Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 33. kapitola 2. část

12.10.2009 (13:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9336×

33, - 2.část

Bella

Nevěděla jsem co si mám o tom myslet, bylo na něm poznat, že je rozzuřený, ale přede mnou se snažil vypadat klidně. Držel mě pořád okolo pasu a vedl mě dál od těch snobek.

„Edwarde, co se děje? Kde je Alice, měli jsme se tu sejít.“ Zeptala jsem se a snažila se ho zastavit.

Přitáhl si mě do náruče a políbil do vlasů. „Jdeme za ní. Proč jsi nekřičela? Víš, že se vám mohlo něco stát.“ káral mě a já nechápala o čem mluví. Bylo na něm vidět že má o nás strach.. O mě nebo o to maličké?

Uvolnil mě ze svého sevření  a já za ním zahlídla tu blondýnu, jak nabírá rudou barvu a nasupeně odchází.

„Vždyť se nic nestalo, nebyl důvod proč, bych tě měla volat.“ Odpověděla jsem mu nezaujatě.

„Jak to, že ne. Vždyť tě porazila, tak že jsi málem spadla a ne jednou!“ odporoval mi a jeho oči přetékali starostí.. Čtení myšlenek je vážně děs, to ty nány na to museli pomyslet zrovna před ním?!

„Vždyť už jsem ti řekla, že jsme v pořádku. Nic se nestalo.“ Uklidňovala jsem ho, ale vůbec to nepomáhalo.

Něco mi říkalo, že kdyby tu nebyl se mnou, tak by holky jen tak nevyvázli. Jeho zavrčení, mě v tom utvrzovalo. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale na tu druhou...  mě to děsilo.

Odvedl mě zpět k autu a za celou dobu mě nepustil z obětí. K mému překvapení tam byli všichni, a živě o něčem diskutovali. Jakmile jsme se k nim přiblížili, tak utichli. Jen Alice se tvářila provinile, jako by něco provedla. Ona a její vize... Dívala se na Edwarda a pak se otočila ke mě a sevřela mě ve svém náručí i když mě pořád držel Edward.

„Promiň mi to, Bello.“ Omlouvala se.

„Co si provedla?“ zeptala jsem se jí se strachem v hlase a modlila jsem se aby to nebylo zase něco bláznivého.

„Už tě nenechám samotnou.“ Slibovala mi a já najednou měla chuť kopnout Edwarda. Nějaká nána do mě šťouchne a on vyvádí jako kdyby mě srazilo auto, už jsem ho měla dost.

„Jak to ví.“ Obrátila jsem se na Edwarda.

„Měla vizi ve které jsem jí vynadal.“ Řekl opatrně a věnoval mi nevinný pohled.

Vykroutila jsem se z jeho obětí. „Nevím proč, nic se n-e-s-t-a-l-o.!“ Teď už jsem byla naštvaná já. „S tebou už v autě nejedu.“ Oznámila jsem a založila si ruce ve znamení, že jsem domluvila.

„Bello.“ Promluvil chlácholivě a mě to ještě víc vytočilo.

Otočila jsem a odcházela jsem od něho. Byli mi jedno kam, hlavně abych už byla od něj pryč. Neodešla jsem ani pár kroků a už jsem byla ve vzduchu a Emmet si mě přetahoval do náručí.

„Kam si myslíš, že jdeš? Auto je támhle tím směrem.“ Rozčiloval se Emmett. A odnášel mě k sobě do auta. Edward si mě chtěl od něho vzít, ale Emmett na něj zavrčel, něco čemu jsem nerozuměla a on se stáhnul.

„Co si myslíš, že děláš, Emmette?“ ptala jsem se ho.

„Zachraňuji svého synovečka. A co děláš ty? Hmm. Za chvíli bude noc a ty se chceš jen tak vydat na procházku po temných ulicích s mým synovcem. Tak to teda ne!“ odvětil.

„Emmette!“ byla jsem naštvaná.

Posadil mě do svého Jeepu.

„Emmett má pravdu. Alice nevidí tvou budoucnost. Nemůžeš se takhle sama procházet.“ Domlouvala mi Rose.

„Já vím, Rose. Jen mě Edward občas štve. Nevyznám se v něm.“

„On tě miluje a moc lituje že tě opustil. Ty měsíce bez tebe pro něho byli kruté. Je moc šťastný že tě má u sebe a ještě k tomu něco navíc...“ Zastávala se svého bratra. „Všichni jsme teď moc šťastný.. Jasper ti to potvrdí.“ dodala.

„O tom si myslím svý.“ Řekla jsem. A v očích se jí zaleskla ta stará Rosalie, která po chvilce zmizla.

„Proč musíš být tak tvrdohlavá Bello.“ Nechápala.

„Tak dámi, už jsme tu.“ Vybafl Emmett a já se ho skoro lekla. Stáli jsme na před velikánským hotelem.

„Co tu budeme dělat?“

„Přeci spát. Teda ty budeš spát.“ odpovídala mi se smíchem Rosalie.

Emmett mi pomohl z auta jako správný gentleman a začal se smát mému nevěřícnému výrazu. To snad není možné. Ten hotel byl snad nejluxusnější co jsem viděla. Měl snad pět hvězdiček. Toužila jsem utéct, tohle prostředí nebylo pro mě. Šofér si vzal od Emmetta klíčky od auta a šel ho přeparkovat a druhý pomocník se postaral o zavazadla. Stejně tak se dělo u ostatních aut Cullenů.

Teď mi došlo, proč mě tak Alice oblékla.

Hrůza děs a pot. Vůbec jsem z toho neměla dobrý dojem. Za poslední měsíce jsem byla zvyklá spát na zadním sedadle v autě a nebo v laciných motelech. Ale tohle? Tohle byl palác.

Začala jsem být nervózní a vyděšená, ale to jako mávnutím proutku zmizelo a já nechápala čeho jsem se bála.

„Už je dobře.“ usmál se na mě Jasper a nabídl mi rámě, aby mi pomohl do schodů. Bylo to od něho milé. Už se nebál ke mě přiblížit. Carlisle mi vysvětlit, že je to tím, že voním skoro jako upír, tak je to pro něho lehčí.

Jen co jsme vešli do haly hotelu, tak se všechen šum utichl a lidé zůstali na nás zírat. Tedy na Cullenovi. Uměla jsem si představit, co se jim honí hlavou. Přesně to samé co mě, když jsem je uviděla poprvé.

Ohlédla jsem se po Edwardovi a přes rameno jsem si všimla že stojí hned za mnou.

K Rosalii přiběhl jeden mladíček a požádal jí o autogram. Emmett hned na to zareagoval, a kluk málem spadl doslova na zadek. Em vypadal vážně hrůzostrašně a Rose si držel majetnicky u sebe, aby odradil další případné nápadníky. Já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy.

Přesto jsem se tu cítila jako odstrčená. Oni byli nádherní, tak jiní a já ..  obyčejná mladá těhotná holka.

„To jsou ti co si rezervovali všechna královská apartmá, dojdi pro ředitele. Chtěl je přivítat. Nejspíš to jsou nějací slavní lidé.“ Slyšela jsem recepční jak šeptá nervózně pomocnici a ta hned odběhla. Během minutu tu byla zpátky i s velice elegantním starším pánem.

Ten si nás s velkým zájmem prohlížel, když se vzpamatoval, tak nás přivítal a popřál nám příjemný pobyt. Carlisle mu za nás všechny poděkoval.

Recepční nám dala Carlisleovi karty od našich pokojů a osobně nás k nim doprovázela. Všimla jsem si, že drží jen čtyři klíče od dveří. To mě zarazilo, nešlo mi to do počtu. Edward si toho všiml.

„Víc královských pokojů neměli. Znáš Alici s Rose chtějí to nejlepší. Jestli ti to vadí budu spát v autě.“ nabídl mi.

„Ty přeci nespíš.“ zašeptala jsem mu.

„Taky pravda.“ Zasmál se, a mě se podlomili kolena.

Bylo jasné, že teď mám promluvit já. Nebyla jsem však připravená s ním strávit celou noc o samotě, ale zároveň jsem ho nechtěla od sebe odehnat.

„Nebo můžu být v obýváku a ty v ložnici? Pokud to dovolíš.“ navrhl

Teď mi došlo, že apartmá mají více místností. To by šlo.

„Dobře.“ souhlasila jsem a on se znovu usmál svým křivým úsměvem.

Recepční nás odvedla do našeho pokoje. Zůstala jsem stát ve dveřích, byla to vážně královské. Jako v nějakých komnatách v zámku. A tak obrovské. Raději jsem ani nechtěla vědět kolik stojí jedna noc tady. Musela jsem si všechno prohlédnout, bylo to jako v pohádce. Došla jsem do ložnice a za mnou se objevil Edward s kufry.

„Budeme tu jen dnešní noc?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, budeme tu ještě zítra. Alice chce jít ještě nakupovat. A ty musíš odpočívat.“ Chtěla jsem mu odporovat. „ To je pokyn Carlisleho.“ dořekl a na to jsem nemohla nic říct.

Do pokoje si přiřítila Alice, poslala mě se vykoupat a začala mi vybalovat. Než jsem vyšla z koupelny, co měla vanu velkou jako bazén, ta už měla vše hotové a na posteli leželo pyžámko. Hedvábné modré kraťásky a tílko ve stejné barvě. A Alice byla pryč. Pokusila jsem se najít nějaké jiné, ale nic jsem nenašla, ani obyčejné tričko ve kterém bych mohla spát, jen lehký župánek.

Do ložnice bez zaklepaní vstoupil Edward...  A jeho oči při pohledu na mě ztmavli.

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 33. kapitola 2. část: