Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 33

17.09.2009 (10:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3442×

33. TO NENÍ PRAVDA…

Edward:

Otočil jsem se, abych se vrátil do pokoje a sedl si na nějaké křeslo- teda, pokud ho uvidím… Kdybych jen mohl ještě teď odejít… Nic… žádné křeslo, jen polštáře, které byly na zemi a sloupy vysoké sotva mě do pasu…

S povzdechem jsem k ní došel a chvíli uvažoval nad tím, co jí říct… ,,Já nemůžu… Nechci, miluju už jiného anděla, ale který anděl by chtěl s ďáblem žít? Který by se vzdál práva na světlo a normální bytí?‘‘ Zase s sebou cukla. Klekl jsem si před ní a stále zíral na podlahu. ,,Omlouvám se…‘‘ Slyšel jsem, jak se zakuckala a zhluboka nadechla… Chvíli bylo šílené ticho přerušované frenetickým tlukotem jejího srdce a šumění vánku, který se opřel o sloupy a snažil se je zbytečně ohřát…

Zhluboka se nadechla a natáhla se ke mně.

Cítil jsem na svých tvářích lehký dotek jejích dlaní. Přejížděla mi po lícních kostech, objížděla oční víčka, obočí a pak klesala něžně níž… ukazováčkem mi přejížděla po rtech a uprostřed se zasekla a jemným tlakem palce se mi pokusila zvednout hlavu.

Všiml jsem si, že už nesedí na pelesti postele, ale že klečí přede mnou. Měla zavřené oči, jako kdyby byla v transu.

Podíval jsem se do její tváře… rychle otevřela oči a zírala na mě. Měla je strašidelné… mlhovitá čočka, ale duhovku měla černou. Skoro jako já, když jsem žíznivý. ,,Ne…‘‘ Vydechla a její prsty mi přejížděly přes rty, lícní kosti až k vlasům.

,,Ne.. nemůže…‘‘ Mluvila z cesty. Nechápal jsem, co tím myslí…

,,Prosím?‘‘ Zeptal jsem se slušně a z jejího oka ukápla slza. Spadla mi na rukáv a její oči začaly nabírat celé mlhovou barvu… měnily se… Z krvavě rudých lechce tmavly do fialové, nabíraly oranžovou barvu-téměř zlatavou a ještě víc se smíchaly s černou… zavrtěl jsem hlavou. Co to má znamenat?! Zastavila se až na hnědých… ne obyčejných, ale jiných… čokoládově hnědých, které mi viděly přímo do srdce.

,,Bello?‘‘ Zašeptal jsem nevěřícně. ,,Jsi to ty?‘‘ Další slza jí ukápla a s lehkým, přenádherným úsměvem přikývla. Natáhl jsem k ní ruku a přejel jí po tváři a sklouzl na její hladký krk s jizvami od mých zubů…Přejel jsem až na její vlasy. Vzal do prstů pramen zlatavých loken. ,,Proč?‘‘

,,To je důkaz toho, že musíme poslouchat- ty vlasy jsou hrozné.‘‘ Zamumlala jen pro moje oči a stále mě bolestivě sledovala. Byla to ona… ten srdcovitý obličej, ty rty, nos…

,,Tolik, tolik jsi mi chyběla…‘‘ Začala vzlykat a hned mě objala.

,,Ani nevíš, jak jsem toho litovala! Ten půlrok…bylo to nesnesitelné! Chtěla jsem co nejrychleji se vrátit, ale pak jsem zjistila, co jsem a bála jsem se tvé reakce. Tolik jsem toužila se ti za všechno omluvit. Odpusť mi to lásko… Odpusť!‘‘ Šeptala mi roztřeseným hlasem do ucha a políbila na krk.

,,Není co odpouštět…‘‘ Odtáhl jsem se trochu od ní a zíral do jejích očí… těch krásných očí… ,,Jsme spolu… ‘‘ Šeptal jsem skoro nevěřícně a obličejem se k ní přibližoval.

Hned obmotala svoje ruce kolem mého krku a spojila naše rty. Bylo to tak nádherné se jí zase dotýkat po tak dlouhé době. Její rty se nezměnily. Stále byly krásně jemné, teplé, milující a hlavně…patřili jí…Bells. Narážely o sebe, vítaly se… Byli jsme nedokonalí… prázdní, ale díky tomu, že mě Carlisle přemluvil… Vzal jsem jí do náruče a nesl na postel.

,,Jdeš plnit rozkaz?‘‘

,,No, spíš jsem si chtěl lehnout a stále koukat do tvé tváře…‘‘

,,Aha…‘‘ Zašeptala a zachichotala se. Až pak jsem si začal všímat toho, co má na sobě.

,,Řecký oděv ti sluší…‘‘ Byla to jednoduchá látka. Na ramenech měla dva medailonky, které spojovaly přední a zadní část. Okolo hrudi-pod prsy- měla zlatý pás.

,,Hm…‘‘ Zamumlala a stále mi přejížděla po obličeji.

,,Půl roku je ale dlouhá doba…‘‘ Zapřemýšlel jsem… mohla už mít někoho jiného…

,,To ano…‘‘

,,Bell, nešetři mě, jestli sis našla někoho z vašeho rodu, pochopím to, nebudu ti stát v cestě.‘‘ Vytřeštila oči a vyskočila do sedu.

,,Co? Cože? Jak…jak tě mohlo něco tak pitomýho napadnout?! Děláš si legraci? Ty mě trýzníš!‘‘ Její krásné čokoládové oči ztmavly.

,,Promiň, omlouvám se… jen…jen mě to napadlo.‘‘ Posadil jsem se a vzal její ruce do dlaní. ,,Promiň lásko…‘‘

,,Ty…‘‘ Začala přes vzlyky. ,,Ty už někoho máš?‘‘ Odtáhl jsem se od ní.

,,Není to zbytečná otázka? Ty to už víš… já…promiň, netušil jsem, že jsi to ty lásko, prostě… jak jsi měla stále zamračený obličej a ty blonďaté vlasy…mate mě to…‘‘ Pousmála se a její prsty se mi omotaly kolem zápěstí… Změnila téma…

,,Nechci tě ztratit…‘‘ Zašeptala jen pár centimetrů od mých rtů.

,,Neztratíš…‘‘ Zavrtěla hlavou. Natáhla se přese mě a podala mi papír…

,,Ano… ztratím…‘‘ Zašeptala. ,,Jsem jeho majetek, jak… jak bych mohla odsud?‘‘ Políbil jsem ji na čelo, špičku nosu a nakonec na rty.

,,Něco vymyslím…‘‘ Zašeptal jsem  a její rty si mě našly. Překulil jsem se nad ní. Moje tělo už mozek neposlouchalo. Pousmála se. Věděla, že moje sebeovládání je v její přítomnosti mizerné. Rukou jsem jí odhrnul dlouhý kus látky. Měla na stehně rozparek a pod svou hrudí jsem cítil její prsy.

,,Até…‘‘ Zašeptal jsem a zasmál se. ,,Je mi roztomilejší Bella, ale tohle zní tak poeticky.‘‘ S lehkým úsměvem na mě zavrčela a kousla do spodního rtu.

,,Edwarde, nemuč, netýrej, vem si mě…prosím…‘‘

,,Nemůžu Bell.‘‘ Odtáhla se ode mě a v očích měla zklamání a bolest.

,,Proč? Udělala jsem něco špatně?‘‘

,,V tom dopise psaly steny bolesti, ale já nechci, abys trpěla…‘‘ Zamrkala a chvíli se na mě pobaveně dívala.

,,A co s tím uděláš?‘‘ Lehce jsem se nadzvedl a vysloužil si tím propalující, skoro smrtící pohled.

Sjel jsem až k jejím nohám, které byly v zlatých sandálech a zul jí je. Něžně jsem zasypával polibky její tělo. Stoupal výš, odhrnoval bílou tkaninu, která jí zakrývala a když jsem došel až k bříšku, lehce se nadzvedla a trhnutím rozvázala pás, který měla pod prsy. Zaklonila hlavu a vypla se pode mnou…

Odhrnul jsem její vlasy z dekoltu a všiml si, jak mění barvu na ohnivou… Měla zavřené oči a stále zakloněnou hlavu. Cítil jsem, jak její tělo pulzuje…

Její ruce se mi obtočily kolem krku a přitáhla se k mým rtům. Zase splynuly v polibku. Nebyl už romantický, něžný, ale přeplněný láskou, touhou, nedočkavostí a chtíčem. Sjela pažemi z mých zad a chytla moje tričko. Odtáhl jsem se, ať mi ho může sundat a mezitím jsem sledoval, jak se její vlasy vrací do pravé barvy, tričko ze mě sundala a svlékla si i šaty. Byla snad krásnější než kdykoliv. Její oči jiskřily štěstím…

,,Edwarde…‘‘ Vydechla toužebně a cítil jsem, jak se ve mně zvedá vlna vzrušení. Položila se na postel a já začal její tělo zasypávat pomalu polibky. Natáhla ruce nahoru a opřela se o zeď. Tiše zasténala,  když jsem jí vlasy zalechtal a zachichotala. Během chvilky jsem neměl ani džíny. Otevřela oči a její ruce se zase obmotaly kolem mě.

,,Miluju tě…‘‘ Zašeptal jsem a spojil naše rty i těla… Cítil jsem to napětí, tu radost, lásku… teplo sálající z jejího těla a zároveň mešní, vycházející z jediné svíčky v tomhle pokoji.  Naše těla splynula, byli jsme jeden… jedno tělo, jedna duše, jedna bytost… tlouklo jen jedno srdce, ale to druhé toužilo ho následovat, ale…nešlo to… naše oddechování bylo stejné, polibky, kterými jsem ji zasypával byly moje vysvobození.

Jazz měl pokoj hned vedle mě… cítil náš výbuch vášně, ale určitě nás neslyšel… neslyšel naše tiché přivítání…odhalení, že celou tu dobu, celý večer mi osoba, na které mi záleží nejvíc na celém světě sedí na klíně a pláče…pro mě… proto, že by mě musela zradit…zradit naši lásku.

Stisk jejích stehen zesílil. Nehty mi zaryla hlouběji do mramorové kůže… Pulzující síla v místech, kde se naše těla spojovala sílila. Mravenčení přecházelo z jejího těla na mé. Zavrčela a ztuhla. Cítil jsem, jak se její útroby stahují, obepínají můj vzrušený nástroj a stahují mě víc a víc do své propasti. Ochromil mě opojný pocit. Vystoupal jsem do nejvyšších výšin rozkoše a Bella se mnou.

***

Otočila se čelem ke mně, nohu obmotala kolem pasu a ruce si přitiskla k hrudi. Objímal jsem jí paží kolem pasu a s nekonečnou láskou se na ni díval.

,,Ahoj tulačko.‘‘ Zašeptal jsem.

,,Ahoj cizinče.‘‘

Natáhl jsem se k ní a políbil na špičku nosu. Byl jsem tak šťastný, že ji konečně mám v náruči, že konečně jsme zase spolu. Lehké sluneční paprsky dopadaly na mou kůži a dělala duhu. Uvolnila se trošku a rukou mi procházela po rameni, kam dopadalo světlo.

,,To je krása…‘‘ Zašeptala a střelila po mě pohledem. ,,Jsi nádherný na slunci…‘‘

,,Ale zároveň i zakázaný. Nikdo, kdo není upír by mě tak neměl vidět.‘‘ Zachichotala se tomu.

,,Oh, vážně? Mám takový pocit, že jsem tě viděla i dalšími zakázanými způsoby.‘‘ Obrátil jsem oči v sloup.

,,Nenapravitelná.‘‘ Vyšpulila rty a snažila se zadržet smích. Dveře se najednou prudce rozletěly. Vyděšeně jsme oba zírali na osobu mezi nimi a očekával, co se bude dít…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 33: