Další dílek... Název vypráví za vše... Carlisle nakupuje :-D
20.08.2009 (06:30) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1328×
3. Carl a nákupy = KATASTROFA
Vypráví Esme
Dostala jsem obrovský pokoj… byl zařízený, takže to musel být pokoj pro hosty. Jelikož jsem neměla žádné oblečení, chystala jsem se na nákup.
„Kampak jdete?“ zeptal se udivený Carlisle.
„Nemám co na sebe, tak jdu nakoupit…“ poznamenala jsem. „A navíc můj pokoj je takový neosobní, chtěla bych si ho zařídit podle svého myšlení, tedy pokud vám to nevadí…“ Carlisle se zhrozil.
„To nesmíte!“ vykřikl. „Je to moc nebezpečné, mohla by jste někomu ublížit! Pokud chcete nakoupit, mile rád vám pro vše dojdu. Je zde prosím zůstaňte.“
„Budete mi kupovat i spodní prádlo?“ uchichtla jsem se. Tohle mi vážně není podobné. Já se s cizími osobami nesměji…
„Nějak to zvládnu… snad.“ Byl roztomilý. Asi jsem hodně nebezpečná, že se dokonce nabízí ke koupi oblečení…
„Sepište mi prosím na list papíru seznam věcí a já je koupím. Ale teď už musím jít, pacienti čekají…a případné otázky směřujte mě nebo mému synovi.“
„Jeden dotaz mám… kolik vám je let?“ vyhrkla jsem. Co to tu říkám?
„To byla osobní otázka, prosím neodpovídejte. Bylo to nevhodné.“
„Dvacet-tři,“ usmál se a odešel.
Celé odpoledne jsem strávila s jeho synem. Vyprávěl mi o tom, jak žil předtím než onemocněl. Také jsem se dozvěděla něco o jeho adoptivním otci. Celý čas byl veselý a zábavný. Takového syna bych si přála… jenže takového syna mít nikdy nebudu.
Zase mě pohltila lítost. Nikdy už neuvidím svou rodinu, nikdy nespatřím své známé. Už nikdy se nenaučím upéct jelena… i když už to nikdy nebudu potřebovat.
Vypráví Carl
Když jsem přijel po směně domů, z obýváku byl slyšet překrásný ženský smích. Byla to Esme. Edward jí právě líčil můj příběh, ale doufám, že nezašel moc do detailů… hlavně k tomu, proč jsem ji přeměnil.
Pak bylo najednou ticho. Šel jsem do obýváku, kde seděli. Esme se postavila, běžela ke mně a objala mne. Nechápal jsem, co se to děje…
„Moc mě mrzí, že jste toho tolik prožil.“ V jejím objetí jsem se cítil vážně příjemně. Jenže nic netrvá věčně. Edward si odkašlal… podrazák! Ještě k tomu dostal záchvat smíchu.
„Promiňte, nechala jsem se unést emocemi…“ omlouvala se.
„Ne, neomlouvejte se. Nic se přeci nestalo…“ Ihned změnila téma rozhovoru.
„Na konferenčním stolku leží seznam, jak jste žádal, ale měla bych jít já…“
„Zůstaňte zde, já vám pro vše potřebné dojedu.“ Uklidňoval jsem ji.
Nasedl jsem i s listem do mého Rolls&Royce a jel do centra města. Právě odpoledne bylo na náměstí spousta lidí… Dvě ženy v dlouhých šatech a klobouku tlačily před sebou kočárky, ze kterých se linul dětský pláč. Partička mladých chlapců běhala po vyšlapané cestičce a nahlas se smáli a muž s doutníkem, oblečen v zelené vestě se mě dokonce ptal na cestu k nedalekému Madisonu. V tomto malém městečku na okraji Visconsinu je téměř každý den stejný… každý zná každého a každý je příbuzný se svým sousedem. Naše menší obydlí na okraji lesa, je ohraničeno řekou a ne moc kvalitní písčitou cestou. V tomto městě bydlíme již šest let… je čas se odstěhovat…
Pevně doufám, že Esme odejde s námi, musí se naučit ovládat svou žízeň, ale snad zůstane i nadále s dvěma muži, co se nedovedou o sebe vzájemně postarat…
Do nákupního centra byla velice pohodlná a krátká cesta. Menší místo pro zaparkování nanejvýš deseti aut bylo téměř prázdné. Nákupní centrum byla řada pěti měšťanských domů. V každém domě byly dva konkurenční obchody. Já nejraději navštěvoval Simonsovo nábytkářství a nové objevy v oboru vědy a techniky U budoucna. Tam jsem si zakoupil svůj první automobil…
Na listu bylo úhledným písmem napsán většinou seznam šatů a doplňků určené výhradně pro ženy… Jako první zastávka byl obchůdek s názvem Doplňky od Drnky. Dnes to bylo má první návštěva těchto podivných míst.
Po nakoupení několika hrnečků a svíček jsem byl vděčný za to, že jsem muž. Ostatní přání na seznamu byly snadno splnitelná až na jedno… obchod v posledním domě… a to obchod s dámskými oděvy.
Opatrně jsem vešel dovnitř. Naštěstí byl obchod vylidněn. Za pultíkem stála mladá žena v dlouhých šatech. Nikdy bych neřekl, že jsou ženy tak náročné na komfort, ale teď to vím s jistotou…
Na listě bylo napsáno: 3x spodnička, 4x sukně, 2x šaty, 3 klobouky, 5x korzet a 1 košilka. Jenže jak já mohl správně odhadnout velikost její – moc hezké – postavy? Velikost dva nebo čtyři či šest?
Od každé jsem vzal jeden kus... čili devět spodniček, dvanáct různě velkých a různě barevných sukní, šestery šaty, klobouky pouze tři... nebylo z čeho vybírat, tři košilky a patnáct korzetů, které už od pohledu byly velice nepohodlné.
Nikdy jsem si s penězi nedělal hlavu. Můj lékařský plat vynášel spoustu peněz, ale vše pouze od bohatých obchodníků. Chudí lidé měli zakázáno mi cokoliv dávat, ale vždy se mi dostalo alespoň nějaké ovoce, které nikdy nesním.
Do auta se kupodivu vše vešlo a mohl jsem se vrátit domů a doufám, že i potěším svou novou spolubydlící. Jsem si jist Edwardovou reakcí... bude mít škodolibou radost z mé neschopnosti a řekne, že by to zvládl mnohem lépe... to je celý on.
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Smrt za život - 3. kapitola Carl a nákupy = katastrofa:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!