Ahoj, přináším vám předmluvu mé nové povídky Růže nebo kopretina?...:)... Tento příběh se odehrává dva roky potom, co Edward Bellu opustil. Bella to nesla velmi těžko, avšak její věrný přítel Jacob jí pomohl dostat se z nejhoršího... Oba právě dokončili střední školu a společně se stěhují do Chicaga, kde budou studovat vysokou… Zatímco Jacob plánuje jejich společnou budoucnost, Bella si tak jistá není… A co teprve, když na své nové škole potká osobu z minulosti, o které si myslela, že ji už nikdy neuvidí? Ustojí to a půjde ruku v ruce s rozumem, anebo poslechne své city?...... Co myslíte? Mám psát dál, nebo ne?:)...
20.08.2009 (09:30) • FallenAngel02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1885×
Růže nebo kopretina?
Předmluva
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaké to je, když vás někdo opustí. Samozřejmě, že mi bylo líto, když někdo ztratil milovanou osobu. Vždy jsem tomu dotyčnému říkávala, že si neumím představit to, co teď prožívá… Ale že to určitě zvládne, protože život jde přece dál…
Ach, ano. Vskutku jsem nevěděla, jaké to je… Protože kdybych bývala tušila, jak hrozně se člověk cítí, když ho opustí milovaná osoba, tak…
Ne, nic by se tím nezměnilo. Nezabránila bych nevyhnutelnému. Neubránila bych se tomu pocitu, kdy si připadáte jako, když se vám do těla zařízne nůž… Hluboko do srdce… A pak ho kdosi vytáhne. Ale vzápětí zarazí znovu a hlouběji…
A pak se to stane. Vaše srdce se rozpadne na tisíce kousíčků. A vy cítíte, že krvácíte…
Ten životně důležitý orgán je náhle na kusy. Ale… Jak lze bez něj žít??
Když ztratíte smysl svého života, pak už neexistuje nic… Jen černočerná temnota, ze které vás nedostane už nic…
Jako byste náhle nežili. Svět pro vás přestane existovat a šance na znovuzrození jsou jen velmi malé…
Zavřete se do ulity a nevnímáte okolní svět. Jste jen vy, vaše bolest, vzpomínky a sny… A ta neuvěřitelně krutá jistota, že vaše štěstí se už nikdy, nikdy nevrátí…
Avšak někdy se přece jen stane zázrak a vy spatříte slunce. Ze začátku září jen velmi slabě, ale postupem času jeho záře sílí… A kdo by odolal nabízenému slunci, i když je to jen náhražka?... Nikdo nedokáže žít ve tmě, ani já ne…
A tak se stalo, že po šesti dlouhých měsících jsem se probrala ze svého zombie stavu. Díky Jacobovi. To on mi pomohl a vytáhl mě znovu na světlo Boží…
Nezbavil mě bolesti, ani pocitu prázdnoty. Ale zaplnil alespoň malinkatý kousíček mé samoty.
Díky němu jsem dokázala znovu žít…
Věděla jsem, že už nikdy nebudu taková jako dřív… Protože on. Můj věčný anděl… Byl ve mně zakořeněný tak hluboko a neodvratně, že bych snad raději zemřela, než na něj zapomněla…
Milovala jsem a stále miluji Edwarda. Ale on už mě nechce. Opustil mě a odešel. Navždy… Zanechal mě v samotě a beznaději…
Ale pomalu jsem si začínala zvykat na myšlenku, že zbytek života strávím bez něj… Bylo to sice kruté a ta vyhlídka byla… Skličující… Avšak přežívající… Nijak uspokojivá, ale žít se musí…
Slíbila jsem mu, že na sebe dám pozor. A ten slib dodržím… I když mě už nechce a nezáleží mu na mně. Nepošlapu jeho památku a vzpomínky na něj…
Ale nemohu život strávit v minulosti… Můj věrný přítel Jacob mi byl stále na blízku. A když mi jednoho dne vyznal lásku…
Nejdříve jsem se bránila a zuřila jsem, ale pak…
Dokáže se člověk spokojit s kopretinou, když nemůže mít růži?
Nejspíš ano… Protože málo je někdy lepší, než-li nic…
***
Uběhly dva roky. Úspěšně jsem odmaturovala a podala si přihlášky na několik vysokých škol. Byl čas odejít z Forks… Nechtělo se mi opustit toto deštivé místo. Pořád jsem ještě doufala, že by se přeci jen mohl vrátit…
Ale postupem času mi začínalo docházet, že jejich odchod je naprosto neodvolatelný a nezvratný…
Možná je čas jít dál…
Jacob kvůli mně maturoval o rok dřív. Chce jít totiž pryč se mnou. Dal mi slib, že mi nikdy neublíží a neopustí mě… Nemám důvod mu nevěřit.
Protože Jacob je ten, kdo je tu neustále pro mě…
Objímá mě, když se mi chce plakat…
Drží mě za ruku, když se mi zdají zlé sny…
Slyším od něj slova podpory, kdykoliv je to nutné…
A pro svůj úsměv nejde nikdy daleko, jen aby mě rozveselil…
Na oplátku chce ode mě jednu jedinou věc – lásku…
Ale tu mu snad dokážu dát…
Nebo ne??...
Konec předmluvy
Fallen_Angel
Autor: FallenAngel02 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Růže nebo kopretina? - Předmluva:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!