem si pro sebe. Zamračil se. Že by rozuměl?

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ řekl česky jakoby nic. Mě spadla brada až na zem. Další, co mi rozumí a navíc čte myšlenky.

„Tady si někdo pročítal slovník,“ povzdechla jsem si. Končí svobodné myšlení

Konečně jsem se pustila linky, jelikož jsem si byla jistá, že už se udržím na nohou. Sedla jsem si ke stolu

„Ty nejsi unavená?“ Bylo milé, že to někoho zajímá.

„Ne, jsem zvyklá málo spát, no a navíc, když je úplněk, nemůžu spát vůbec.“ To ho překvapilo, jelikož vykulil oči a já se usmála.

„A víš proč?“ Zajímal se.

Zakroutila jsem hlavou. „Ne, mám s tím problémy odjakživa.“

„A tvoje kamarádka?“

„Dani usne kdykoliv a kdekoliv, snadno si zvyká a netrápí jí noční můry jako mě.“ Chvíli jsme seděli mlčky.

„Víš, co je divné?“ Zeptala jsem se.

Mlčel.

„Tohle je dům plný upírů, kteří nemohou spát, ale přesto je tu v noci ticho, jako by spali,“ zasmála jsem se a on se mnou. „Já vím, věnují se sobě navzájem. A kdybych tu nebyla, tak ty bys sis buď  četl, poslouchal hudbu, nebo šel ven, abys je nemusel poslouchat a taky zabil čas.“ Překvapeně na mě zíral. Musela jsem to nějak vysvětlit.

„Vše je v knize,“ rozesmáli jsme se.

„Proto jste sem jeli? Čekala jsi, že mě tu potkáš?“ Jeho otázka mě zaskočila.

„Ne, vůbec mě to nenapadlo. Jak říkám, jeli jsem sem ke známému. Dani mi chtěla udělat radost. Protože miluji lesy a déšť a Forks  je takové místo. Myslela jsem, že ten příběh je vymyšlený. Ale pak když jsem před školou viděla Volvo, svitla mi naděje, že příběh, který mám tak ráda, je skutečný. Že je vše možné. Ale rychle jsem to vypudila z hlavy. A pak jsi vyšel ze školy a tvoje rodina za tebou.V první moment jsem myslela, že se mi to zdá nebo že jsem už zmagořila.“ Sledovala jsem ho.

„Proč jste vlastně utíkaly?“ Dobrá otázka.

„No vlastně ani nevím. Měla jsem strach o Dani. Mně na životě až tak nezáleží. Věděla jsem, že nejste moc nebezpeční. Ale nevěděla jsem, jak budete reagovat, když neumíme anglicky, abychom vám to vysvětlily.“ V jeho pohledu bylo pochopení. Pořád se na mě zkoumavě díval.

Trochu jsem se červenala, neměla jsem ráda, když se na mě někdo upřeně díval.

Povídali jsme si dlouho, většinou já mluvila, on poslouchal. Chtěl vědět něco o příběhu a tak. Najednou bylo skoro ráno.

„Nechceš ukázat dům?“ Konečně z něj vypadlo něco zajímavého. Tomu se pousmál. Zvedl se a já ho tiše následovala. Procházeli jsme tiše celý dům. Ukazoval na dveře a říkal, co tam je. Nakoukla jsem do pokoje pro hosty, Dani klidně spala. Zůstali jsme stát u posledních dveří. Bylo mi to jasné.

„Tvůj pokoj, smím?“ Podívala jsem se na něj. Jen přikývl. Pokoj byl jako v knize. Moc jsem si ho neprohlížela, zamířila jsem k hifi věži a pustila jí. Rozezněla se hudba, jak jinak než Debussy. Usmála jsem se a přešla k oknu. Výhled měl na tu řeku, při vzpomínce na ní se mi udělalo nevolno. Tomu se začal smát.

Dívala jsem se na krásný hustý les a na pohoří Olympic Mountains. Překvapilo mě, že si pamatuji ten název. Najednou jsem si povšimla změny, měl balkon. Bez zeptání jsem otevřela a vešla na čerstvý vzduch. Jak byl příjemný. Právě se rozednívalo. Byla to nádhera. Koukala jsem na to a poslouchala hudbu. Nic jiného jsem nevnímala. Nic jsem nepotřebovala. Tak krásně jsem se nikde necítila.

V tom jsem uslyšela křik. Okamžitě jsem se rozběhla za Dani. Stála jsem ve dveřích a  smála se a se mnou i Edward. Dani byla celá od zubní pasty a vlasy měla nabarvené na zeleno. Vztekala se.

„Emmette,“ zakřičel Edward. Jak jinak, kdo taky jiný by měl takový nápad. On přišel jako že nic. A když uviděl Dani, začal se smát na celý dům. Edward na něj něco křičel v angličtině.

Zavřela jsem dveře a zatáhla Dani do koupelny, která byla v pokoji a pomohla jí to smýt. Oblečení naštěstí špinavé neměla. Když byla  hotová, sešly jsme dolů za ostatními. Tam se smál Emmett a vedle něj Rosalie. Určitě mu pomáhala. Edward přikývl. Posadili jsme se na sedačku a čekali. Po chvíli přišel i Carlisle.

„Ta kniha je velice zajímavá. A spousta věcí je pravdivá,“ s těmito slovy mi jí podával.

S Dani jsme přikývly, já si dala knihu hned do batohu. Tam bude v bezpečí.

„Má to pokračování?“ Vypadal dychtivě jako já, když jsem si jí přečetla. A chtěla pokračování.

„Jo má, a to několik.“ V očích mu zajiskřilo. Přišlo mi to velmi vtipné.

„A mate je tady s sebou?“ Přikývla jsem. „Kde?“ Byl nedočkavý. Na chvíli jsem si nemohla vzpomenout. Přemýšlela jsem a pak mi to došlo.

„U domu Míškových, schovaly jsem si tam tašky,“ vysvětlila jsem. Konečně promluvila Dani.

„Můžeme domů?“ Nechápala jsem. Proč chce tak brzo odjet?

„Ale jistě,“ odpověděl Carlisle. A Dani se začala radovat.

„Jedeme domů?“ Obrátila se na mě.

No jasně, ona tam má milující rodinu a přítele. Nezmohla jsem se na slovo, ale přikývla jsem, to jí dlužím.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 5.kapitola: