Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smysl života - 10.kapitola

14.05.2009 (11:00) • Lea • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1705×

1. Natřít jeho skříňku medem.

Vedle mě se ozvalo tiché uchichtnutí......

2. Říct ředitelce, že se přidal k mafii.

.....které přidalo na intenzitě.....

3. Rozbrečet se před třídou a řvát, že Lucas je syn mého dítěte.

........a změnilo se ......

4. Říct Lucy, že jí Lucas miluje.

..... nejprve v slabý smích......

5. Omylem mu na matematice zapíchnout kružítko do ruky.

.......potom v naprosto..........

6. Rozhlašovat, že začal chodit s mojí mamkou.

......ohlušující.......

7. Říct všem, že ve čtvrté třídě se pokakal.(A teda smrdělo to pořádně XD )

........smích........

8. Povědět všem, že byl na plastické operaci. .....

........který následně přešel v řehot ........

9. .... a že ještě půjde na plastiku prsou.

.......připomínající hrom ..........

10. Ve škole po něm hodit kufry a zařvat „Tak u mě už teda bydlet nebudeš!!!“


„Jestli se nepřestaneš smát Emmette, tak si bude učitel myslet, že v tom svém batohu chováš divoká prasata.“

Tahle věta nijak nepomohla, naopak. Emmett se začal válet po lavici a zběsile mlátil propiskou do stolu. Učitel se na něj vražedně koukal, nicméně pokaždé když něco chtěl vyslovit, ústa mu sklapla , jako leklé rybě. Vždycky ve středu, pátou hodinu, sedím s Emmettem Cullenem. Nesnáším ho jen o pár procent míň než jeho ulízaného bratra. Navíc si Emmett z pro mně neznámého důvodu myslí, že jsem hrozně vtipná. 

Další vlna smíchu mi zaduněla do ucha. Přetáhla jsem si kapucu od mikiny na hlavu a zaposlouchala se do učitelova výkladu. Jasně takže to máme π2 . Počkat !!!! Co je to π ? Vůbec jsem si nevšimla, že jsem to řekla nahlas a důsledek? Pokuď ta hora masa vedle mně neztichne, tak budu absolutně hluchá!!!!! Zacpala jsem si uši a omluvně se na našeho učitele podívala. Emmett se na mně podíval a řekl.

„Jestli chceš, mám tu vatu a korek?“

Asi si myslel, že je to absolutně vtipné, protože začal plácat Newtona přes záda. Přitom dusil smích a prskal všude kolem sebe. .......... To bude zase den!!!!!!

Na obědě jsem si šla sednou k našemu bývalému stolu. Lucase jsem viděla z dálky. jeho špinavá košile mě škodolibě potěšila. Usmála jsem se a přemýšlela co teď..... Hodit po něm pomeranč?....... Né! Moc dětinské!!.......Nebo, že by mi „omylem“ upadlo mlíko na jeho novou tašku (tu italskou značku nemůžu ani přečíst)...... Najednou se odněkud ozval smích.

Chvilku mi trvalo, než jsem zjistila odkuď se to ozývá. Smích šel od stolu Cullenových alias stůl „My jsme páni vesmíru“. Jak já je nesnáším!!!! Okamžitě jsem vzala svůj tác a vyhodila jsem ho s takovým švidem, že spadl do koše a rozbil se. 

Zanedlouho ke mně přiběhla kuchařka. Prý ať ten tác okamžitě zaplatim. Sakra a já si chtěla koupit nový boty!!!! Nevím jak se to stalo, ale ve chvíli u mě stál Lucas a podával kuchařce asi dvoustovku. 

„Já od tebe nepotřebuju žádný milosti!“ Vyprskla jsem na něj jedovatě.

Sklopil oči, ale nic neříkal. Dneska měl ležérní svetřík v zelené barvě. Tu jsem měla na něm ráda!!!

„Nic a nikdo mi nenahradí tvoje přátelství!“ Mé slova mě zaskočily. nic upřímnějšího jsme však ze sebe nedokázala vydat.

Na chvíli se mi podíval do očí. Neubránila jsem se a z oka mi skápla slza. Jeho bolestný výraz mě ohromil. Najednou byl pryč. Popadla jsem svojí tašku a utíkala pryč.

Autor: Lea (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smysl života - 10.kapitola: