Poslední kapitolka. Doufám, že se bude líbit. Snažila jsem se ukočírovat svůj "smysl pro humor" a věnovat se více svému "smyslu života" :-D Já osobně nemám ráda neoriginální a dobře předvídatelné konce takže prosím nezabijte mě. Moc vás prosím o naprosté okomentování mé povídky. Vaše dojmy a tak dále :-D Vaše Lea
04.07.2009 (12:00) • Lea • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2004×
upírka Lucasovi skočila po krku.............
..............................“Lucasi!!!!!!!!!!!!!!!!“ zařvala jsem a padla k zemi. Nemohla jsem dýchat, přece bez něj nemůžu žít........
Když v tom se objevil, jako blesk z čistého nebe, obrovský bílý vlk. Byl jako když se podíváte na krajinu zavátou sněhem. Jeho oči zářili, jako černá luna. Byl nádherný, velkolepý. A právě tento tvor se vrhnul po krvelačné upírce. Začal se s ní prát. Lucas celou dobu ležel na zemi. Doufám, že není mrtvý!!!! Chtěla jsem se za nimi rozběhnout, ale nešlo to, cestu mi zastínili další obrovití, ale už né tak krásní vlci. Začali nám pomáhat, vrhali se na upíří těla a trhali je na kusy. Někdo založil hranici, oheň se rozhořel a házel všude rudé skvrny. Nebo to je krev? Nevěděla jsem, mou jedinou nadějí bylo to, že moje láska přežila! Je to vůbec možné, aby se něco takového stalo tak rychle. Ještě před pár hodinami jsem byla doma, šťastná.................
Najednou se mi odkryl pohled na bitvu vlka a upírky. A já spatřila to, co bych nejraději zapomněla, ona mu zasadila smrtelnou ránu. Vlk se skácel jako hrst sirek. Nemohla jsem tomu zabránit, slzy mi vytryskly z tváře velkým vodopádem a já nevěděla co dělat. Proč je mi ho tolik líto? Jenže nejhorší teprve přišlo, upírka se vrhla za polomrtvým Lucasem. Ani jsem nestačila nic zaregistrovat a najednou se to stalo. U Lucase stála Bella a vzpínala své ruce směrem k upírce, která se k nim nemohla dostat. Přišlo mi to jako by tvořila ochranný štít.
„To, co děláš Aro, je špatné Do této chvíle jsem ti tolerovala všechno, co provádíš! Ale tohle překročilo všechny meze! Zabíjet nevinné upíry kvůli jedinému provinění. Měl by ses od nich spíše učit, než je zabíjet. Nevšimnul sis? Pijou zvířecí krev, ne lidskou jako ty!!“ S tímto se odmlčela a odstranila ochranný štít.
Potom se vrhla k upírce a pár pohyby jí roztrhala na kusy. Chtěla se vrhnout i na Ara, jenže ten byl rychlejší a utekl. Ani jsem to nestačila zaregistrovat. V jedné chvíli byl tam a najednou...............pryč.
Omdlela jsem. Nebudu lhát. Bylo to jako by ze mě spadla tenká vrstva, která mě ještě držela při vědomí. Upadla jsem do krásného spánku. Tak osvobozujícího..........................
Probudily mě hlasy. Jeden vyděšený, ostatní veselé.
„Zbuď se Ines!“ Pod tímto vystrašeným hlasem jsem poznala Lucase.
„Lucasi ty jsi jak malý! Vždyť už je vzhůru!“ Teď jsem poznala Alici.
Když jsem otevřela oči, uviděla jsem všechny Cullenovi, jak vesele švitoří. Dokonce i Lucas se usmíval. Moje první reakce? Vrhla jsem se mu kolem krku! Začaly mi z očí téct slzy!
„Já myslela, že mi umřeš!“ řekla jsem a podívala se mu do očí.
„Neboj, to bych ti neudělal!“ řekl Lucas, ale očima uhnul.
OK. Takže v jeho „ochranném brnění“ se nic nezměnilo. Co musím udělat abych otevřela bránu jeho srdce? Vyhrožovat mu, že zabiju celou jeho rodinu? Ehh na to bych potřebovala minimálně ty vlky. Vylézt na mrakodrap a řvát, že skočím? Né, to zavání telenovelou. A co takhle rozhlašovat, že je upír? No raději ne, Bohnice vážně navštívit nepotřebuji!
Najednou jsem si všimla, že mezi ostatními je i Bella. Povídala si s Edwardew a vypadala šťastně. Nejvíce mě udivilo, že i Edward se na ní smál. Že by?...........................
Mezitím v La Push
„Řekneme jí to? Že byl do ní Steven otisknutý?“ Ptal se Jakob všech přítomných vlků.
„Já bych jí to neříkal, bude si jeho smrt vyčítat!“ Řekl Seth, dobrák od kosti.
„Rozhodni Same!“ zašeptal Jakob. Ztráta dobrého kamaráda ho bolela. Ze všeho obviňoval tu holku, jenže otisk je otisk. Nemyslel si o ní nic zlého, jenže Stevena měl moc rád a ona byla vhodný terč provinění.
„Nic jí neřekneme, ať Stevenův otisk zůstane navždy tajemstvím. Kouzlem mezi nebem a zemí. Ta dívka je mladá a má celý život před sebou, nebudeme jí ho narušovat věcí, která bude zanedlouho zapomenuta. V našich srdcích však bude věčně a naši potomci si budou vyprávět příběh o Stevenovi – bojovníkovi“ A tak dozněl hlas alfy a s ním se uzavřela i jedna kapitola jejich života.
A jsme zase u Cullenů
Seděli jsme na dece. Na nebi svítily hvězdy a já jsem se cítila úžasně. Třpytily se jako... jako..... ách jo a moje slovní zásoba.
„Co s námi bude Lucasi,“ Zeptala jsem se a mrkla na něj.
„Co by bylo? Navíc Ines už musíš domů!“ Lucas se zvednul, podal mi ruku a společně jsme zamířili k autu.
Celou cestu jsme jeli mlčky. Koukala jsem se na jeho tvář a hledala jedinou chybičku............nenašla jsem jí.
„Dobrou noc Ines!“ řekl Lucas a tím mi nenápadně naznačil, že jsme dojeli a já na něj pořád civím.
Lucas mi otevřel a já vystoupila. Když odjížděl a já pozorovala světla mizící v temnotě usmála jsem se.
............................. Možná někdy..... jednou........ mi na mojí otázku odpovíš to, co chci slyšet......a potom budu ta nejšťastnější osoba na světě. .......Protože ty jsi můj..................smysl života.
Konec
Autor: Lea (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Smysl života - 16.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!