Minulost začíná otevírat svá vrátka a Victorovi se to moc nelíbí. Jeho minulost, není zrovna nejrůžovější a nechce, aby Bella o něm znala celou pravdu. Edward přemáhá chuť Bellu zabít a Bella ... jde nakupovat!!
14.09.2009 (12:45) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2775×
4. kapitola – Střípky minulosti
Edwardův pohled:
„Co se to s tebou stalo, Edwarde?“ zeptal se mě Victor, jakmile jsme vešli do domu, kam mě po rozloučení s Bellou zavedl.
„Myslel jsem, že jsem si na lidskou vůni už za ta dvě staletí zvyk, ale jak vidím tak jsem pořád stejný.“to co jsem před chvílí zažil a co jsem cítil, jsem už hodně dlouho necítil. Ta Bellina vůně byla opravdu nádherná, dokonale se hodila k jejímu vzhledu, dodávala jí ještě větší kouzlo, přesto ta vůně byla něčím jiná. Lišila se od normálních lidí, měla v sobě něco magického.
„Tím chceš říct, že bys ji zabil, kdybych tě neodvedl pryč?“ zeptal se zvýšeným hlasem Victor a já jenom přikývl. Co na tohle taky říct, že? Promiň, kdybys mě neodvedl, zabil bych ti přítelkyni? To by znělo trochu dětinsky.
„Já za to, ale nemůžu ta její vůně …“ nedokázal jsem mu to vysvětlit.
„Úplně tě chápu, ale Bella nesmí zemřít. Nesmí se to opakovat.“ Říkal naprosto zoufale, když přecházel pokoj. Opakovat? Sotva jsem si to pomyslel, objevil se mi v mysli obraz mladé dívky asi stejně staré jako Bella, byla někde venku a byl tam s ní i Victor. Stačil jeden pohled do jejího obličeje a všechno jsem pochopil.
„Je jí vážně neuvěřitelně podobná.“ řekl jsem nahlas svůj poznatek.
„Ano, skoro bych i řekl, že jsem se vrátil v čase.“ souhlasil se mnou.
„Kdyby ano, co bych tu potom dělal já? Vždyť jsem tehdy ani nežil.“ Snažil jsem se ho nějak rozveselit.
„Vždyť sám vím, že je to nesmysl, jenom mě to napadlo, když jsem ji poprvé uviděl a stále nevycházím z údivu jak jí je podobná. I povahově. Nechápu to.“
„Třeba je to jenom náhoda, nebo to tak mělo být. Dostal si druhou šanci, tak si toho važ.“ poplácal jsem ho po rameni.
„To víš, že si toho vážím. V nic lepšího jsem ani nemohl doufat.“
„Ani nevíš, jak já ti závidím.“ ano záviděl jsem mu jeho lásku k Belle. Ne tak jeho minulost, ale tu lásku v jeho životě. Já ji nikdy nezažil, jenom jako malý kluk, ale to byla pouhá rodičovská láska. Té pravé lásce jakou zažil Victor, se nemohla vyrovnat. Musel jsem si to přiznat, v toto chvíli jsem mu záviděl i Bellu.
„Pojď, ukážu ti tvůj pokoj.“ a vedl mě po schodech do patra „ale uporozňuji tě, ještě není moc zařízený.“ Říkal, když otevíral dveře do jednoho z pokojů. Nevím, co myslel tím, nezařízený. Podle mě tam bylo všechno, co budu potřebovat. Velká černá sedačka, televize a wi-fi sestava. Co víc si jenom nesmrtelný upír, milující hudbu může přát?
„Myslím, že mi to bude stačit.“ Ujistil jsem ho a Victor mě nechal o samotě, abych si mohl vybalit věci. Neměl jsem toho moc, bylo to tím, že mi nepomáhala balit Alice. S tím, co by mi nabalila, by mě nepustili ani do letadla
Bellin pohled:
Kolem třetí hodiny za mnou přijel Peter, chtěl mě a Victora pozvat na narozeninovou párty, kterou pořádají pro Leu. Musím se přiznat, že jsem na její narozeniny úplně zapomněla. Dělal mi starosti Edward a ten jeho pohled. Dokonce jsem ještě pro Leu neměla ani pořádný dárek.
„Tak co, přijdete?“ zeptal se mě nakonec, když si všiml, že na delší rozhovor jsem až moc duchem mimo.
„Nevím jak Victor, ale já přijdu určitě.“ souhlasila jsem.
„Proč by Victor neměl chodit? Vždyť kamkoliv jdeš, jde i on.“ tvářil se nechápavě.
„Přijel za ním jeden kamarád, se kterým se dlouho neviděl a myslím, že se budou chtít bavit spolu.“
„Myslíš?“ bylo zjevné, že mi moc nevěří. Jsme kamarádi už moc dlouho, aby nepoznal, že mě netrápí jenom tohle, ale i něco víc. „Tak co se děje? Jsi úplně mimo.“ Zeptal se, když jsem na jeho první otázku jenom pokrčila rameny.
„Nevím, Edward je takový zvláštní a nějak se mi nelíbilo to, co jsem zahlédla v jeho obličeji.“ přiznala jsem nakonec to, co mě celou tu dobu trápilo.
„Tak tobě se nelíbil jeho výraz?“ mělo mi dojít, že to nedopadne bez nějaké narážky. Peter se totiž začal smát „odkdy ti vadí, jak se kdo tváří?“ zeptal se pobaveně.
„Mně nevadí, jak se kdo tváří …“ odsekla jsem mu z ostra „… mně se jenom nelíbilo to, jak se tvářil Edward, když mě pozdravil, jako bych ho kopla do břicha. Jako by ho něco bolelo, ale zároveň jako by mě v tu chvíli, kdy nás Victor představoval, začal nenávidět.“ popsala jsem mu naše první setkání.
„Určitě se ti muselo něco zdát. Proč by tě někdo, koho sotva poznáš, hned nenáviděl?“ tak tohle jsem opravdu nevěděla.
„Nevím, ale Victor si toho musel taky všimnout, protože ho hned odvedl pryč.“
„Třeba je takový pořád.“ uklidňoval mě.
„Snad máš pravdu a nebylo to kvůli mně.“
„Já už budu muset jít. Tak se zeptej Victora, jestli přijde taky, nezapomeň je to v pátek.“ připomínal mi den oslavy.
„Nezapomenu, neboj.“ Vyprovodila jsem ho ke dveřím. Když jsem je za ním zavřela, opřela jsem se o ně zády a pomalu sjela k zemi. Tam jsem ještě nějakou dobu seděla, ale potom jsem si vzpomněla, že jsem ještě nekoupila Lee žádný dárek a tak jsem se to rozhodla napravit. Vyšla jsem do pokoje, převlékla jsem se a už jsem chtěla vyrazit do Dublinu, když jsem si vzpomněla, že má přijít Victor.
Strašně jsem toužila po jeho ujištění, že Edwardovo chování se mnou nemělo nic společného, ale zároveň jsem musela Lee koupit ten dárek. Vytáhla jsem proto z kapsy telefon a naťukala krátkou zprávu, kde jsem se Victorovi omlouvala za svou nepřítomnost a vydala se do Dublinu.
Přijela jsem do Dublinu, už jsem tu byla nesčetněkrát a tak jsem přesně věděla, kde bude to, pro co jsem sem jela. Vhodný dárek pro Leu. Z hlavní třídy jsem odbočila do jedné zapadlé uličky a tam jsem zastavila.
Je to už rok co jsem tu nebyla, ale nic se nezměnilo. Pořád ty samé oprýskané stěny jako když jsme to tu s El před pěti lety objevily. Tehdy jsme se toulaly po městě a jako náhodou jsme se dostaly až sem. Tehdy to byla náhoda, ale dneska to byl úmysl.
Vešla jsem do malého krámku, za pultem stál postarší pán.
„Dobrý den, Curade.“ pozdravila jsem ho z vesele.
„Á, to už zase jeden rok uplynul a jste u otce na prázdniny?“ během našich prázdnin v Irsku jsme se hodně spřátelili.
„Ano, ale zatím jsem tu jenom já. Elinor přijede až za tři týdny.“
„Málem bych tě ani nepoznal a myslel jsem si, že jsem usnul. Zrovna jsem totiž koupil od jedné paní knihu o Irských dějinách a byl tam opravdu zajímavý příběh, dokonce i s obrázkem. Pojď se podívat.“ vybídl mě, abych ho následovala do zadní části obchodu, kam zákazníci nesmějí.
Otevřel knihu na jedné stránce, kterou měl založenou „Podívej se na tenhle obrázek, koho ti připomíná?“ nemohla jsem uvěřit vlastním očím, na obrázku byla dívka a nesmírně se v obličeji podobala …
„Mě?!“
„Ano a proto jsem si myslel, že spím, když jsi vešla.“ potřásl nad svým pošetilým nápadem hlavou. „Ale teď k tomu proč jsi přišla, určitě to nebylo jenom proto, aby ses podívala, jak žiju.“ a vyprovázel mě zpět do krámku.
„Máte pravdu, potřebovala bych nějaký zvláštní dárek pro Leu.“
„Ano, Lea ona má teď někdy narozeniny, nemýlím se?“
„Nemýlíte, a proto bych potřebovala něco speciálního.“
„Něco bych tu měl. Lea tu před nedávnem byla, jenom se stavila mě pozdravit a ve výloze se jí zalíbila tahle věcička, ale byla moc drahá a tak se jenom smutně obrátila a odešla.“ podal mi do ruky onen předmět a já si ho se zájmem prohlížela.
„Kolik za ni budete chtít, Curade?“
„25 euro. Je to hodně stará věc. Před mnoha lety to prodala nějaká žena mému otci a od té doby to máme v rodině.“ Byla to opravdu velká částka, ale plně jsem Leu chápala i mě ta spona učarovala.
„Dobře, Curade, vezmu si ji.“ Zaplatila jsem mu tedy požadovanou částku a Curad mi sponu dal do staré krabičky, která svým vzhledem krásně doplňovala onu sponu. Byla jsem spokojená, že se můj výlet do Dublinu takhle vydařil. „Děkuju, Curade a mějte se pěkně, někdy se zase ukážu.“ Loučila jsem se s ním, když jsem vycházela z obchodu.
Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Stíny minulosti - 4.kapitola:
Je Victor človek? Alebo nie? Teraz som riadne zmätená. Tá ženská, o ktorej sa bavili Edward a Victor, je tá istá ženská, čo bola v tej knihe? Ja netuším. Krásna kapitola, ale ja proste musím zistiť, čo sa tu deje. Takže sa idem rýchlo pozrieť na ďalšiu kapitolu. 
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!