Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Reneesme- XI.kapitola

10.09.2009 (21:15) • kikinkacullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1256×

Došla jsem k sobě do pokoje. Můžeme tu zůstat týden. Došla jsem k sobě do pokoje a dovibalila ten zbytek věcí co jsem s sebou přivezla. Ze zdola jsem slyšela Lucasovo roztomilé chichotání. Když jsem to dovybalila šla jsem se osprchovat abych si promyslela co dál. Zavolám Alecovi?Nevím jak by se k tomu postavili ostatní. Přece jenom je to jeden z Volturiových. Nebudou mu věřit. Jedno ale vím jistě. Musíme odsud pryč.Co nejdřív. Oblékla jsem si nějaké oblečení co jsem nahmatala ve skříni. Byli to nějaké černé tepláky a utlé tričko. Šla jsem dolů. Emmet si hrál s Lucasem a on se náramě bavil. Právě ho vyhazoval do vzduchu. Usmála jsem se na něj a sedl ajsem si na sedačku u nich.

,,Neupusť ho,,pokárala jsem Emmeta.

,,Ty vš že neupustím,,řekl.

,,Jo vím,,připustila jsem.

,,Stejně ale nemůžu uvěřit že už je z tebe matka.,,podotkl po chvíli Emmet.

,,Jo já taky ne, ale on mi za to všechno stál,,řekla jsem a poukázala jsem na Lucase.

,,Tak a dolu.,,řekl Emmet po chvíli vyhazování Lucase do vzduchu. Ihned přicupital ke mně. Okusila jsem jak chutná vlastní dar. Pomocí myšlenek se mě ptal kdy se tady zase objeví Jack.

,,Nevím broučku.,,řekla jsem smutně a phladila jsem ho po vlasech. ,

,Vrátíme se k Alecovi?,,zeptal se šeptem. Podívala jsem se na Emmeta a ten ztuhl.

,,Ano,,šeptla jsem k Lucasovi a Emmet ihned zareagoval.

,,To nemyslíš vážně že ne Nesse??,,zeptal se mě a otočil s ena mě se zoufalým pohledem.

,,Myslím,,připustila jsem. ,,Ale teď?Když ses nám konečně zase vrázila?A ještě si nám přinesla dalšího malého Cullena?,,koulel neuvěřitelně očima.

,,Emme pochop mě. Já tady nemůžu zůstat. Jenom bych to jemu i mě stěžovala. A co ta Mary?Hm?Ona si ho chce vzít miluje ho. Co když jí kvůli mně opustí?,,

,,Tak ať opustí. Nesse on tě přece miluje. Otiskl se do tebe, a to je na celý život. Ve vašem případě na věčnost.,,řekl a kroutil hlavou.

,,Prostě ne,,řekla jsem rázně.

,,Ne,,vydechla v kuchyni Alice. Šla jsem za ní s Lucasem v náručí.

,,Co se děje Alice?,,zeptala jsem se jí.

,,Budeme mít dneska náštěvu,,řekla.

,,Koho?,,nechápavě jsem pozvedla obočí.

,,Volturiovi,,vydechla. Cože? Vždyť mám půl roku.

,,Kdo přesně?,,zeptala jsem se.

,,Alec a ještě nějaká upírka,,řekla.

,,Vážně?,,zeptala jsem se.

,,Jo,,přitakala mi. Položila jsem Lucase na zem a šla si do pokoje pro mobil. V seznamu jsem našla Alecovo číslo. Nezazvonilo to ani dvakrát.

,,Ahoj Ness,,ozval se Alecovo hlas

,,Ahoj, jak mi vysvětlíš že jedeš k nám?,,zeptala jsem se.

,,To mělo být překvápko,,zabědoval. Rozesmála jsem se. ,,Kdo jede ještě s tebou?,,zeptala jsem se. ,,Mary,,řekl a já zavýskla radostí.

,,Tak to je super. Mooc se na vás těším,,řekla jsem a zaklapla jsem telefon.

,,Co se děje?,,přiřítil se do pokoje Emmet.

,,Nic,,zakroutila jsem hlavou a pořád jsem se pochechtávala.

,,Alice kdy sme dorazí?,,zeptala sem se přes celý dům.

,,Kolem odpoledne.,,odpovědlě mi. Šla jsem podle jejího hlasu k ní do pokoje. Hrála si s Lucasem s nějakými hračkami.

,,kde jsou všichni, Alice?,,zeptala jsem se když jsems i všimla že tu nikdo není.

,,Na lovu,,řekla a usmála se na Lucase který jí něco podával.

,,Pohlídáš ho?Taky si zajdu něco zalovit,,řekla jsem jí a usmála jsem se.

,,Jo jasně,,řekla a taky se na mě usmála. Usmála jsem se na Lucase a vyběhla jsem ven do lesa. Chvilku jsem jen tak šla normální chůzí když jsem zavětřila stádo jelenů. Vydala jsme se po pachu a zanedlouho narazila na stádečko, kde byli asi tři jeleni jinak samé laně. Dala jsem si jednoho jelena a asi tři laně, uklidila jsem po sobě a vyrazila jsem zase domů. Procházela jsem kolem potůčku. Na chvilku jsem si sundala boty a jen tak jsem tam seděla a máčela si nohy. Nemohla jsem se dočkat až přijede Mary a Alec. Pozorovala jsem lehký proud jak mi nadzvedává nohy. Najednou jsem v mysli zabloudila k Jackovi. Stále ho miluju, možná byla chyba sem jezdit, bude to bolet mě i Lucase, Jackovi přeji aby byl šťastný. Tak moc mu v životě ublížili, teda přesněji moje máma tím že si vybrala mého tátu a potom já, když mě unesly Volturiovi. Stále je tak nepřekonatelně krásný.Nejkrásnější stvoření na planetě. Teda až na Lucase.On je taková malá napodobenina Jacka ale mnohem krásnější. Ale Jack, on je….slovy se to popsat nedá. Najednou za mnou praskla větvička. Rychle jsem vyskočila na nohy a postavila se do obrané pozice, ale to co sem vyděla mi vyrazilo dech. Předemnou stál rudo-hnědý vlk.

,,Jacku,,vydechla jsem. Vlk se ke mně pomalu přibližoval. Zvřela jsem oči a nadechla jsem se a vdechla jsem jeho neodolatelnou vůni, pomalu jsem otevřela oči. Vlk se ke mně sklonil a byl svou hlavou jen pár centimetrů od té mé. ,,Co tady děláš Jacku?Neměl bys být s Mary?,,zeptala jsem se ho a on bolestivě zakňučel. Najednou předemnou stál Jack ve své lidské podobě, tak jak ho bůh stvořil. Omámeně jsem se na něj dívala.

,,Ani nevíš jak sem rád že jsi se vrátila,,řekla a začal se ke mně naklánět. Nevěděla jsem co mám dělat. Ztuhla jsem, na jednu stranu to bylo to co jsem chtěla ale na druhou, on má svůj vlastní život a já nemám právo mu jen tak vpadnout do života. Odvrátila jsem hlavu jinam. Sebrala jsem si boty obešla jsem ho a pokračovala jsem v cestě. Z očí se mi řinuly potůčky slz a nedokázala jsem je zastavit. Ještě že na mě nepřišel žádný vzlyk. Najednou mě Jack chytl za ruku a přitáhl si mě do náručí. Byla jsem na jeho obnažené hrudi. Neovládla jsem se. Šáhla jsem mu na hruď na ty dokonalé svaly, které před pár lety patřili jenom a jenom mě. Ale te´d je tomu jinak, ale nedokázala jsem se zastavit. Vzhlédla jsem a podívala se do těch jeho dokonalých očí. Koukal na mě s láskou a chtíčem. Rychle se ke mně sklonil a začal mě líbat. Já mu jeho polibky vřele vracela i když jsem si neuvědomila že bych to neměla. Bylo mi to jedno. Zapomněla jsem na všechno kolem a věnovala se jenom našemu polibku který se stával stále víc a víc chtivým. Spojila jsem své ruce Jackovi za krkem a on mě chytl kolem pasu. Naše rty a jazyky hráli dokonalou souhru. Bylo to jakoby do sebe konečně zapadli dva kousíčky puzzlí. Po pár vteřinách jsme přestali. Koukali jsme si zhluboka do očí.

,,Tak moc jsi mi chyběla,,řekl a tím mi ovál obličej jeho nádherným neodolatelným dechem.

,,Ty jsi mi taky moc chyběl,,přiznala jsem šeptem. Najednou jsem si vzpomněla na to všechno kolem. Hlavně na Mary. Nějak mi to nedocházelo.

,,Ness mil-,,nestačil to doříct protože jsem mu dala prst na pusu. Vím jak by tahle věta všechno změnila. Tak moc by nás to bolelo.

,, Neříkej to prosím,,šeptla jsem a unikla mi jedna slza. Zrádkyně. Jake na mě zaraženě koukal. Nedokázala jsem se na něj dívat a přitom ho nemít. Vědět že už nikdy nebude můj. Nikdy. Sebrala jsem všechnu sílu v těle a odešla jsem.Skoro jsem nevyděla na cestu přez slzy a žádná ruka už si mě nepřitáhla zpátky.

Autor: kikinkacullens (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Reneesme- XI.kapitola: