Jelikož jsem vůbec neměla čas napsat další kapitola Promise, poprosila jsem kámošku - Mishu Cullen (stejně furt otravovala, že chce udělat společnou povídku:-D) aby napsala další kapitolu a uděláme z toho společnou povídku. A tak vám přináším druhou část- čas od Mishy, díky moc:-)
31.08.2009 (21:00) • Terushka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2339×
Část 2.-Čas
Nevěděla jsem, co mám dělat, jestli mám jít na to náměstí nebo ne. Něco ve mně mi říkalo „No tak, Lauro, nechoď na to náměstí!“ a něco zase říkalo „Běž tam, Lauro, uvidíš svou mámu“.
Nevěděla jsem co dál. Když jsem tam tak půl hodiny seděla, rozhodla jsem se, že se projdu po domě. Byly tu ještě staré fotky otce. Teď jsem si vzpomněla, že musím domů babička omne bude mít strach.
Rychle jsem utíkala ven zamkla a klíč dala zpátky pod květináč a utíkala zpátky domů. Když jsem přiběhla domů byla tam záchranka. Pane bože co se stalo?? Utíkala jsem rychleji.
„Pane bože co se stalo?!Kde je babička??“
„Vy jste kdo?“zeptal se mě jeden ze záchranářů
„Já tu bydlím, kde je babička?!“řvala jsem na něj a přitom brečela.
„Je mi to líto, vaše babička…zemřela ve spánku“
„Cože??!!!!!!“
„Je mi to líto slečno“
„Já chci vidět babičku!“teď už jsem opravdu ztratila nervy.
„Promiňte slečno, ale nejde to“
„Fajn můžu jít aspoň do domu sbalit si věci?!“
„Co prosím?“
„Stěhuji se pryč!“
„To nesmíte! Kolik vám je?“
„Osmnáct!“lhala jsem, i když to byla skoro pravda osmnáct mi mělo být za necelí měsíc.
„Sbohem“
A už jsem utíkala se sbalit, nevěděla jsem kam půjdu, ale tušila jsem to. Půjdu do našeho starého domu a večer se vydám na náměstí a je mi jedno jestli zemřu nebo ne, život stejně už nemá cenu. Když jsem si sbalila, ten dopis od Isabelly jsem si strčila do kapsy od riflí, a utíkala pryč. Tentokrát mě nikdo nezastavil možná proto, že tam nikdo nebyl. Naposledy jsem se podívala na ten dům,protože jsem věděla, že se sem už nevrátím. Utíkala jsem co mi nohy stačily, když jsem doběhla k domu rychle jsem vyndala klíč z pod květináče a rychle odemkla. „Do večera času dost.“řekla jsem si „Zapomenu na vše a začnu od znova, ale dnes na to náměstí půjdu“
V domě jsem otevřela všechna okna, a našla prachovku a oprášila ten prach co všude byl.
Bylo ho tolik, že jsem se nejmíň třikrát skoro dusila. Když jsem byla s prachem hotová podívala jsem se do peněženky kolik mám peněz. Bylo jich docela dost, ještě než jsem odešla jsem vzala peníze, co byly uschovávány ve sklenici nad lednicí pro případ nouze. Vyhrabala jsem nějakou tašku a šla nakoupit. V obchodě bylo skoro prázdno a tak to bylo rychlé.U
poklady mi prodavačka řekla dokonce upřímnou soustrast. Ale já ji radši nevnímala a utíkala s nákupem domů. Elektrika nešla byla vypnutá, ale mě to táta učil, takže jsem si poradila.
Nákup jsem dala do lednice a co do lednice nepatřilo jsem naskládala do spíže. Blížila se šestá hodina a já přemýšlela v kolik půjdu na to náměstí. “V devět“řekla jsem si, takže jsem měla ještě hodně času na to, abych se trochu porozhlédla do domě. Šla jsem se podívat do sklepa a našla jsem tam obraz. Byla na něm žena, měla hnědé dlouhé vlasy, hnědé oči a krásný usměv.
Ale nic tam nebylo napsané, třeba kdo to je nebo kdo to namaloval. Položila jsem obraz a šla dál. Našla jsem tak hračky, s kterýma jsem si hrála, když jsem byla malá a pak jsem tam našla hodiny na zeď, a protože nahoře nebyli žádné hodiny – vždycky jsem se musela podívat na mobil –vzala jsem je a šla zpátky nahoru. Hledala jsem po domě baterky, které by tam pasovali a pak jsem je našla. Dala je ho hodin a nastavila čas. Když jsem je nastavila koukla na ně a div mě nespadla dolní čelist - už bylo půl deváté. To bylo divné, vždyť jsem dole byla jen chvíli..no to je jedno musím se jít rychle převléct a vzhledem k tomu, že mi zakručelo v břiše i najíst. Utíkala jsem po schodech zase po třech jako dneska ráno. Rychle jsem si vybrala nějaké oblečení - vzala jsem si úzké džíny a hnědý svetr s rukávy. A běžela do koupelny se učesat, namalovat a vyčistit zuby. Když jsem seběhla dolů a koukla na hodiny zbývalo mi ještě dvacet minut. Rychle jsem si nasypala misku cereálií –mích oblíbených – a přilila mléko. Rychle jsem to do sebe hodila a šla si ještě jednou rychle vyčistit zuby. Popadla jsem kabelku a rychle utíkala ven. Zamkla jsem dům a šla na náměstí. Něco mi říkalo, že se mám vrátit, že je to nebezpečné, ale já jsem šla. Když jsem dorazila na náměstí, nikdo tam nebyl. Šla jsem k velké lípě docela pomalu a pak jsem si všimla, že tam někdo stojí v černém dlouhém plášti jako dnes ráno na hřbitově.
Autor: Terushka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Promise - 2.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!