Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Reneesme VI.kapitola

22.04.2009 (19:00) • kikinkacullens • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2007×

VI.kapitola

Napínala mě až moc dlouho a škodolibě se na mě smála.

,,Prosím Mary, tak už mi to řekni.,,

,,Tak jo tak za dva dny,, řekla. Ah to mi úplně vyrazilo dech.

,,Už?,, zeptala jsem se trochu nejistě.

,,Ano, ale nemusíš se bát, už jsme rodila. Jako že jsem pomáhala při porodu.,, řekla a povzbudivě se na mě usmála.

Musím se s tím vyrovnat.

,, Tak jo můžeš jít prohlídka pro dnešek skončila.,, řekla a pomáhala mi dolů.

,,Děkuji za všechno,, řekla jsem jí a trochu pevněji jsem ji stiskla ruku.

,,Nemáš vůbec zač,,

,,Ale mám, jo a Mary?,, musím se jí zeptat jak se rozhodla, nechci ji jako kamarádku ztratit.

,,Už jsi se rozhodla?,, zeptala jsme se jí a nahodila smutný výraz.

,,Jo,, řekl s rozvahou.

,,A?,, nedočkavě jsem vypískla.

,,Nechám se proměnit,, řekla a usmála se na mě. Jó. Neztratím svou kamarádku.

,,Já jsem tak ráda,, řekla jsem jí a skočila jí kolem krku.

,,Já taky,, odpověděla mi a objetí mi oplatila.

Přišel do pokoje Daniel. Hned se mi změnila nálada na špatnou.

,,Tak co?,, zeptal se a koukl na mě.

,,Co ti je do toho?,, opáčila jsem.

,,Jenom jsem chtěl vědět kdy tu budeme mít malého vlkodlaka.,, Cože? Mary musela vidět že jsem začínala být ještě víc naštvaná.

,,Co když to bude jenom upír?,, vložila se do toho.

,,To nevíš,, opáčil se Daniel.

,,Ty taky ne,, sykla jsem na něj. Lucas mě zevnitř kopl. Vylítla mi ruka k břichu.

,,Ššššš,, utěšovala jsem ho.

,,Proč to děláš??,, zeptal se Daniel a koukal tak jako znechuceně.

,,Kope jenom když se rozruší,, řekla jsem mu hrdě.

,,A to je docela často, hlavně když jsi tu ty.,, řekla jsem mu naštvaně.

,,A bolí tě to?,, ptal se hned ochranářsky.

,,Ne, ale příjemné to taky není.,, řekla jsem mu. Má mnohem radši Aleca. Pomyslela jsme si. Zrovna vešel do pokoje. Rozzářila jsem se a běžela jsme mu naproti. Otevřel mi náruč a políbil mě.

,,Tak co?,, zeptal se.

,,Chlapeček,, řekla jsem mu.

,,Úžasné, už jsi vymyslela jméno?,,

,,Lucas,,  odpověděla jsem mu s úsměvem.

,,Hezké,,

,, Ano jmenoval se tak Jakobův praděda,, řekla jsem mu a uculila jsem se. Chovám se jako kdybych na ně na všechny už zapomněla ale není to tak. Jenom si to tu snažím trochu zpříjemnit. Vždycky když se líbám s Alecem tak si představím Jacoba abych to měla snažší.

,,Jacob,, sykl. Nelíbí se mu když o něm před ním mluvím. Mezitím jak jsme byli zaneprázdněni všichni vyklidili místnost. I když to tak nevypadá ještě se mezi mnou a Alecem nic nestalo a všichni na to čekají jako na smilování boží. Nechápu proč. Já s ním NIKDY NIC mít nebudu. Možná se líbáme to ano ale to je všechno.

,,je to součást mě a jestli se ti to nelíbí-,, řekla jsem trochu rázně. Nestačila jsem doříct a Alec mi položil prst na pusu.

,,Já vím,, řekl a chtěl mě políbit, ale nepolíbil protože mi zakručelo v břiše. Jedla jsem jenom lidskou stravu, žádnou krev. No je to docela pochopitelné. Vlkodlak je z větší části člověk. Je jasné že se nebude dožadovat krve jako já když mě mamka čekala.

,,Musíme dát Lucasovi něco na papu,, řekl a začal mi šišlat k břichu. Odporné. Ach proč? Chci tu mít Jacoba. Má právo to vědět. Ale zase co když už žije vlastní život?Ne nic nikomu neřeknu. Doteď jsem se nikomu neozívala. Volali mi ale nebrala jsme to. Prostě jsem se jim to snažila ulehčit zatímco já jsem tady byla v depresích 15-ti letá( v podstatě) a těhotná. Ale Lucas mi pomohl se s tím vyrovnat.

Dva dny uběhli jako nic.

Byla jsem v pokoji a čekala jsem kdy to na mě příde. Čekala se mnou i Mary. Mlčeli jsme. Najednou to na mě přišlo.

Alec mě donesl do jednoho pokoje který vybavili jako v porodnici. Byla tam se mnou jenom Mary.

,,Tlač Ness,, řvala na mě. Nešlo to. Hrozně to bolelo.

Po víc jak půl hodině jsme začala spolupracovat.

,,Už vidím hlavičku,, řekla mi povzbudivě  Mary. Zatlačila jsem ještě víc. Ach bože.

,,Už to bude,, a najednou jsem zaslechla líbezný dětský pláč.

,, A je tady,, řekla a odnášela k pultu něco malého a hnědého. Ach to je můj drobeček. Vytryskli mi slzy z očí. Omyla ho a zabalila do dečky. Už mi ho nesla. Voněl tak krásně- přesně jako Jacob.

Když ho donesla vyrazilo mi to dech. Byl tak rozkošný a podobal se úplně svému otci. Mám svého malého Jacoba-Lucase.

,,Je nádherný,, řekla jsem zatím co se mi řinuli slzy z očí.

,,To teda je,, přitakala Mary a podala mi ho. Schoulil se mi v náručí.

,,Můžu s ním jít do pokoje?,, zeptala jsem se Mary stále koukajíc na Lucase.

,,Jistě,,

,,Už je všechno připraveno?,, zeptala jsem se.

,,Ano, zatím co jsi tady tak pilně rodila oni všechny věci nanosili k tobě do pokoje.,,

,,Dobře,, podala jsem jí ho a zvedla jsem se. Zase jsem si ho vzala a šla jsme s ním do pokoje.

Jakmile jsme vyšla, stále koukajíc na mého rozkošného synka, začal plakat. Vzhlédla jsem a kolem bylo plno upírů. Že by něco zdědil po svém otci? Že mu upíři smrdí? Ne to snad ne. Má jenom hlad. Doufám. Přiběhl ke mně Alec s flaštičkou mléka. Dala jsem jí Lucasovi a ihned přestal plakat.

,,Děkuji,, řekla jsme Alecovi a šla k sobě do pokoje.

,,Počkej,, zarazil mě Aro.

,,Přines mi ho ukázat,, řekl a už natahoval ruce směrem ke mně. Chvíli jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem  se vydala Arovým směrem.

Lucas dopil lahvičku a tak jsem ji jenom držela v ruce. Už jsem byl  Ara.

,,Můžu?,, zeptal se a natáhl se pro Lucase.

,,Jistě,, řekla jsem a už jsem mu ho podávala.

,,Roztomilí,, řekl. Tak teď mu něco řeknu.

,,Ano celý Jacob.,,Aro ztuhl. Musela jsme se pousmát. Rychle se vzpamatoval.

,,Jo víš že tě zítra jdeme ohlásit jako mou právoplatnou adoptivní dceru?,, prohodil. Cože? A to mi to jako říká až teď? A stejně to si jako myslí že budu chtít?

,,Ale já mám rodiče,,

,,Ano, ale já tě chci za svou dceru,,

,,Já bych toho chtěla Aro třeba bych odtud chtěla vypadnout,, zařvala jsme na něj. Lucas začal plakat a tak jsme ho vytrhla Arovi z rukou.

Všechny stráže se napjali. Houpala jsem Lucase v náručí a čekala co se bude dít. Kdyby se něco stalo musím ho ochránit.

,,Reneesme,, promluvil klidně Aro.

,,Já vím jak tě to musí bolet být daleko od těch koho miluješ ale u nich by jsi nemohla rozvinout svůj talent a ty toho určitě umíš mnohem víc. Jestli teda nechceš být mou dcerou tak tě do toho nikdo nutit nebude i když si to přeji. Pomůžeme ti rozvinout tvůj talent. Jasné?,, řekl. Talent?

,, Ale já už svůj talent mám!?,, řekla jsem mu

,,Ano ale určitě toho budeš umět mnohem víc, třeba jako tvůj otec. Budeš moct sdělovat myšlenky aniž bys ses musela někoho dotýkat,, řekl usmál se.

Kývla jsem a vyrazila do pokoje.

V mém a teď i Lucasovi pokoji bylo vybavení pro miminka. Postýlka, přebalovaní pult atd.....

Lucas mi pomalu usínal v náručí tak jsme ho dala do postýlky a zpívala mu píseň kterou si vybavuji z dětství. Asi mi ji maminka zpívala když jsem byla malá.

Za okamžik usnul. Šla jsem si pustit počítač. Najel jsem na domovskou stránku kde jsou informace ze světa. Uchvátil mě hned první článek.

,,Doktor Carlisle Cullen zachránil malou holčičku napadnutou pumou.,, otevřela  jsem to a tam byla Carlisle fotka. Začala jsem plakat a hladit monitor. Když jsem se tak dívala na tu fotku tak jsem vyděla v jeho očích smutek. Neměl by mít radost že zachránil malou holčičku?

Byly tam další rozhovory s členy rodiny. Byli tam všichni- a všichni měli v očích to samé- smutek. Snažila jsem se najít i něco jiného ale byl tam jenom smutek. I když se třeba smály pořád- smutek.

,,Mě se taky stýská,, zašeptala jsem a hladila jsem monitor. Pořád jsem plakala. Musela jsme kliknout na zavřít a vypla jsem počítač. Schoulila jsem se na posteli do klubíčka a potichu vzlykala.

Najednou začal Lucas plakat. Úplně jsme Anně zapomněla. Utřela jsme si slzy a spěchala jsme k němu.

Houpala jsem ho v náručí než zase neusnul.

Dny ubíhali jako voda a já musela jít na lov. Musela jsme vždycky chodit s někým prý aby měli jistotu že jim neuteču ale opravdu si mysleli že bych mohla opustit mého malého dokonalého Jacoba- Lucase? Nevím co si mysleli asi že jsem moc mladá na to abych měla mateřské pudy. Ale ať si myslí co chtějí. Nejčastěji jsem chodila na lov s Danielem protože on jediný pil zvířecí krev. Docela jsme se skamarádili. Byli jsme ale jenom přátelé. S Alecem jsme se víc odcizovali. Neměla jsme na něj čas. Přes den jsem se věnovala Lucasovi a vždycky když během dne nebo v noci spal tak jsem se učila rozvíjet můj talent.

Lucas rostl jako z vody- ale jako normální miminko. Všichni si ho dokonale zamilovali- no nebo ho snášeli. Nejmíň ráda ho měla Jane ale nikdy se neopovážila se na něj usmát- věděla že by ji za to Alec zabil. Jo a Mary jsme proměnili a odešla od nás. Takže jsem tu na všechno byla sama. Teda s Lucasem. Ten jediný mi dodával sílu. A přestala jsem mít potřeby spát. Jenom málokdy.

Zrovna jsem se ho chystala uložit když přišel Alec.

,,Můžu ho dnes uložit?,, zeptal se a přišel blíž.

,,Jestli se ti to povede,, řekla jsem a podávala mu Lucase.

,,Ale pozor je velice umanutý, někdy mi trvá opravdu dlouho než ho uspím.,, řekla jsem a jemně jsem cvrnkla Lucase přes ten malý dokonalí nosánek. Ten se tak rozkošně usmál až mi to vyrazilo dech. Prostě celý táta.

,,Dobře,, odpověděl mi s úsměvem Alec. Po chvíli Lucas opravdu usnul. Alec mu vyprávěl pohádky.

,,Copak budeme dělat teď?,, zeptal se a mířil ke mně. Já jsme ležela na posteli. Chudák dělá si falešné naděje.

Autor: kikinkacullens (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Reneesme VI.kapitola: