Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké vstávání - 3. kapitola

28.10.2009 (10:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1425×

POHLED BELLY
Tělocvik jsem celkem přežila. Hráli jsme basketbal a při něm nikdy nehraji. Učitelka si už zvykla, že nerada cvičím, ale i přesto vždy prolezu. Domů jsem se hrozně těšila, jak mi došlo z Tonnyho smsky, dnes jsme slavili roční výročí. Musím rychle ještě zajet do města a něco mu koupit. Alespoň že jsme si sebou vzala svojí kreditku, bez ní bych nemohla existovat. Každý den mi nějaký ten dolar přibude. No neřekla bych nějaký, těch dolarů je mnohem víc, ale to teď neřešme.
Nastoupila jsem do svého autíčka, a když jsem vyjížděla z parkoviště, můj pohled se stočil na auto blížící se k východu – bylo to Cullenovo Volvo. Schválně jsem uprostřed výjezdu zastavila a tím mu zatarasila cestu. Vyndala jsem si z kabelky rtěnku a začala se malovat. Jen jsem čekala, kdy vyleze. A taky že se tak po chvíli stalo.
„Ehm, Bello mohla bys prosím tě už jet?“ Mluvil hrozně zdvořile a já se mu jen vysmála do toho jeho ksichtu.
„Snad si počkáš, ne?!“ Byla to jen řečnická otázka a to on pochopil moc dobře, proto se svěšenou hlavou odešel zpátky do auta. Chvíli jsem tam ještě stála, ale pak jsem si vzpomněla na Tonnyho, tak jsem se honem rychle rozjela do Seattlu.
Zapadla jsem do prvního obchodu se sexy prádlem. Vybrala sem si jedno, které po romantické večeři hned u nás doma ze mě strhne. Pak jsem si musela vybrat nějaké večerní šaty ( tady ) na tu večeři, to mi sice zabralo delší chvíli, ale nevadí. Táta moc dobře věděl, že se dneska zdržím. A v poslední řadě jsem šla koupit něco Tonnymu. Vlezla jsem do klenotnictví, kde měli krásné zlaté hodinky. Jedny se mi moc zalíbili, tak jsem mu je koupila. Prodavač mi nabídl, že by dozadu mohl nechat něco vyrýt, což by zabralo jenom půl hodinu a stálo by to jeden či dva dolary víc. Hned jsem nadšeně souhlasila a nechala vyrýt do srdíčka I + T.
Na tu půl hodinu jsem si šla sednout do kavárny a pak se vydala zpátky pro ty hodinky. Práce byla vážně skvělá, proto jsem prodavačovi nechala nějaký ty drobný navíc.
Byly už pomalu čtyři hodiny, když jsem se vracela domů. Náš dům vždy byl ten nejmodernější v okolí ( tady ). No jak by také ne v tomto zapadákově. Tonny má jediné štěstí, že bydlí v Port Angeles.
„A tady je moje oslavenkyně. Všechno nejlepší k tvému výročí.“ Divila jsem se, že se to táta dozvěděl. Ale alespoň tak získám zase nějaký předražený dárek.
„Díky tati.“ Dala jsem mu pusu, ale on mi obvázal oči šátkem a někam mě vedl. Když šátek konečně sundal, stála jsem v garáži a přede mnou stálo to nejhezčí auto, jaké jsem kdy viděla. Určitě muselo patřit mezi ty nejdražší ( tady ).
Hned jsem tátovi skočila okolo krku a pořád vykřikovala, jak mu moc děkuji. Do nového auta jsme si přenesla věci z toho starého. A to staré jsem dala s tátovo dovolením naší tetě, která bydlela o pár ulic od nás. Ona nepatřila mezi ty bohaté jako my, takže teď bude. Tedy pokud prodá to auto.
„Měla by ses jít připravovat.“ Připomněl mi táta, když jsme se od ní vrátila. Ani jsem se nenadála a běžela jsem k sobě do pokoje ( tady ). Nejdřív jsem si vlezla do vany. Pak jsem si vzala na sebe to sexy prádlo a nové šaty. Pak jsem začala s účesem a líčením. V sedm hodin jsem byla hotová a měla jsem ještě půl hodinku k dobru, kterou jsem strávila prohlížením v zrcadle.
„Slečno Swanová, váš přítel je tady.“ Přišel pro mě náš sluha. Ještě jsem se naposledy podívala do zrcadla a pak jsem šla ke dveřím. Tonny tam stál a vypadal nádherně. Měl na sobě oblek a v ruce držel kytici červených růží. Když mě spatřil, šel ke mně a s polibkem mi dal tu květinu.
„Všechno nejlepší, lásko.“ Řekl a mě se pod jeho hlasem podlomili nohy. Zachytil mě a já chytla jeho obličej. Znovu jsme se začali líbat až do chvíle, než jsem slyšela odkašlání. Byl to sluha, který nám tím připomenul, že je čas jít.
Ruku v ruce jsme vešli do jeho auta a on se rozjel do Seattlu. Celou dobu jsem se na něj musela dívat a on, když si toho všimnul, mě chytil za ruku. Pak najednou zastavil a já se podívala ven z okna. Stáli jsme před nejdražší restaurací v okolí. Ty jo, tady Tonny dneska asi utratí peněz.
Vešli jsme dovnitř, ale Tonny mě nevedl ani k jednomu stolu. Vedl mě o patro výš, kde bylo druhé patro restaurace. Tam jsme se ale také nezastavili. Šel k terase, a když jí otevřel, spatřila jsem jeden stůl pro dva.
Odsunul mi židli a já si mohla sednout. Po chvíli přišel číšník a my mu nadiktovali naší objednávku. Já před Tonnym nechtěla moc jíst, proto jsem si objednala jen salát.
Chvíli jsme si povídali a pak přišel ten čas na dárky. Já začala první. Když spatřil ty hodinky, vášnivě mě políbil a hned nato mi dal takovou tenkou krabičku. Když jsem jí otevřela, spatřila jsem stříbrný řetízek se srdíčkem, které mělo po obvodu malé diamanty.
Bylo to od něj tak hezké, až jsme začala brečet. Tonny mi utřel slzy a pak mi zapnul řetízek okolo krku. Hned na to přišel číšník s jídlem a my jsme se do toho pustili. Po jídle jsme šli dovnitř a tam mě zavedl na taneční parket. Chvíli jsme tančili na pomalé písničky.
„Měli bychom už jít k nám.“ Řekla jsem po chvíli, protože jsem se těšila na noc s ním. Dnes kvůli nám i táta odejde z domu, abychom měli trochu soukromí.
Tonny tedy zaplatil a jelo se domů. Ani jsme nebyli v domě, když mě začal Tonny vášnivě líbat. Na chvíli jsem ho chtěla zastavit, abych odemkla dveře, ale to se mi moc nepovedlo, protože mi začal líbat krk, čímž mě strašně rozptyloval.
Najednou se mi povedlo otevřít dveře a my jsme vešli do předsíně. Pořád jsme se líbali a já si při tom sundala boty. Pak jsme zalezli ke mně do pokoje, kde ze mě sundal opatrně Tonny šaty. Když mě viděl v tom prádle, měl co dělat, aby si vzpomněl kde je. Jediným polibkem jsem ho vrátila do reality a začala jsem mu sundávat triko a kalhoty. Oba jsme byli už jen ve spodním prádle, když v tom někdo zazvonil. Vyděšeně jsme se na sebe podívali, ale hned na to jsem se vydala ke dveřím. Otevřela jsem je, jenomže nikdo tam nebyl. Nedivila jsem se tomu, protože Tonny přišel za mnou. Nakonec jsme ani nedošli ke mně do pokoje a pokračovali jsme tak, kde jsme skončili v obýváku na pohovce.

EDWARDŮV POHLED
Rozhodl jsem se na nějaký čas opustit Forks. Jen ještě jeden den jsem se rozhodl zůstat. Chtěl jsem jí dneska ještě pořádně vidět. Hned po škole se mi podařila první příležitost jí znovu vidět.
Vyjela před námi z parkoviště, jenomže ne tak úplně. Uprostřed výjezdu zůstala stát, a jak jsem zahlédl, začala se malovat. Alice vyhodila mě, abych jí domluvil. Šel jsem tam naštvaně, ne kvůli Belle, ale kvůli Alici. Proč ona pořád musí zasahovat do mého života?
„Ehm, Bello mohla bys prosím tě už jet?“ Snažil jsem se mluvit zdvořile, no já to snad ani jinak nedokáži. Ale její reakce mě překvapila, normálně se mi vysmála do obličeje.
„Snad si počkáš, ne?!“ To se musela vždy chovat tak chladně? Štvalo mě to, proto jsem šel se svěšenými rameny zpátky do auta, kde ani nikdo nemluvil. Jen Alice mě lítostivě poplácala po rameni.
Asi ještě pět minut jsme tam díky Belle stáli, když v tom konečně vyjela z parkoviště. Jak jsem si všiml, nejela domů, netušil jsem kam, ale to bylo teď jedno. Možná až jí budu v noci sledovat, než odjedu, se dozvím, kam jela.
Doma to bylo k nevydržení, všechny ty jejich myšlenky: On takový chudáček. Ta holka je blbá, když na něj tak vyjela. A spousty dalších.
Musel jsem odtamtud pryč, proto jsem se vydal do lesa. Měl jsem hroznou zlost, proto jsem také vyrval několik stromů a vysál tři pumy. Když jsem se chtěl vrátit domů, zjistil jsem, že je už noc. Běžel jsem tedy k Bellinu domu.
Nesvítilo se tam, proto jsem usoudil, že ještě není doma. Rozhodl jsem se prozkoumat její pokoj. Jako celý dům i její pokoj byl skvěle zařízený. Divil jsem se, že někdo tak bohatý žije zrovna v takovém zapadákově.
Z mých myšlenek mě vytrhla světla auta. Vyskočil jsem z okna a pozoroval přijíždějící auto. Z něj vystoupila Bella v krásných šatech a k ní přišel nějaký kluk. Děsně jsem žárlil, když jí začal líbat. Díky němu ani nemohla odemknout dveře.
Ještě chvíli jsem chtěl Bellu vidět, proto jsem je pozoroval oknem. Moje žárlivost pořád stoupala, až jsem to nevydržel a musel zazvonit, abych je přerušil. Pak jsem se hned běžel schovat, jenomže zvonek je nezastavil.
Už jsem tam dál být nemohl. Běžel jsem si tedy domů pro věci a hned na to jsem vyjel na letiště. Do hodiny mi totiž měli letět letadlo do Denali.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké vstávání - 3. kapitola: