Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sluneční svit-11.kapitola

28.05.2009 (15:08) • Terushka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1418×

11.Život nemá smysl

Něco mě štípalo v nose.Několikrát jsem nos nakrčila.Nezmizelo to.Chtěla jsem se podrbat ale nemohla jsem se ani pohnout.Bála jsem se otevřít oči.

Zaslechla jsem hlasy kousek od mé postele.Šeptali.Ty hlasy jsem znala.Poznala bych je kdykoli.

,,Bude v pořádku?''šeptala máma.

,,Jasně''přesvědčoval ji Carlisle.

,,Spí už nějak dlouho!''rozčiloval se další hlas-táta.

,,Musíš být trpělivý synu!''Slyšela jsem jak Carlisle poplácal tátu po rameni.,,Musím jít. Nechte ji vyspat.''

,,Můžu u ní zůstat?Prosím.Budu potichu.''slibovala máma.Nic jsem neslyšela.Jen bouchnutí dveří.Někdo si sedl vedle mě na židli.Carlisle tu asi přece jenom mámu nechal.

,,Nessie,Nessie?Slyšíš mě?''hladila mne máma.Neodvážila jsem se otevřít oči.Jen jsem dále dělala že spím.

Někdo otevřel dveře.,,Jak je na tom?''ptala se Rachelle.

,,Pořád nic''

,,To je mi líto.''

,,Co Jake?Nějaké zprávy?''Našpicovala jsem uši.Úplně jsem na Jaka zapomněla.

,,Ne''šeptla a hlas se jí prolomil.Začala plakat.,,Co když si vážně něco udělal?''Plakala mámě na rameno.

,,Tomu nevěřím.To by neudělal.''

,,Ale co když ano?Loučil se přece.''

,,Já vím,ale to ještě nemusí nic znamenat''V Bellině hlase bylo poznat ,že ona sama tomu nevěří.

,,Je to moje vina.''

,,Ne Rachelle.Tohle nesmíš říkat.To není ničí vina.Musíme jen doufat.''

,,Co když to nestačí?''

,,Naděje umírá poslední''zašeptala Bella.Rachelle se zvedla a s brekem odešla.

Takže Jacob to přece jen udělal.Co když si vážně ublížil.Bez něj život nemá smysl.

Máma mě chytla za ruku.Rozhodla jsem se že tohle je ta správná chvíle abych už otevřela oči.

Pomalu jsem oči otevřela.,,Mami?''zamumlala jsem.Snažila jsem se,aby to vypadalo ,že jsem celou dobu byla duchem nepřítomna.

,,Nessie?Oo Nessie.''hladila mě zběsile po tváři.

,,Co se stalo?''

,,Vůbec nic si nepamatuješ?''ptala se s brekem.Slabě jsem zakroutila hlavou ,i když jsem si pamatovala každou sekundu toho dne.

,,Letěla jsi za Jakem,ale nastoupila jsi do špatného letadla.Nějací milí lidé ti řekli že tě tam odvezou ,ale měli jste bouračku.''

Do pokoje vtrhla snad celá rodina.Každý křičel mé jméno.Jako první však u mě byl Carlisle.

,,Jak se cítíš?''prohlížel mě.

,,Jak se asi může cítit člověk den po bouračce?''vtipkovala jsem.

,,Popravdě ne den.Byla jsi mimo týden.''

,,Cože?Tak dlouho?Co se se mnou dělo?''

,,Byla jsi na několika operacích.Byla jsi v bezvědomí.Takže se ptám znovu.Jak se cítíš?''

,,Bolí mě hlava a břicho,jinak nemohu hýbat s pravou nohou a levou rukou.A jsem unavená.''

,,Taky máš otřes mozku,zlomenou nohu a ruku a to břicho utrpělo silný náraz.''

,,Žádná další větší zranění?''

,,Jo naražená páteř''

,,A já si říkala,proč se nemůžu ani otočit.''

,,To bude dobrý.Ještě si schrupni''

,,Ale já nechci spát!''

,,Fajn.Nemusíš''

,,Jak dlouho budu muset být v nemocnici?''

,,Když půjde všechno tak jak má,tak příští týden už by jsi mohla být doma.''

,,Super''

,,Teď mě omluv.Práce volá.''

,,Fajn.Ahoj''Carlisle mi dal pusu na čelo a odešel.Přišel ke mně Emmett a flákl mě do ruky.,,Au!Jseš blbej!?''

,,Promiň!Teda ségra!Už jsem myslel že se mi neprobereš!''

,,Udělal by jsi pro mě něco?''

,,Cokoli!''řekl vtipně a pohodil hlavou.Zasmála jsem se.

,,Vymysli něco co mě zabaví na ten týden jo?''

,,Jasně.Tak já jdu vymýšlet!''Dal mi pusu na tvář a šel pryč.

,,Emmette?''otočil se.,,Mám tě ráda''

,,Já tebe.Brzo se uzdrav''Poslala jsem mu s úsměvem vzdušný polibek a už byl pryč.

,,Co mám udělat já?''Vyptávala se Rose a políbila mě na čelo.

,,Sežeň prosím Leu.''

,,Achjo!No fajn pro tebe to udělám''

,,Děkuji.''

,,A co já?''nastoupila Alice celá rozzářená.

,,Ty víš''usmála jsem se na ni.Dělala že nechápe.

,,No tak Alice.Přines mi nějaké oblečení.''Jen zatleskala a objala mě.

,,Už běžím''A vážně.Už byla pryč.

,,Ahoj,jsem rád že jsi se probudila.''Hladil mě Jazz po ruce.S Jasperem jsme nebyli zrovna velcí přátelé.

,,Jo to já taky''pokusila jsem se o úsměv.

,,Zaúkoluješ i mně?''ptal se s úsměvem.

,,Ne už nic nepotřebuji''podívala jsem se mu do očí.,,Ale radši by jsi měl jít na lov.''

,,Jo radši půjdu.Ahoj''A odebral se i další člen rodiny.

,,O Ness,zlatíčko''hladila mě Esme.

,,Esme,no tak.Jsem v pořádku.''Kdyby mohla brečet už by nabrečela oceán.

,,Ode mne nic nechceš?''

,,Musím jíst ty nemocniční hnusy?Nemohla by jsi mi něco uvařit?''

,,Zeptám se dědy.Ráda ti něco uvařím''

,,Díky''Esme mě políbila na tvář a odešla.

,,Nessie!S celou rodinou se přivítáš a svého tátu si necháš až nakonec?''rozčiloval se táta.

,,Promiň''

,,Renesmee,já mám takovou radost''Usmíval se na mě a hladil mě.

,,Vážně?''Zadívala jsem se mu do očí.,,O tati,radši by jsi měl jít na lov s Jazzem''

,,Néé.Chci být u toho když se má dcera po týdnu probudila.''

,,Ale tati!''podívala jsem se na mámu.,,Máma by měla jít s tebou.''

,,Nessie má pravdu.Nechceš přece abychom jí ublížili.''Táta nerad ale souhlasil.

,,Vrátíme se za hodinu.''políbil mě na čelo a běželi na lov.

Zůstala jsem v pokoji sama.Uvelebila jsem se v posteli a doufala že na chvíli usnu.Neusnula. Do pokoje vstoupila vysoká zrzka-Rachelle.,,Ahoj.Jak je ti''

,,Fyzicky nic moc,psychicky mizerně''

,,Potřebuji s tebou mluvit''Sedla si na kraj postele a chytla mě za ruku.

,,Jacob se ozval?''řekla jsem s nadějí.Jen se slzami zakroutila hlavou.

,,Naopak.''zašeptala.,,Žádné zprávy''Do očí vyhrkly slzy i mě.

,,Myslíš že máme nějakou naději?''zašeptala jsem s brekem.Pokrčila rameny.

,,Nevím.Já nevím.Vůbec nic nevím''povzdechla jsem si.,,A víš co je na tom nejhorší?''

Čekala jsem.Neodpovídala.,,Co?''vyhrkla jsem netrpělivě.

,,Je to moje vina.''No to mi ještě scházelo.Ona bude házet vinu na sebe.

,,O ne Rachelle.to není ničí chyba.Nemůžeš za to.''

,,Můžu.Víš....já....neřekla jsem ti celou pravdu''Zase jsem čekala.Jakou pravdu?

,,Když jsi byla v letadle,Jacob mi volal''kývla jsem.To byla pravda.Alespoň to říkala.,,Ale neloučil se.''pokračovala.Tak co tedy řekl?,,Chtěl s tebou mluvit.Řekla jsem mu ,že tu nejsi. Ale on si špatně vyložil.Myslel si ,že máš někoho jiného.Chtěl vědět kdo to je.Vymlouvala jsem mu to,ale nedal jinak.Řekla jsem mu co bylo mezi tebou a Mattym''Poklesla jsem.Cože to udělala?Zavřela jsem oči a čekala co se z toho vyklube.

,,Říkala jsem mu že už to skončilo.Ale víš jak je Jake tvrdohlavý.Vůbec mě neposlouchal. Začal vyšilovat.Nepustil mě ke slovu.Z jeho nesrozumitelného tónu,jsem pochopila jen to,že se chce zabít a že někam poletí.Víc nic.Jeho poslední slova byla : Miluji tě,sbohem''Při posledních Jakových slovech se jí hlas zlomil.Propukla jsem v pláč a ona ve vzlyky.

,,Rachelle.Tohle není tvoje vina.Kdyby jsem neměla ten románek s Mattym,neměla by jsi mu co říct.Není to tvoje vina''Mlčela.,,A děkuji že jsi mi řekla pravdu.''

,,Rádo se stalo.Půjdu se podívat jaké jsou další naděje.''

,,Děkuji.''

,,Ne já děkuji''Zvedla se a bez dalšího slova odešla.

Co když další naděje,možnosti nejsou?Co když Jacob není.Pak není důvod abych žila i já. Když Jake odešel bylo to jako kdyby odešla část mne.Ale stále jsem věděla že je.Že žije.Teď je to horší.Je to jako by si vzal sebou celou mou duši.Byl strašný pocit vědět že už tu se mnou není.Že vůbec není.A nikdy nebude.On byl,je smysl mého života.Když tu není on,nemám pro co žít.Jestli odešel on,odejdu i já,protože bez něj?Nemá smysl žít.

Autor: Terushka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sluneční svit-11.kapitola: