Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké vstávání - 1. kapitola

26.09.2009 (10:45) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1794×

BELLA

Vítám vás do života velice zlé holky. Jmenuji se Issabella Swanová, je mi šestnáct let a chodím na střední školu do Forks. Bydlím s tátou, který není dost často doma. Pracuje totiž jako manažer rockové skupiny The Threat. Myslí si o mě jaká nejsem slušná holčička, ale opak je pravdou. Vždy když odjede, naše vila je plná užralých teenagerů a i já jsem jednou z nich. To víte, když máte tatíčka, který vám dává tak štědrý kapesný, tak si přeci nebudete kupovat jen chlast. U mě na pařbách je i tráva a další hnusy, jak se některým může zdát.
Jenomže tyto dny nejsou jediný, kdy se chovám hrozně. I ve škole to probíhá tak nějak skvěle, tedy jen pro mě. Lidi mají ze mě respekt, kdyby měli proti mně nějaké kecy, hned bych na ně vytáhla špínu. Na druhou stranu u kluků jsem nejoblíbenější, nejen že jsem mrcha, ale také velice přitažlivá osoba. Zatím mě žádný kluk neodmítl a asi ani neodmítne. Teď sice kluka mám, no však proč bych se nepodívala po dalším? Zrovna teď má do školy nastoupit nová parta lidí. Mezi nimi má být i nějaký vážně sexy kluk. A jak tohle všechno vím? No, to víte, přede mnou se NIKDY nic neutají.
Proč bych však měla podvádět kluka, kterého nejspíš miluji? Ano, Tonny je první kluk, do kterého jsem vážně blázen. Nejen že je hezkej a skvělý v posteli, on je i bohatej. Zpívá totiž v „tátově“ kapele. Ach, je vážně boží.
To je však zatím vše, co vám o svém životě řeknu. Teď jsem na cestě do školy ve svém úžasném autíčku. Kožené sedačky, sklopená střecha a nahlas muzika, prostě luxus!
Dneska jsem byla až moc zvědavá. Ti studenti mi dají zabrat. Co když budou hezčí než já? No tak Bello, neboj se! Vždyť na tebe nikdo nemá. Jo, to mám pravdu… nemá!
„Čauky Bello. Dnes ti to ale sluší. Určitě tomu novýmu popleteš hlavu.“ Hned jakmile jsem vystoupila z auta na školním parkovišti, nahrnula se ke mně Jessica, holka která mi pořád leze do zadku. Jessica = hrozně otravný člověk. Chce si i podle mě nechat udělat plastiku nosu. Nikoho takového bych vám nepřála, ale co už. Přetvařování umím perfektně.
„Čao Jess. O děkuji, tobě to taky moc sekne. Jen si toho frajera nech, já mám Tonyho.“ Přišla jsem k ní a dali jsme si kamarádskou pusu, jako se všemi, kteří chtějí být jako já.
„To tričko už není in.“ Otočila jsem se na Anie, Jessici sestru. Čirou náhodou to byla další holka, která chce vypadat jako já.
„Díky Issie, tvoje rady jsou nejlepší.“ Usmála se na mě Anie jako sluníčko a pak šla do třídy. Já se rozhlédla po parkovišti, ale stále žádní noví studenti.
„To bude doba na ně čekat. Určitě nějací nafoukaní frajírci.“ Zhnuseně jsem to řekla až na mě Jess vykulila oči. Tedy ona je nevykulila na mě, podívala jsem se směrem, kam zrovna zírala ona. Před školu vjíždělo nejnovější stříbrné auto, to určitě musejí být oni. Prostě musí!
„Wau.“ Všem jako by se vyrazil dech, když začali z aut vystupovat. Vážně byli krásní. První vystoupila nějaká blondska držící za ruku nějakého bitkaře, po nich vystoupila taková drobounká, ale dobře oblečená holka a vedle ní šel takový blonďák, celkem hezkej, no ale ne můj vkus. A z řidičova místa vystoupil snad ten největší kunďák z naší školy. Měl takové bronzové vlasy, no jinak vám ho nedokážu představit. Jako kus no.
„Nejsou hezčí než Isabella.“ Ozvalo se zepředu a všichni se přidali. Pak hned více jak polovina lidí z parkoviště odešla zklamaně do školy a při tom mě zdravila.
Ještě jsem tam chvíli stála na parkovišti, protože od té doby co někdo vykřikl tamto, se na mě ten krasavec koukal. Určitě nemohl vědět, že já jsem Issabella, i když po městě jsem celkem známá. Nebo že bych se mu líbila? Proč to řeším, mám Tonnyho. Mohla bych však dát kopačky Tonnymu kvůli tomuhle? Určitě mohla. Vždyť je jako Leonadro DiCaprio v Titaniku, bůh s úžasnou postavou.
„Bells, prober se.“ Vyrušila mě z mého snění Jessica. Zrovna když jsem přemýšlela nad tím, jak by byl ten kluk úžasný v posteli. „Musíme do školy.“ Popadla mě za ruku a odtáhla na matematiku.
Celou hodinu jsme s Jessie mluvili o těch nových studentech. Hlavně o tom klukovi. Do pr***e štve mě, že nevím, jak se jmenuje. Jess mi říkala, že se do něj na první pohled zamilovala, jenomže on se pořád koukal na mě. Což je na druhou stranu dobře pro mě. Vždyť já bych ho taky hned brala. Jenomže mě se nechce dát konec Tonnymu, přeci nemusí být tamten lepší v posteli než Tonny.
Takhle to šlo skoro celý den se mnou. Na obědě jsem si vzala jen sodovku a šla si sednout do zadu. Jenomže moje místo bylo obsazeno. Jediný místo, kde byla pohovka, které vždy bylo moje, už není volné.
„Tady sedím vždy já!“ Začala jsem ječet na ně, ale to jsem dělat neměla. Seděla tam totiž ta partička nových studentů. Naštěstí ten k***** sem teprve přicházel, takže to slyšet nemohl. Avšak i tak jsem si připadala jako kráva.
„My se ti moc omlouváme, nevěděli jsme to. Klidně si k nám přisedni.“ Ta drobná holka byla až moc kamarádská. Jenomže tady v té škole nikdo nebude nabízet místo Isabelle, ta si ho vždy vybírá sama.
„Děkuju, nechci.“ Řekla jsem a odešla si sednout k Fredovi, který miluje mojí přítomnost, jaksi ale já jeho ne.

EDWARD
„Edwarde, měl bys už vyjít z té koupelny! Stejně do té školy musíš.“ Řvala na mě Alice, podle mě jí však nešlo o to, abych nezameškal školu, spíš o to, že se v ní něco důležitého stane. Kéž bych tak věděl co. Jenomže to by taky nemohla si v duchu pořád zpívat písničku od Avril Lavinge.
„Už jdu.“ Houkl jsem na ní a rozrazil dveře. Ona se najednou začala smát a pak jsem si to uvědomil, vždyť já na sobě neměl kalhoty. Hned jsem to napravil, takže se neměla čemu smát a my vyjeli do školy.
Jako vždy to budou samé udivené a zamilované pohledy. Určitě i holky budou okukovat nějací ti školní úchyláci. To bude zase něco. Vůbec se mi tam nechce, kéž bych mohl alespoň jedno desetiletí nechodit na střední, vlastně do žádné školy. Našel bych si nějakou upírku a byl bych s ní šťastný. Jenomže mě se žádná nikdy nelíbila, sem hrozně vybíravý.
„Už tu budou, mají super auto.“ Zaslechl jsem najednou různé výkřiky, až teprve teď jsem si uvědomil, že jsme před školou.
Vjel jsem se svým autem na parkoviště a rozhlédl jsem se kolem sebe. Okolo byla snad celá škola, dokonce i nějací učitelé se na nás přišli podívat. Raději jsem zaparkoval a všichni hned na to vyšli. Já ještě chvíli čekal a teprve když jsem byl připravený, jsem vyšel.
Hned mě ovanul vítr všech myšlenek. Holky mysleli na to, jak mě dostat, jako bych nečekal. Ale kluci měli úplně jiný myšlenky, než jsem myslel, jim se líbila nějaká Issabella. Proběhnul jsem ještě nějaké myšlenky, až u nějakého Mika jsem narazil na její obličej. Byla vážně krásná, jenomže podle všech pěkná mrcha. No ale já se asi do ní na první pohled zamiloval. To snad není možný, vždyť já nikdy nikoho nechtěl.
„Nejsou hezčí než Issabella.“ Vykřikl nějaký kluk a všichni se k němu přidali. Hned víc jak polovina lidí opustila zklamaně parkoviště a já pak spatřil Issabellu. Byla vážně krásná, mnohem hezčí než v myšlenkách toho kluka. Usmál jsem se na ní, jenomže v tu chvíli ji chytla za ruku nějaká holka, která v myšlenkách hrozně žárlila. Chudák Bella.
„Oooo.“ Začala se usmívat Alice a kdyby ona nebyla holka, tak bych jí nejradši jednu vrazil. Nejspíš se jí objevil můj plán, jak Bellu získat. Nikdo ostatní z rodiny nechápal, co se děje. A Alice není zas taková, aby to někomu řekla.
Pak jsme se každý rozešli na své hodiny. Všude jsem se musel představovat a poslouchat ty hrozné myšlenky. Jedna holka si mě představovala i nahého, nějaká Angela nebo jak.
Po pěti hodinách jsem šel konečně na oběd za svojí rodinou. Přišel jsem tam jako poslední. Zrovna u jejich stolu byla Bella, vypadalo to, že je rozzuřená a taky že byla.
„Tady sedím vždy já!“ Spustila na mojí rodinu. Copak mohli vědět, že tam sedí? Vlastně podle Aliciných myšlenek to věděli. S ní si pak budu muset promluvit, myslím Alici ne Bellu. 
„My se ti moc omlouváme, nevěděli jsme to. Klidně si k nám přisedni.“ Zase se projevila ta Alicina kamarádskost. Nevím, co by tím získala, kdyby si k nám Bella přisedla. No to se však za chvíli dozvím.
„Děkuju, nechci.“ Řekla Bella a odešla si sednout k nějakému klukovi, který ji v myšlenkách svlíkal. Už jsem se otáčel, abych si to s ním vyřídil, jenomže Alice mě zastavila. Pak jsem si vzpomněl, že sem si s ní chtěl promluvit.
„Alice, co to mělo jako znamenat? Klidně si k nám přisedni. Čeho si tím chtěla docílit?“ Mluvil jsem sice potichu, ale dost rozčileně. Bylo na ní vidět, že je z toho celá vedle.
„Když já viděla ve vizi, že spolu budete sedět u tohohle stolu a držet se za ruce.“

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké vstávání - 1. kapitola: