Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání jinak - 17. Ples

23.08.2009 (19:00) • Adelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3560×

Čas utekl jako voda a nastal den plesu. Jess od rána o ničem jiném nemluvila a Alice stejně tak. U oběda se celá rozplývala a přemýšlela, co si vezme na sebe. Měli jsme naplánováno, že mě Jason večer vyzvedne u nás, ale Alice tenhle plán zhatila. Tak dlouho přemlouvala, aby mi mohla pomoct s přípravami a následně mě na ples odvézt, až mě i Jasona přemluvila. Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená, ale bylo to lepší, než další hodinu poslouchat její prosby.

Edward si mnou snažil za celou tu dobu několikrát promluvit, ale vždy jsem ho chladně utnula. Nejvíce mě naštval asi dva dny zpátky. Seděla jsem vedle něj, jako vždycky na angličtině a soustředěně ho ignorovala. Od té doby, co se mi přestal stranit, to bylo mnohem těžší.

„Bello, potřebuji ti něco říct.“ Zašeptal, tak aby to vyučující neslyšel.

„Co zas Edwarde?“ Řekla jsem otráveně, aniž bych na něj upřela svůj zrak. Bylo mnohem těžší mluvit plynule a dívat se mu přitom do očí.

„Je to důležité.“ Snažil se mě přimět, abych se mu podívala do očí.

Otočila jsem se na něj a v tu ránu jsem zase cítila to známé chvění v žaludku a tep se mi zrychlil. Proč na mě vždy takhle působí? „O co jde?“ Polevila jsem, ale stále jsem mluvila lhostejným hlasem.

„Vím, že to, co ti teď řeknu, nebude dávat moc velký smysl, ale vyslechni mě prosím.“ Začal a na chvíli se odmlčel. „Měla bys vědět, že tvůj kluk není takový, jaký se zdá.“ Dodal a snažil se, o co nejpřesvědčivější tón.

„Cože? Co ty o tom můžeš vědět?!“ Rozčílila jsem se.

„Možná jsem to špatně vyjádřil. Bello, dávej si na něj pozor.“ Řekl, jakoby snad věděl něco víc než já.

„Tak zaprvé, vůbec Jasona neznáš! Za druhé, co ti je po tom s kým já chodím?! A za třetí, ti nevěřím, už ani slovo a byla bych ráda, kdyby sis příště svou starost ušetřil!“ Vypálila jsem na něj nakvašeně.

„Slečno Swannová!“ Zaburácel učitel. „Chcete nám snad něco říct?“ Řekl ironicky.

„Ne pane učiteli.“ Vydechla jsem omluvně.

Hodila jsem po Edwardovi poslední zlobný pohled. Tvářil se vážně a zklamaně. Od té doby se už nesnažil navázat jakýkoli kontakt.

Jen co jsem ze školy dorazila domů, převlékla jsem se do domácího oblečení a uvařila Charliemu večeři. Stal se z toho už takový rituál, protože jsem byla dost často večer pryč a tohle měl být takový menší úplatek za to, že jsme spolu netrávili příliš času. Je pravda, že v posledním týdnu jsem si s Jasonem tolikrát nevyšla, protože měl vypracovat nějakou seminární práci a stejně jako já, když jsem sem přišla, musel dohánět učivo.

Připravila jsem Charliemu kuřecí prsíčka na čínský způsob s rýží a šla se osprchovat. Po sprše jsem se navlékla do županu, vyčistila jsem si zuby a opláchla obličej. Na hlavu jsem narazila turban z ručníku a v tu chvíli zazvonil zvonek. Jasně, Alice. Málem bych na ní zapomněla.

Seběhla jsem ze schodů a otevřela. Alice stála ve dveřích s širokým úsměvem na tváři a v pravé ruce držela něco, co mě zarazilo. Byly to ty tyrkysové šaty ze Seattlu, které jsem jí zakázala koupit.

„Alice!“ Řekla jsem káravě.

„Ahoj Bello.“ Odpověděla usměvavě a vešla do domu. Chvíli si prohlížela interiér, načež jsem zase spustila.

„Říkala jsem ti přece, že si nepřeji, abys mi ty šaty koupila!“ Dívala jsem se na ni tázavým výrazem.

„Ale, kdo řekl, že jsem je koupila tobě?“ Prohlásila bezstarostně. „Ve skutečnosti jsem je koupila do svého šatníku a ráda bych ti je na dnes půjčila, to přece kamarádky dělají.“ Dodala mile a v očích jí jiskřilo. Pěkně mě převezla.

„Ale, to přece nejde.“

„Bello, moc tě prosím, uděláš mi obrovskou radost!“ Škemrala Alice a hned na to se už tvářila vítězoslavně. Proč jsem měla vždycky pocit, že ví, co se stane?

Neodmítla jsem jí, i když jsem se cítila hloupě. Bylo to skoro to samé, jakoby mi ty šaty koupila. Sama si je na sebe určitě nikdy nevezme.

„Tak se běž zatím převléknout.“ Nabádala mě Alice a podávala mi šaty. „Já jen ještě pro něco skočím do auta.“ Otočila se a už byla pryč.

Šla jsem do svého pokoje a pověsila ty šaty ne dveře skříně, hned vedle svých černých koktejlek. Ten rozdíl byl nevyčíslitelný. Nechtěla jsem být středem pozornosti, a tyhle černé se na mou povahu hodily lépe. Krásně bych se s nimi schovala do davu, ale pokud půjdu v těch velkolepých tyrkysových šatech, tak budu celý večer na očích. Už už jsem se rozhodovala, že si stejně vezmu ty černé.

„Ať tě to ani nenapadne.“ Alice už stála ve dveřích, v jedné ruce velký stříbrný kufřík, v druhé krabici od bot a káravě na mě ukázala, když viděla, s jakým zájmem si prohlížím ty černé šaty.

„Dobře.“ Udělala jsem na ní omluvný obličej.

Nechala mě na chvíli o samotě, abych si ty nádherné šaty oblékla a pak potichoučku zaklepala.

„Už?“ Ptala se nedočkavě.

„Pojď dál Alice.“

Vešla do dveří a ještě dřív než mě uviděla, měla rozzářený výraz. „Úžasné!“ Spráskla ruce a se zájmem si mě prohlížela. „Už jen něco uděláme s těmi vlasy a obličejem.“

Přes mé protesty mě posadila na židli a z kufříku, ve kterém byla líčidla všech možných barev a odstínů, společně s kadeřnickými potřebami, vytáhla vysoušeč vlasů, kulmu a spoustu dalších věcí, které jsem moc neznala. Přes šaty mi hodila igelitový plášť a už se činila.

Pohrávala si s mými vlasy velmi jemně, skoro jsem necítila, že něco vytváří. Nakonec mě nalíčila. Vůbec jsem nevěděla, jak budu vypadat, protože jsem před sebou neměla žádné zrcadlo, a i když jsem se Alice ptala, pořád říkala to samé. „To bude překvapení.“ Vždy se u toho tajemně uculila a pokračovala.

Když byla konečně se svou prací hotová, spokojeně se na mě podívala. „Tak Bello, můžeš se podívat do zrcadla.“

Zvedla jsem se ze židle a zamířila do ložnice, kde bylo velké zrcadlo, sahající až k zemi, které tu po sobě zanechala Reneé, když zde ještě bydlela. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem spatřila. Své dlouhé vlasy jsem měla natočené do spousty větších vln. Obvykle jsem mívala své vlasy lehce vlnité, ale tentokrát byly všechny ty kudrliny uspořádané a pravidelné. Celý účes byl nadýchaný a lehce mi rámoval obličej, který jsem teď nemohla poznat. Měla jsem najednou mnohem živější barvu a růžovější líčka. Oči jsem měla nalíčené velmi jemným krémovým odstínem, který mé oči ve spojení s černými řasami, velmi zvýrazňoval. Na rtech byl světlý lesk na rty.

„Tohle přece nejsem já.“ Vydechla jsem.

„Ale ano! Musím říct, že jsem na sebe pyšná.“ Rozplývala se Alice.

Hned nato seběhla se schodů, aby se vrátila se svými vínovými šaty. Byly také velmi krásné a velkolepé. Měla je celé obtažené a dlouhé až na zem, odkud začínal rozparek až ke stehnu. Jen co si je oblékla, šla se nalíčit a vlasy si upravila, do elegantnějšího účesu. Neměla dnes takový rozcuch, jako obvykle, ale vlasy si uhladila. Vypadala opravdu božsky. Ostatně, jako vždy, jen to teď bylo znatelnější.

„Tak hotovo!“ Prohlásila. „Jen ještě detail.“ Dodala, když mě sjela pohledem. „Tady máš boty.“ Podávala mi krabici.

Uvnitř byly stříbrné sandálky na podpatku. Myslela jsem, že mě trefí šlak.

„Neboj, jsou mé, jen ti je půjčuji.“ Ujistila mě pobaveně Alice.

Ještě mi do vlasů naaranžovala jemnou, úzkou stříbrnou čelenku, ladící k botám. Byla jsem tak otupělá, že jsem jí dovolila, aby mi do uší nasadila dlouhé, stříbrné, paprsčité náušnice.

„Nádhera! To budou všichni koukat!“ Těšila se Alice, když jsme seděly v autě a mířily k místu konání plesu. Hmm, skvělé. Pomyslela jsem si ironicky, ale nahlas jsem radši nic neřekla. Alici by to akorát mrzelo.

Na místo jsme dorazily trochu později, jelikož parkoviště už bylo přeplněné auty a nikde venku nebyla ani noha. Jasonovo BMW stálo kousek od vchodu, ale Jasona jsem nikde neviděla. Domlouvali jsme se, že na nás počká venku, ale vzhledem k našemu zpoždění to asi vzdal a šel dovnitř.

Pomalu, ale jistě jsme se blížily k budově. Vůbec se mi nechtělo vstoupit do davu všech těch lidí, ale nebyla jiná možnost. Alice mi otevřela dveře a nakráčely jsme dovnitř. Naštěstí si nás nikdo nevšiml, protože všichni byli zabráni do tanečního představení ve středu parketu. To se změnilo hned, co Alice hlasitě zavřela dveře.

„Ups.“ Prohlásila, ale ve tváři se jí zračil uličnický výraz. Nepochybně to udělala schválně.

Většina lidí se po nás podívala a v tu chvíli bych se nejraději propadla do země. Odevšad se ozývalo špitání a překvapené vzdechy. Cítila jsem, jak se mi do tváří nahání červeň a zabořila svůj pohled do podlahy. Po chvíli jsem vzhlédla a hledala nějakou známou tvář. Kousek dál na mě mávaly Jessika s Angelou. Alice se se mnou mezitím na chvíli rozloučila a odtančila svým ladným krokem ke své rodině. Ladně obtočila svou ruku kolem Jaspera, políbila ho na tvář a něco mu zašeptala do ucha. Z jejího dřívějšího vyprávění jsem pochopila, jak moc ho milovala.

Došla jsem k Jess s Angelou a ty se na mě hned sesypaly.

„No teda! Bello, vypadáš vážně nádherně!“ Prohlásila nadšeně Angela.

„Děkuji, to je Alicina práce.“ Pořád jsem se červenala a těkala očima po sále.

Kde jen ten Jason je? Nenašla jsem ho, ale za to jsem se zadívala na jinou osobu. Edward stál sám v rohu místnosti a celou dobu mě sledoval. Měl zjihlý výraz a nespouštěl ze mě ani na chvíli oči. Bavila jsem se dál s holkami, a kdykoliv jsem se na něj znovu podívala, zíral na mě. Srdce se mi rozbušilo při tom pohledu. Měl na sobě elegantní oblek s motýlkem a vypadal prostě úžasně.

Postávala jsem asi půl hodiny na stejném místě a potom jsem konečně našla Jasona. Stál na druhém konci tělocvičny a o něčem se bavil s Amandou. Ta měla vysoký elegantní drdol a růžové šaty ke kolenům. Něčemu se zrovna strašně smála a pak chytila Jasona za ramena. To mě vyburcovalo, abych za nimi šla. Sama jsem se divila, co dělám, ale než jsem se nadála, stála jsem před nimi.

„Ahoj Jasone.“ Usmála jsem se a Amandu jsem ignorovala.

„Wau, zlato, teda… Já nevím, co na tohle říct. Vypadáš tak skvěle.“ Řekl Jason, jen co mě spatřil.

„Myslela jsem, že počkáš venku.“

„Já vím, moc mě to mrzí, ale byla zima a tak jsem šel dovnitř a tady potkal Amandu a nějak jsme se dali do řeči. Mimochodem, znáte se?“ Vykoktal Jason a tvářil se nějak divně. Nebyl tak sebejistý, jako obvykle.

„Ne.“ Řekla jsem stručně a změřila si Amandu pohledem. Ta na mě upírala pohrdavý pohled, a tudíž jsem ani neměla zájem se s ní seznámit. „Tak až si dopovídáte, budu támhle.“ Ukončila jsem rozhovor a ukázala na místo, kde jsem byla doposud. Snažila jsem se mluvit, co nejmileji, aby nepoznal mou podrážděnost.

Čekala jsem tam jen pár minut, než ke mně Jason přišel. Ze začátku jsem byla mírně rozladěná, ale nakonec si mě udobřil svým nekonečným omlouváním. Koneckonců, já byla ta, kdo ho nechal déle čekat.

Celý večer jsme se bavili poměrně dobře. Jason chtěl jít i tančit, ale striktně jsem odmítala. Tanec a ještě k tomu v takovýchto šatech by nemusel skončit dobře. Navíc jsem tancovat neuměla a tak to bylo vyřešené.

To Alice byla jiná. Neustále tančila a jejím a Jasperovým ladným pohybům se nikdo nevyrovnal. Tedy, kromě Rosalie a Emmetta. Občas na chvilku přišla, aby si s námi popovídala o plese a pak zase, tentokrát doslova, odtančila na parket. Jessika s Angelou na tom byly obdobně. Jedna tančila s Mikem, druhá s Erikem a všichni se náramně bavili. Sledovala jsem je od stolu, kam jsme se s Jasonem posadili a sdílela jejich radost.

Asi tak v půlce večera jsem si musela odskočit na toaletu, a když jsem se vrátila, byl Jason zase k nenalezení. Chvíli jsem seděla u stolu a po necelé hodině jsem se ho vydala hledat. Sál byl přeplněný a tak jsem se jím jen prodírala, ale nikde jsem ho neviděla. Navíc tu začalo být nepříjemně zakouřeno, a proto jsem po chvíli odešla ven.

Stála jsem před budovou a vdechovala čerstvý vzduch. Za tu dobu, co jsme sem s Alicí přišly, se znatelně ochladilo a tak jsem zkřížila ruce na prsou a třela jsem je o sebe, abych se zahřála. Po nějaké době mi byla ještě větší zima, ale nechtělo se mi dovnitř. Vykročila jsem na parkoviště a chtěla se na chviličku projít směrem k Forks, ale něco mě zastavilo. Uslyšela jsem takový tichý zvuk a otočila se za ním. Nějaký pár se zrovna muchloval za jedním z aut. Usmála jsem se nad tím a chtěla pokračovat v cestě, ale pak jsem si uvědomila, že to auto znám. Bylo Jasonovo. Potichu jsem přistoupila blíž a mé podezření se potvrdilo. Za autem nestál nějaký pár, ale Amanda s Jasonem.

Šokovaně jsem na ně zírala a nezmohla se ani na slovo. Do každé částečky mého těla se dostával obrovský vztek a bolest. Konečně si všimli, že nejsou sami a odtrhli se od sebe. Podívali se na mě, ale to už jsem se otáčela, a co nejrychleji odcházela pryč. Do očí se mi hnaly slzy, tak moc jsem se snažila je potlačit, ale nešlo to. Šla jsem k nejbližšímu rohu, abych se za něj mohla schovat a nechat se unášet svými pocity.

„Bello! Počkej!“ Volal za mnou Jason a já slyšela, jak za mnou běží.

Dělala jsem, že ho neslyším a zašla za roh. Pokračovala bych v cestě dál, ale on mě dohnal. Chytil mě za loket a prudce mě k sobě otočil. Svým smáčeným obličejem jsem se mu podívala do jeho. „Bello, já ti to vysvětlím!“

„Co chceš vysvětlovat?! “ Křičela jsem na něj.

„To byl jen úlet.“ Obhajoval se a tvářil se velmi kajícně.

„A co jsem já?! Já jsem pro tebe taky úlet nebo co?!“

„Ne Bello! Prosím! Já tě miluju!“ To bylo poprvé, co mi tahle slova řekl, ale naprosto minula svůj účinek.

„Myslíš si, že jsem snad úplně blbá?“ Rozkřikla jsem se. „Jasone, je konec!“ Vytrhla jsem se mu a rozběhla se dál za budovu.

Nečekal a ihned byl za mnou. Najednou mě chytil za paže a prudce se mnou praštil zády o zeď. Nemohla jsem popadnout dech a vyděšeně na něj zírala. Jeho výraz byl tvrdý. „Bello, nemůžeš mě opustit! Miluju tě, copak to nechápeš?!“ Teď křičel on na mě a pak mě násilím políbil. Cítila jsem z jeho dechu alkohol a odstrkovala ho od sebe vší silou. Když to nepomáhalo, kopla jsem ho kolenem mezi nohy. Zasténal bolestí a na chvíli mě pustil. Nebylo to ale dost dlouho na útěk. Ani jsem nevěděla jak, ale jeho ruka vylétla a udeřila mě do tváře.

„Ty potvoro!“ Křičel Jason a já z něj měla obrovský strach. Vzlykala jsem a dívala se mu plaše do očí.

„Hned ji pusť!“ Zavrčel temně někdo napravo od nás. Ihned jsem se tam podívala a strnula úžasem i úlevou. Byl to Edward Cullen.

Další část

Autor: Adelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání jinak - 17. Ples: