No, nebyl by to hezký konec?
08.11.2009 (20:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9353×
40,
Jakob
Nechápal jsem se stalo. Jak jsem mohl opustit Bellu a nechat ji u pijavic, jenom kvůli dalším pijavicím. Netrpělivě jsem čekal na telefon od Carlislea, až budou na novém místě a já budu moci být zase s ní.
Doba v La Push, bylo to utrpení na zemi. Nenávist a zrada mezi mnou a smečkou se dala krájet. S Billim to nebylo nic lepší. Ale k jejich uspokojení se Bella se mnou nevrátila, tak mezi námi zavládla silná ignorace. Naštěstí se o mém krátkodobém návratu nedozvěděl Charlie, tak jsem se vyhnul otázkám, na které bych neměl jak odpovědět.
Teď jsem byl konečně na cestě za ní. Každou chvíli jsem se ohlížel a zametával za sebou stopy. Nechtěl jsem, aby mě někdo sledoval a já je dovedl přímo za ní.
K jejich domu jsem dorazil pozdě večer. Tu obrovskou vilu jsem si nemohl spléct. Byla jediná uprostřed lesů. Honosné sídlo pokryté jejich puchem.
I oni mě museli cítit a slyšet motor auta. Zastavil jsem a vešel na zápraží, kde mě už čekal Carlisle. Pokynul jsem mu na pozdrav a vešel jsem do domu. V obývacím pokoji byli ještě další tři upíři, kteří si mě měřili nedůvěřivým pohledem. Bella seděla mezi nimi a dobře se bavila. Vypadala odpočatě a moc jí to slušelo. Její těhotenství na ní bylo jasně vidět, už nebylo schované pod vytahaným svetrem.
Jakmile mě spatřila, tak se její usměv rozšířil a ona se ke mně neobratně rozeběhla. Přitiskl jsem si jí do náruče a do nosu mě uhodil její pach načichlí upířinou.
„Fuj.. Bello, ty ale smrdíš.“ Podotkl jsem.
„Taky tě ráda vidím.“ Vrátila mi s úsměvem.
. . .
Bella se k Jakobovi přivinula. Ráda cítila jeho teplo, které jí dávalo pocit bezpečí stejně jako Edwardův chlad. Byla ráda, že má svého nejlepšího přítele u sebe a že jí neopustil.
„Bello, měla by jsi se připravit na cestu. Musíme ještě dnes vyjet.“ Upozornil ji Jake a ona na něho vykulila zaskočeně oči. Nečekala, že bude muset od Cullenů tak rychle odejít. Vlastně doufala, že tu s nimi zůstanou. Až teď si uvědomila, tu nepříjemnost té situace, o které už všichni věděli.
Nejen ona ztuhla při Jakových slovech, ale i všichni upíři. Stejně jako Jake o ni nechtěli přijít. O ni i to děťátko, na které se všichni těšili.
„Jaku, myslím si, že není dobré se vydat na cestu teď na noc. Náš pokoj pro hosty je ti k dispozici. Oba jste u nás vítáni.“ Snažil se Carlisle zachránit situaci. Neuměl si představit, že by měla Bella od nich a od Edwarda odejít.
„Ne, děkuji Carlisle. Potřebujeme vyrazit ještě dnes.“ Odmítl ho Jake.
Jakovi neunikl vyplašený pohled Esmé, se kterým se obrátila na manžela. Nechtěla aby jí její dcera opustila a raději si ani nepředstavovala, co by to udělalo s Edwardem. Carlisle jí pohladil po paži a snažil se ji utěšit a vše vyřešit.
„Jaku, u nás je Bella v bezpečí. Mysli na její stav, neměla by cestovat. Potřebuje mít klid, pohodlí a stálou péči. To vše tu s námi má. I ty jsi u nás vítán.“ Upozorňoval ho Carlisle.
„Nehodláme vás dál obtěžovat. I pro vás to musí být nepříjemná situace.“ Nenechal se Jake přesvědčit.
„Myslím, že by se k tomu měla hlavně vyjádřit Bella.“ Vstoupil jim do řeči Jasper. „Záleží to hlavně na ní. Jasper cítil jak je Bella zmatená, tak dodal „Měla by jsi také počkat na Edwarda.“
„Na nikoho čekat nemusí.“ Odsekl mu Jakob. A až teď mu došlo že tu nejsou všichni, chyběl tu Edward a Emmett s tou blondýnou.
„Edward se má právo k tomu také vyjádřit. To dítě, co Bella nosí, je také jeho.“ Zavrčel na něj Jasper.
Jaka nepřekvapilo že o tom ví. Už jenom z Belliny vůně to museli poznat.
Bella jen mezi nimi tikala očima. Moc dobře si uvědomovala, že před ní stojí rodina, kterou miluje a která jí opustila. Ale na druhé straně vedle nich stál její nejlepší přítel, co jí v nejtěžších chvílích života podporoval a chránil. Který kvůli ní ztratil všechno, domov, rodinu, přátele i svou smečku...
„On nemá žádná práva. Opustil ji...“ rozčílil se Jake. Nemohl připustit, aby mu Bellu vzali. „Vám ani o Bellu nejde. Jde vám o to dítě, co čeká. Až budete mít možnost, tak jí je vezmete a opustíte jí. Zase pro její dobro.“ Nařkl je ironicky.
„To není pravda! To by jsme nikdy neudělali.“ Vykřikla Alice. Strachovala se, že příjde znovu o svou nejlepší kamarádku. A snažila se přiblížit k Belle která se choulila v křesle a tiše plakala, ta před ní ucukla a ochranitelsky si objala břicho. Bella nevěděla, co si má myslet. Bála, že jí znovu zklamou a že tentokrát by jí po nich nic nezbylo a že by její lůno i náruč zůstali prázdné. A ty její sny... tolik jí děsili.
„Bello, zlatíčko...“ přistoupila k ní opatrně Esmé. „Ty víš, že by ti Edward v životě neublížil. Nikdy by jsme ti tvoje děťátko nevzali. Ani Edward by to nikdy nedopustil.“ chlácholila jí.
Bella se ní sklíčeně podívala. „Stejně jako by mě nikdy neupustil?“
„Bello..“ vydechla zoufale Esmé. „On tě miluje.“
„Já vím..,“ odpověděla jí. „Je to moc dobrý lhář.“ dodala a rozvzlykala se stejně jako Esmé.
Jake přistoupil k Belle a ona k němu natáhla ruku, pomohl jí na nohy a odváděl jí pryč. Do cesty se jim postavili dva upíři se zoufalým pohledem.
„Bello, já vím jak se cítíš. Jsi zraněná, zmatená, bojíš se a nechceš nikomu ublížit...“ vcítil se do ní Jasper.
„A mysli na svůj stav. Potřebuješ, aby někdo dohlídl na tebe i tvé miminko.“ Snažil se pro změnu Carlisle. „S námi budeš v bezpečí, nedopustíme, aby se ti něco stalo.“
Bella si připadala, že se každou chvíli zhroutí. Bylo toho na ní moc. Nechtěla opustit Edwarda, moc dobře si uvědomovala, jakou bolest mu tím způsobí. Zažila ji. Edwarda milovala, že se to nedalo slovy vyjádřit. Ale pokud si měla vybrat mezi ním a svým maličkým, co se jí hladkalo v lůně. Byla její volby jasná. Přesto se nikomu z nich nedokázala podívat do očí. Věděla, že jim svým odchodem ubližuje.
„Já se o ní postarám, Carlisle. Jak jsem řekl.“ Snažil se o klidný tón Jake.
„Jaku, nepochybuji, že se o ní postaráš jak nejlíp budeš umět. Ale mohou nastat komplikace, se kterými se nebudeš vědět rady..“ upozorňoval ho Carlisle.
„Myslím, že s některými komplikacemi si poradím lépe než vy. Pochybuji, že by bylo bezpečné, aby před vámi pila krev, i když možná pro vás přirozené.“ Uťal ho Jake. A Carlisle na něho nechápavě hleděl, až po pár vteřinách mu to došlo.
Teď už bylo na všechno pozdě. Jake odváděl třesoucí se Bellu do auta. Jake si moc dobře uvědomoval, že kdyby Bella jen chabě naznačila, že s ním nepůjde, už by se válel tisíc metrů daleko. S jakou rychlostí by ho vykopli. Ale ona poslušně s ním šla, jen ve dveřích se zastavila a tiše zašeptala „Sbohem..“.
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 40. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!