Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 19

29.08.2009 (15:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5092×

19. PRAVDA!

Edward:

Myšlenkami jsem se vracel v čase… když jsem byl ještě člověk… desetiletí jako upír… další členové naší rodiny… ale byl jsem tehdy prázdný. Pak mě ale do mysli udeřila vzpomínka na Emmetta před třemi roky… na tu nevinou dívku, která až moc dobře voněla… podobně, jako Bella voněla mě, než mi její vůně přestala dělat problém v nemocnici. Tom ústavu se stovkami litry té nejčistší krve.

Emmett mi tehdy ukázal celou vzpomínku. On byl poslední, kdo se neovládl a tím zabral Jazzovi místo. Tolik to bolelo, pálilo… byl z toho na dně, dokud jsme nepřišli do tohohle města.

Bella byla jako sluníčko když se probudila. Sršila štěstím a div si neprozpěvovala. Vysvobodila se z mého objetí a tiše našlapovala, aby se šla obléknout. Tiše jsem se postavil a došel až k ní. Už na sobě měla džíny i podprsenku. Obmotal jsem jí kolem pasu ruce a přitiskl si ji k hrudi.

,,Edwarde…‘‘ Zašeptala toužebně. Zvedla jednu paži a políbila na dlaň. ,,Už budu muset…‘‘

Smutně jsem přikývl.

,,Mám tě odvézt?‘‘

,,To bys byl moc hodnej.‘‘ Otočila se mi v náruči a zase políbila.

,,Bell, jestli chceš domů, tak by sis měla pospíšit dřív, než se na tebe zase vrhnu.‘‘ Odtáhla se  a chvíli mě sledovala.

,,Oh, jistě.‘‘ Uchichtla se a uvolnila kolem mě objetí.

,,Počkej, pomůžu ti.‘‘ Usmál jsem se, když se chtěla sehnout pro tričko a sebral jí ho rychle než se ho dotkla.

,,Edwarde…‘‘

,,Natáhni ruce…‘‘ Zavrněl jsem jí do ucha a ona s milým úsměvem natáhla paže nahoru a já jí prostrčil končetiny skrz otvory a přetáhl přes hlavu. Palcem jsem, když jsem jí ho stahoval dolů jemně klouzal po kůži a jí se dělala husina. Její kůže byla stále příjemně teplá, měkká…sladká, zatímco moje bude navěky tvrdá a nepřístupná jako mramor.

,,Děkuju.‘‘ Zašeptala a postavila na špičky, aby mě mohla políbit. Ruka mi sklouzla z jejího týla až k pasu a trošku víc si ji k sobě přitiskla. Už- už jsem ji chtěl položit na měkký koberec, ale nemohl jsem. Musel jsem se ovládnout. Odtrhl jsem se a sehl se pro kalhoty. ,,Mimochodem, nevěřím ti.‘‘ Zvedla jedno obočí a propalovala mě pohledem.

,,V čem?‘‘ Natáhl jsem na sebe oblečení.

,,Nevěřím tomu, že jsi byl panic. Na to jsi až moc dobře líbal, moc dobře jsi věděl kde mě to…‘‘ Udělala gesto rukou.

,,Intuice?‘‘

,,Jsi nemožnej, přiznej si to.‘‘

,,Zeptej se Jazze a Emmetta, ti ti se smíchem vyžvaní mou čistou minulost.‘‘ Dobře, ne až tak čistou, ale co…

,,Dobře, až po cestě dolů.‘‘

,,Platí.‘‘ Zavrněl jsem jí do ucha. Odtáhla se a vzala poslední věc.. bundu a nakonec další polibek.

,,Jdeme?‘‘

,,Nebude to trapné pro tvoje rodiče?‘‘

,,U těch mám plnou podporu.‘‘ Ruku jsem ji obtočil kolem pasu a otevřel dveře. Dole to celkem žilo. Alice se snažila vytáhnout Rose na nákupy.

,,Emme?! Jazzi?!‘‘ Zavolal jsem do rozlehlé místnosti a oba hned přicupitali.

,,Bell..no chtěla by se vás na něco zeptat.‘‘ Ta se na mě otočila, celá rudá a já ji pokynul.

,,Ehm…‘‘

,,Dobře, myslím, že jsme to slyšeli.‘‘ Utnul ji Emmett.

,,Jo, Edward byl panic, čistej jako lilie a jsme ti moc vděční, že si mu konečně tu neposkvrněnost vzala, protože to s ním bylo k nevydržení, viď Eďo?‘‘

,,Že já něco říkal.‘‘ Bella se uculovala a zadržovala výbuch smíchu.

,,Jo! A konečně jsem si u Esme vydupal ty fotky- i s rámečkem.‘‘

,,Je vidět, že jste se v muchlovací scéně líbili Esme a Carlisleovi snad víc než nám.‘‘ Zasmál se Jazz a Emmett do něj drkl.

,,Neurážej mě blonďáku!‘‘ Natáhl majestátně k Belle ruku i s rámečkem.

,,Waw…ehm…děkuju.‘‘ Byl zabalený v krásném obalu a Bella ho pomalu roztrhávala. Trochu jsem se lekl u té stužky, když pod něj dala prst a trhla, ale naštěstí se nic nestalo. Vytáhla rámeček a s úsměvem na rtech si to prohlížela.

,,Sluší ti to.‘‘ Zašeptal jsem a tiše se gebil. Projela prstem po rámu a pak sykla.

,,Sakra!‘‘ Na dřevěnou podlahu s jemným mlasknutím dopadla karmínová tekutina. Belle z rukou vypadl rámeček, který jsem zachytil rychle a položil na zem, že si toho ani nevšimla, ale pak to bylo mnohem horší.

,,Emmette…ne…‘‘

,,Edwarde, já ho sám nezvládnu.‘‘ Jasper vyděšeně stál mezi vyděšenou Bellou a Emmettem, který na ni vrčel s karmínovýma očima a cenil zuby. Jeho špičky se odtrhly od země a přeskočil Jazze. Objevil se hned před Bellou a natahoval k ní paži. Rychle jsem ji odhodil na gauč. Než dopadla, chytl ji Jazz.

,,Odnes ji! Dělej! Můj pokoj!‘‘ Přikývl a během chvilky byl zpátky.

,,Sváča!‘‘ Řval a vrhl se, aby se dostal ke schodišti. Rychle jsem na něj vyskočil, Jazz mu chytl nohy a uvěznili ho.

,,Emmette, ty nejsi vrah, jsi upír, vegeterián… neublížíš jí.‘‘

,,Krev!‘‘ Rychle jsme ho praštili, že odletěl na druhou stranu místnosti. Do místnosti vběhla Esme.

,,Ne! Esme!‘‘ Vykřikl jsem, ale ona k němu přiskočila a položila dlaň na jeho nos a ústa.

,,Pšt, to bude dobrý… nesmíš jí ublížit… pamatuj na tu holčičku, které si ublížil. Oba jsme s Jazzem zírali na Emmetta a Esme, klidně klečící u něj.

,,Je to lepší…‘‘ Zašeptal ke mně Jazz.

,,Jazzi, pomoz mi, Edwarde, ukliď to tu.‘‘ Oba jsme přikývli a sotva se dveře zavřely stála na schodech třesoucí se Bella.

,,Belli?‘‘ Pomalu jsem k ní šel.

,,Nepřibližuj se!‘‘ Vykřikla a vyděšeně ode mě odskočila. Tolik to bolelo… bojí se mě.

,,Neublížím ti…‘‘

,,Nesahej na mě zrůdo!‘‘ Shrbila se a rychle běžela po schodech. Trošku škobrtla, ale doskočila na nohy a běžela ven.

,,Bell!‘‘ Otočila se u dveří.

,,Co jsi zač?‘‘ Z koutka oka jí skápla slza. Sklonil jsem hlavu a šel k ní.

,,Ne! Nepřibližuj se!‘‘ Vykřikla a natáhla před sebe ruce.

,,Jsem upír…‘‘ Ruka jí vystřelila ke rtům. Ránu už měla pevně obalenou náplastí.

,,Nechápu… jaktože jsem si toho nevšimla! Tušila jsem to, ale nic jsem s tím nedělala… jsem kráva! Blbá píča! Kurva! Ne! Nepřibližuj se.‘‘ Nereagoval jsem na to a pomalu k ní šel. Jen co se jí moje ruka dotkla, setřásla ji- strhla odporně ze sebe. Hned se otočila a vyběhla.

,,Bello!‘‘

Rozeběhl jsem se za ní a chytil ji za paži. Byli jsme už před domem. Venku se rozehnal déšť.

,,Nedotýkej se mě!‘‘ Odstrčila mě od sebe, ale nepovedlo se jí to. Přitiskl jsem si ji k hrudi a procházel uklidňujícně po zádech.

,,Neublížím ti, já tě miluju, slyšíš, miluju tě a nedovolím, aby se ti cokoliv stalo.‘‘ Zapřela se mi do hrudi a odstrčila.

,,Nemůžeš, nemáš srdce, jsi jen zrůda! Netvor! A já blbá si myslela, že ten chlad z tebe máte v rodině…NEMILUJU TĚ!‘‘ Zařvala a z očí jí vyhrkly slzy. ,,Nechápu, jak jsem se s tebou mohla vyspat! Bože!‘‘

,,Bell…‘‘ Zašeptal jsem bolestně. To co říkala… drásalo mě to na tisíc kousků.

,,Nech mě být stvůro!‘‘ Zařvala zase a rozběhla se ke své motorce. Zůstal jsem tam nečinně stát…

Dešťové kapky se o mě rozbíjely a ona se slzami nastartovala svou motorku. Natáhla na sebe helmu a pak už jen rychle dupla a se skřípotem vystartovala. Nechápal jsem to… nechtěl jsem… Alicina ruka mi dopadla na rameno a já se sesunul k zemi. Bahno pode mnou, špinilo mi kalhoty, za což by mě Alice dřív seřvala, ale teď…

Zakryl jsem si dlaněmi obličej a pak sklouzl z nich na zem. ,,Nééé!‘‘ Řval jsem, ale nepomáhalo to. Bolest ze srdce neustupovala. ,,Bello!!!‘‘ Křičel jsem, jako kdybych doufal, že to uslyší…

Nikdo:

V dálce byl slyšet bolestný křik rozbitého muže… zničeného, rozdrápaného na kusy láskou. Bella jela nejvyšší možnou rychlostí. Nadávala si. Ta bolest, která ničila Edwarda ji zabíjela, ale ona i přesto jela dál. Prudce smykla před svým domem a vběhla zmoklá dovnitř.

,,Ahoj Bello, jaká byla noc s Edwardem?‘‘ Usmál se na ni Jake. Odstrčila ho panicky z cesty a vrhla se ke svým skříním.

,,Co to děláš?‘‘

,,Musím pryč, musím pryč…‘‘ Mumlala si pro sebe a házela věci do skautskýho baťohu.

,,Kam jdeš?!‘‘ Zařval na ni. Zastavila se. Oči skoro vztekem, strachem a nenávistí podlité krví.

,,Mysli si teď o mě co chceš, ale Cullenovi jsou upíři. Emmett se mě pokusil předchvílí napadnout.‘‘

,,Děláš si kozy?‘‘

,,Ne!‘‘ Zakřičela na něj a sesunula se k zemi. Jake rychle zmizel a během chvilky držel v ruce bágl a běžel k Bellinýmu.

,,Seber se!‘‘

,,Co to děláš?!‘‘ Zakřičela na něj.

,,Spolu jdem, spolu taky umřem, pamatuješ? Mimochodem, všechno nejlepší ke včerejším sedmnáctým narozeninám. Zmizelas mi tak rychle, že jsem ti nestihl poblahopřát.‘‘

,,Dík.‘‘

,,Dělej, převlíkni se, koženou bundu máš už v báglu, čekám dole.‘‘ Bella si rychle prohrabala poslední věci, navlíkla nepromokavé kalhoty a bundu, vlasy dala do culíku a nazula kozačky. Do vnitřní kapsy si narvala kreditku, telefon a nějakou hotovost. Seběhla schody a stavila se v kuchyni.

Vytrhla papír, sebrala tužku a rychle škrábala dopis pro matku.

,Mami, moc se ti omlouváme, ale musíme s Jakem vypadnout. Ze školy jsme se odhlásili. Neměj o nás starost, my se někdy snad vrátíme, do té doby ti budu posílat dopisy a napíšu sms o tom, jak se máme.

Neboj se, o Jakea se postarám, spíš on to zvládne sám. Promiň, ale nemůžeme tu zůstat.

Byla jsi nejlepší maminkou, jakou jsme si mohli přát.

Milujeme tě…Bella a Jacob‘

Položila to na kuchyňskou linku, kde to za chvíli najde služka a s pláčem uteče k její zaměstnavatelce.

,,Na.‘‘ Jacob jí hodil helmu, rukavice a Bella naskočila na plně naloženou motorkou.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 19: