Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 27

10.09.2009 (07:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4209×

2.ČÁST REBELKY

Holky se drsný nerodí, drsnými se stávají….

Poznala jsem štěstí a musím poznat i smutek… nikdy jsem nebyla normální… po zjištění, že můj první kluk byl vlkodlak a moje láska upír jsem ztratila naději na to, že bych byla každodenní…člověk…

27. SILJE

Nikdo:

Slečna se mile usmála na stewartku a sedla si na svoje místo v letadle. Dívka s dlouhými kaštanovými vlasy po zadek, které se jí jemně vlnily po tmavě zeleném tričku se příjemně usadila do sedadla a čekala, až letadlo vzlétne vzhůru do oblak. Venku už začalo konečně svítat a víčka se jí zavřela.

* Ve Skotsku*

,,Jdou po ní!‘‘ Křičela hystericky Laura.

,,Jak to můžeš vědět?‘‘

,,Nevím! Prostě to tuším!‘‘ Křičela na Santiaga a vyskočila z postele. Dopotácela se ke dveřím a vyrazila je. ,,HALO!‘‘ Křičela do útrob a všichni pomalu vyšli ven.

,,Co se děje?!‘‘ Zamručel Zack, který si promnul ospale víčka a zívnul.

,,Musíme jít Belle na pomoc! Musíme! Jdou po ní!‘‘

,,Kdo?!‘‘

,,Oba! I studení i horkokrevní!‘‘ Všichni se hned probrali a zamračili se. To nebylo dobré… když po ní šli jak upíři tak vlkodlaci…. To bylo pro jejich malou skupinu nebezpečné.

,,Nikdo nic neudělá!‘‘ Zavrčel silný, hluboký hlas, až se všichni přikrčili.

,,Musí se prokázat, že je to opravdu ona!‘‘

,,Ale šéfe!‘‘

,,Ne Sáro, musí to zvládnout sama. My můžeme maximálně sledovat její cestu.‘‘

,,To nemusí potvrdit vůbec nic!‘‘ Vrčel Santiago.

,,Co se děje?‘‘ Zašeptal ospalý hlas Jacoba a vypotácel se z pokoje Ethiny.

,,Bella jsem jde?‘‘

,,Jo.‘‘

,,Moje ségra?!‘‘ Celý se najednou rozzářil.

,,Tak si to alespoň myslíme.‘‘

,,Jdu za ní!‘‘

,,Ne!‘‘ Zastavil ho vůdce.

,,Proč!?‘‘

,,Prozradíš naše umístění a je s námi amen!‘‘

,,Je to moje sestra!‘‘

,,Poloviční sestra!‘‘ Zavrčel na něj a všichni přestali mezi sebou šeptat a zírali na vůdce.

,,Cože?‘‘

,,Tvoje matka byla Rene, ale Bellina ne… Bella se k vám dostala jinak…‘‘

,,Ne…nechápu! Vždyť….ne, to je blbost!‘‘ Vůdce se zamračil.

,,Ne… oba máte jinou matku…‘‘

Znal vzpomínky nešťastného muže… zlomeného…bolesti, kterou stihlo tu šťastnou rodinku.Všechno bylo perfektní, dokud omylem nezabili jednoho vlka…

Chladná podzimní noc… osoba celá zahalená v černém plášti tiše kráčela po kamenném, popraskaném, mokrém chodníku, který pod ním vydával podivný čvachtavý zvuk. Stále se ohlížela okolo sebe a matným světlem chodníku odhalilo jemné ženské rysy.

,,Pššštt… Neplakej zlatíčko...‘‘ Ženě se z koutka čokoládového oka skutálela slza a dopadla právě narozenému děvčátku na růžovou tvářičku. I to dítě cítilo, že tohle je poslední moment s tou, která ji nanejvýš miluje a darovala jí život. Byla zabalená v bílé dečce a na matku smutně koukala do jejích očí, které po ní zdědila.

,,Silje! Neutíkej kotě!‘‘ Zařval na ní z rohu hlas a dívka ještě zrychlila. Běžela. Z černého nebe bez hvězd začaly padat kapky deště. Bílé zuby se zaleskly za rohem. Žena…ne, ještě stále dívka se vyděsila a rychle položila dítě i s kouskem papíru na práh domu. Naposledy rychle políbila plačící dívenku a zazvonila na  zvonek noblesního domu. Rychle zmizela v keři… chtěla se přesvědčit, že její holčička… Bellinka bude v pořádku….že ji ta žena, která žila sama vezme… že její ledové srdce poleví.

Hned jak majitelka domu zahlédla dítko zabalené na chladné podlaze ho vzala i s dopisem do náruče a četla si na kuse papíru pomazaná písmenka… slzy tehdy Silje- matce miminka- tekly slzy z očí jako vodopád. Na každý řádek jí minimálně 3 slané kapky upadly.

Ospalá René se rozhlédla kolem a začala utěšovat miminko a kolébavou chůzí ji zanesla do domu.

,,Neboj se malá…Bello…. Postarám se o tebe… jsem teď tvoje nová maminka.‘‘ Šeptala milujícím hlasem a vyvolala u Silje další proudy slz. Je v pořádku… už jen musí zmizet, aby neprozradila jejímu pronásledovateli, kde je ukrytý její a její lásky největší poklad… Utřela si z tváří slzy a rozběhla na druhou stranu města.

,,Silje! Ty mrcho! Vrať se!‘‘ Řval za ní mužský hlas. Zastavila se až na kraji města, před parkem a čekala odevzdaně na svého budoucího vraha.

,,Pojď si pro mě Fredericku!‘‘ Zakřičela a hlas se jí zlomil. Z lesa za ní se ozválo zachichtání.

,,Ahoj kočičko, jakto, že ses najednou zastavila?‘‘ Muž na ní blýskl dokonalým chrupem, který s kontrastem jeho snědé kůže a tmy okolo vypadala nebezpečně.

,,Oh, tak tys mě předběhl pse?‘‘ Usmála se trpce.

,,Představ si to krásko.‘‘

,,Nemáš u sebe náhodou větrník? Nějaký by se mi na to vedro z tebe šiklo.‘‘

,,Neboj se, za chvíli nebude potřeba.‘‘ Silje nabrala do úst sliny a plivla na něj.

,,Vždycky si byla taková rebelka. Kdepak jsi  zapomněla ten smradlavej uzlíček, který jsi nedávno měla pevně přitisklý k hrudi?‘‘

,,Tam, kam ty nemůžeš smradlavej skunku!‘‘

,,Však já si s tebou pohraju.‘‘ Zavrčel a vybuchl. Na zádech šedivého psa se zježila srst a zuřivě vycenil zuby.

,,Pojď, zabij mě, já zabiju tebe.‘‘ Přikrčila se a její oči se změnily z čokoládové na podivně mlhovitou zorničku a černou čočku s plamínky nenávisti. Její vlasy se taky změnily… měly podivnou nazrzlou barvu a z dlaní jí vzplanul oheň…

Během chvilky tam už ale nebyli sami. Přiběhlo pět dalších vlků a jeden člověk… jeden, na kterým jí záleželo stejně jako její dceři.

,,Vypadni! Vypadni lásko!‘‘ Křičela na něj a povalila vlka, který na ni skočil. Pevně ho přiklincovala k zemi, ale vtom se na ni vrhli dva další. Ruce s plameny položila na hruď vlka a ozval se bolestný štěkot a jeho srdce utichlo. Muž zíral na Silje, jeho srdce nevědělo, co dělat. Ustrnul. Jako kdyby její slova ho doslova připálila na místě, zatímco ona zabíjela ohněm ty chlupaté stvůry.

,,Ne!‘‘ Křičel a snažil se vyskočit na vlka, který ji srazil na zem, Z šesti vlků zůstali jen dva. Silje zesláblá… vrčela a snažila se je ze sebe setřást. Vlci byli hodně popálení, ale stále bojovali. Její síla, která udržovala, aby se nemohl k ní přiblížit a snažit se jí pomoct polevila ve stejnou chvíli, kdy ji vlci otočili čelem k sobě a její oči se střetly s těmi jeho.

,,Miluju tě…‘‘ Zašeptala a slza jí skápla z koutku oka, když jí zaryly drápy do hrudi…do srdce a začali ji trhat na kusy.

Rozzuřený muž se v záchvatu vrhl na ně a povalil vedle nehybného těla jeho milované… jeho manželky… Během chvilky jeho oči z černé změnili barvu jeho rasy a zlomil vlku vaz. Ten druhý ale stihl utéct… stihl uniknout.

,,Silje!‘‘ Vykřikl a odhodil vlkovo tělo daleko. Chlupatá koule zmizela… kousky prachu obklopily jeho siluetu a vyformovali mladého, pohledného chlapce… mrtvého… pět mrtvých vlkodlaků a ona… jeho svět zmizel.

,,Neopouštěj mě… neopouštěj… prosím!‘‘ Plakal a sesypal se vedle ní. ,,Neodcházej, prosím… já tě potřebuju… Silje… Horké slzy skapávaly na její tělo a ještě víc potvrzovaly to, že ona je už mrtvá… že její mladý život zanikl.

Už nikdy ji neuvidí se usmívat. Už nikdy ji neuvidí, jak její oči zajiskří, když ho uvidí ve dveřích a nepoběží k němu, aby ho strhla k sobě…  Nikdy více nebude stejný…

,,Proč?!‘‘ Zařval a zatřásl jejím zkrvaveným, mrtvým tělem. ,,Proč!!!!Proč jsi mi ji vzal tak brzo?! Proč ona?! Co ti udělala Bože?!‘‘

Dešťové kapky se začaly snášet ze země a dopadaly s tichým bubnováním na zem…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 27: