Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života-I.-Překvapující(5/5)

27.08.2009 (11:00) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2126×

  Za půl roku, který navštěvovali naši školu, jsem o Cullenových zjistila nějaké drobnosti. Zjistila jsem, jak se který z nich jmenuje ( ten velký byl Emmett, nádherná blondýna Rosalie, skřítek s černými vlasy Alice a ten, který se mnou chodil na biologii, byl Edward), kdo s kým chodí a tak. Také jsem zjistila, že Rosalie a Jasper jsou dvojčata. To by vysvětlovalo tu podobu. A stejné příjmení. Když jsem zjistila, že Jasper chodí s Alicí, rozčílil mě ještě víc a moje nenávist k němu opět stoupla. Navíc mi to připadalo nevhodné, když spolu bydlí a jsou sourozenci. Ale co jsem mu do toho mohla já mluvit, byla to jeho věc. Navíc jsem díky tomu měla alespoň další důvod ho nenávidět.

  Když jsem to zjistila, rozhodla jsme se mu pomstít. Chovala jsem se k Edwardovi příjemně, snažila jsem se ho dostat přes přátelství. Choval se mile, skoro jako kdyby byl z nějakého jiného století. Dokonce si se mnou jednou vyrazil, ale to bylo všechno. Když jsem se ho snažila přemluvit k další schůzce, pořád opakoval nějaké blbosti o tom, že si zasloužím lepšího a že bych se od něj měla držet dál. Tak jsem ho poslechla. Stejně se mi na něm zdálo něco divného.

  Po několika týdnech mi sundali sádru a já mohla zase normálně chodit. Naštěstí měl službu táta a tak ho pohled na moji zarostlou nohu (zkuste si neholit nohu měsíc, uvidíme, jak bude vypadat) nijak nepřekvapil.

  S Jasperem jsem se bavila jen okrajově, abych mu oznámila, že si nepřeji, aby na mě zíral. A tak jsme spolu válčili už půl roku.

 „Na co zase myslíš, Sam?“ mávala mi před obličejem rukou Hannah. Zaostřila jsme pohled a vrátila se zpátky do reality.

 „Na nic, jen přemýšlím nad šaty na ples,“ lhala jsem. Tahle odpověď holky uklidnila.

  Po obědě mě čekalo ještě několik hodin, naštěstí bez přítomnosti Jaspera, takže jsem se mohla soustředit na učení.

  Po vyučování jsem nasedla do svého auta a pomalu odjela směrem k našemu domku. Nebyl nijak velký, ale pro mě, matku a otce bohatě stačil. Vyběhla jsem nahoru, do svého pokoje, abych se dala do úkolů.

  Co si o sobě ten Hale myslí? To zírání a ty blbé otázky mu nikdy neodpustím. To si myslí, že je nějaký…

  Ding, ozval se zvonek ode dveří. Asi jedna z máminých kamarádek, řekla jsem si a zase se ponořila do trigonometrie.

 „Sam, pojď dolů, máš návštěvu!“ zavolala na mě máma pod schody. Já a návštěvu? Zvedla jsem se od stolu, přešla malý pokoj a vyšla na chodbu. Při chůzi ze schodů jsem přemítala, která z mých kamarádek by mě přišla navštívit.

 „TY?“zůstala jsem stát v němém úžasu na posledním schodě, odkud jsem viděla do hlavních dveří.

 „Ahoj, všiml jsem si, že jsi dneska byla trochu mimo při angličtině, přišel jsem, abych tě doučoval,“ usmál se na mě Jasper Hale. Jasper Hale! Co tady dělá?

  Pomalu jsem se začala uklidňovat – proti své vůli, chtěla jsem na něj být naštvaná -  a sešla jsem ten poslední schod. I přes můj klid jsem na něj pořád zírala neschopná slova.

 „Vidíš, jaké máš hodné spolužáky, Sam?Měli byste jít nahoru a dát se do učení,“ ponoukala mě matka. Vyslovení mého jména mě z transu trochu probudilo, já se otočila a začala stoupat do schodů. Aniž bych cokoliv slyšela, věděla jsem, že jde Jasper za mnou.

  Vešli jsme ke mně a Jasper za sebou zavřel dveře.

 „Proč jsi přišel?“ uhodila jsem na něj.

