Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života-II.-Nový svět(5/6)

03.10.2009 (13:30) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1707×

Vystrčila jsme své ostré zuby a prokousla mu kůži a stěnu tepny. Nevydal ani hlásku, jen lapal po dechu. Pořád si myslel, že to patří k našim hrátkám. Přesně jako já před několika dny.

Začala jsem sát krev proudící z tepny. Byla horká, nepopsatelně lahodná. Nestíhala jsem ji pít všechnu, vytékala mi z koutků úst na jeho i moje triko.

Tahle tekutina mi okamžitě tupila pálivou bolest v krku. Bylo to jako droga, chtěla jsem pořád víc.

Začala mu docházet, že tohle už není hra. Cítila jsem, jak nabírá dech, aby mohl začít křičet. Rychle jsme zvedla jednu ruku a zacpala mu s ní pusu. Cítila jsem, že se mě snažil kousnout, abych ho pustila, přestala ho zabíjet. Nevěděl ale, že mi lidské zuby nemůžou v žádném případě ublížit. Jestli vůbec něco. Sotva jsme cítila jeho zoufalé pokusy vymanit se mi, zachránit si život. Sála jsem dál, jednu ruku na jeho ústech a druhou jsem ho přitahovala k sobě. Během chvíle jsem cítila, že jeho nerovný boj se mnou začíná vzdávat. Jeho tělo ochablo, upadl do bezvědomí. Ve chvíli, kdy jsme vysála poslední kapku, jsem skoro mohla vidět, jak z něj unikl život. Byl mrtvý.

Jsem vrah.

Zvedla jsem se od jeho mrtvé tělesné schránky a šla do ložnice. Pořád jsem neměla dost. Navíc jsem ho už ani nemohla nechat odejít.

Procházela jsem kolem otevřeného šatníku, kde jsem si šimla svého odrazu v zrcadle. Nepřišlo mi, že bych byla nějak moc divoká, asi ten boj s Marvinem poznamenal mé tělo víc, než by mě napadlo. Měla jsem rozcuchané vlasy trčící mi na všechny strany, oblečení a mrtvolně bledá pokožka, všechno potřísněno krví. Takhle mě syn nesmí vidět. Zabočila jsem do koupelny, kde jsem se svlékla a rychle se umyla. Oblečení jsem rovnou vyhodila.Naštěstí mi dveře ze šatníku vedly jak do pokoje, tak i do chodby, která propojovala dům.

Vlezla jsem do něj a oblékla si první věc, kterou jsem měla po ruce. Bylo to spodní prádlo, ale to mi bylo jedno. Prošla jsem šatníkem do ložnice.

Otevřela jsem dveře. Kulisa lesa, který jsem viděla přes prosklenou stěnu, mě přivítala, stejně jako mladík roztažený na mé posteli. Vypadal, že spí, ale neslyšela jsem, že by měl pravidelný dech a pomalý tep, jak mají spící lidé. Byl přikrytý dekou, ale podle hromádky oblečení v rohu místnosti mi došlo, že na sobě asi nic nemá.

Neslyšně jsem přešla místnost a lehla si k němu. Sledovala jsem, jak mu na krku pulzuje tepna, jak se snaží se neusmívat.

„Jsem tu,“ zašeptala jsem. Sálalo z něj horko, slastná vůně jeho krve mě lákala k zakousnutí bez zbytečných hrátek. Neměla jsem ale takový hlad, abych ho hned vysála. Ležela jsem na boku, rukou si podpírala hlavu a sledovala krev, která se mu hrnula do tváří, sledovala jsem, jak pomalu otvírá oči a opět žasne nad mojí krásou. Ano, opravdu mi proměna dopomohla i ke kráse. Řekla bych,že mi ten očistec prospěl. Kompletně nový svět se zázraky jako lidská krev nebo nadpozemská krása na každém rohu.

Jeho krev mě lákala víc, než krev jeho otce. Přivřela jsem oči a nadechla jsem se. Krk mě tolik nepálil, takže jsem si užívala sladkou vůni jeho životní tekutiny.

„Vidím,“ souhlasil. Přitáhnul se a začal mě líbat. Polibky jsem mu oplácela a vnímala každé místo na těle, kterého se dotýkal.

Leželi jsme vedle sebe, ale brzy jsem se nechala stáhnout pod něj. Cítila jsem, že je mu ze mě zima, ale mě to bylo jedno a jak se zdálo, jeho vášeň to nijak neovlivňovalo. Deka někam zapadla a já si už byla jistá, že skoro všechno oblečení zůstalo mimo postel na zemi. Měl na sobě, stejně jako já, jen spodní prádlo a nevím, jestli to byl jen můj pocit, ale skoro jsem mohla slyšet jeho touhu po odhození i toho posledního kousku oblečení. Nechala jsem to ale na něm a nesnažila se nijak přebírat kontrolu nad celou věcí. Od mých rtů po chvíli postupoval níž, na krk, klíční kosti, prsa, břicho a dál. V jednu chvíli mě i napadlo, že chce svými rty a jazykem prozkoumat každý kousek mé zvláštní, světlé, ledové kůže, kterou asi nikdy nikde jinde neviděl. A rozhodně neuvidí.

Snažil se mě dostat do varu a u lidské dívky by mu to šlo asi hodně rychle. Nemohl být nezkušený, věděl přesně, kam sáhnout. Ano, cítila jsem mravenčení a slyšela svůj zrychlený dech, ale nebylo to takové, jako kdybych byla člověk. Jestli mě můj očistec zbavil možnosti cítit takové věci, vzrušit se, tak se asi opravdu naštvu.

Předstírala jsem, že mě rozpaluje mnohem víc, než doopravdy a znělo to, že ho vzrušuje myšlenka, že je v těchhle věcech dobrý. Čím vím se rozpaloval, tím víc mu v těle vířila krev a  tím víc jsem na něj měla chuť.

Postel byla dost široká, abych bez problémů změnila polohu. Teď jsem byla nahoře já a iniciativu jsem měla ve svých rukou. Nebyla jsem moc jemná. Zacházela jsem s ním tvrdě, protože mi nezáleželo na tom, co cítí, ale na tom, že zase okusím tu lahodnou tekutinu.

Líbala jsme ho a kousala všude, ale dávala jsem si pozor, abych neprokousla kůži. Moje načasování musí být perfektní. Navíc jsme si myslela, že z nějaké malé, bezvýznamné ranky by se pilo mnohem hůř než třeba z tepny. Chtěla jsem zkoušet nové věci, respektive nové druhy stejných věcí. Proto jsem ho svými mramorovými rty a ostrými zuby dráždila, zatímco jsem mířila na jeho těle do jižnějších oblastí. Sunula jsem svoje ruce na jeho boky, kde jsem uchopila jeho trenky a jako kdybych držela papír, jsem je roztrhla na dva kusy. Zvedl hlavu a chvilku na mě koukal s pohledem „a v čem půjdu domů?“ a pak ji zase položil a nechal mě věnovat se jeho nejcitlivějšímu místu na těle.

Pohybovala jsem hlavou naprosto mechanicky a nepřemýšlela, co dělám. Myslela jsme na to, že tenhle kluk, tak plný života, už z tohohle malého kamenného domku nikdy neodejde. I když jsem věděla, že jsem bezcitná vražedkyně, nějak jsem si to nepřipouštěla, jako kdybych doma připravovala řízky nebo tak něco. Bylo to prostě jen jídlo.

Na těle se mu začaly objevovat kapičky potu, které asi moc nesouvisely s počasím. Ano, venku bylo dost teplo, ale můj kamenný příbytek si držel svoji teplotu z noci, kdy bylo poměrně chladno. Věděla jsem, slyšela podle jeho zrychleného dechu a sténání, cítila pod svýma rukama, jak se třese, že už to nebude trvat dlouho.

Na chvíli jsem svou práci přerušila a posunula se ještě o trochu níž, na jeho třísla. Tam jsem ho ještě pořád dráždila a když jsem cítila, že se jeho vyvrcholení opravdu blíží, vytasila jsme své jako břitvy ostré zuby a zakousla se mu do třísla. Moc dobře jsem to tam necítila, ale statečně jsem hledala tepnu, která, jak jsem věděla, procházela třísly. Během pár vteřin jsem tepnu našla  a konečně protrhla její stěnu. Teplá rozbouřená krev mi zaplnila ústa. Sála jsem a sála a v hlavě mi blikla myšlenka na suchý škrábavý toast polívaný medem. Přesně tak jsem cítila svůj krk. Krev mě hladila zevnitř celého mého těla a já se cítila naprosto úžasně. Jediná věc, která mi mohla tuhle chvíli štěstí pokazit, byla myšlenka, která se mi drala na mozek. Myšlenka, že sem každou vteřinu někdo vrazí a zkazí mi mojí dokonalou chvilku vrcholného štěstí. Sála jsem a sála, jako kdybych bůhví jak dlouho nejedla a jako kdybych se připravovala na dlouhý krevní půst.

Stalo se to tak rychle, že jsem skoro nestihla zareagovat. Zatímco já se oddávala slasti jeho krve, u něj zápasil pud sebezáchovy. Asi sledoval každý můj pohyb a když viděl, že přestávám dávat pozor, vytrhl se mi a snažil se mi utéct.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zakřičela jsem za ním, naštvaná. Vyběhla jsem svou normální rychlostí za ním a dohnala ho. Ale bylo pozdě. Zůstal vyděšeně zírat na mrtvé křídově bledé tělo jeho otce. Všude, kudy proběhl, zůstávala krev, které mu tekla z jeho rány na třísle, kterou jsem mu způsobila. Podlaha klouzala, ale snažila jsem se ho dohnat. Překvapivě jsem ani jednou nespadla, ani neztratila rovnováhu a chytila ho ve chvíli, kdy se na mě otočil, ve tváři sinalý strachy a bolestí. Fyzickou i psychickou. Nevím, jestli si vůbec všiml své rány na třísle.

„Co jsi proboha zač?“ zeptal se mě sotva slyšitelným hlasem. Já se jen zuřivě usmála.

„Boha sem nevolej, já jsem tvoje smrt!“ zavrčela jsem na něj a svalila ho na zem.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života-II.-Nový svět(5/6):