Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 3.díl

06.09.2009 (13:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2586×

KAPITOLA III

Bella

Byla jsem strašně unavená a tak jsem spala celý den.Když jsem se probudila byla už hluboká noc, myslela jsem si že hned po lovu přijde Edward hned za mnou, bylo to normální, ale jak jsem se rozhlížela,tak jsem se rozhlížela, byla jsem sama. Ani nevím proč,ale najednou mě polila vlna strachu, nikdy jsem se nebála tmy, nebo tak něco, ale ted jsem měla opravdový strach a nevěděla z čeho. Pomalu jsem si sedávala abych se vyvarovala bolesti v hrudi a rozsvítila jsem lampičku vedle postele. Ano, pokoj byl prázdný,ale najednou jsem si všimla dopisu opřený o monitor na stole.Jakmile jsem to uviděla můj strach se ještě zvětšil, nechápu to, vždyť je to jenom obyčejný dopis,ale moje podvědomí, mi říkalo, že to nemám otevřít, že to bude ještě horší, ale já jsem to musela zjistit. Vzala jsem dopisní obálku, na které bylo krasopisně napsáno BELLA. Hned mi bylo jasné od koho je,ale stále jsem nechápala co to má znamenat.

Bello, toto je moje sbohem.Odjíždím i se svou rodinou. Už dlouho jsem v sobě měl pocit, že to že jsem s tebou není správné a po naší společné noci jsem si to uvědomil. Já tě nemiluji,ale vím že jsi dobrá a proto si myslím že si rozhodně zasloužíš někoho kdo tě bude milovat a zbožňovat.Je mi to líto, snažil jsem se do tebe zamilovat,kvůli mojí rodině, která si tě tak oblíbila,ale srdci neporučíš. Proto radši odjíždíme, abys to měla o dost lehčí, než nás stále potkávat a dělat že se neznáme.Slibuji že už se nikdy neuvidíme.

S Bohem Edward

Přečetla jsem ty řádky,které tam napsal a četla jsem je znova a znova,abych pochopila co právě udělal,ale jako by má mysl se bránila, nechtěla příjmout ta slova, ta.. ta nejhorší slova která mě zabíjí. četla jse ta slova a četla a v sobě cítila bolest o které jsem si vždy myslela že na ni člověk umírá a najednou už to nebyla slova ale jen písmenka která se mihotala před mýma očima, jakoby mě obalila prázdnota a já jsem do skočila a čekala, že nic na světě mě z té jámy nedostane ven. Jak šeredně jsem se mýlila.

Druhý den mě probudila ostrá bolest v břichu, myslela jsem si že se zevnitř trhám ,tak jsem se jak nejrychleji to jde dostala k záchodu a dostala ze sebe všechno co jsem tam měla, podívala jsem se na hodinky a zjistila že jso u čtyři hodiny odpoledne, Charlie se má vrátit za pět dní,ale mě bylo všechno jedno. Šla jsem si zase lehnou a ponořila jsem se do svého žalu.Ale zase znova se mi udělalo špatně a já co nejrychleji utíkala do koupelny, už jsem ani neměla co zvracet, přesto se mi neustále zvedal žaludek. Po delším rozhodování jsem si vzala kapicky proti bolesti břicha a šla zpátky do pokoje. Asi to zabralo protože jsem usnula , protože jsem se probudila v pul šesté ráno a byla jsem bez potíží. Už jsem dva dny v kuse nic jedla a tak jsem si řekla že něco sním, ikdyž jsem neměla chuť k jídlu,ale pokud se chci zbavit toho zvracení neměla bych mít úplně prázdný žaludek.

Dala jsem si snídani,ale to jsem neměla dělat, protože kruté bolesti se ozvaly znova. To je divné,asi mi nic jiného nezbyte než jit do nemocnice a zjistit co mi je. Edward psal že odjely všichni takže tak Calisle určitě nebude. Oblékla jsem se a doufala že mě to po cestě nechytne.Jakmile jsem ale do nemocnice doralila hned mě to chytlo, jedna korpulentní sestra hned ke mně přišla a pomohla mi, už jsem tam byla dvě hodiny a dělali mi samé testy. Měl mě na starosti doktor jménem Vinton, když znova přišel ke mně aby mi oznámil vysledky testu, šla s ním po boku ta sestra která mi pomohla.

,,Slečno Isabello, vaše výslekdy jsou zase negativní a koukl se znova do papírů“ ta sestra se na něj mírně zamračila. ,, pane doktore, já vám do toho rozhodně nechci mluvit,ale není ta dívka těhotná?“

Doktor se na mě podíval pohledem říkající , to jsem ale hlupák že jsem na to nepřišl já´ a sestře za její postřeh poděkoval. Oba se tvářili evidentě rádi že vědí co mi je, jen já jsem měla hlavu plnou otázek. Jak je to možné? Bude to člověk? A co udělá Charlie?A jak to těhotenství bude vypadat?

,,Haló slečno Isabello, mluvil jsem o tom že vam zkusíme udělat tehotenský ted, všechno to do sebe zapadá, akora´át to vypadá že to bude rizikové, protože máte příznaky už tak brzo.Matně jsem ho poslouchala a v hlavě se mi honili myšlenky co budu dělat.

Testy které mi udělaly, to potvrdily, následně mi udělaly ultrazvuk a doktor mi řekl že jsem v prvním měsíci. Byla jsem v šoku, jak je to možné to přece nejde aby to tak rychle rostlo.Dali mi nějaké prášky na uklidnění žaludku a poslaly mě domu. Celou cestu jsem přemýšlela, já nemůžu taky zůstat, mám zrychlený těhotenství a kdo ví jak budu vypadat za pár týdnů, lidi se budou ptát a já jim nebudu moci odpovědět ani Charliemu. Musim odejít, k někomu kdo bude vědět co dělat s upířím dítětem.S Edwardovím dítětem, které opravdu chci.

Znala jsem jenom dvě skupily upírů o tkteré mi Carlisle vyprávěl Denaliovi a Volturiovi.

K Denalium nejdu protože ty se až často stýkají s Edwardem a jeho rodinou. Tak jenom je jenom druhá alternativa a to je Itálie.

Dojela jsem domů a začala balit, jenže kde vezmu peníze na cestu? No to bude problém,ale zkusím se pidívat ke Cullenům, jeslti tam něco nemají. Vzhledem k tomu že odjeli na rychlo a k jejich přístupu k penězům, by se mi mihlo poštěstit že tam něco nechaly.Hodila jsem batoh s věcmi na korbu auta a vyjela.čím dřív odjedu tím líp, musím využít jakékoliv chvilky kdy mi není špatně,abych uskutečnila svůj plán. Dojela jsem k jejich domu a namířila jsem si to do Alicia pokoje.Samozřejmě vše zůstalo na svém místě, i oblečení tu nechali ani se tomu nedivím, Alice si nenechá ujít žádnou příležitost k nakupování. Ach to bolí, na ni vzpomínát. Postupně jsem prohledala celý její pokoj a po kouskách dala dohromady šescet dolarů. No to je víc než potřebuji.Rychle jsem vypadla z toho domu připomínající bolestivé vzpomínky a vyrazila na letiště.

Když jsem seděla v letadle, došla mi dost bolestivá věc, už Charlieho nikdy neuvidím, ale je lepší že nic neví a je živý, než aby věděl příšil a byl ohrožen na životě.Po strašně dlouhém letu, jsem se dostala do Italie, pučila si auto a pomocí GPS jsem se dostala do města Voltera. Cesta by byla rozhodně příjemější kdyby se mi pořád nědělalo špatně a kdybych si nebyla vědoma toho co se stane. Č ekají mě jenom dvě možnosti.

První je ta, že mě nebudou chtít vyslechnou a zabijí mě,což by mi nevadilo kdybych nečekala dítě. Na tuhle možnost je budu muset přemluvit aby mě zabili až se dítě narodí. Protože sama bych to určitě stejně nepřežila.

Druhá část je pro mě bolestivějsí ale rozhodně lepší. Pomůžou mi, přemění mě a já jim pak budu sloužit. No na tohle by mohli přistoupit. Uvidim

Dojela jsem do starodávného města Voltera. U náměstí jsem zaparkovala a vytipovala si jednoha strážníka, který by mi mohl rozumět.

,, Dobrý den, jsem turistka, rozumíte mi?“

,, Dobrý den, co by jste potřebovala“ odpověděl se špatným přízvukem.

,,Potřebovala bych se dostat do sídla Volturiu, s někým mluvit“ strážník se na mě podíval, že jsem se do čista zbláznila,ale slušně odpověděl.

,, Víte, to určitě není možné.“

,,Oni se mnou budou chtít určitě mluvit, jsem si tím jistá, tak mě prosím nasměrujte do jejich sídla“ odpovědela jsem sebejistě, že jen šokovaně ukázal na starou budovu na druhém konci náměstí.

Hezky jsem se na něj usmala a poděkovala.

Když jsem došla dovnitř, byl tam výtah a v něm jediné tlačítlo s nápisem RECEPCE nic jiného mi nezbývalo než nastoupit a jet. Když jsem vyšla z výtahu objevila jsem se v osmiramenné mistnosti s pultem uprostřed a za ním jsem na mě překvapeně dívala velmi pohledná dívka, ale byla člověk,což jsem byla velmi překvapená, Možná že jsem se spletla,ale když už jsem tady zeptám se.

,,Dobrý den, copak si přejete?“ ptala se mě udiveně recepční.

No půjdu rovnou k věci, není čas chodit okolo horké kaše.

,,Dobrý den , já chci mluvit AREM“ Recepční šokovaně vytřeštila oči a zavolala nějakého Demetriho. Pak se na mě podívala abych si sedla do sedačky, které jsem si před tí nevšimla , protže byla vedle výtahu. Otočila jsem se a čekala co bude dál.

Po deseti minutách přišel Tmavovlasý muž, byl krásný a mě hned došlo,že on rozhodně člověk není.Je to hlouhé,ale mě se oddychlo, že jsem správně.

,,Já jsem Demetri a Vy?“ řekl dost příkře až jsem se přikrčila.

,,Já jsem Isabella Swan a chtěla bych si promluvit s Arem“ řekla jsem dost potichu,ale věděla jsem že to uslyší.

I On se na mě šokovaně podíval a rozlobeně promluvil ,,Okamžitě mi řekni kdo ti řekl, nebo tě na místě zabiju“

,, Já budu mluvit jenom s Arem, určitě ho můj příběh bude zajímat.“

Prudce se otočil a bez jakéhokoliv slova odešel. Jestli mě chtějí ignorovat, tak jim tu klidně vysedím důlek a nakonec mě budou muset přijmout.

Čekala jsem asi hodinu, byla jsem po cestování dost unavená a tak jsem tam usnula.To že jsem spala jsem si uvědomila, ve chvíli kdy se nade mnou nakláněla dívka, vipadala mladší než já, na sobě měla černou róbu, byla ale krásná. Chvíly se na mě mračila,asi ať už se proberu,ale najednou se začala usmívat,byla tak krásná až se mi zastavil dech.Něco ale co jsem udělala jí tak rozčílilo, že se na mě už jen vražedně dívala.

,, Pojď za mnou, Aro se rozhodl že tě vyslechne“

Šla jsem za ní dlouhou chodbou až jsem přišla do nádherného sálu, se třemi trůny.Ve prostřed seděl on, vypadal úplně stejně jako na Carlisle obraze.

Aro se na mě líbezně usmál a velmi vřele mě uvítal.

,, Vítej děvče, jsem zvědavý,nemůžu se dočkat až zjistím důvod pro jsi za mnou přišla“

,, Dobrý den,“ řekla jsem dost potichu, nevěděla jsem jak začít,ale jakmile to Aro zpozoroval, stal šel ke mně.

,, To je dobrý nemusíš mi nic vysvětlovat, bude stačit když mi dovolíš,abych se dotkl tvé ruky,a já se vše dozvím“ Dívala jsem se na něj naprosto nechápavě a sledovala jak se ke mně přibližuje. Když byl skoro u mě pokynul ke mně hlavou a tím mi dal najevo jestli se mě může dotknou, zvedla jsem k němu ruku jako bych si sní chtěla potřást s on svou papírovou ruku přiložil k té mojí a zavřel při tom oči, jako kdyby se na něco soustředil, nakonec mou ruku pustil a udiveně se na mě podíval. Najednou za ním promluvila ta mála holka,na kterou jsem skoro zapoměla.

,, Já jsem ti to říkala Aro, vůbec to nechápu“

,, I já jsem se s tím za celou svou existenci nesetkal“ odpověděl Aro a koukal do mých nechápavých očí.

,,Víš Bello, já mám takový dar, když se někoho dotknu, tak slyším všechny myšlenky které se ti kdy honily hlavou, ale do tvé se nemůžu dostat.“ na tím jsem se pousmála .

,, Nejste jediný kdo se mi do hlavy nemůže dostat, už i někdo jiný se o tom pokoušel a nešlo mu to, jsem prostě divná“ řekla jsem a přitom se ušklíbla.

,, Ó né to rozhodně není pravda, jsi velmi talentovana,vyjímečná, rozhodně to není nic špatného, ale teď mi nic jiného nezbyde než te vyzvat abys mi řekla proč mě hledáš.“

,,Je to komplikované, ale je to už delší doba,co vím o vaší existenci. Sblížila jsem se totiž s jedním kdo je stejný jako vy a zpoměla jsem si že se na začatku o vás zmňoval že jste jako královská rodina a tak jsem vás přišla požádat o pomoc“

,,O pomoc? Od upírů. Ted jsem opravdu hodndě zmatený.“

,,On mě totiž opustil,ale ještě před tím jsme se ….. „ sugestivně jsem se odmlčela a doufala že to pochopí

,,On, počkej chceš mi říct že on se s tebou miloval a při tom tě nezabíl?“

,, Ano, a nebylo to jenom jednou.“ Najednou se zezadu přiřítil ten veliký, ten Demetri ,,Ona nám lže, Aro, to není možný aby byl někdo kdo by se tak ovládl a nezabil by ji při tom.“

Aro se mi stále díval do očí, jako by chtěl mi z nich číst.

,,Bello, tohle ale není všechno, jen klůli tomu že tě opustil, by jsi mě nevyhledala, ať je to jakkoliv.“

Na souhlas jsem přikývla a on naklonil hlavu na stranu, s nedočkavýma očima, kdy už to ze mě vypadne.

,, Ja jsem s ním otěhotněla, čekám jeho dítě.“ Šokovaně se na mě podíval a já pokračovala aby to pochopil.

,, Není to ale normální,asi normální devítiměsíční cyklus tady neplatí, protože po početí jsem do týdně byla diagnostikována na první měsíc. To dítě určitě nebude člověk a tak jsem věděla že lidé by si nevěděli rady,proto jsem si vzpoměla na vás.“

,,Chápu to dobře, ty to dítě chceš?“ zeptal se mě Aro a já mu neváhala s odpovědí.

,,Ano, chci a moc.“

,, Víš jistě, že je to, to chceš? Nevíme co od toho očekávat a možná že to těhotenství ani nepřežiješ. Ptám se znova jsem si tím jistá?Aro mě evidentně nechápal, jak můžu ohrožovat vlastní život, pro něco co vlastně ani nevím co to bude,ale já jsem to dítě chtěla, chtěla jsem Edwardovo dítě.

,,Aro, já vím že to pro mě bude asi životu nebezpečné,možná že porod budě tak těžkýže to ani nezvládnu,ale doufala jsem že jakmile by dítě bylo mimo ohrožení, tak by jsi mě proměnil a jed by se postaral o následky po porodu“sebejistě jsem odpověděla, naprosto si vědoma bolestí, které mě čekají.

,, Vidím,že už jsi nad tím velmi přemýšlela, osobně bych ti rád vyhověl, vzhledem ke tvému talentu,ale musím se neprve domluvit se svými bratry.“Mile se na mě usmál, otočil se a míříl ke třem trůnům u kterých ne něj čekali jeho dva bratři.Vůbec spolu nemluvily jenom se mírně dotýkaly rucema.Měla jsem chvíly si je pořádně prohlédnou. Aro vypadal věkem tak na třicet, měl dlouhé černé vlasy, ikdyž by mi měl nahánět hrůzu, připadal tak milý a otcovský. Druhý vypadal maximalně na dvacet let, byl oslnivně krásný, měl dlouhé skoro bílé vlasy a v blankytně bílém obličeji měl ostře řezané rysy. A poslední, věkově vypadal že je z nich nejstarší, mohlo mu být dokonce třicet ( kdyby byl člověk), byl vysoký ale v obličeji měl fádní výraz,jako by ho všechno kolem děsně nudilo.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo,to že je trojice oddělila a ti dva si šli zpátky sednou na své trůny, Aro se ke mně zvona přibližoval s širokým úsměvem na tváři.

,, Má milá jsem tak rád, s bratry jsme se domluvili, že tvé žádosti slovíme,ale pod jednou podmínkou.“

,,Udělám vše“ odpověděla jsem a v tu chvíli litovala toho, že jsem to řekla co když budou chtít mé dítě? To bych opravdu nedokázala.

,,Chceme abys po své proměně ná sloužila po dvacet let“ och jak mě se ulevilo.

,,Aro , já velmi ráda na to přistoupím, stejně nemám už kam bych šla, ušetřil si mi tím strachy co budu dělat sama s dítětem.“ Moje odpověd ho zřejmě velmi potěšila, protože začal skoro skákat radostí.

,,Ó, má milá, ani nevíš jakou jsi mi tím udělala radost, že s námi zůstaneš.“ Aro se pomalu vzdaloval ke svému trůnu a mě v tu chvíli došlo, že vlastně oni nejdou vegetariáni.

,,Aro?“

,,, Ano má milá“

,, Mohla bych vás ještě o něco požádat.“ Chvíli nad tím přemýšlel a pak odpověděl.

,,Žádej co chceš“

,,Víš slyšela jsem že u vás jeden čas žil někdo,kdo se nestravoval tak jako vy, je to pravda?“ musím na to jít pomalu, zabíjet lidi rozhodně nebudu a on mi to musí dovolit.

,,Ano to máš pravdu, jeden čas s námi žil někdo, kdo se živil krví zvířat.“

,,Aro,po své proměně, bych chtěla být taky vegetarián, a chtěla bych aby jste mi to dovolil, prosím.“

Usmál se na mě ,,A to je to co po mě chceš?“
,,Ano“

,,No já ti to dovolím,ale myslím si že nebudeš mít sílu v tom pokračovat.“

,,Já to aspoň zkusím.“ Musím, musím to dokázat. Nebudu zabíjet nevinné, niikdy.

,, Nýní tě Jane doprovodí do tvé komnaty a já se pokusím zjistit co nejvíce o tom co nošíš.Doktory za tebou budu pravidelně posílat a před tvými dveřmi budou vždy stráže, přece jenom jsi v sídle upíru, ale neboj jakmile by ti někdo chtěl ublížit, neujde trestu.“

S vděčností jsem se na ně podívala, vím že to není vegerarián,ale neotočil se kě mě zády když jsem to nejvíce protřebovala a za to mu budu vždy vděčná.

Otáčela jsem se k té malé dívce, o které už jsem věděla že je Jane, a odebírala se k odchodu. Když už se byla u dveří, tak na mě Aro na mě zavolal.

,,Isabello, má milá, a když buděš cokolic potřebovat, řekni si strážím a oni ti to přinesou, myslím cokoliv. Mám v ůmyslu si tě tu hýčkat.“

Usmála jsem se na něj a pokračovala za Jane.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 3.díl: