Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Reneesme V. kapitola

01.10.2009 (07:00) • kikinkacullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1104×

Po škole jsem šla na parkoviště. Nevěděla jsme jestli pro mě někdo přijede tak sem chtěla zavolat mámě. Najednou na mě někdo zavolal. Vzhlédla jsem a byl tam jacob u svého auta a mával na mě. Se vřelým úsměvem jsem šla k němu.

,,Hodím tě domů ano?,, zeptal se me a naklonil se ke mně.

,,To bys byl hodný.,, řekla jsem mu a políbila jsem ho.

Nastoupila jsem a odvezl mě domů.

,,Nechtěl bys jít k nám na chvilku prosím?,, zeptala jsem se ho když jsem vystupovala.

,,Moc rád,, odpověděl a vystupoval za mnou.

Vzala jsem ho za ruku a šli jsme k nám domů.

,,Ahoj,, pozdravili jsme. Skoro všichni byli v obýváku.

,,Ahoj Ness,, řekli aniž by se ohlédli.

,,Myslela jsem si že tady cítím nějakého psa,, řekla Rose a šla směrem k nám. Připravovala jsem se na hádku.

Rose přišla k Jacobovi a oba se objali jako nejlepší přátelé.

Nechápavě jsem na ně koukala. Rose si toho všimla.

,,Víš Ness přehodnotili jsme svůj pohled na toho druhého. Došlo mi že Jacob je fajn kluk,, řekla a usmála se na něj.

,,Pozor Rose,, řekla jsme pobaveným hlasem.

,,Ten je můj,, řekla jsem jí a tiskla jsem se k Jacobovi ještě víc. Všichni jsme se začali smát. Nejen já Jacob a Rose ale i zbytek rodiny.

,,Mi jdeme ke mně,, řekla jsem jim a táhla jsme Jacoba pryč.

Když jsme došli do pokoje zavřela jsme za sebou.

Jak jsem zavřela vrhla jsem se na Jacoba a začali jsme se líbat. Ani nevím jak ale najednou jsme byli na posteli. Doufala jsem že se to konečně stane. Jsme na to asi moc mladá ale já se na to už cítím a Jacob určitě taky.

Zajel jsme mu rukama pod tričko. Mohla jsem to tušit. Jacob se zarazil, vymanil se mi z mého sevření a lehl si vedle mě.

,,Jak jinak,, odsekla jsem, vstala sem a šla si vyndat věci z tašky. Vyndala jsem si úkol z chemie. Teď jsme doplatila na to že jsem nedávala pozor. Nic z toho jsem nechápala. Nervózně jsem ťukala propiskou o stůl.

,,Nechceš s tím pomoct?,, zeptal se Jacob, zvedl se a šel ke mně.

,,Jo,, řekla jsem krátce.



,,Jacku pamatuješ na moje děctví?,,zeptala jsem se ho když jsem dopsala ten úkol.

,,Samozřejmě,, odpověděl mi a usmál se na mě.

,,Napadlo mě jestli bys nechtěl jít se mnou lovit. Jako tenkrát.,, řekla jsem a dívala jsem se na svou ruku na stole.

Jacob mi zvedl bradu tak, že jsem se mu musela dívat do obličeje.

,,Jestli chceš tak nevidím problém proč ne,, řekl a políbil mě.

Hned jsem měla lepší náladu.

,,Teď? Už mám docela žízeň,, řekla jsem a usmála se.

,,Jasně,, řekl, usmál se na mě, zvedl a čekal na mě až se zvednu i já.

Šli jsme ruku v ruce dolů.

,,Kampak jdete vy dva?,, ptal se pobaveně Emmet.

,,Na lov,, odpověděla jsem mu s úsměvem.

,,Dej na ní pozor Jacku,, ozvala se Bella.

,,Jasně neboj Bells,, odpověděl jí a už jsme šli ven.



Celé odpoledne bylo skvělé. Běhali jsme s Jackem po lese. Někdy byl ve zvířecí podobě někdy v lidské. Bylo mi s ním fajn. Potom mě doprovodil domů a odešel.

Chvilku jsem se dívala jak mizí mezi stromy. Přišla jsem do obýváku a sedla si na sedačku vedle Alice.



O 1 rok později

Ahoj tak abych to nějak shrnula dneska mám 6 narozeniny ale beru to jako že mi je už 15. Daniel se mnou stále chodí do školy a má se mnou stejné předměty. Moc se s ním nebavím. Jsem s Jacobem na stejné škole ale on už dodělává třeťák a pak chce studovat na dálku protže tady ve Forks žádná vysoká není. J



Ráno jsme se probudila a šla si obléct něco slavnostního. Oficiálně to oslavíme až večer ale to je jedno.

Vzala jsem si růžové mini šaty. Mám je nejradši.

Nalíčila jsem se a vyrazila jsem z koupelny dolů.

Když jsme došla dolů všichni na mě koukali s otevřenou pusou.

,,Páni Ness dneska ti to fakt sluší,, řekl Emmet a vzal mě za ruku.

,,Ukaž se,, řekl a otočil mě jako při tanci.

Usmívala jsem se. Všichni říkali jak moc mi to sluší a Alice dodala že se mám těšit až přídu ze školy. Ach jo. Nechtěla jsme žádnou velkou oslavu. Ale znáte Alici.

Do školy mě vezl Edward.

,,Ness vážně ti to dneska sluší,, řekl a usmál se.

,,Jo díky moc,, řekla Jemenu a dala mu pusu na tvář.

,,Po škole tě přiveze Jacob jo? Alice má všechno naplánované.,, řekl a shovívavě se na mě usmál.

,,Mám se bát?,,

,,No,, odmlčel se,, Já s mamkou ti budeme po boku, takže ne,,

,,Tak jo, ahoj už musím jít Jacob na mě už čeká.,, řekla mu a vydala jsem se směr Jacob. Už na mě čekal před školou. Celý rozjařený.

Rozeběhla jsme e k němu, nemohla jsem se ho dočkat.

Otevřel mi náruč a já do ní skočila. Dlouze jsme se políbili.

,,Ahoj,, pozdravil mě když jsme skončili.

,,Ahoj,, odpověděla jsem mu. Už jsme na stejné škole takže je to dobré.

Šli jsme ruku v ruce do školy. Doprovodil mě před třídu. Když zazvonilo rozloučili jsme se a šli jsme každý do své třídy.

Když jsem šla na místo čekalo mě bezva překvapení- Daniel chyběl. Byla jsem teď ještě šťastnější.

Celá hodina proběhla v klidu a na konci hodiny mi učitel před třídou popřál. Kdybych mohla tak zrudnu, protože si mě pozval před tabulí a tam to řekl. Jestli tohle má na svědomí taky Alice tak se nedožije ve zdraví zítřka.

Poděkovala jsem a šla radši pryč ze třídy protože zazvonilo na přestávku. Tam na mě pokaždé čekal jacob. Takhle to probíhalo celý den. Jestli tohle opravdu má na svědomí Alice tak jí asi zaškrtím. Škoda že to nejde.

Po škole jsem nešla na ,oběd, a šla rovnou na parkoviště. Nikdo nikde nebyl. Zvláštní. Jacob už tam na mě čekal s otevřenýma dveřmi spolujezdce.

,,Tak co připravená na to co si pro tebe Alice připravila?,, zeptal se mě když jsme jeli k nám domů.

,,Upřímně?,,odpověděla jsme mu otázkou. Kývl.

,,Ne tak to fakt nejsem. Ale co můžu dělat?,, řekla jsme a pokrčila rameny.

,,Zřejmě nic,, odpověděl mi a usmál se na mě.

Dojeli jsme k nám domů a byla tam tma. Chtějí mě překvapit. To se jim teda fakt povede když o té oslavě vím. No nic.

Vystoupila jsme z auta a čekala jsem na Jacoba. Šli jsme ruku v ruce až do našeho obýváku. Byla tma naprostá tma. Nic jsme neviděla.

Když Jacob zavřel dveře tak se chvíli nic nedělo. No chvíli. Asi tak třetinu sekundy.

,,Překvapení,, zařvali všichni najednou a hodily na mě flitry.

Začala jsem se smát když jsem vyděla ceduli s nápisem : Všechno nejlepší Nese.

Teď jsem se pořádně koukla kolik lidí tu vlastně je. Ty jo to je snad půlka školy. No prostě moji kamarádi. Potom nějací vlci z La Push. Byla jsem absolutně šťastná.

Večer probíhal naprosto rychle, ale skvěle sem se bavila.

Dostala jsem spousta dárků.

Od Jaspera a Emmeta jsem dostala něco v obálce. Řekli že si to mám rozbalit až kolem nebude tolik lidí.

Od Carlisle a Esme jsme dostala cdčka která jsme moc moc moc chtěla. Jedna polovina byly všechny alba od Paramore a druhá od The Rasmus které moc miluju.(po té fanynkovské stránce)

Od Alice a Rosalie jsme dostala snad tunu oblečení. Ale jsme za to ráda.

A od mámy a táty jsem dostala bomba dárek.-Porshe Carrera. Super.

Jacob mi řekl že mi dá dárek později.

Když skoro všichni odešli byli tady jenom jacob nějací kluci z La Push rozbalila jsem si dárek od Emma a Jeze.

Byl to nějaký papír.:

Tak to je teda milé.

Já je mám tak moc ráda. Musela jsem za nima běžet.

,,Tak to je fakt supr dárek strýčkové,, řekla jsem jim a usmála se na ně.

,,No víš Ness nevěděli jsme co ti dát. Všichni něco mělo a mi dva nic. Tak nás napadlo tohle. Vybrat si to můžeš kdykoli,, řekl mi Jasper.

Emmet se jenom nehorázně chechtal.

,,Moc děkuju,, řekla jsme jim znovu a oboum dala pusu na tvář.

,,Tak to je teda hezkej dárek,, řekla Rosalie.

,,Ty si o tom nevěděla?,, zeptala jsem se jí nechápavě.

,,Ne Ness nikdo to nevěděl. Nikomu jsme to neřekli. Od té doby co to Emmeta napadlo jsme to drželi v naprostém utajení.,, řekl pobaveně Jasper.

Emmet se skoro válel na zemi smíchy. No jo typický Emmet.

Všem jsme moc poděkovala.

,,Teď je čas na můj dárek,, pošeptal mi do ucha Jacob.

,,A co ti v něm brání?,, zeptala jsem se.

Usmál se na mě.

,,Alice mi jdeme.,, řekl a otočil se na Alici.

,,Jo jasně stejně už jsme to tady chtěli zabalit.,, odpověděla mu. Ještě jednou jsem poděkovala všem za dárky a vyrazili jsme ven.

Když jsme byli venku zeptala jsem se zvědavě.,,Copak je to za dárek?,,

,,Uvidíš sama,, řekl a šli jsme ruku v ruce k jeho autu.

Jeli jsme do La Push k němu domů. Nebyl tam Billy.

,,Kde je Billy?,, zeptala jsem se Jacoba.

,,Je u Sue,, odpověděl mi Jacob a usmál se na mě.

,,Tady je první dárek,, řekl a podával mi nějakou semišovou krabičku.

Vzala jsem jí do ruky a otevřela.

,,Och,, musela jsem vzdychnout když jsem viděla co tam je. Nádherný stříbrný náramek. Byl to jako řetízek a byla tam jako taková placička na které bylo., Navždy spolu, miluji tě Ness,. Začala jsem plakat. To je ten nejlepší dárek za dnešek. Jacob mi zvedl bradu.

,,Je moc nádherný, děkuju.,, řekla jsem mu.

,,A teď ten druhý dárek,, řekl a šibalsky se na mě usmál. Nechápavě jsme na něj koukala.

,,Ale je u mě v pokoji,, řekl a vedl mě k němu do pokoje.

Zavřel za sebou dveře a začal mě líbat. Najednou jsme byli na posteli. Líbali jsme se a zajel mi rukou pod tričko. Jo. Můj sen. Konečně je to tady. Moc ho miluji jak je nápaditý. Otočil s náma a byl nademnou nepřestávajíc mě líbat. Rozepínala jsme mu košily. Je tak nádherný.

On mi sundal tričko. Za chvíli jsme tam leželi docela nazí.

Byla jsem absolutně nejvíce Šťastná. Celou noc jsme se vášnivě milovali.



Ráno jsem se probudila a byla jsem v posteli sama. Rozhlídla jsme se po pokoji jestli se mi to jen nezdálo. Nezdálo. Opravdu jsem byla u Jacoba v pokoji nahá. Zalila mě vlna štěstí. Musela jsem se pro sebe usmát, že jsem dostala to co jsem chtěla.

,,Je tu něco směšného?,, ozvalo se odněkud z rohu místnosti. Otočila jsem se za zvukem. Jacob seděl v křesle u postele a koukal se na mě.

,,Ahoj,, pozdravila jsem ho a natáhla k němu ruku. Ihned pochopil a lehl si vedle mě.

Byl oblečený. To není fér.

,,Jakto že jsi oblečený?,, zeptala jsme se a zamračila jsme se na něj.

,,probudil jsem se brzy. Ještě když jsi spala. Oblékl jsem se a doběhl ti domů pro čisté oblečení,, řekl a ukázal na hromádku na křesle.

,,Děkuju za všechno,, řekla jsem mu a vtiskla mu polibek. Chtěla jsem víc ale on se odtrhl.

,,Lásko musíme do školy,, řekl a usmál se na mě.

,,Ne do školy nechci,, řekla jsem umanutě a lehla jsem si zpátky do postele.

,,Ano já vím ale tvoje mamka s taťkou mi dali podmínku že tu můžeš zůstat jen když půjdeš druhý den do školy,, řekl mi a omluvně se usmál.

,,No jak jinak, musím být vzorná dceruška.,, řekla jsem sarkasticky a usmála jsem se.

Vstala jsem a šla jsem se obléct. Cítila jsem na sobě Jakobův pohled. Otočila jsem se a on na mě zíral. Znejistěla jsem a zarazila se.

,,Děje se něco?,, vydala jsem ze sebe.

,,Ne ni, jenom si tak říkám jak jsi nádherná a že mám štěstí že jsem se otiskl zrovna do tebe.,,

,,No to já jsme taky hrozně moc ráda. Ale teď se musím obléct,, řekla jsem mu a oblékla jsem se. Přinesl mi i věci do školy.

Vyšli jsme před domek a tam stál můj mercedes. Nechápavě jsem se podívala na Jacka.

,,Myslel jsme že si ho budeš chtít projet.,, řekl a hodil mi klíčky. Ihned jsme je chytla a už jsem běžela do svého nádherného autíčka.

Dojeli jsme na školní parkoviště a všichni na mě zírali s otevřenou pusou. Zaparkovala jsem s šli jsme s Jacobem do školy.

Došly jsme až před učebnu.

,,Ness dneska jsem ve škole trochu díl tak na mě nečekej ano?,, zeptal se mě když jsem se opřela o zeď a on jako vždycky stál nademnou.

,,Jo dobře ale zavoláš mi že jo?,, zeptala jsem se ho a udělal jsme na něj psí oči.

,,Jasně že jo lásko,, řekl a políbil mě. Naneštěstí začalo zvonit a on musel do své třídy.

Zase jako vždycky jsem se dívala jak odchází. Když už zahnul za roh šla jsem do třídy. Sakra dneska Daniel nechyběl. Seděl na židli a koukal do prázdna. Když mě zavětřil podíval se směrem ke mně a usmál se na mě. Nevím co to do něj vjelo. No nic.

Šla jsme si sednout na místo.

,,Všechno nejlepší,, řekl když jsme si sedla a vybalila věci. Teda.

,,Jo no dík,, řekla mu a už jsem ho ignorovala.



Škola probíhala v klidu.

Když jsme šla po škole ke svému autu stáli u nich nějaké osoby v kápích. Ihned jsem ztuhla.

Ne to nejsou oni. To nemůžou být oni.

Pak ale jedna osoba sundala kápi. -JANE- pamatuji si ji jen matně ale vím že je to ona. Volturiovi.

Chtěl jsme utéct ale ze zadu mě někdo chytl za loket. Otočila jsem se- Daniel!

,,Nedělej scény a pojď s náma.,, řekl. Hajzl.

,,Ty hajzle. Já tě tak nenávidím,, začala jsme na něj řvát.

,,Ticho Ness nic se ti nestane. To si nikdo nedovolí.,, cože? A jako proč?

Nic jsme nechápala.

Došli jsme k Jane.

,,Á tak tohle je ta Reneesme,, řekla Jane a chtěla se na mě usmát.

,,Ne Jane,, upozornil jí Daniel. Jane se zamračila a propalovala mě pohledem.

Nic jsme nechápala. Na protest jsem se zastavila a ani se nehla.

,,Ness pojď a nedělej to horší,, řekl Daniel a chtěl mě táhnout pryč. Držel mě tak pevně až to bolelo. A najednou jsem dostala nápad. Plán. Jo řeknu mu že mě to bolí on mě doufám pustí a já poběžím do školy za Jacobem. Jo to je dobrý.

,,Au,,vypískla jsem když mi ruku sevřel ještě pevněji. Ale nepustil mě. Sakra.

,,Au to bolí pusť mě,, řekla jsem mu a chtěla jsem se mu vyškubnout. Ale prostě to nešlo. Je na mě moc silný.

,,Nemůžu tě pustit ještě bys mi utekla,, řekl a usmál se na mě.Najednou jsme dostala nával zlosti.

,,Sakra co si to dovoluješ? Si jako myslíš že teď půjdu jako s tebou? No to ses teda spletl hochu. Nikam nejdu,, umanutě jsme se postavila na odpor.

,,Ness pojď,, špitl mi do ucha.

,,Nikam nejdu ti říkám,, řekla jsem trochu víc nahlas.

,,no tak v tom případě,, lusknul a něco mi někdo vtiskl na noc a na pusu. A asi jsem omdlela.



Probrala jsem se. Nic mi do sebe nezapadalo. Otevřela jsem oči. Byla jsem v nějaké velké místnosti vyzdobenou do stylu králů. Vůbec jsem neměla ponětí kde to jsem.

Otočila jsem hlavu a seděl u mě Daniel.

,,Vítej doma,, řekl a usmál se na mě. Ihned jsme se probrala. Vstala jsem.

,,Jak to myslíš doma? Já chci k sobě domů. Chci odtud pryč a vůbec jak si dovoluješ něco takového říkat? Kde to vlastně jsem?,,

,,Jsi ve Volteře Ness,, cože? Voltera? Ne to není pravda.

,,Ale já chci domů,, řekla jsme a svezla jsem se na podlahu. Začala jsem plakat.

,,Ness neplač, budeš se tu mít dobře uvidíš bude se ti tu líbit.,, řekl a pohladil mě po hlavě. Cože líbit?

,,To si jako myslíš že tu zůstanu? Du domů hned.,, řekla Jsem mu a zvedla jsem se z podlahy.

Nechal mě dojít ke dveřím. Byli zamčené.

,,Ihned mě odsud pusť!,, zařvala jsme na něj co mi hlasivky stačili.

,,Ness neznepokojuj se, tohle celé je naplánované už dlouho dopředu. Ty se teď staneš adoptivní dcerou Ara.,, řekl s naprostým klidem. Cože? To si jako myslí? No tak to ani náhodou.

,,Ani náhodou já chci domů hned teď,,pořád jsem na něj řvala.

,,Ness uklidni se. Teď jsi doma tady. Udělali jsme to tak že tvoje rodina si myslí že si s náma chtěla jít. ,, cože? A co Jacob?

,,Chtěla? To nemyslíš vážně oni tomu neuvěří.,,

,,Ale uvěří, víc jak rok jsem mohl studovat a učit se tvé písmo. Dokážu ho napodobit a je totálně totožné tomu tvému.,, řekl a uchichtl se.

,,Ale já chci za svou rodinou,, řekla jsem a opět jsem začala plakat.

,,Teď jsme mi tvá rodina.,, řekl a klekl si ke mně.

,,Ale já o vás nemám zájem,, zařvala jsme na něj a odstrčila ho.

Vešel do pokoje nějaký mlž. Z mých vzpomínek si vybavuji že je to Aro.

,,Drahá Reneesme, už jsi vzhůru,, řekl a usmál se na mě.

,,Co se to děje?,, zeptala jsem se ho.

,,Daniel už ti to všechno vysvětlil, teď budeš má dcera.A jelikož jsem si udělal tady Daniela tak budete pár,, cože? Oni mi jako nalinkovali můj život? No tak to tedy ne.

,,Ani náhodou. S ním já nikdy nebudu a vůbec jdu domů,, řekla jsem rozhodně a šla ke dveřím.

Najednou mě oslepila pálivá bolest. Sesypala jsme se na zem.

,,Jane to už stačí,, okřikl Daniel Jane.

Proč mi tohle dělají? A potom mi něco došlo. Co když?- Co když ublíží mojí rodině? Co když něco udělají Jacobovi? Ne tohle riziko nesmím podstoupit.

,,Tak dobře,, špitla jsem když jsem byla namačkaná na zemi ještě trochu otupělá z bolesti.

Všichni se hned napjali.

,,Co jsi to říkala?,, řekl nevěřícně Aro. Nepodívala jsem se na něj.

,,Udělám to co chcete,, řekla jsem a začala plakat.

Aro zajásal a zatleskal. Někdo mě zvedl ze země a nesl do postele.

Položil mě na postel. Pořád jsem plakala a vybavovala si šťastné chvilky se svou rodinou a Jacobem. Rozvzlykala jsem se. Někdo mě začal hladit o zádech. Instinktivně jsem ucukla.

,,Ness já vím že to bude pro tebe těžké,, řekl Daniel a pohladil mě po tváři. Plácla jsem ho přes tu ruku.

,,Jestli si myslíš že mě někdy budeš mít si na omylu,, sykla jsem na něj.

,,Jo já vím, ale můžu to zkusit ne?,,

,,No to teda fakt nemůžeš,, řekla jsme a odsunula jsme se na druhou stranu postele.

Takže to se musím smířit se skutečností že už je nikdy neuvidím?

Alici tak střeštěnou do nákupů a módy

Rosalie tak krásnou a sebejistou

Emmeta tak trhlého

Jaspera tak sebevědomého

Esme tak ochranitelsky mateřskou

Carlisle tak hodného

Mámu a tátu........

Jacoba.........

Ne, někdy je zase uvidím. Slibuji si to.

Až teď jsem si uvědomila že mám hlad. Ne hlad jako upír, ale jako člověk. Je to divné ale co.

,,Eh já mám hlad,, řekla jsem a otočila jsem se na Dana.

,,Něco ti přinesu, počítali jsme s tím,, řekla, usmál se na mě a už si to vykračoval lidskou rychlostí ven z pokoje. Schoulila jsem se na posteli do klubíčka a zcela jsme se poddala svým emocem. Po chvíli jsem usnula.

Zdál se mi krásný sen. Byla jsem s rodinou a s Jacobem v lese na mýtince. Byli jsme hrozně šťastní. Po chvíli se tam objevil Daniel. Zvedl mě ze země a odnášel mě pryč. Nikdo nic nedělal. Vykřikla jsem. U mojí hlavy seděl Daniel. Ihned mě to naštvalo.

,,Musíš u mě pořád být?,, sykla jsem na něj.

,,Musím tě hlídat,, řekl a usmál se.

,,Hlídat, to si jako myslíte že bych někam šla? A i kdyby tak byste mě stejně zastavili, Alice nevidí moji budoucnost takže jsem navěky ztracená,, řekla jsme. Při Aliciným jménu mi vytryskly slzy.

,,Chtěla jsi nějaké jídlo,, řekl a ukázal na stolek kde byla udělaná snídaně.

Zvedla jsem se a šla k tomu stolku. Sedla jsem si. Chvíli jsem se na to dívala ale pak jsem se pustila do jídla. Snědla jsme to všechno. No moc toho nebylo ale mě to úplně stačilo.

,,Díky,, vydala jsem ze sebe. Vstala jsem a chtěla to jít odnést.

,,Nech to já to odnesu,, řekl a chtěl mi to vytrhnout z rukou.

,,nech mě potřebuji se trochu projít,, řekla jsem a obešla jsem ho.

Vyšla jsem ven a všichni se napřímili. Jenom jsem na ně koukla. Vždyť vlastně nevím kam to mám dát. Několikrát jsem se otočila kolem své osy. Tak a co teď? Ptala jsem se v duchu.

,,Potřebuješ poradit?,, ozvalo se za mnou. Nebyl to ani Daniel ani Aro.

Otočila jsem se a tam stál nějaký kluk.

,,Odnes to támhle těma dveřmi,, řekl mi a ukázal mi prstem.

,,Jo eh díky,, řekla jsem a šla jsem směr ty dveře.

Došla jsem do takové kuchyňky. Byl tam koš tak jsem zbytky vysypala do koše a talíř po sobě umyla.

Vyšla jsem z kuchyňky a stál tam zase ten kluk.

,,Jsem Alec,, řekl a podal mi ruku. Chvíli jsem váhala ale nakonec jsme mu ji taky podala.

,,Nesse,, řekla jsem a usmála jsem se na něj.

,,Já vím,, řekl a usmál se na mě.

,,No jak jinak že,, opáčila jsem.

,,Hele Ness už ti někdo řekl jak krásně voníš? Ne jako jídlo ale opravdu pěkně......,, řekl a pohladil mě po tváři.

,,Jo tak dík,, řekla jsme a usmála jsem se na něj.

,,Takhle se mi líbíš, nemrač se pořád,, řekl stále mi hladíc tvář. Kdybych mohla tak se začnu červenat.

,,Nech ji,, křikl na Aleca někdo ze zadu. Byl to Daniel.

,,A to jako proč?,, opáčil se Alec stále mi zírajíc do očí. Nějak mě okouzlil. Je hezčí než Daniel.

,,Ona není tvoje,, řekl. Cože? To si jako myslí že já někoho jsem?

,,Ale já nejsem nikoho,, sykla jsem nahlas. Daniel zmlkl. Vzpamatovala jsem. Vymanila jsem se z Alecovo pohledu a šla jsem k sobě do pokoje. No k sobě do pokoje.

,,Ahoj,,rozloučila jsem se a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil.

,,Reneesme,, zvolal někdo jakoby z druhého konce místnosti vítězně. Když jsme se otočila tak jsem zjistila že to byl Aro.

,,Jsem tak rád že tu s námi zůstaneš,, řekl a zatleskal.

,,Mám snad na výběr?,, řekla jsem oprskle. Zamračila jsem se na něj a vykročila jsem k sobě do pokoje. Jeho úsměv ztvrdl.

Došla jsme do pokoje a práskla za sebou dveřmi.

Najednou jsem ucítila nějaký tlak v břiše. Nebolelo to a bilo to příjemné. Když jsem se na něj podívala měla jsem ho větší než včera. Může za to ta snídaně? Nesmysl.Ale co?

Zase. Vydechla jsem trochu nahlas a svezla jsem se na kolena na zem.

Že bych byla-? Ale vždyť jsem mladá. A to přeci nejde. Ale co když jo? Do pokoje se přihnal Alec s Danielem.

,,Co se stalo?,, řekli oba dva najednou. Cože ? Proč je to jako zajímá?

,,To je moje věc,, sykla jsem a škrábala jsem se na nohy. Daniel mi chtěl pomoct.

,,Nešahej na mě!,, křikla jsme na něj. V ten okamžik mě zase zevnitř něco šťouchlo. Ihned mi vystřelila ruka k břichu.

,,Ššššš,, utěšovala jsem ho. Je to jasné . Jsme těhotná. S Jacobem.

,,To nemyslíš vážně,, řekl Daniel. Otočila jsem se a koukal na moje břicho. Ihned jsem pochopila jeho reakci.

,,A proč ne jako?,, opáčila jsem.

,,To je absurdní,, štěkl na mě. Šťouch. Zase.

,,Ubožáku,, křikla jsem na něj rukou si pořád držíc břicho.

,,Musíš si to nechat vzít Ness ty můžeš,, to jako myslí vážně? Ani náhodou se mého malého broučka uvnitř mě nevzdám.

,,Tak na to ani nepomysli,, řekla jsem klidným tónem.

,,Ness bylo by opravdu lepší kdyby sis to nechala vzít,, řekl Alec.

,,Jděte do háje,, křikla jsme na ně a šla jsem k posteli.

Do pokoje se přihnal Aro.

,,Co se to tady děje?,, ptal se. Všichni mlčeli. Ale já mu to řeknu. Otočila jsme se na něj.

,,Jsem těhotná,, řekla jsem pyšně a usmála se na něj.

,,Ne to není pravda,, řekl a ukázal si na mě prstem.

,,Ale je a ani nepomysli na to že bych si ho nechala vzít, ani náhodou,,

,,Ale Reneesme je to malý vlkodlak,,

,,No a? Já miluju vlkodlaka pamatuješ? A jestli si mě chcete ještě nechat tak se přes to budete muset přenést.,,

,,Budeš chodit k doktoru.,, jasně tady ve Volteře.

,,Tady?,, řekl Alec ještě dřív než jsme se stačila zeptat já.

,,To je pravda,, řekl Aro a zamyšleně si drbal bradu.

,,Necháme přivést nějakého doktora,, řekl Daniel.

,,Ano, pojďte musíme to domluvit. Alecu zavolej někoho ať na ní dohlíží a ať ji popřípadě dá vše co chce krom-,, nedořekl a Alec přikývnul.

Došla jsem k posteli a lehla jsme si. Další šťouchnutí.

,,Neboj nikomu tě nedám,, řekla jsem a hladila jsem si břicho. Je hrozné jak se mi zvětšilo. Teď mě něco napadlo. Táta mi jednou vyprávěl když mě maminka čekala. Taky jsem rostla hrozně rychle. Teď je tomu tak i u mě. Ale já nečekám upíra. No teda doufám. Doufám že to nebude kouskem upír, vlkodlak a člověk to je teda komická kombinace. Musela jsme se usmát.

Do pokoje vešel nějaký upír. Stál u dveří a nedíval se na mě. Měl nepřítomný výraz.



O pár měsíců později

Demetri mi přivezl mladou doktorku Mary. Stala se mou dobrou kamarádkou. O všem tady věděla a až bude po všem bude si moct vybrat. Stala se mou nejlepší kamarádkou tady.

,,Je čas na prohlídku,, vstoupila ke mně Mary a řekla s úsměvem.

,,Ach už zas,, vzdychla jsem. Šťouch. No jo.

,,Neboj ještě pár dní a budeš to mít za sebou,, řekla mi s úsměvem.

,,Mimochodem už jsi se rozmyslela jak se bude jmenovat?,,

,,No pro kluka Lucas a pro holčičku jsem zatím nic nevymyslela.,, řekla jsem a usmála se. Mezitím jsem došla na operační stůl s ultrazvukem.

,,No tak já už vím co to bude,, řekla a ze široka se na mě usmála. Cože? Opravdu?

,,Opravdu? A řekneš mi to prosím?,,

,,Opravdu to chceš říct?,, trápila mě.

,,Jasně,,

,,Tak jo, nemusíš nic vymýšlet protože-,, nestačila to doříct.

,,Panebože,, vyjekla jsem štěstím. Nahrnuli se mi slzy do očí.

,,Já budu mít malého Jacoba,, řekla jsme a chytla jsem ji za ruku.

,,Děkuji,, musela jsem jí poděkovat.

,,No nemáš vůbec zač gratuluji mamko,, sevřela mi ruku ještě pevněji. Bože můj. Já mám uvnitř svého těla malého Jacoba.

,,Kdy přesně?,,

,,Typuji to tak za-,, přemýšlela

Autor: kikinkacullens (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Reneesme V. kapitola: