Moc se omlouvám, že jsem sem dlouhou dobu nic nepřidávala, ale měla jsem zákaz počítače a máma mě pořád kontrolovala, ale teď už sem můžu, takže slibuju, že ani nebudete stíhat číst! ;-) Užijte si dílek :-)
11.10.2009 (10:30) • DencaDudlik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1430×
Pusťte si k tomu TUHLE písničku ...
2.kapitola - První školní den
Bella zaparkovala na doposud prázdném parkovišti a vydala se ladmou chůzí ke školní kanceláři. Byla si jistá, že tu dnes bude za celebritu a tak chtěla udělat co největší dojem.
„Dobrý den“ zašvitořila na recepční, podle cedulky na stole paní Copeovou.
„Ach, dobré ráno…“ zívla žena „… Co pro vás mohu udělat?“ zeptala se mile.
„Jsem tu nová, nevím, co mám dělat.“ Odpověděla Bella už o poznání hruběji.
„Aaa, slečna Swanová! Počkejte, najdu vám rozvrh hodin a papírek, který vám podepíší všichni učitelé. Odpoledne mi ho přinesete zpět, samozřejmě podepsaný.“ Usmála se na ní.
„Ehm.. Dobře, ale dělejte. Nechci tu trčet věčnost.“ Odsekla Bella. Paní Copeaová překvapeně vzhlédla, ale potom co ji Bella zpražila pohledem, se radši dala zas do práce a hledala papírky.
„Tady to máte, slečno Swanová.“ Řekla a podala Belle lístečky.
„Dík, nashle…“ zamručela Bella a odešla z kanceláře. Když si byla jistá, že jí tu nikdo nevidí, vytáhla z tašky malou krabičku, z které vyndala cigaretu se zapalovačem a popotáhla. Ne, že by jí to nějak zvlášť chutnalo, ale připadala si s tím líp. V tu chvíli se začali sjíždět na parkoviště ostatní lidé. Nikdo neměl moc dobré auto, takže si nemusela připadat špatně. Naproti ní se vydal nějaký kluk s blonďatými vlasy a pomněnkovýma očima. Achh, nový zájemce. Pomyslela si Bella.
„Ahoj, ty jsi ta nová, viď? Isabella Swanová.“ Zeptal se mile.
„Jo, to jsem já. Ale stačí, když mi budeš říkat jenom Bello. A jak se jmenuješ ty, zlato?“ řekla Bella, a přidala ještě andělský úsměv.
„Eh…“ zakuckal se ten hoch „ Já? Já jsem Mike, Mike Newton.“ Zrudl. Bella se tomu zasmála. Připadal jí tak roztomilý.
„Nechceš někam dovést? Třeba na nějakou hodinu? Nebo tak?“ osmělil se.
„Budu moc ráda.“ Řekla Bella a jako náhodou se mu otřela o ruku.
Za ten den se seznámila se spoustou nových lidí. Upřímnou radost měla spíš z těch kluků. O holky se nezajímala. Pár kluků jí tam připadalo i docela hezkých, ale to ještě neviděla ty, na které měla narazit při prvním dni na obědě.
„Bells, sedneš si s námi?“ zavolal na ni Taylor.
„Ale ano, ráda.“ Usmála se Bella. Holky z toho neměly valnou radost, ale kluci skákali skoro až do stropu. No co, copak jí záleželo na nějakých maloměstských pipkách? Sama pro sebe se tomu zasmála a posadila se mezi Jessicu a Mika, protože jak viděla, Jessica o Mika asi hodně stála. Najednou se ale otevřely dveře a do nich začalo vstupovat pět nejkrásnějších lidí na světě. Pět andělů, pět hvězd spadlých z nebe. Zůstala na ně hledět s otevřenou pusou a nedokázala odtrhnout zrak.
„Kdo jsou tihle?“ zeptala se Jessici, asi poprvé na ni za celou dobu promluvila.
„To jsou Cullenovi.“ Řekla jí kysele. Cullenovi, Cullenovi, Cullenovi… Znělo Belle v hlavě. Jessica pokračovala „Tamhle ta blondýna… je Rosalie, chodí s tím velkým svalnatým-Emmetem. Ta malá, černovláska je Alice, je s tím vysokým blonďatým – to je Jasper.“ Všichni jsou to adoptované děti doktora Cullena a jeho ženy. Jasper a Rosalie jsou sourozenci.“odmlčela se. V tu chvíli dosedl ke svému stolu ten poslední, nejhezčí ze všech. S bronzovými vlasy, a onyxovými oči.
„A tohle je Edward. Nejhezčí a nejmladší.“ Dokončila Jessica svoje vyprávění. Bella stále nedokázala odvrátit pohled a najednou se její oči setkaly s očima Edwarda. Nejmladšího, nejkrásnějšího…! Edward Cullen. Opakovala jí hlava. Když se jídelna začala vylidňovat, odnesla svůj tác s jídlem a vydala se na biologii. Jak zjistila, měla ji s Edwardem společnou. Jenže Edward nebyl tak přátelský jak si o něm zprvu myslela. Neustále jí probodával nenávistným pohledem a odsunul si židli co nejdál, aby se jí nemusel dotýkat. Bellu už to začalo štvát a tak se obořila:
„Sakra mohl bys mi říct, co máš za problém? Už mě štve, jak na mě zíráš jako nějakej uchylák. Jestli ti něco vadí tak otevři tlamu a řekni mi to, ale nehraj si na ublíženýho!“ šeptem na něj křičela. Jenže v tu chvíli zazvonilo a Edward se bleskově vyhrnul ze třídy, že nestačila říct ani slovo. Bella si zabalila věci a vydala se naštvaně na cestu domů. Když přišla, Charlie už tam byl. Vajíčka nejspíš uklidil, protože kuchyně se zase blýskala a Bella jen ode dveří zakřičela.
„Jídlo si uvař sám. Nebudu ti posluhovat.“ A vydala se na cestu do svého pokoje, kde si zapla počítač s myšlenkou, že se tak aspoň zbaví špatné nálady. Charlie si dole na gauči jen povzdechl a zavrtal se hlouběji do pohovky.
Autor: DencaDudlik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozdvojená osobnost - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!