Nemyslela jsem to až zas tak zle, protože sem ráda samozřejmě za každej komentář, ale chápejte že každej kdo přidává povídku je rád, když to někdo komentuje trochu víc...:-) Každopádně vám sem přidávám další díl, tak dopufám že se vám bude líbit ;-) Prosím, vážně prosím okomentujte to ... Popř. napiště co k tomu máte za připomínky atd., abych se mohla zlepšit :-) Děkuju
31.10.2009 (08:00) • DencaDudlik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2369×
5. kapitola – Co ode mě chceš, Cullene?!
Když se setmělo a mladá hnědovláska ulehla do svojí postele, netušila, jaké nástrahy jí osud ještě připravil.
Ráno, jako pokaždé vstala a vyhlédla z okna. Bylo dusno, ale tmavé mraky stále zakrývali to krásné, hřejivé slunce. Bylo nejlíp za celou tu dobu, co pobývala ve Forks, které doslova nenáviděla. Otevřela skříň, a vyndala džínovou minisukni s bílou košilí. K jejímu modelu nechyběli ani pěticentimetrové podpatky a rudá rtěnka. Charlieho dole už nezastihla. Vyjížděl dřív, speciálně dnes. Dnem v kalendáři, označeným červenou tečkou. Po snídani se chtěla vydat do školy, v tu chvíli, ale někdo zazvonil na dveře. Rozběhla se otevřít a tam stál ON! Edward Cullen – jeden z andělů, hvězd z nebe! A i když byl tak moc krásný, jeho vzhled a nevinný výraz jí dráždil k smrti.
„Co tu chceš?!“ zavrčela na něj. Nato jeho úsměv pomalu zmizel a on svým krásným sametovým hlasem odpověděl:
„Ahoj Bells, myslel jsem, že tě odvezu do školy. Říkal jsem, že by se ti to možná líbilo víc, než jet v náklaďáčku…“
„Eh... Náklaďáčku? Tím myslíš tu kraksnu, co mi koupil Charlie?“ zasmála se „No, klidně, ale jedině v případě, že v tom autě nebudeš ty!“ procedila a zabouchla mu dveře před nosem. Došla si pro tašku a vyhrnula se ven. Edward tam stále stál jako opařený. Když vyšla, zdálo se, že se mírně vzpamatoval.
„Bello… Počkej! Co se to s tebou děje?“ křičel na ni.
„Si snad debilní? Nech mě na pokoji – nestojím o tebe!“ křičela dál, načež nastoupila do svého starého Shewy.
* * *
„Ahoj Bells, co se s tebou včera stalo? Nebyla si na tělocviku…“ ptala se Angela hned jak Bella vystoupila z auta.
„A co jako? Je ti do toho snad něco?!“ uniklo jí. Pohrdlivost byla slyšet v každém jejím slově.
„Já jen… že jsme měli strach.. jestli….“ Zakoktala se.
„Tak nemějte. Dokážu se o sebe postarat.“ Zamručela, a aby unikla nudnému rozhovoru, začala zběsile mávat na Mika, který si to šinul směrem k nim, jak měl ve zvyku, kdykoliv Bellu uviděl. Možná to dělal už automaticky, možná mu bylo příjemné být v její společnosti, a nebo možná prostě jen doufal, že se jednou stane zase tou Bellou, kterou potkal první den. Jenže nevěděl, že se mu to už splnilo.
„Ahooj Miku!“ volala a odstrčila Angelu, aby ho mohla obejmout a políbit na tvář. Když se její rty, dotkli jeho tváře, na jednou jako by ztuhl úžasem. Bylo to vážně tak? Byla jeho Bella zpátky?
„ Tak co lásko, jak je?“ usmála se a vydala se s ním na hodinu, nechávajíc za sebou udivenou Angelu.
Když se jí Jessica na obědě zeptala – jako jedna z mnoha - kde včera byla, že nepřišla na tělocvik, Bella se naštvala a jen zašvitořila.
„Tak víš co? Já ti to teda řeknu. Byla jsem s Edwardem Cullenem a bylo to s nim fakt super. Dělali jsme to v jeho autě a Edward se fakt předved. A teď běž a roznes to po celý škole. Můžeš ho poprosit, třeba ti za pár táců taky dá!“ potichu zuřila. Jessica zbělela jako stěna, ale nakonec se vzpamatovala a zašeptala jí :
„Na to nemáš Swanová! Taková nula jako ty mu nedá ani obyčejnou pusu!“
„Ne? To si vážně myslíš? Bože, to je ubohý i na tebe! Tak sleduj!“ vykřikla Bella, zvedla se z židle a vydala se směrem ke stolu, kde obvykle sedávali Cullenovi. Když byla jen pár metrů od nich, Edward se na ní otočil. Sehnula se k němu a začala ho hrubě líbat na ledové rty. Edward se ze začátku nezapojoval, ale později se přidal k jejich polibku také. Nechápal co se to s Bells děje, ale víc ho stravoval boj mezi netvorem uvnitř něj a Edwardem, který měl neustálý strach o Bellu, od které se nemohl odtrhnout, a přitom věděl, že jen malým omylem, by ji dokázal zabít. V tu chvíli, ale jako by se v Belle něco zlomilo a ona se v okamžiku odtrhla od toho anděla. Její srdce hrálo žárem, chtělo ho cítit na každém kousku jejího těla, chtělo se ho dotýkat, chtělo ho mít u sebe a už nikdy nepustit, ale pak se její pocity zase změnili a ona cítila jen výhru, kterou tímto získala. Najednou ale pocítila znovu tu lásku, kterou k němu vlastně vůbec neměla cítit, a i když si pamatovala každou minutu jejich polibku, nevěděla, jak se k němu dostala. Točila se jí hlava nad náporem myšlenek, a celá jídelna začala hulákat a tleskat, snad nad její odvážností? Neřešila to. V hlavě jí proudilo tisíce myšlenek a známí hukot v uších signalizoval únik od toho všeho. Zatočila se jí hlava a ona omdlela.
Autor: DencaDudlik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozdvojená osobnost - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!