Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 35

19.09.2009 (16:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3645×

35. PLÁN NA ÚTĚK?

Nikdo:

,,Jacobe, znal jsi Bellina kamaráda?‘‘

,,Jo, Edward.‘‘

,,Máš na něj číslo?‘‘

,,Ne…Cullenovi si žádný číslo dlouho nenechali.‘‘ Muž se zamračil.

,,Cože? Co jsi říkal? Jaké jméno?!‘‘ Vrčel a horní ret mu vztekem cukal.

,,Edward Cullen.‘‘ Oči se mu zmenšily do škvírek.

,,Neříkej mi, že Bella chodila s tím chlapcem!‘‘ Jake pokrčil rameny. Muž zavrčel a zavřel oči, aby se uklidnil.

,,Edward je upír.‘‘ Jacob se pousmál.

,,To ona věděla.‘‘

,,Věděla, čím se živí?‘‘

,,Věděla, že se živí zvířaty, když to zjistila, chtěla, aby utekla, ale já šel s ní, ale pak jsme se střetli s Mikeem.‘‘ Muž ještě jednou zavřel Oči, aby se uklidnil.

,,Belli bude potřebovat pomoc všech, takže… pojedeme za Culleny… nic jiného nám nezbývá. Je to riskantní…šíleně riskantní, ale jinak nemáme šanci, že bychom je zase uviděli.‘‘ Santiago a Martin se k němu obrátili.

,,Nebude to až moc riskantní?‘‘ Velitel pokrčil smutně rameny a zamračil se.

,,Musíme je dostat zpátky. Konečně se vrátila i ona…‘‘

,,Kdo pane?‘‘ Zamračil se… nemohl to říct…

,,Belli…vrátila se mi a já ji nechci ztratit jako tehdy…‘‘

Santiago ho objal kolem ramen. ,,Sára se o ni postará…‘‘

Edward:

Prudce jsem se vyřítil do sedu. Už jsme tu týden,ale nikdo kromě Jazze a Sáry nevěděl, že Bells a já jsme znovunalezení milenci. ,,Edwarde Cullene! Okamžitě otevři ty dveře!‘‘ Tengel… Pomalu jsem tam došel. Bella s lehkým úsměvem na rtech oddechovala a tiskla k hrudi pěsti.

Otevřel jsem dveře a za nimi stál naštvaný muž se širokými rameny.

,,Jak si to představuješ?!‘‘ Zavrčel a chytil mě pod krkem.

,,Nechápu tě Tengele.‘‘ Bella se zavrtěla a vyděšeně na mě zírala.

,,Řekni mi! Znáš ji?!‘‘ Zavrčel a stiskl ještě víc. ,,Znáš?!‘‘

,,Ne! Prosím! Nedělejte to!‘‘ Rozkřikla se Bella a Tengel mě odhodil na stranu. Otřepal jsem si hlavu, díra, kterou jsem zanechal ve zdi se vyjímala. Během chvilky stál u ni a nenávistně si ji měřil.

Chytl ji za paži a škubl jí, takže Bella vylétla z postele a já rychle vyskočil, abych ji chytl. Dopadla přesně do mé náruči a přitiskla se ke mně.

,,Takový podvod! Podvod!‘‘ Křičel na nás a Bella se celá třásla.

,,Tengele, nech mě to vysvětlit!‘‘

,,NE!‘‘ Zavrčel. ,,Mariane!‘‘ Zařval a během chvilky stál vedle něj překvapený upír. ,,Odveď Até do mučírny a připrav tam věci.‘‘Oči měl celé rudé…krvavé. Co chtějí dělat?! Ne! Bello! Chytl jsem ji pevně, ale Tengel mě chytil a zkroutil bolestivě paže. Bellu se vzlykotem odnesli pryč ode mě.

,,Ne! Bell!‘‘

,,Edwarde!‘‘ Křičela, ale bylo to už daleko.

,,Co ji chceš udělat?!‘‘ Křičel jsem na Tengela.

,,Ty na mě nezvyšuj hlas! Nejen, že bych tě teď měl na místě zabít, ale taky ji umučit k smrti!‘‘ Vnitřnosti se mi sevřely.

,,Tengele, prosím! Nech nás odejít, prosím!‘‘

,,Nemůžu Edwarde! Nesmím! Copak ty to nechápeš?! Ona je unikátní! Patří mezi Prokleté!‘‘

,,Prosím Tengele! Miloval jsem ji mnohem dřív, než jsem se to dozvěděl. Zabíjí mě jen i představa bez ní.‘‘ Jeho tvář zněžněla.

,,Ty ji opravdu miluješ?‘‘

,,Ano…‘‘ Tengel zavrčel.

,,Proč jsem vás zval?! Hm?! Nic takového bych teď řešit nemusel!‘‘ Syčel a přecházel po místnosti jako lev. Slyšel jsem každý jeho krok, každé dupnutí na podlahu jako kdyby měl podpatky v dlouhém tunelu a zvuk se vznášel po celém dutém místě.

Otočil se na mě.

,,Nemůžu vás nechat jen tak odejít!‘‘ Pochybovačně jsem zvedl obočí. Byl nervózní a ze spodních pater ke mně dolehl výkřik.

,,Ne! Tengele, prosím! Nemučte ji! Prosím!‘‘ Ten jen mávl rukou. Další výkřik bolesti.

,,Tengele!‘‘ Ten zavrčel a vzal mě za paži.

,,Vážně jsi tak tupý?!‘‘ Během chvilky jsme se octnuli ve velkém sálu a Bella jen stála se zavřenýma očima u zdi a když se ozvalo prásknutí biče o zeď, vykřikla. Doběhl jsem k ní a hned ji překvapenou sevřel v objetí. Měl jsem šílený strach, že ji mučí.

Tengel střelil pohledem k Marianovi.

,,Odejdi, jestli někomu řekneš cos viděl, osobně tě roztrhám a věř, že já to dokážu.‘‘ Přikývl a zmizel. Tengel ke mně naštvaně došel. ,,Takhle mi to ještě nikdo nezkomplikoval! Doufám, že jsi na sebe pyšný.‘‘ Podrbal se na hlavě a opřel paží o zeď. ,,Tohle mi budeš dlužný opravdu dlouho…‘‘ Zašeptal a chvíli bylo ticho.

Obrátil jsem se k Bell.

,,Jsi v pořádku lásko?‘‘

,,Jo… nic mi není…‘‘ Políbil jsem ji starostlivě na čelo a pak si položila hlavu na mou hruď. Podíval jsem se na Tengela, který nás bedlivě pozoroval.

V jeho očích byla něha a zvědavost.

,,Vy dva budete moje smrt… Jestli na to příjde moje žena, tak nevím…‘‘

Bojí se své ženy?

,,Gertruda je mnohem mocnější než já…proto jsem si ji vzal. Když vyslovil to jméno, zadržoval jsem záchvaty.

Pod tím jménem mi okamžitě vyjela podoba psychicky narušené osoby. Buclatá osoba s mastnými zrzavými vlasy. Oči vypouklé jako čivava, štěkavý, skřípavý až pisklavý hlas a velké rudé tváře, podlité krví stejně jako oči.

Ale pak jsem si vzpomněl na tu ženu, kterou jsem spatřil předevčírem. Byla to vysoká, černovlasá žena s rovnými vlasy až k pasu. Nos dlouhý, rovný, špičatý, panovačný, ale zároveň jako kdyby hlásil- já-jsem- tu- šéf! Krvavě rudé, symetrické, úzké rty. Dlouhé, husté řasy, lemující karmínové oči vraha. Postava byla oblečená v rudých šatech a její vůně se podobala Alici.

,,Dobře, doufám, že to všichni zvládnete…‘‘ Zašeptal po chvíli a přešel rychle k nám. ,,Za dva dny půjdete všichni sem. Vezmeš i ostatní Prokleté… sice se mi bude stýskat, ale já si najdu nahrážku.

Až tu budete, musíte počkat, dokud se neozvou hodiny, které odbijí dvanáctou. Vezmeš je všechny a společně i s tvou rodinou, je vezmete těmihle uličkami.‘‘

Zatlačil jemně na sochu ženy a s lehkým zaskřípěním se otevřel tajný východ. ¨

,,Je to riskantní… ty a tvoje rodina budete už jakoby na cestě domů, takže vás nemůžou označit za únosce. Vydáte se tudy-‘‘

Ukázal do chodby. Byla celá pod neprostupnou tmou. Všiml jsem si snad tisíce pavučin, které společně s jeho obyvateli očekávali, komu by se zachytili do vlasů.

,,Vylezete přesně na náměstí. Je to odpadní stoka… Hned jak vylezete, tak vám padne do oka malá kavárnička a vedle ní je obchod s oblečením. Pak co nejrychleji zmizte z Řecka, rozumíte?!‘‘ Zavrčel. S Bells jsme přikývli a během chvilky jsme se octli zas v pokoji. ,,Co to bylo?!‘‘ Vyštěkl jsem. ,,Můžeš se tu přemisťovat. Stačí jen, aby si to Tengel přál a hned se octneš tam, kde on potřebuje…‘‘

Nikdo:

Nadešel velký den. Bella cítila v břiše snad nad milion motýlků, kteří jí narážely do stěn dutin a chvěla se. Bála se, aby to vyšlo. Držela se pevně za Edwarda a druhou rukou pevně svírala Sáru. Ta ještě tahala za sebou Ethinu a Lauru. Všechny stejně nervózní. Plížili se temnou chodbou, kde každého chytal pocit klaustrofóbie. Žaludek se jim sevřel. Nejen, že už pěkně dlouhou dobu nic nejedly, ale zároveň i ze strachu, že je někdo chytne. Ozvala se třaskavá rána a křik…ženský křik. Jasper, který za nimi maskoval stopy ztuhl.

,,TENGELE!‘‘ Zařvala žena silným hlasem a Lauře vyhrkly slzy.

,,Chytí nás..‘‘ Zaskučela. ,,Neboj se Laurí, nikdo nás nechytí…‘‘ Utěšovala ji Ethina, i když sama by to potřebovala. Došli až k uličce, která končila.

,,Kam teď?‘‘ Zavrčel Edward a ohlížel se.

,,Tam!‘‘ Bella zvedla ukazováček nahoru. Na chvíli bylo ticho, kdy slyšeli jednotlivé, pomalé odkapávání ledové vody na zem. Pod nohama se jim ozýval mlaskavý zvuk, když šli okolo a krysy pištěly. Najednou Bella sebou škubla a ztuhla.

,,Co je?‘‘ Vyhrkly jí slzy. Na jejím rameni…

,,Edwarde, pomoz.‘‘ Zašeptala a z úst jí stoupl kouř dechu. Sára vedle ní se zatřásla.

,,Fůůj.‘‘ Zašeptala s odporem.

,,Edwarde…prosím….‘‘ Zaskučela a snažila se ovládnou třes těla. Na rameni jí jemně ťapkal chlupatý netvor. Pavouk…sklípkan… Edward jí ho během chvilky strhl z ramene a zašlápl. Zakoulel očima a sklonil se k ní.

,,Bell, pojď hned za mnou. Pošli to dál. Ať jsou všichni co nejtišší….‘‘ Přikývla a hned to pošeptala dozadu. Chytl se za sliznatý žebřík a začal ručkovat nahoru. Lehce nadzvedl poklop a rozhlédl se. Bylo ticho… vzduch prosycený vedrem z parného dne, který byl. Začal všem pomáhat nahoru a poslední vyskočil Jazz.

Během chvilky našli obchod a všichni se  k němu rozeběhli. Ze spodní šachty jim oblečení bylo provoněné plísní a puchem z kanalizace. Hodili na sebe nějaké normální oblečení.

,,Edwarde, Sáře je špatně..‘‘

,,Co jí je?‘‘

,,Chce se jí zvracet.‘‘ Obrátil se k ní a došel k Sáře.

,,Co tě všechno bolí?‘‘

,,Mám bolesti v břiše a šíleně to…jako kdyby mi tam někdo dal vteřinový lepidlo… tahá to…bolí…‘‘ Starostlivě jí položil ruku na čelo.

,,Jazzi!‘‘ Zavrčel. Nevědě, co to je.

,,Už se jí chce i zvracet.‘‘ Zašeptal bolestně, protože i on to cítil.

,,Neboj se, hned nás odsud dostaneme.‘‘ Zašeptal jí do ucha. Vzal ji opatrně do náruče a vyběhli všichni z krámku, kde se ozývala siréna.

V dálce viděl Edward světla a ještě je popohnal. Sára mu v náruči bolestně zaskučela. Před nimi prudce zabrzdila auta a zaterasila jim cestu.

,,Edwarde!‘‘ Zakřičela vyděšeně Bella a…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 35: