Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Růže nebo kopretina? - 3. díl

28.08.2009 (07:00) • FallenAngel02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1967×

3. kapitola – Překvapení... Že by osud?

„Ahoj! Ty budeš nejspíš naše nová spolubydlící, že?“ Zeptala se mě jedna z těch dvou dívek, než jsem stačila cokoliv říct.

„Ahoj, ano, já jsem Isabella Swanová.“ Představila jsem se. „Ale všichni mi říkají Bella.“ Dodala jsem rychle a nesměle se usmála. Ta dívka mi úsměv opětovala…

Prohlédla jsem si ji. Byla docela mrňavá, avšak měla drobnou postavu. Její vlasy byly barvy medu. Něco mezi blond a zářivě hnědou… Byly sestříhané do zajímavého mikáda, ze kterého jí vlasy trčely na všechny strany, a ofina byla střižená našikmo… Oči měla výrazně tmavomodré… Vypadala opravdu zajímavě a neobvykle. Ale její rty zdobil příjemný úsměv. Vypadala docela mile…

„Já jsem Rebeca Stenlyová.“ Představila se a potom drkla loktem do dívky, která stála vedle ní. Vypadala zamyšleně… Sklouzla jsem pohledem k ní.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem ji. Byla mnohem vyšší, než Rebeca. Její tělo však bylo hubené, ba přímo vychrtlé. Její pronikavě zelené oči se na mě upřeně zadívaly. Pramen rovných černých vlasů jí spadl do obličeje. Rychlým pohybem ruky si ho dala za ucho… Jejich délka odhadem dosahovala někam do půli zad… Měla velmi světlou pleť, která kontrastovala s tmavými vlasy…

Byla jsem z jejího pohledu nervózní. Trochu jsem se ošila a koukla jsem se na Rebecu. Ta okamžitě zareagovala.

„Tohle je Kristen Cleinová.“ Představila svou spolubydlící, která stále mlčela a upřeně si mě prohlížela. „Toho si nevšímej, Kris je tak trochu divná…“ Mrkla na mě Rebeca a zakřenila se.

„Okej…“ Zamumlala jsem a trochu úlevně jsem se zasmála. Rozhodla jsem se Kristen prozatím ignorovat. Proti své vůli jsem zívla. Za dnešek jsem toho měla vážně dost…

„Nebude vám, holky, vadit, když se půjdu osprchovat?“ Zeptala jsem a koukla se na ně.

„Ne, v pohodě. Klidně běž.“ Zareagovala okamžitě Rebeca a mrkla na mě.

„Fajn, dík.“ Usmála jsem a rychle si zaběhla do svého nového pokoje pro ručník, pyžamo a taštičku s toaletními potřebami.

Poté jsem se zavřela v koupelně, svlékla se, stoupla si do sprchy a nechala své tělo bičovat proudem horké vody…

Když jsem se osušila a převlékla do pyžama, rozčesala jsem si své dlouhé vlasy, odlíčila se a poté jsem prošla do svého pokoje…

Zavřela jsem za sebou dveře, otevřela jsem okno do kořán a na chvíli jsem se posadila do křesla. Dívala jsem se otevřeným oknem ven. Už tam byla tma… Přemýšlela jsem nad svým dosavadním životem. Ale vyhýbala jsem se myšlenkám na Edwarda. On je pro mě uzavřená kapitola. Mám teď jiný život. S Jacobem…

Při pomyšlení na Jaka mnou projelo mírné zklamání. Bylo to už několik hodin, co jsem ho neviděla. Vlastně téměř celý den… Ale nejhorší na tom bylo, že mi vůbec nechyběl…

Stočila jsem se v křesle do klubíčka. Položila si hlavu na kolena, která jsem si přitáhla pod bradu a nohy obmotala rukama… Zavřela jsem oči… Vybavovala jsem si v duchu Jacobův obličej, avšak neustále se mi tam motala jiná podobizna… Po chvíli jsem si položila hlavu na opěradlo a usnula jsem…

***

Když jsem se probudila, dovnitř pokoje dopadaly sluneční paprsky. Ospale jsem zamžourala a chvíli jsem se nechápavě rozhlížela. Nevěděla jsem, kde jsem… Celé tělo mě bolelo… Po chvíli mi to došlo… Usnula jsem v křesle…

Vystřelila jsem do sedu a hledala mobil, abych zjistila, kolik je hodin…

„Sakra!“ Vykřikla jsem při pohledu na hodiny… Zaspala jsem. Hned první den…

Urychleně jsem ze skříně vyhrabala první oblečení, co mi padlo pod ruku. Oblékla jsem se, do tašky naházela pár potřebných věcí, pročísla jsem si vlasy a utíkala do hlavní budovy, kde jsem měla mít první hodinu…

Došla jsem až ke dveřím učebny a nesměle jsem zaťukala. Šla jsem pozdě. Hodina začala před dvaceti minutami…

„Dále!“ Ozval se břitký hlas, až jsem nadskočila. Nadechla jsem se a vzala jsem za kliku. Vešla jsem dovnitř a stanula tváří v tvář stařičkému profesorovi s brýlemi na nose a přísným pohledem.

„Dobrý den. Já jsem zaspala. Omlouvám se…“ Pípla jsem nesměle a neměla jsem tu odvahu podívat se mu do tváře.

„Zaspala?“ Zopakoval po mně a ironicky povytáhl obočí. „Tohle je výběrová škola, slečno. Pokud nehodláte chodit včas, nezabírejte místo zbytečně jiným.“ Zpražil mě pohledem a chtěl ještě něco říci, ale kdosi mu nedal šanci…

„Promiňte, ale to se přece může stát každému, ne? Jsem si jistý, že to byla pouhá nešťastná náhoda…“ Řekl melodický hlas a já v tu chvíli strnula…

Můj tep se zrychlil, srdce najednou tlouklo rychleji.

Ne, tohle není možné… Mumlala jsem si v duchu a pomalu jsem se otočila… A v tom mi došlo, že možné je všechno…

Stanula jsem tváří v tvář svému andělovi… Stál tam, jako vytesaný z mramoru. Ještě krásnější, než kdy dřív… Jeho oči se tvrdě upíraly do tváře onoho profesora, který byl silně pobouřen mým pozdním příchodem…

„Můj Bože…“ Řekla jsem tak tiše, že mě mohl slyšet pouze on. Zalapal jsem po dechu. V tu chvíli pro mě neexistoval nikdo jiný. Žádný naštvaný profesor. Nikdo… Středem mého vesmíru byla jedna jediná osoba…

Hlavou se mi honilo tisíce otázek… Nechápala jsem, co tady dělá?? Na světě je tolik škol a on se musí strefit zrovna do té, kam chodím já!

„Mohla byste laskavě přestat zdržovat mou hodinu a sednout si?“ Zeptal se mě chladně profesor, ale jeho hlas pod tíhou Edwardova pohledu trochu změkl.

Zajímavé, jak dokážou někteří upíři manipulovat s lidmi… Napadlo mě při pohledu na vyučujícího.

„A – ano… Promiňte…“ Vykoktala jsem a rozhlédla se po třídě. Všechna místa byla obsazená. Byly tu lavice uzpůsobené pro čtyři žáky… Pouze v první lavici byla dvě místa volná…

Úplně v rohu u zdi seděla nějaká holka. Měla světlé blond vlasy, modré oči měla orámované silnou vrstvou černé tužky… Koukla jsem se na ní, ale tvářila se tak nepřístojně, že jsem sklouzla pohledem na židli vedle ní. Tam měla posazený batoh a vážně to nevypadalo, že by měla v úmyslu dát ho dolů…

Jenže teď jsem byla v pasti. Jediné volné místo bylo vedle Edwarda, který seděl na druhé straně… Nevěděla jsem, co mám dělat, ale profesorovo nervózní šoupání nohou mě upozornilo, že pokud si ho nechci znepřátelit ještě víc, měla bych si hned sednout…

Zhluboka jsem se nadechla, ve snaze uklidnit se, ale mé srdce dělalo zběsilé kotrmelce… Přistoupila jsem až těsně k jeho lavici, ale nedokázala jsem se na něj podívat. Zarputile jsem zírala do země. Cítila jsem na sobě jeho pohled…

Protáhla jsem se kolem něj a zahleděla se na tu jedinou volnou židli… Odevzdaně jsem se na ni sesunula a snažila se nevnímat to, že vedle mě sedí láska mého života… Dávno ztracená…

Ta hodina, nebo spíš to, co z ní zbylo, byla nekonečně dlouhá… Měla jsem pocit jako bych tu snad měla vysedět důlek… Srdce mi stále tlouklo jako na poplach. Nedokázala jsem to zastavit, ačkoliv jsem věděla, že to slyší…

Konečně se ozval zvonek a vysvobodil mě… Rychle jsem vyskočila ze židle, až jsem ji převrhla. Ale nevšímala jsem si toho. Protáhla jsem se kolem něj a rychle utíkala pryč…

Po tvářích se mi kutálely slzy… V tom mi zazvonil telefon… Vyhrabala jsem ho z kapsy, abych zjistila, kdo volá…

Ne, teď ne… Prolétlo mi myslí, když jsem zjistila, že je to Jacob…

Teď s ním nemůžu mluvit…

Schovala jsem mobil zpátky do kapsy a nechala ho zvonit…

Utíkala jsem pryč…

Pokračování příště!

Fallen_Angel

Předchozí / Další

Shrnutí

Autor: FallenAngel02 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Růže nebo kopretina? - 3. díl: