Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 26

05.09.2009 (16:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4954×

26. ODREAGOVÁNÍ

Edward:

Tahala mě do domu jako malá. Šťastně se usmívala a stále ohlížela okolo sebe a sledovala můj nechápavý výraz. Zavřela za mnou dveře a drkla do mě. Ne, ona mě doslova praštila. Měla šílenou sílu. Ta rána mě odmrštila na dveře.

Vyděšeně jsem zalápal po dechu. Bella se na mě přitiskla a začala šíleně líbat. Nevěděl jsem, jestli náhodou něco nepila. Dychtivě se na mě tiskla, ruce jí vklouzly pod moje tričko.

,,Bell…‘‘

,,Prosím…‘‘ Vydechla mi do úst a zase začala spojovat. Nechal jsem se strhnout toužebnou vlnou. Paže mi vystřelily k její hlavě. Chytl ji za týl a ještě víc ji k sobě přitiskl.

Pomalu jsem jednou rukou sjížděl po jejím těle až k bokům, objel je a chytl ji jemně za stehno, které jsem si obmotal kolem pasu. Odtrhla se od mých rtů a vydechla, přičemž zaklonila hlavu a vypnula se přede mnou.Druhou rukou jsem sjel taky k jejímu stehnu a vyhoupl ji na sebe. Obmotala mu ruce kolem krku a tlačila se na mě. Proto Alice trvala na tom, ať koupíme měkkou postel.Vklouzla mi jazykem do úst a vášnivě proplétala. Během chvilky jsme se objevili v ložnici. Seskočila za mě a vzala za tričko. Tahala mě k posteli.

,,Belli?‘‘

,,Edwarde…‘‘ V očích jsem jí viděl nepochopitelnou touhu. Propletla naše prsty a zase si mě k sobě přitáhla. Nevěděl jsem, odkaď má tolik síly.Chvíli jsme se tak líbali a pak se zase odtáhla.

Sedla si na postel a položila na záda. Vypla se a vydechla. Stál jsem tam opařeně a sledoval její dokonalost. Zase zaklonila hlavu. Zrychleně dýchala. Zasténala a toužebně zavrčela moje jméno. Stál jsem metr od ní. Nic nechápal…

Zase se vzpamatovala, zvedla do sedu a přitáhla na sebe. Dopadl jsem opatrně na ni. Rukama zbrzdil pád a zase byl zatýkán v polibku.

,,Co to bylo?‘‘

,,Zase vidina mé touhy…‘‘ Zašeptala a přetočila nade mě. Nehty zaryla do trička a rychle škubla.

,,Bello?!‘‘ Trochu se uchichtla s cáry dříve tmavě-zeleného trička na dlaních a odhodila je do kouta.

,,Alice ti pro jistotu koupila jedno absolutně stejné. Máš ho ve skříni.‘‘ Sklonila se ke mně a zasypávala hruď polibky. Jemně skousla bradavku a já zavrčel. Proč mi to dělá?

,,Co se stalo?‘‘ Vydechl jsem a zase zavrčel pod jejími rty.

,,Chvíli jak jsme stáli před domem a čekali na to, až se Alice vymáčkne mě najednou chytla šílená chuť…mít tě…‘‘

,,Aha…‘‘ Posadila se na mě a začala rozepínat halenku.Provokativně zavrtěla boky.

,,Tohle by mělo být zakázané.‘‘ Povzdechl jsem si, když shodila žlutý kus oblečení.

,,Ty bys měl být zakázaný, tvá dokonalost, která mě dohání k šílenství!‘‘ Zase se ke mně sklonila a líbala.

,,Tak to ne.‘‘ Zavrčel jsem něžně a snažil se protočit nad ní. Moje upírská síla nezapracovala! Vyděsil jsem se. Šibalsky se pousmála a začala skousávat spodní ret. Její rty se už víckrát netvarovaly okolo mých, ale dokonale splývaly. Jedním obratným tahem letěla její podprsenka za její halenkou.

Zase jsem se pokusil se protočit nad ní a tentokrát se to podařilo. Pousmála se. Její prsty mi přejely po rtech, přes hranu čelisti, přes krk, hrudník a trochu mě od sebe odstrčila. Zajela prsty až k pásku a rozepla. Skousla si spodní ret. Sklouzl jsem rty na její krk, laskal ho… zasypával polibky a jazykem jezdil po malé prohlubni, kde jsem šíleně cítil její tep. Ten se jí ještě víc zrychlil.

,,Edwarde, prosím…‘‘ Zavzdychala a celým mým tělem projel elektrický proud…touha…

,,Ne…‘‘ Vydechl jsem a vzal ji do náruče, abych ji mohl položit normálně na postel. Už jsem se nemohl udržet. Pár dotyků…zavzdychání a jsem v pasti…v její pasti. Rychle jsem se odtáhl, ale Bella byla rychlejší. Rukama mě chytla kolem krku a strhla na sebe.

Přetočila se nade mě a zasypávala drtivými polibky, zatímco její ruka mi jezdila po těle a strhla i kalhoty. Byl jsem zaražený, odkaď má tolik síly. Jemně mi skousla ušní lalůček odkaď zamířila na krk. Vzrušeně jsem zavrčel.

Už jsem byl pod její mocí. Během chvilky byla pode mnou a jel rty přes její tělo. Vypnula se, její oči ukazovaly samou touhu, chtíč a lásku. Rozepl jsem jí pásek a pomalu sunul kalhoty dolů.

Byla tak nádherná… jen jsem nedokázal pochopit, kam zmizely všechny šrámy a taky z operace, kdy jí srazilo auto, jako kdyby se to nikdy nestalo, ale to bylo jen okrajem mysli, která měla čas si všechno prozkoumat, zatímco ta větší část byla plně zaneprázdněná Bellou.

Vracel jsem se rty k jejím.

Slíbával každičký odhalený kousek těla, obkroužil pupík až k ňadrům. Objel jsem jazykem jejich kontury, dokud jsem necítil její prsty, jak mi zdvihají obličej a táhnou k sobě. Ani nevím jak, ale i poslední kusy našeho oblečení se během chvilky válely na zemi a já ležel nad Bellou a vpíjeli jsme se jeden druhému do očí.

,,Miluju tě.‘‘ Zašeptala. Rty se nám o sebe otíraly a mě to vyslalo další vlnu tělem.

,,Miluju tě.‘‘ Vydechl jsem a opatrně spojil naše těla. Zase se pode mnou vypnula a vydechla. Naše těla se ladně proplétala. Už nebyli dvě, ale jedno…byli jsme jedna bytost…

Venku se stmívalo a celý pokoj byl zalitý její omamnou vůní. Sledoval jsem malé kapičky potu, jak jí stékají po krku k prsům. Kroužila boky, doháněla k šílenství jejími doteky a vzdechy. Všiml jsem si jejího blaženého výrazu…

Lehce jsem se pousmál a chytl ji pod zadek. Vstal jsem z postele. Stále jsme byli jedno tělo, nechápala, co se děje…

,,Potřebuješ sprchu lásko.‘‘ Zašeptal jsem a přitiskl svoje rty na její.

,,Hmpf…‘‘ Zamručela, ale hned se zase usmála, když jsem jí políbil. Přitiskl jsem ji na chladnou stěnu a pustil teplou vodu.

,,Bell?‘‘

,,Ne, nekonči…‘‘ Zavzdychala a já cítil to lehké stahování jejího těla. Zase jsem se dal do pohybu a její prsty se mi zaryly do zad. Stiskla ještě víc k sobě.

Nikdo:

Bella byla štěstím bez sebe.

Vidíš, konečně ho máš zase mezi stehny.

Mlč.

Počkej! Nezarývej mu prsty tolik do zad!

Nech mě na pokoji!

Sprcha… naposledy si u vody pamatuju jen obrázek, který jsme jednou měly. Pamatuješ?

Ne…

Tak já ti to osvěžím. Plně se tiskneš na něj, okolo jen příroda…

Jo, vodopád, prosím zmiz!

Páčko.

Oba najednou zavrčeli a Bella zaklonila hlavu, zatímco Edward se přiblížil k jejímu hrdlu a zase políbil, směřoval ke rtům. Bella se natáhla a stopla vodu. Během chvilky zase mířili do bílého pokoje.

Dopadli na postel. Celý mokří. Kapičky vody jim stékaly po těle. Užívali si přítomnosti toho druhého. Toužebně se proplétali, tiskli k sobě. Byli jeden. Jako kdyby částečky skládačky se našly a zase se dokonale spojili. Dokonale se doplňovali… jen netušili pár drobností, které jsou spjaty s jejich životy…

Edward omylem trochu víc stiskl Bellu a na lýtku jí udělal obrovskou modřinu. Chvíli se ten fialovo-modrý flek vyjímal, ale pak mizel a mizel… Nevšiml si přeskakování barev jejích očí. Na to byl příliš zaneprázdněný.

Tiše se smáli, když Edwardovy konečky vlasů zalechtali Bellu, nebo když neopatrností rozbili nějaký kus nábytku, který byl v nebezpečné blízkosti postele.

Matné, už měsíční, záře dopadala na jejich těla, která se stále vášnivě proplétala na prostěradlech. Ani jeden se neunavoval. Stále se nemohli ukojit… jejich touha byla větší a totálně jim vládla. Nezadržitelně hnala kupředu.

Prstem mu objela rty se kterými hned spojila své. Vydechovali v tempu jejich ladného spojování těl.

Bella dnes už poněkolikáté a naposledy hlasitě vydechla a zasténala rozkoší.

Edward se vedle ní svalil a ona se přitáhla na jeho hruď. Nohama objala jeho a snažili se vnímat dokonalost.

,Miluju tě…‘ Pomyslela si, ale mezitím to omylem řekla i nahlas. Edward se jen uchichtl a políbil na špičku nosu.

,,Já tebe taky lásko.‘‘ Přitáhl si ji do náruče a přitiskl na sebe. Z koutka postele se rychle sehl a čapl prostěradlo, kterým se přikryli.

,,Dobrou noc srdíčko.‘‘

,,Dobrou noc..Edwarde…‘‘ Zašeptala a během chvilky usnula. Edward se pousmál a zavřel oči. Stačilo mu, že cítil její hebkou pokožku a slyšel pomalý tlukot jejího srdce. Chvíli předstíral, že spí, ale pak začal bloudit ve vzpomínkách o Belle a ty ho ohlušily.

Bella se nepříjemně zavrtěla. Vymámila se z jeho objetí a dopadla na zem na všechny čtyři.  Tiše jako kočka. Kolena měla odřená, ale to jí nevadilo. Ladně došla k pohovce a vzala si nějaké oblečení. Až teď otevřela oči…

Byly jiné, už to nebyly ty krásné čokoládové, ale čočka byla černá s plamínky a zornička i bělma měly mlhavou barvu. Navlékla na sebe jeany, volné tričko a vlasy si svázala do ohonu. Nemyslela, neuvažovala…

Otevřela okno a ledový vánek jí zavál do tváře. Potěšeně se usmála a podívala na měsíc  v úplňku. S elegancí se odrazila od rámu okna a dopadla tiše jako puma, ale Edward se do té doby vzpamatoval.

,,Bello?‘‘ Zašeptal nechápavě a pak si všiml otevřeného okna. ,,Bello!‘‘ Běžel hned k oknu, kde zahlédl už jen její rychle mizící postavu. Skočil za ní, ale ona se ztratila hluboko v lese. Pokoušel se jí najít pomocí vůně, ale jako kdyby se po ní slehla zem.

,,BELLO!!!!‘‘

V dálce byl slyšet jeho bolestný křik jména té, kterou nadevše miluje. Bella tiše skákala přes tlusté říčky, neviditelná jako vzduch a její dech zrychloval.

Blížila se k tomu místu, kde spadla z motorky. Její intuice pracovala za ni, zatímco její pravé já tvrdě spalo. Kousek od dálnice byla její taška…s falešnými doklady. Aniž by zastavovala popadla baťoh a běžela k letišti.

Vysoká, skleněná, osvětlená budova s obrovským nápisem AIRPORT…

,,Jednu letenku do Londýna prosím…‘‘

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

!!! OZNÁMENÍ !!!

Teď bych se chtěla všem, co mou povídku čtou omluvit, že nějakou dobu se k počítači nedostanu… Konkrétně data ode dneška (toť jest 14.8) až do 31.8.09

Vzala jsem si radu Maji a JoHarvele k srdci a dávám si pauzu. Potřebuji nabrat dostatek námětů k pokračování tak, aby to končilo šťastně.

Celé tohle psaní občas leze člověku na mozek a abych neskončila jako totální magor, který se bude v blázinci kolébat dopředu a dozadu, prsty imitovat psaní na počítači a broukat si prapodivné tóniny, musím na nějakou dobu vypnout.

Neříkám, že tahle povídka končí, to ne! Hodlám v ní i nadále pokračovat a osvětlit, co se děje a kdo jsou prapodivná skupina- tedy já sama to netuším, ale vždy se něco dá vymyslet.

Pevně věřím, že jsem vás tímhle oznámením nějak nezabila, protože do vězení se mi dvakrát nechce xD

V každém případě, podle data zveřejnění to vypadá dokonale, že sotva se zveřejní 21 díl, budu už zpátky v civilizaci a makat na další kapitolce. Tedy, pokud se dostanu k počítači…

Předem bych chtěla všem moc poděkovat za podporu a výhružky, abych psala dál…

Děkuju holky…

Jinak Twilight navěky…

S pozdravem

Vaše Niki

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 26: