Ahojky, a je tu další dílek:)... Zatím je to jen takový nudný úvod, tak snad to nějak překousnete:)... Bella se zde seznamuje s novým prostředím a v příštím díle pozná své nové spolubydlící:)... Plsky pište komentíky, abych věděla, jestli mám vůbec psát dál...
24.08.2009 (20:00) • FallenAngel02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1900×
2. kapitola – Nový začátek
Když jsem dorazila do města, padal právě soumrak. Zastavila jsem se svým stařičkým náklaďáčkem na parkovišti určeném pro studenty zdejší vysoké školy.
Budu si muset koupit nové auto… Problesklo mi hlavou, když můj náklaďáček se zaklokotáním chcípl. S povzdechem jsem znovu nastartovala a rozhlédla se po volném místě. Na parkovišti stála samá luxusní auta. Rozhlížela jsem se po nějakém volném místě, ale všude bylo plno… Až na samém konci parkoviště jsem spatřila dvě neobsazená místa. Vydala jsem se tam a po chvíli jsem konečně zaparkovala.
Jedním otočením klíčku v zapalování jsem umlčela ohlušující rachot, který byl pro mé autíčko tak typický… Poté jsem vystoupila ven. Na chvíli jsem se zadívala na zapadající slunce. Celý ohromný komplex mojí nové školy stál na kraji města a hned vedle byl krásný a prostorný park plný zeleně…
Chvíli jsem pozorovala matné sluneční paprsky, které prosvítaly mezi stromy. Přemítala jsem, jaký asi bude život tady. Zda mi změna prostředí pomůže začít znovu… Doufám, že ano… Snad začnu konečně zase žít…
Povzdychla jsem si. Poté jsem vytáhla z auta batoh, který jsem si přehodila přes rameno a kufr postavila na zem… Zabouchla jsem dveře a zamkla auto. Popadla jsem svá zavazadla a vydala se na kolej…
V ruce jsem držela svou přihlášku na kolej, zvací dopis, který mi přišel ze školy a nějaké další potřebné věci. Zaťukala jsem na dveře přijímací kanceláře. Když mě ženský hlas vyzval, abych vešla, vzala jsem za kliku a vstoupila do malé kanceláře.
„Dobrý den.“ Pozdravila jsem ženu sedící za stolem a poté jsem se posadila na židli naproti ní…
„Uff, konečně to mám za sebou…“ Oddychla jsem si, jakmile mě ta nepříjemná žena propustila ze svých spárů. Zamířila jsem k výtahu a poté jsem zmáčkla tlačítko s číslem tři. Měla jsem docela štěstí. Třetí patro ještě ujde, avšak zdejší koleje se skládají z více budov, snad s tisíci upravených bytů, které se používají místo klasických pokojů, které jsou většinou na koleji… Ovšem taky je to o něco dražší. Ubytování tady používá mnohem víc studentů, než jen ti, kteří chodí na mojí školu…
Když jsem vyjela do správného poschodí, vystoupila jsem z výtahu. Začala jsem hledat byt s číslem 232… Po chvíli se mi to konečně podařilo. Byl umístěný až na úplném konci chodby… Vyštrachala jsem z kapsy klíč, který jsem dostala od té úžasně milé a ochotné ženy dole. To byla samozřejmě ironie. Myslím, že kdybych neměla zaplaceno dopředu, nejspíš by mě vyrazila. Pravděpodobně měla k obědu něco moc ošklivého. Protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč byla tak protivná, když mě viděla poprvé v životě…
Odemkla jsem svůj nový příbytek a váhavě vešla dovnitř. Rozhlédla jsem se kolem. V rohu byl malý kuchyňský koutek, pod oknem stál stůl se čtyřmi židlemi. Dále tu byla malá sedačka, naproti ní byl konferenční stolek a dokonce televize. Místnost byla celkem prostorná, ale když se představím, že tady mají žít společně čtyři lidé, tak nevím, nevím…
Všimla jsem si zavřených dveří na druhé straně místnosti. Položila jsem svůj kufr na zem a batoh jsem opřela vedle něj. Po krátkém zaváhání jsem krátce zaťukala a poté vešla dovnitř. Tenhle pokoj byl menší, než ten předchozí….
Pod oknem byl psací stůl. Vprostřed místnosti dvě postele. Na druhé straně pokoje umístěné dvě skříně, smrsknuté k sobě. U každé postele byl noční stolek se dvěma zásuvkami a dokonce i lampičkou… Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že naproti postelím visí zrcadlo. Bylo docela velké s ozdobným rámem…. Poté jsem si všimla, že napravo, přímo naproti oknu, jsou další dveře, hned vedle skříní…
Vydala jsem se k nim a zase krátce zaťukala. Nezdálo se, že by tu někdo byl, ale jistota je jistota. Když se nikdo neozýval, vešla jsem dovnitř. Pokoj vypadal úplně stejně, jako ten předchozí, ale tenhle na mě působil poněkud útulněji. Ani nevím proč… Navíc tu bylo v rohu vmáčknuté křesílko. Vypadalo roztomile a celému pokoji dodávalo jakýsi nádech domova… Připomnělo mi to křeslo v mém pokoji. To, ve kterém kdysi sedával Edward… Při té vzpomínce jsem se mírně zachvěla a zakroutila jsem hlavou.
Ne, na tohle nesmím myslet… Napomenula jsem se v duchu a přistoupila jsem blíž k postelím. Zdálo se, že zatím nebyla obsazená ani jedna. Rozhodla jsem se, že si zaberu tu blíž k oknu…
Vrátila jsem se do vstupního pokoje, kde jsem posbírala své věci a donesla si je do zadního pokojíčku, který jsem si vybrala… Kufr i batoh jsem položila na postel. Chtěla jsem si jít hned vybalovat, ale nakonec jsem neodolala…
Posadila jsem se do křesla a zadívala se z okna ven. Město se pomalu nořilo do tmy, i když bylo ještě poměrně brzy. Zajímalo by mě, kde byly mé spolubydlící, protože ve vedlejším pokoji jsem si všimla nějakých věcí…
Nejspíš na večeři, anebo v koupelně… Napadlo mě. Přemýšlela jsem o tom, zda je koupelna součástí bytu, anebo je společná… Vzpomínala jsem na rozhovor s tou protivnou ženou, ale na tohle jsem si nemohla vzpomenout… Vstala jsem, prošla jsem předním pokojem do kuchyně, obýváku, jídelny… Dalo se to nazvat jakkoli. Zkrátka ten největší pokoj z tohohle kotce…
Pozorně jsem se rozhlédla, kromě dalších kousků nábytku, kterých jsem si předtím nevšimla, jsem objevila další dveře. Byly zastrčené úplně v rohu místnosti, přesně na druhé straně pokojů… Vešla jsem dovnitř, tentokrát bez klepání.
Sláva, našla jsem koupelnu! Zaradovala jsem se v duchu. Přelétla jsem místnost pohledem. Nebylo to nejhorší… Sice by pár metrů navíc rozhodně neškodilo, ale tak co se dá dělat. Tohle není pětihvězdičkový hotel, že?... Nalevo ode dveří bylo umístěné umývadlo, nad ním byla skříňka s několika poličkami a také malé zrcadlo. Nalevo byla toaleta se zatažitelným závěsem a na druhé straně v rohu místnosti trůnil sprchovací kout. V koupelně bylo dokonce i malé okno…
Vrátila jsem se zpátky do svého nového pokoje a začala si vybalovat… Oblečení jsem si srovnala do jedné ze skříní. Něco jsem i pověsila na ramínko. Pár osobních věcí, jako byl mobil, MP3, malé zrcátko, hřeben, album s fotkami a podobně, jsem si uložila do nočního stolku. V koupelně jsem si zabrala třetí poličku od vrchu, spodní dvě už byly obsazené. Narovnala jsem si tam tekuté mýdlo, šampón, sprchový gel, krém, kartáček a pastu na zuby…
Poté jsem se zadívala do zrcadla. Mé kaštanově hnědé, dlouhé vlasy byly rozpuštěné a spadaly mi do obličeje. Čokoládově hnědé oči dominovaly příliš světlému obličeji. Jemné líčené podtrhovalo moji přirozenou krásu. I když já bych to nazvala spíše zbytečným plýtváním peněz a času… Ale za poslední dva roky jsem se dost změnila…
Ještě chvíli jsem přemýšlela s pohledem upřeným do zrcadla, ale poté jsem uslyšela bouchnutí vchodových dveří a holčičí smích…
Probrala jsem se z rozjímání. Párkrát jsem se nadechla a poté jsem zabrala za dveře koupelny. Vyšla jsem ven a hleděla do tváře dvou neznámých dívek…
Pokračování příště!
Fallen_Angel
Autor: FallenAngel02 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Růže nebo kopretina? - 2. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!