Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 28

12.09.2009 (07:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3881×

28. ZTRÁCÍM KONTROLU NAD SEBOU!

Edward:

,,Končím! Jdu ji hledat! Je mi jedno, že ji necítím! Najdu ji!‘‘ Křičel jsem jako šílenec. Nevydržel jsem bez ní ani sedm hodin. Utěšovali mě povídačkami o tom, že se vrátí, ale  nikdo to nevěděl přesně.

,Uklidni se Edwarde!‘ Krotila mě Alice.

,,Ne! Tohle by Bella nikdy neudělala! Žádný člověk by nevyskočil z druhého patra a nedopadl tak ladně jako ona! To je nemožné!‘‘

,Možná slezla pomocí žebříku.‘

,,Pitomče! Žádný jsme neměli!‘‘ Křičel jsem na Emmetta. Vztek mnou cloumal. Jak jsem to mohl vydržet? Jakto, že jsem se za ní hned nerozběhl? Hned jak mi to přišlo na mysl tak jsem naskočil do auta a dupl na plyn.

,Edwarde!‘ křičel za mnou někdo, ale vůbec to nepomáhalo. Měl jsem v hlavě vygumováno.

Ztratil jsem kontrolu nad sebou… nad svým tělem.. nad tělesnou schránkou…

Míjel jsem tisíce domečků, objížděl celé město, dokud jsem nezamířil na letiště.  Vyskočil jsem z auta a vběhl do haly. Běžel jsem lidským tempem a snažil se zachytit v myslích lidí něco o Belle.

,,Slečna Wansnová… a…ano… máme poslední volné místo, nevadí, že v turistické třídě?‘‘

,,Ne, to je perfektní.‘‘ Odpověděl sebevědomý hlas, který jsem si hned zamiloval, ale jen co dostala pruh papíru se otočila a šla.

,,Bello!‘‘ Křičel jsem, rozběhl se k ní lidským tempem, ale to už zmizela tam, kam jsem já nesměl. Rychle jsem běžel k odbavovací přepážce.

,,Prosím, prosím, slečno, nemáte jedno poslední místo?! Prosím, je to nutné!‘‘

,,Bohužel… omlouvám se, další lety byly zrušeny, tenhle je poslední. Budete muset počkat do zítřka…dnes už nic neletí.‘‘

,,Prosím slečno!‘‘ Skoro jsem před ní klekl na kolena.

,,Omlouvám se… nic není volné.‘‘ Otočila se už aby odešla, ale já ji chytl za ruku.

,,Poslyšte! V tom letadle sedí něco, co je mnohem cennějšího než můj život! Chápete?! Ta dívka je celý můj svět a já vás tady prosím, potřebuju jen jednu letenku!‘‘ Padl jsem před ní na kolena a ona úlekem uskočila.

,,Nejsou místa!‘‘ Zavrčela a rychle utíkala pryč ode mě.  Slyšel jsem, jak volají poslední cestující posledního dnešního letu.

Paní utekla za roh a myšlenky prozrazovaly to, že se mě bála, ale zároveň toužila… V kapse mi zadrnčel telefon.

,,Edwarde, vrať se domů… nevidím její budoucnost a to se mi stávalo jen v přítomnosti jejího bratra.‘‘

,,A těch psisek!‘‘ Zavrčel jsem a běžel k autu.

,,Tys je přece zabil ne?‘‘

,,Jeden utekl.‘‘

,,Ne, nějak cítím, že se shledá se svým bratrem.‘‘

,,Jak ty to můžeš vědět?! Nevidíš je! Je to jen tvoje intuice!‘‘

,,Věř mi.‘‘

,,Ne, jedu na jiný letiště.‘‘

,,Je to marné.‘‘

,,Ne! Po tom, co jsme si prožili! Ne!‘‘

,,Edwarde!‘‘

,,Ne, Alice, já bez ní nejsem!‘‘

,,Poslouchej mě!‘‘

,,Sbohem!‘‘ Zaklapl jsem telefon a dupl na plyn. Moje mysl byla jasně proti tomu, abych ji jel hledat, ale moje srdce mě ovládalo… nemám nad sebou kontrolu, když ona tady není.

Nikdo:

Hlas pilota oznámil, že letadlo už hodlá přistávat… Bella se nepříjemně zavrtěla na sedačce a stočila pohled vedle ženy s dítětem, kteří vedle ní seděli. Žena úlekem poskočila. Vyděsila  se Belliných očí. Bella se pokusila o úsměv, ale nějak se jí nepovedl… Stočila pohled ven z okýnka, kde viděla přistávací dráhu.

Když vyšla z letiště sledovala, jak ji muž v otrhaném tričku sleduje. Zrychlila krok až došla k lesu, kde se ladně jako srnka rozběhla…

Cítila okolo sebe zvláštní teplo, které ale nevycházelo z jejího těla…  Zastavila se. Ta milá, bezmocná Bella to nebyla… byla to její pravá podstata, která se probudila… Prokletí, které jí předali její předci. Ohnivýma očima rentgenovala les. Byl zostřenější než lidský, mohl se srovnávat s upířím…Předklonila se a začala vrčet.

Nech toho!

Ne!

Pusť mě ven!

Ne! Jsi chudinka!

Co jsem ti udělala?!

Nic, štvala mě tvoje bezmocnost.

Kam jdeme?!

Domů!

Ne! Já chci k Edwardovi. Vrať se zpátky!

Ne!

Proč?!

On ti může ublížit! Dělám to pro nás obě!

Zatnula zuby. Někdo se přibližoval. Slyšela mělké funění a lehký dopad váhy na zem. Zasyčela jako had.

,,Copak copak kočičko.‘‘ Zasmál se trpce hlas, který znala.

,,Co chceš?‘‘ Zase se zasmál.

,,Zabilas mi kámoše kotě a já rád pomstu.‘‘ Řekl Igor jakoby nic.

,,Nic jsem ti neudělala, uhni!‘‘ Zavrčela na něj ďábelsky a otočila se, aby odešla, když se za ní ozval trhavý zvuk. Shrbila se jako kočka a nad ní přeletěl obrovský vlk. Děsivě se usmála.

,,Napadat zezadu se nemá!‘‘

Pes zavyl a zase vyrazil proti ní. Bleskově ho popadla za hrdlo a pravou rukou mu smýkla tlapu. Igor se překulil na záda a Bella se začala hystericky smát.

,,Ubohý zvíře!‘‘ Zaryla mu nehty do hrudi a pes zaskučel. Čůrky krve mu brázdily kožichem a její prsty se mu zaryly hloub.

Konečkem jazyku si přejela po rtech, které začaly nabírat krvavě rudou stejně jako její vlasy a z jejích dlaní začal vycházet černý dým. Vlk vytřeštil oči a naposledy bolestivě zavyl když se jeho srdce zastavilo…

Zesláblá se zhroutila vedle něj a teplo jeho těla jí dávalo energii, která jí chyběla. Usmála se a přitulila k mrtvole psa. Upadla do polospánku… nutně potřebovala nabrat energii a sílu… Nevěděla ale, že všechny tyto věci bere ze vzpomínek na něj a z tepla vlka…

Když se pak probrala k vědomí, zjistila, že má vlasy šíleně slepené. Nevšimla si, že usnula tak blízko a louže krve jí smočila vlasy i jednu tvář.

Vyskočila plná energie na nohy a rozběhla se za vůní vody. Všechny smysly měla o něco zostřenější, ale stále v ní byl i ten kousek člověka, kterým ji vychovali.

Skočila do jezírka a hned nato se vynořila a zhluboka nabrala do plic vzduch. Vlasy si trochu promasírovala, aby z nich smyla špinavou krev a zase celá mokrá… v mokrém oblečení i vlasy utíkala lesem k dálnici.

Skočila doprostřed silnice a auto prudce zabrzdilo. Její divoký výraz muže s bradkou a vrásčitou tváří vyděsil. Otevřela dveře a naskočila k němu. Autem se rozlil pach soli a kovu. Stále ještě byla cítit ta nepříjemná vůně.

,,Okamžitě jeď do Skotska!‘‘ Zavrčela na něj a její oči se zablýskly.

,,Nezabíjejte mě, právě se mi narodila vnoučata!‘‘ Prosil muž a vyděšeně na ni zíral-celý se třásl- a Bella se hořce zasmála.

,,Tak na to šlápni páprdo!‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 28: