Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání jinak - 2. První školní den - 1. část

13.07.2009 (11:11) • Adelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2533×

Stála jsem uprostřed lesa. Bylo až neuvěřitelné, že může být něco takhle krásné. Vše bylo zahaleno do zelené. Stromy, jejich kmeny, větve, kameny, dokonce i vzduch vypadal zeleně přes filtr z listí.

Byla jsem tam úplně sama, když v tom se mě zmocnila náhlá panika. Nevěděla jsem, co ji vyvolalo. Jako bych byla něčím vnitřně spoutaná, něčím omezená a nemohla se bránit. Jakoby mě něco sžíralo zevnitř. Určitá frustrace, které jsem nemohla zabránit. Nebyl to příjemný pocit. Stále jsem tam stála a civěla do prázdna, aniž bych se pokusila o sebemenší pohyb. Ta bezmoc byla až hmatatelná. Slyšela jsem jen šustění listí v korunách stromů a zrychlený tlukot svého srdce. Najednou jsem v dáli zaslechla hlas. Znala jsem ho, ale byl moc daleko. Volal na mě, když v tom se celý obraz ztratil.

„Bello, vstávej!“ hulákal Charlie a třásl mnou, aby mě probudil.

Probudila jsem se a uvědomila si, že to byl jen sen. Byla jsem klidnější, ale stejně ve mně zůstaly stopy toho nepříjemného pocitu.

„Tati, co blázníš?“ vydechla jsem v tu ránu.

„Bells, zaspali jsme. Musíš přece do školy!“ Odpověděl Charlie dychtivě.

„A sakra“ S tím jsem nepočítala. Věděla jsem, že půjdu do školy, ale že hned dnes? „kolik je hodin?“  Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Podle Charlieho obličeje to však vypadalo špatně.

„Před půl hodinou ti začalo vyučování.“  Řekl omluvně. „Promiň, zapomněl jsem na to, dnes mám být v práci až později, proto jsem si přispal a na tvou školu jsem nepomyslel,“ V jeho obličeji se stále zračila zoufalost. „ale jestli nechceš jít hned dnes, můžeme to nechat na zítra.“ Dodal, když viděl můj mrzutý, rozespalý obličej.

Uvědomila jsem si, jak se tvářím a snažila se situaci napravit.

„Ne, to nevadí tati, já tam půjdu. Jestli si to odbudu dnes, nebo zítra, je už jedno.“ Snažila jsem se o co nejrozumnější tón. Vypadalo to, že jsem ho přesvědčila. „Jen nevím přesně, jak se do školy dostanu. Autobus mi musel už ujet.“

Charlie se jen šibalsky usmál. „S tím si nedělej starosti. Teď se rychle nachystej do školy, já ti dole zatím připravím snídani“ jen co to dořekl, odešel z mého pokoje.

Co tím myslel? Kdyby se netvářil tak tajemně, myslela bych si, že mě chce odvézt sám, ale takhle? Neměla jsem čas přemýšlet nad tím a raději se nasoukala do oblečení. Vzala jsem si na sebe v rychlosti první, co mi přišlo pod ruku a to džíny, bílé tričko s límečkem a přes to modrý svetr. Jednoduchá a osvědčená kombinace.

V koupelně jsem si jen umyla obličej, vyčistila zuby a učesala vlasy. Po zběžném pohledu do zrcadla jsem usoudila, že to není tak strašné. Ačkoliv jsem nikdy nebyla žádná krasavice, dnes mi mé hnědé vlasy neodstávaly kolem obličeje jako obvykle, a proto jsem byla spokojená. Naštěstí jsem se nepotřebovala malovat. Byla jsem sice hodně bledá, ale mé oči, řasy i obočí byly dostatečně výrazné i samy o sobě.

Když jsem vcházela do kuchyně, přivítala mě vůně připálených vajec.

„Mhm.. To je, ale vůně.“ Prohlásila jsem pobaveně.

Charlie nepochopil ironii v mém hlase a podával mi talíř s jakousi hroudou, jen vzdáleně připomínající vejce. Jelikož jsem ho nechtěla urazit, vzala jsem si ho a šla se posadit ke stolu. Jen co jsem ochutnala, bylo mi jasné, že takhle to asi nepůjde. Budu muset začít vařit.

„Tati?“ zeptala jsem se, zatímco jsem se šťourala v jídle.

„Ano?“ nadzvedl Charlie obočí.

„Jak jsi to před chvílí myslel s tím, abych si nedělala starosti ohledně své cesty do školy?“ dokončila jsem svou otázku a s nevolí strčila další sousto do úst.

„Možná sis již všimla té dodávky na příjezdové cestě…“ Řekl s nadějí v hlase.

Vzpomněla jsem si na tu dodávku až teď. V noci jsem jí nevěnovala přílišnou pozornost. Soustředila jsem se na své myšlenky. „No, zahlédla jsem ji jen koutkem oka.“ Stále jsem nechápala, co mi chce sdělit. Chce mě tou dodávkou odvézt?

„Víš zlato, chtěl jsem ti dát něco na uvítanou a auto se mi zdálo jako dobrý nápad, obzvlášť když musíš dojíždět do školy.“ Dodal rozpačitě, když viděl mou reakci.

V tom mi zůstala ústa dokořán! „Tati, tos nemusel!“ přestala jsem se věnovat jídlu a vyrazila ke dveřím, abych si prohlédla své nové autíčko. Byla jsem na něj hodně zvědavá a zároveň vděčná, že mám důvod proč přestat snídat. Už se mi totiž dělalo nevolno.

Dodávka, která stála před domem, byla vybledle červená s velkými kulatými nárazníky a baňatou kabinou. Byla to taková ta poctivá plechárna, co vše vydrží.

„No tohle!“ Vydechla jsem nadšeně. „Tati, to je skvělé. Moc se mi líbí! Díky moc!“ Mé nadšení bylo opravdové.

„To jsem rád. Chci, aby se ti tu líbilo.“ Řekl, znovu v rozpacích.

Věděla jsem, že tak jednoduché to nebude. Přece jen, Forks stále není mé oblíbené místo, ale pro tuto chvíli jsem to nechala plavat a užívala si toho momentu.

„Kdes ho vlastně sehnal?“ ptala jsem se dychtivě.

„Od Billyho Blacka, pamatuješ na něj?“

„Nevybavuji si to jméno.“

„Žije dole v La Push.“ Napovídal mi Charlie.

Ale já si stále nic nevybavovala. Věděla jsem jen, že La Push je malá indiánská rezervace na pobřeží.

„Tati, vážně netuším, o koho jde.“

„No, to nevadí. Byla jsi asi ještě moc malá, když s námi Billy vyrážel na ryby,“ řekl se zamyšleným výrazem. „každopádně to auto jezdí skvěle. Billy si hodně pohrál s motorem, takže určitě ještě dlouho vydrží.“ Dodal a hodil po mně klíčky.

Cesta ubíhala rychle. Do školy jsou to všehovšudy tři kilometry, a i když jsem z dodávky nevymáčkla víc než 70 km v hodině, dorazila jsem poměrně brzo.

Tedy, jak se to vezme. Pravděpodobně už dávno začala druhá vyučovací hodina, možná třetí. Zatímco jsem s hlučným burácením motoru parkovala na školním parkovišti, připravovala jsem si omluvu pro svůj pozdní příchod.

Další část

Autor: Adelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání jinak - 2. První školní den - 1. část: