Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života-I.-Překvapující(4/5)

20.08.2009 (15:00) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1917×

„No, asi jsem je dneska potkala. Ve škole,“ vysvětlila jsem.

 „Aha,“ odtušil doktor. Pak se dá věnoval mé noze a udělal ještě nějaké vyšetření. Naštěstí mi nic jiného nebylo, až na tu zlomenou nohu. Tak mi doktor Cullen udělal sádru až po koleno a já byla vděčná mé prozřetelnosti, že jsem si zrovna včera oholila nohy. Poté jsme odjeli domů a já si šla lehnout s naprosto zkaženou náladou. Usínala jsem s jistotou, že za to vsechno může Jasper.

  Tři dny jsem nesměla do školy, než to pořádně zatvrdne. Nudila jsem se, ale alespoň jsem mohla číst. Hannah a ostatní mi každý den volaly, jak mi je. Jediný, kdo se celé tři dny neozval, byl Jasper a jeho rodina. Ano, chápu, že jeho bratrům a sestrám to může být jedno, ale Jasper, zdroj mých problémů, se alespoň ozvat mohl. Byla jsem na něj čím dál tím víc naštvaná.

  Po třech dnech jsem konečně směla do školy. Neměla jsem jí nijak ráda, ale dávala životu jakýsi řád. Přišla jsem na angličtinu a připravila si věci. Holky se mě vyptávaly, jak mi je, jak se s tím chodí a tak a já jim vesele odpovídala, dokud nepřišel. Nepozdravil mě, ani se nezeptal na sádru na mé noze. Zatvrzele jsem zůstala otočená ke svým kamarádkám, dokud do třídy nevešla učitelka. Když začala hodina, otočila jsem se k tabuli a nevšímala si ani jediného pohybu mého spolusedícího.

 „Můžeš na mě přestat zírat?“ obořila jsem se po deseti minutách. On se akorát usmál.

 „Postrádal jsem tě tu, ty tři dny,“ řekl. Já nejdřív zůstala koukat. Vždyť se známe sotva den! Myslím, že se zbláznil. Pak jsem se vzpamatovala.

 „To chápu, musel jsi se věnovat výuce a neměl jsi koho rozptylovat,“ odsekla jsem sarkasticky.  „Proč se jmenuješ jinak než tvůj otec?“ zeptala jsme se po chvíli mlčení. Takhle otázka mi vrtala v hlavě od chvíle,co jsem se s doktorem Cullenem setkala.

 „Carlisle není můj otec. Všichni, bratři a sestry, jsou adoptovaní. A to z nás vlastně ani nedělá příbuzné. Jen v rámci zákonů. Já a Rosalie jsme dvojčata, Esmé,“ viděl můj nechápavý pohled, „manželka Carlislea, je naše příbuzná. No a prostě jsem si nechal své původní příjmení, to je ten důvod,“ vysvětlil. Povzdechla jsem si, ani nevím proč. „Čekala jsi něco záživnějšího?“ zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou. Další čtvrt hodinu bylo ticho až na to zírání.

 „Jak se ti to povedlo?“ zeptal se mě, zatímco nenápadně ukázal na mojí sádru. Zamračila jsem se na něj.

 „Ještě se ptej,“ zavrčela jsem. Měla jsem štěstí, že nám učitelka zadala práci ve dvojicích, tudíž nám nemohla nic říct na to, že se spolu bavíme. Kdyby ovšem věděla, že je to mimo výuku, tak nevím, nevím.

 „Copak jsem ti to způsobil já, že jsi tak příjemná?“ zasmál se svému vtipu. Začal ve mně bublat vztek.

 „Jo, to přesně jsi udělal.“

 „Já? A jak? Mám šest členů rodiny, kteří ti dosvědčí, že jsem byl celé ty dny s nimi,“ smál se dál svým vtipům. Vztekala jsem se čím dál víc.
 „Jak? Já ti řeknu jak! Nakráčíš si sem, rozhodíš celý chod města, mě tu omamuješ a pak se divíš, že kvůli tobě padám ze schodů?“ začala jsem být opravdu vytočená.Když promluvil, cítila jsem, jak můj vztek, aniž bych to chtěla, odplouvá pryč.

 „Ty mě máš tak plnou hlavu, že padáš ze schodů?“ zněl překvapeně, ale tak nějak sebejistě. Jak já se na něj chtěla zlobit. Ale prostě to nešlo. Proti mé vůli se mi v těle usadil klid.

 „Nemysli si, že máš u mě šanci,“ zavrčela jsem a zaměřila svůj pohled do úkolu, který jsme měli vypracovaný jen z části. „A dej mi pokoj, nesnáším, když na mě někdo zírá,“ rozkázala jsem mu ještě po pár vteřinách. Čekala jsem, že bude reagovat všelijak, ale že se bude pořád usmívat a dál na mě zírat… To bylo moc.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života-I.-Překvapující(4/5):