 „Doučit tě angličtinu,“ řekl, zatímco zvedl do vzduchu učebnici, aby své tvrzení doložil důkazy. Nevěřila jsem mu ani za mák.

„A co tak najednou? Rozptyluješ mě půl roku a teď si jdeš hrát na samaritána?“ neodpustila jsem si poznámku. Jen pokrčil rameny a koukal na mě nevinným pohledem. Jak jsem se na něj mohla zlobit?

 „Fajn, dáme se do toho,“souhlasila jsem.

  Když jsme skočili, venku už byla tma. Což bylo zvláštní, protože se v tuhle roční dobu stmívalo pozdě. Zaklapli jsme knihy a já ty své šla uložit do poličky. Otočila jsem se a zůstala zírat na protahující se Jasperovo tělo. Pod jeho příliš těsným tričkem jsem mohla vidět každý sval v dokonalé souhře. Měl pootevřenou pusu a zavřené oči, což mi dost dobře umožňovalo ho sledovat. Nemohla jsem nežasnout nad takovou fyzickou krásou a dokonalostí.

  Těžko říct, jestli na sobě můj pohled cítil, nebo to bylo něco víc, ale…

 „Vynadívala ses?“ zeptal se mě s úsměvem a otevřel oči. Já se rychle vzpamatovala.

 „Promiň,“ pípla jsem a přešla k oknu, abych ho neměla na očích. Cítila jsem, jak se mi krev vhání do tváří a já rudnu jako rajče.

 „Nemusíš se stydět za to, že tě přitahuju,“ zašeptal těsně za mnou. Já se dopáleně otočila.

 „Přitahuješ? Sebevědomí ti zřejmě nechybí a já…“zasekla jsem se uprostřed věty, když mi došlo, jak blízko sebe stojíme.

  Snažila jsem se myslet na pravidelné dýchání, přičemž jsme sledovala každý jednotlivý dokonalý kousek jeho kůže. V téhle blízkosti mi došlo, jak opojně a sladce voní. On na mě shlížel s naprostým klidem v očích a lehkým úsměvem na rtech.

 „Pořád chceš popírat, že tě přitahuju?“zeptal se šeptem. Já, neschopná slova, jsem jen nepatrně přikývla, zatímco jsem se snažila odtrhnout pohled do jeho nádherných rudých rtů.

 „Spíš bych řekla,“ šeptala jsem snažíc se dát dohromady souvislou větu, „že mě nepřekonatelně odpuzuješ.“

  Neřekl na to jediné slovo a jen se ještě víc přiblížil. Přišlo mi, že si dává pořádný pozor, abychom se nedotkli, ale aby mě přitom pořádně znervóznil. Čím víc se přibližoval, tím mi přišlo, že směrem ke mně sálá obrovský chlad. A ta mramorová kůže. Nemohla jsem se udržet, pomalu zvedla ruku a velmi jemně mu konečky prstů položila na tvář. Jeho kůže byla až nepřirozeně studená. A tvrdá. Mírně jsem zalapala po dechu, když jsem mu konečky prstu obkreslila rty. Zavřel oči a vzdychl.

 „Jo, jsem si jist, že takhle vypadá nenávist.“ Nebránil se, když jsem mu sjela rukou na krk a všimla si nějakých půlměsícových jizev, které mě absolutně nezajímaly. Cítila jsem neskutečnou touhu, která vycházela ze mě a netlačila se na mě, jako tomu bývalo, když byl Jasper někde poblíž. Konsternovaně jsem sledovala jeho rty, když se znovu začaly pomalu pohybovat.

 „Dokonce v jednom slovníku…“ větu už nedokončil, protože jsem se mu hladově vrhla na ústa, přidržujíc ho za krk jednou rukou, zatímco během vteřiny jsem mu druhou zamotala do vlasů. Podle ztuhlosti celého jeho těla jsem usoudila, že tohle asi opravdu nečekal. Během další vteřiny se vzpamatoval a jemně mě objal kolem pasu. Já se k němu stále víc žádostivě tiskla. Pomalu mi sjel rukama na zadek a bez nejmenších problémů mě nadzvedl, zatímco já mu omotala nohy kolem pasu.

  Přešel se mnou po místnosti k posteli, kam mě položil. Když si chtěl lehnout ke mně a začal se mě dotýkat, už jsme se neudržela a otřásla jsem se zimou. Jasper se ode mě odtáhl a bylo vidět, že přemýšlí. Trvalo mu to jen zlomek vteřiny.

 „Mám nápad,“řekl jakoby pro sebe, vstal a chytil mě za ruku. Táhl mě ke dveřím pokoje, pak je neslyšně otevřel a chviličku poslouchal. Poté potichu vykročil a otočil se na mě, aby mi prstem na rtech naznačil, že mám být potichu.

  Vedl mě do pár kroků vzdálených dveří, kde jsem věděla, že je koupelna. Vklouzli jsme do ní tak, že kdybych to neviděla, nevěřila bych, že je možné se pohybovat tak potichu.

  Okamžitě jsme se k sobě znovu přisáli a líbali se ještě vášnivěji. Jeho ruce začaly zkoumat mé tělo stejně jako ty moje jeho. Když jsem mu začala rozepínat košili, jemně se odtáhl.

 „Jsi si jistá? Je to trochu nebezpečné, jsem silnější, než vypadám. Mohl bych ti ublížit,“snažil se mě chránit, jeho ruce mě však nepustily ani milimetr od jeho těla.

 „Super,“ usmála jsem se a znovu se na něj celá žádostivě přitiskla. Za zády mě chytil za triko, které nosím na doma, a bez obtíží ho roztrhl na dva kousky, které ze mě spadly jako nic.

  Já byla trochu obezřetnější a košili mu jen rozepínala. Navíc bych ji asi ani nedokázala roztrhnout tak snadno jako on.

  Rychle jsme se zbavili oblečení a stále se líbajíc vlezli do sprchového koutu. Z jeho těla na mě sálal chlad, který jsme brzy zahnali proudem horké vody. Už mi zima nebyla…

  Zatímco my se líbali a naše ruce se proplétaly v horečné snaze znát každý centimetr těla toho druhého, horká voda nám stékala po kůži a rozpalovala nás na nejvyšší míru. Nenáviděla jsem každou kapku, která mi vnikala do očí a tím mi bránila, abych se na něj mohla dívat, jak se přestává ovládat a poddává se vášni.

  Přitáhnul si mě ještě blíž (ono to bylo ještě možné?) a tvrdě mě sevřel v náručí. Jen vteřinu jsem přemýšlela, jestli se z toho vyklubou ráno modřiny, ale bylo mi to jedno. Jediné, na čem záleželo, jsme byli my dva a proudy horké vody, které se nám valily po spojených tělech.

   Rychlost našeho přerývavého dechu se zvětšovala úměrně se zrychlujícími pohyby našich těl, které prožívala vrcholnou rozkoš. Vrcholnou vlastně ne, to přišlo až o několik okamžiků později, kdy mým tělem projela nádherná křeč, já se zaklonila a za všech okolností se snažila být potichu, aby sem nepřiběhli rodiče. Užívala jsem si ten pocit vrcholné dokonalosti, spojena nějakou zvláštní silou s každou buňkou v mém těle, která křičela, aby to nikdy neskončilo. Cítila jsem, že Jasper je na tom stejně, že se kouše do rtů, aby nekřičel slastí, cítila jsem,jak mi zarývá nehty do kůže jak velmi rychle a zhluboka dýchá, jak se celý třese. Narovnala jsem se a hladově se přisála na jeho rty, abych ho umlčela. Přišlo mi, že to prožívá snad ještě silněji než já a že je tu tudíž větší riziko, že by mohl začít sténat nahlas. Líbal mě tvrdě, kousal mě do rtů tak, že to skoro bolelo, ale nikdy neprokousl tu tenkou kůži a mě se to takhle líbilo. Nebránila jsem se troše násilí nikdy, naopak, zvyšovalo to můj chtíč.

  Takže mi nevadilo, když se Jasper odlepil od mých rtů a pomalu sjížděl na krk. Užívala jsem si to i v okamžiku, kdy mi jeho ostré zuby prokously kůži,vyhledaly tepnu a prokously i tu. Chvíli sál mou krev a když si všimnul, že se mě začínají zmocňovat křeče a bolestí se mi chce křičet, přestal a já jen cítila, že jsme někde mimo náš dům, v chladném vzduchu, který mi moc nepomohl od ohně, který pohlcoval moje tělo…

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života-I.-Překvapující(5/5):