Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak - 1. kapitola

14.07.2009 (16:33) • Lioness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3823×

Kapitola první - Osudové setkání

Byla sobota a já jsem jela zrovna z nákupů. Náš náklaďáček byl přeplněn snad tisícem tašek, které obsahovaly vše potřebné na přežití mě, mých dvou dětí a vlkodlaka, co toho spořádá 10x víc, než obyčejný člověk.

Tentokrát jsem jela sama, protože Jake měl něco domluveného s bratry a děti si vzal na starost Charlie. Jen doufám, že to přežijí… nebo přežije? Vlastně teď ani nevím, koho myslím, jestli vnoučata nebo dědečka. Naštěstí je s nimi Sue, tátova druhá žena, a ta je určitě ohlídá. Všechny.

Ačkoliv jsem nakupování ze srdce nesnášela a dnes bylo obvzlášť dlouhé a namáhavé, měla jsem dobrou náladu, která na mě opět přesedla z mého optimistického manžela. I to byla jedna z jeho schopností, za které jsem ho milovala. Těšila jsem se, že ho brzo uvidím, že dnešní den nemůže nic pokazit. Jak jsem se mýlila!

Jela jsem po silnici směrem k policejní stanici, užívala si sluneční paprsky, které na mě dopadaly skrz čelní okno, zpívala si s nějakou ohranou písničkou, kterou právě pouštěli v rádiu a myslela na to, kdy asi přijedou noví obyvatelé, které již celé městečko vyhlíželo. Obvzláště drbny jako Jessica Stanley se těšily na nový zdroj klepů. Do Forks se nikdo nepřistěhoval od doby, co jsem se tu objevila já. Ušklíbla jsem se, moc dobře jsem věděla, co je čeká, ale nelitovala jsem je.

Našimi novými příchozími měla být velká rodina Cullenova, rodiče a jejich pět “teenagerských adoptovaných dětí.“ Alespoň to si mysleli lidé ve Forks, ale my všichni, kteří jsme se pohybovali ve světě vlkodlaků jsme věděli, že nově příchozí budou něco mnohem víc a mnohem horšího… upíři.

Charlie nevěděl, kým jsou, protože jsme mu to tajemství nesměli ani nechtěli prozradit, a bál se, že Cullenovi přinesou do Forks problémy. To bylo úsměvné. My jsme se báli toho samého, ale z jiného hlediska – lidé byli jejich obvyklá potrava. Obvyklá. Ale tihle upíři rozhodně nebyli obvyklí, normální. Živili se zvířecí krví, žili mezi lidmi a uzavřeli smlouvu s vlkodlaky.

A právě tehdy, když  jsem byla zahloubána do myšlenek o nich, jsem je poprvé uviděla. Nic, ani Jakovo časté vyprávěni ani quileutské legendy o nich mě na ten pohled nemohlo připravit.

Přijížděla jsem ke stanici a oni byli to před ní. Bylo jich sedm. Vystupovali právě z nějakého zbrusu nového obrovského auta, kam se všichni vešli. Byla jsem si jistá, že Jake by mi okamžitě mohl říci přesný název modelu a všechny podrobnosti o něm, ale já jsem se zmohla pouze na to, že jsem poznala, že je to BMW. Ale jejich auto nebylo důležité.

Oni vypadali spíše jako sochy antických bohů, o dost lépe, než jak jsem si je se svou chabou fantazií představovala. Byly tam tři dívky nebo spíše ženy a každá z nich by právě mohla slézt z mola a nikdo by se tomu nedivil. Asi nejstarší z nich, měla karamelově hnědé vlasy na lopatky, srdcovitý obličej s rysy, které nebyly tak ostře řezané jako všech okolo ní a hluboké oči. Další dívka, která by z žen mohla být považována za nejkrásnější, i když bylo těžké to posoudit, měla zlaté jemné vlasy, které se jí vlnily do půli zad a všechno na ní bylo prostě dokonalé do takové míry, že byste nevěřili, že je to opravdová bytost, na kterou si můžete sáhnout. Třetí kráska z nich byla nejmenší, nejmladší, s nejštíhlejší postavou a krátkými sytě černými vlasy rozježenými na všechny strany, podobala se tak elfovi. Těm dvoum mohlo být tak osmnáct, devatenáct, zatímco té první ženě tak přibližně jako mě.

Z druhé strany auta vystupovali muži. Ten, který řídil auto a skupinku očividně vedl, o něco mladší než já, měl blond vlasy a byl z nich nestarší. Pak tu byla jeden velký jako kulturista, skoro jako vlkodlak, s tmavými kudrnatými vlasy. Skvěle by se hodil k té blondýně. Další muž byl opět medově blonďatý, ovšem ne tak velký. Ten poslední ze skupinky byl rozhodně nejatraktivnější. Byl nejchlapečtější s bronzovými rozcuchanými vlasy. Rychle jsem se vzpamatovala, nemůžou se mi líbit!

Vypadali na studenty vysoké, ale tady měli chodit na střední a samozřejmě kam jinam, než do stejné školy, jako jsem já pracovala, vždyť tu žádná jiná nebyla.

Všichni vypadali tak rozdílní a přesto si byli navzájem velmi podobní. Pokožka každého z nich byla neuvěřitelně křídově bílá a všichni měli  fialové kruhy pod očima. To nejzářivější na nich byla ale jejich neskonalá krása, která úplně sršela do okolí, jejich lehkost pohybu a dokonalost zjevu.

Po nějaké chvíli, kdy společně vstoupili do malé stanice, mi došlo, že bych už také měla vystoupit z našeho již zaparkovaného auta. Vytáhla jsem klíčky ze zapalování, vystoupila a zamkla dveře, což bylo sice naprosto zbytečné, protože ve Forks nedošlo ke krádeži snad už od starovověku, přesto to byl ale neodmyslitelný zvyk, který jsem si přinesla z Phoenixu.

Opatrně jsem se vydala po děravém chodníku, jež, jak jsem věděla z dřívějších zkušeností, skýtal mnoho různých úskoků, které mě mohly přivést k pádu. Své vrozené nemotornosti jsem se nezbavila ani v dospělosti a neměla jsem sebemenší šanci na světlejší budoucnost.

Když jsem vstoupila dovnitř, celá Cullenova rodina stála okolo Charlieho pracovního stolu a on je registroval jako nové trvalé obyvatele městečka Forks. S mým příchodem dovnitř zavanul lehký vítr z venku, rozvlnil Chrlieho policejní formuláře a foukl mi do vlasů. Všichni Cullenovi se ihned otočili a upřeli na mě jejich rentgenové zraky, což byla očividně jejich další společná vlastnost. Rychle jsem sklopila oči, ale ne na dlouho, musela jsem si je prohlédnout  a dát pak hlášení Jakovi. Pomyšlení na něj me zahřálo u srdce.

Všichni se na mě dívali různě. Ti nejstarší z nich, kteří stáli nejblíž k Charliemu se dívali s jakýmsi zdvořilým zájmem, kdože to vešel. Ta blondýna na mě jen mrkla a ihned se s lhostejností odvrátila, ovšem ten kulturista, s kterým se držela za ruku se mi pozorně podíval do obličeje a teprve pak obrátil svůj zrak na svou společnici. Takže jsem měla pravdu, hodili se k sobě. Další blonďák se na mě díval se směsí strachu a odporu, který se snažil skrýt za ledovou maskou. Ta malá elfka, kterou objímal okolo pasu na rozdíl od něj projevila dobrou náladu a usmála se na mě. A poslední Cullen… ten nahrbil záda a pomalu se otočil, aby se na mě podíval – byl opravdu z nich nejhezčí – s nenávistí.

To mě zarazilo nejvíc. Ať už se ostatní tvářili jakkoli, jeho výraz byl to nejstrašnější, co jsem, hned po Jacobově první přeměně ve vlka přede mnou, viděla. Hrůzou jsem se otřásla a zůstala stát jako přikovaná na místě.

Rychle jsem se podívala, stále otřesená, na Charlieho. Mezi tím mě ostatní zdvořile a někdy i mile pozdravili nádhernými melodickými hlasy, které zněly jako zpěv andělů a Charlie mě představil jako svou dceru, Isabellu.

„Bella,“ opravila jsem ho automaticky.

„Potřebuji na vzduch, omluvte mě,“ promluvil znovu ten nekrásnější z nich a rychle se okolo mě protáhl ven. Zdálo se mi to nebo se opravdu důkladně snažil vůbec se mě nedotknout? Měl tak malé sebeovládání, že nemohl být ani pár minut s lidmi v jedné místnosti? Jak se tedy může opovážit chtít chodit do školy?!

Poté se mi představila celá rodina. Ta žena s nejjemnějšími rysy byla Esme, něco jako matka této početné “adoptované“ rodiny. Jejím manželem byl ten autoritativní blondýn, Carlisle. Jejich “dětmi“ byli Rosalie (blondýna) a Jasper (druhý blonďák) Hale a Emmett (kulturista), Alice (elfka) a Edward Cullen.

Byla jsem ještě celá opařená po setkání s ním, a tak jsem se zmohla jen na krátké ironické „Vítám vás ve Forks, doufám, že se vám tu bude líbit.“

„Tati, kde jsou děti?“ obrátila jsem se zas na Charlieho a přesměrovala svoje myšlenky na důležitější a přízemnější věci, než vztek jednoho mladého krasavce. Poté, co jsem se dozvěděla, že jsou vzadu se Sue, jsem se tam odebrala a strávila zbytek času, kdy Cullenovi  byli na stanici, povídáním s ní a dětmi. Edward Cullen se již nevrátil.

předchozí kapitola x další kapitola

Autor: Lioness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak - 1. kapitola: