Tak tady je další dílek. Děkuju všem moc za krásné a povzbudivé komentáře! Fakt mě to moc těší, že se Vám to líbí. Jinak bych to ani nepsala!:) Přeji tedy krásné počtení a opět prosím komentíky.;)
19.07.2009 (17:00) • Adelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2432×
Celou noc jsem spala velmi neklidně. Pořád mě totiž pronásledoval jeden a ten samý sen. Vždy jsem se vzbudila a po chvíli usnula, ale ten sen se stále vracel.
Opět jsem byla sama v lese, v tom samém lese jako minulou noc. Všude plno stromů, mechu a kapradí. Bylo slyšet zase jen šustění větru ve větvích a jinak naprosté ticho a klid. Ale byl tu jeden významný rozdíl. Teď byla tma.
Stála jsem na paloučku uprostřed toho všeho a civěla do prázdna. Zmocňovala se mě zase ta nevysvětlitelná panika, bezmoc a strach. Ale čeho jsem se tak bála? Co mě tak sžíralo? Zprvu jsem na to neměla odpověď.
Až po chvíli se mi jí dostalo. Spatřila jsem totiž černé oči, jejichž pohled mě přímo spaloval! Ve svém snu jsem se vždy vylekala a začala utíkat. Utíkala jsem do neznáma a pak mě pokaždé dotyčný dostihl a já se s křikem probudila.
Když jsem se takto vzbudila už asi po desáté, bylo nad ránem. Usoudila jsem, že další spánek nemá smysl, jelikož mě pouze stresoval. O nějakém odpočinku nemohla být řeč. O tom jsem se také přesvědčila hned v koupelně, při pohledu do zrcadla. Můj obličej byl už od pohledu mdlý a unavený, což navíc podtrhovaly obrovské fialové kruhy pod očima.
Rychle jsem se osprchovala, oblékla a šla dolů do kuchyně. Tam jsem si přichystala všechny ingredience a začala s přípravou lívanců s marmeládou. Ty měl Charlie vždy rád, a tak jsem mu chtěla udělat radost. Navíc jsem nechtěla riskovat další fiasko v podobě jeho míchaných vajec. Jen při té vzpomínce se mi zachvěl žaludek.
„Dobré ráno, Bells.“ Ozvalo se za mnou, zrovna když jsem na pánvi obracela další várku lívanců.
„Ahoj, tati.“ pronesla jsem s úsměvem.
„Co bude dobrého?“ zeptal se zvědavě.
„Lívance s marmeládou, ty máš rád.“ Zazubila jsem se na něj.
„Díky zlato, voní to skvěle.“ Řekl uznale a sedal si ke stolu.
To už jsem lívance mazala marmeládou a zanedlouho servírovala na stůl.
Jedli jsme a zprvu bylo docela ticho. Chtěla jsem se Charlieho na něco zeptat, ale nevěděla jsem jak začít. Nakonec to Charlie vyřešil za mě.
„Tak co škola? Našla sis už nějaké přátele?“ zeptal se.
„Zatím jsem poznala pár fajn lidí. Například Mike Newton je velmi přátelský, nebo Jessica Stanleyová.“ Začala jsem.
„Jo, Mike Newton. To je skvělý chlapec. Jeho rodina vlastní obchod s outdoorovým vybavením hned za městem.“
„No a pak jsem poznala také rodinu Cullenovu.“ Dodala jsem a hned pokračovala. „Slyšela jsem, že jsou velmi zvláštní. Moc nezapadají do kolektivu. Víš o nich něco?“
Charlie vypadal naštvaně.
„Já nechápu zdejší lidi!“ zabručel. „Cullenovi jsou velmi slušná rodina. Doktor Cullen i jeho žena jsou velmi přátelští a spořádaní lidé. Naše městečko jim za mnoho vděčí, obzvláště doktoru Cullenovi.“ Rozhorlil se Charlie.
„Doktor Cullen a jeho žena? To jsou rodiče těch mých pěti spolužáků?“
„Ano jsou to jejich rodiče, ale adoptivní. Sami jsou ještě velmi mladí a ujali se jich. Už to svědčí o jejich dobrém srdci. Co se týče těch dětí, jsou velmi slušně vychované a ani s jedním z nich jsem nikdy neměl jediný problém. Jen jsou tu noví, a lidé o nich dost často klevetí.“ Dokončil Charlie nazlobeně, až jsem se divila. Takhle pobouřeného, jsem ho ještě neviděla.
„Já je neznám, právě proto se ptám.“ Snažila jsem se to zamluvit.
„Jasně Bells, ale prosím tě, neposlouchej ty žvásty. Dokud někoho sama nepoznáš, nemůžeš vědět jaký je.“ Mluvil mi do duše.
„A opravdu jsi vůbec s nikým z nich neměl nikdy žádné potíže?“ zeptala jsem se váhavě a pomýšlela pouze na jednu osobu.
„Ani s jedním z nich.“ Řekl jasně.
Toho rána už jsem to s Charliem dál neřešila, jeho úsudek byl jasný a nechtěla jsem se s ním zaplést do nějaké rozepře. Kdybych mu řekla, co se stalo ten předchozí večer v lese, asi by se hodně divil. Ovšem bůhví jestli by mi vůbec věřil, když měl na Cullenovy takovýhle striktní a naprosto neposkvrněný názor.
Když jsem otevřela domovní dveře a vkročila do mlhavého a chladného počasí, spatřila jsem svou dodávku. Charlie mi oznámil, že je nepojízdná a že odpoledne se mi na ni někdo přijde podívat. Odvážel mě proto do školy on.
Brzy jsme projížděli parkovištěm plným lidí a k mému úžasu se každý druhý otočil, jen aby viděl koho, že to veze policejní auto. To bylo strašné. Nic jsem nesnášela tak, jako přehnanou pozornost směřovanou ke mně. Rozloučila jsem se s Charliem a pomalu vystoupila z auta.
Porozhlédla jsem se po parkovišti. Ačkoliv zbývalo ještě poměrně dost času do začátku vyučování, studenti se svými auty se sem hrnuli ze všech stran a na různých místech se vytvářely početné hloučky lidí. Těkala jsem očima z místa na místo a hledala ten známý pár očí.
A pak jsem ho našla. Stál u stříbrného Volva, asi nejhezčího auta, co tu parkovalo, a měřil si mě svým pronikavým pohledem. Byla jsem překvapená, protože tentokrát jeho výraz nebyl nepřátelský. Ano, byl stále tajemný, možná vypadal trochu frustrovaně, ale ne nepřátelsky.
Dodala jsem si tedy odvahu a vykročila směrem k němu.
Autor: Adelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stmívání jinak - 4. Frustrace - 1. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!