Je tady další díl, je kratší myslím, než ty poslední, ale nějak to dnes nejde, tak jsem vám sem dala aspoň tohle:-) Jinak je to nejspíš už předposlední díl:-)
10.10.2009 (11:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2631×
BELLA
Vyšla jsem a naskytl se mi nevídaný pohled…
Nebylo to ani tak kvůli tomu nádherně rozprostřenému stolu, na kterém ležela spousta dobrot, ze kterých se sbíhaly sliny, ale hlavně kvůli tomu, co jsem viděla vedle něj.
Pohled se mi zasekl na polonahém Edwardovi. Stál tam nahý a jediná látka na něm byl ručník omotaný kolem jeho pasu. Asi si nevšiml, že jsem vevnitř, protože mi nevěnoval jediný pohled a s někým telefonoval. Mohla jsem si ho nerušeně prohlížet, aniž bych se musela červenat a on si toho všiml.
Jeho tělo bylo mrtvolně bledé a nádherně vyrýsované, ani moc, ale ani málo…řekla bych tak akorát. Můj pohled hladově přejížděl po jeho těle, když se na mě otočil a zpozoroval, kam míří můj pohled. Zářivě se usmál a telefon ukončil se slovy “Musí končit, něco tu mám.”
“Tak já jsem něco jo?” Spíš bych řekla, že v porovnání s ním jsem naprosto nic.
,,Ty jsi víc než jen něco..." řekne a neustále drží telefon u svého ucha a propalujeme mě svým uhrančivým pohledem a já jsem se v podstatě také dívala do jeho úchvatných očí, ale více mě přitahovala bělost jeho nahé kůže ...v očích mi zaplálo vzrušení...chtěla jsem ho, tím jsem si byla jistá...Stačila jedna chvilka a zastavil se mi dech, významně jsem zvedla obočí, protože jediná překážka na Edwardově těle už nebyla....bavlněný ručník ležel na zemi....byla jsem si jistá, že to udělal naschvál...
Stáli jsme tam a dívali se na sebe pohledy zaseknutí do sebe, ale ten můj sjížděl pořád níž a níž, než by měl, ale ten jeho pořád spočíval na tom mém. Podívala jsem se mu znovu do tváře. Nic neprozrazovala, ale ta moje ano…a že tam toho muselo být vidět, byla jsem pro něj určitě čitelná jako otevřená kniha. Objevilo se ve mně mnoho emocí, některé jsem sama nepoznávala. Ale jedno vím jistě…chtěla jsem jeho…chtěla jsem, aby se mě dotýkal, aby mě líbal a já chtěla dělat to stejné. Rozešla jsem se k němu.
Jeho výraz byl trochu překvapený, ale i zaražený. Vůbec se nehýbal. Ani náznak toho, že by byl žívá bytost. Vypadal jako oživlá socha anděla.
Nezastavovala jsem se a pořád šla pomalu a lehce k němu. Byla jsem necelý pár kroků od něj a on se po dlouhé době poprvé nadechl, ale své oči měl pořád upřené na mé tváři, na mých rtech…
Byla jsem u něj tak blízko, že jsem téměř dotýkala svým nosem toho jeho. Oba jsme se podívali na podlahu, kde ležel jeho ručník. Oči mi cestou k podlaze zabloudily i na místo, které mi bylo s ručníkem skryté. Viděla jsem, že ho tato situace vzrušuje snad ještě víc než mě. Rychle jsem zvedla hlavu, ale už jsem nestihla nic udělat, protože on přitiskl své rty na ty mé.
Líbal mě hladově a zuřivě, chvílemi až moc, ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Oplácela jsem mu stejnou mincí. Povalil mě na postel a své nahé tělo tiskl na to mé, stále ještě oblečené. Jakoby mi četl mé myšlenky…začal se postupně zbavovat mého oblečení. Započal to tričkem a dával si záležet, aby to protahoval. Čím pomaleji ze mě oblečení sundával, tím víc jsem to nemohla vydržet. Po chvíli, kdy jsem si už myslela, že mě chce umučit tím čekáním ze mě doslova strhl zbytek oblečení, který jsem na sobě měla. Já to měla o to jednoduší, že on na sobě už nic neměl. Další chvíli mě ještě trápil jemnými polibky a doteky, ale když už jsem myslela, že moje tělo spálí plameny mé touhy, tak překonal tu poslední mezeru, která nás od sebe dělila. Milování bylo nádherné a dlouhé a hlavně moje první.
I přes to, že byl něžný, jsem občas ucítila obrovský tlak na místech, kde mě držel. Jsem si jistá, že tam budu mít modřiny, ale v této chvíli mi bylo všechno jedno…chtěla jsem si užít tuto chvíli…vychutnat to kouzlo okamžiku…možná i neopakovatelného…
Mezitím, co se tato dvojice oddávala slasti života, se jinde dělo něco naprosto jiného. Bylo to v Itálii ve Volteře. Ti nesprávní upíři se dozvěděli o existenci správné dívky. Dívky, která by je mohla zahubit, ale i dívky, která by jim mohla nesmírně pomoci. Nesmí dovolit, aby se dostala do nesprávných rukou…to by nemohli dopustit a raději by ji sami zabili než riskovat jejich záhubu…
Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stín noci 7:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!