Jsem tu po delší době s novou částí. Už 19.? Páni. Kdo by to byl řekl? Je trochu stručná, ale snad vám to nevadí. Omlouvám se, že ten čas tak letí, ale bylo by to nadlouho. Prosím, okomentujte tuto část:). Děkuji. Lareth:)
09.04.2009 (21:30) • Lareth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2600×
Tuto část vypráví Edward:
Dobře jsem věděl, že jestli chci, aby o mě ostatní neměli strach, musím se chovat jako by se nic nestalo. Na povrchu to těžké nebylo, ale v hloubi duše se mi to příčilo. Jedna část mozku se snažila chovat normálně a ta druhé se utápěla v žalu. Na povrch jsem se choval téměř jako dřív, jen jsem se moc nesmál. Ale i toto pravidlo mělo výjimky. Z Emmetta a Mabel se stala nová dvojka. Vtipkovali o sto šest. Mabel rostla do krásy, což znamenalo, že se tím víc podobala Belle. Byla tak půvabná. Byl jsem si jistý, že jednou bude lámat srdce nevinných chlapců. Chris zato bude věrný přítel a partner. Inteligence z něj vyzařovala každou částečkou těla. Esme ho často brala do muzeí, na výstavy a do galerií. Oba mají určitý druh talentu. Mabel krásně zpívala a měla úžasný hudební sluch. Začal jsem ji učit na piano. Bylo vidět, jak jí to baví a že jednou bude perfektní pianistka. Chris uměl krásně malovat. Rád tvořil nové věci. Měl vztah k umění. Obě děti byly úžasně nadané. Oba jsem je hrozně miloval.
Dny se měnily v týdny a týdny se obracely v měsíce. Životy nás všech se vrátily do normálu. Obě moje děti ohromně vyrostly. Nedalo se věřit, že dnes je to rok, co Bella přišla o život. Celý den byl téměř jako každý jiný, ale já jsem věděl nejvíce, že všichni uvnitř truchlí. Alespoň jsem jim to vyčetl z myšlenek. Nikdo však neřekl nic nahlas. Věděli, že i tak je to pro všechny těžké a že bude lepší se nezmiňovat. Ale já byl pro pravý opak. Proč bychom měli na Bellu zapomenout? To jsem nechtěl. V mém studeném kamenném mrtvém srdci měla stále nejvíce místa. Ráno, hned po tom, co jsem byl na hřbitově, jsem zasedl za piano a hrál ukolébavku, kterou jsem pro Bellu složil před dlouhou dobou. Jakmile jsem nechal své ruce jemně dopadat na sněhově bílé klávesy, obličej Esme, která rovnala květiny do váz v hale, se stáhla do bolestné grimasy. Nechtěl jsem působit bolest, ale ani jsem nechtěl zapomenout. Jemné tóny přilákaly Mabel. Tu píseň dobře znala. Byla první, co jsem ji naučil. Věděla, co pro mě znamená a jaký má význam. Posadila se vedle mě na polstrovanou židli a nechala svoje prstíky, aby se rozběhly stejně jako mé. Při dokonalé souhře tónů, linoucích se z piana, pocit úzkosti mi sevřel srdce. Mabeliny tváře zmáčely smutné slzy. Moc dobře si na Bellu pamatovala. Viděl jsem dlouhé pásy vzpomínek v jejích myšlenkách. Paměť měla stejně dobrou, jako kterýkoliv upír. Pamatovala si první setkání se svojí matkou. Pamatovala si štěstí, které cítila, když se na ni Bella usmívala. Když ji chovala jako úplně malinké miminko. Pamatovala si, jak Belle zářily oči, když viděla, jak je šťastná ona i její bratr. Bylo to jako prožívat všechno štěstí od začátku. Špatné vzpomínky vynechala. Věděla, že její myšlenky poslouchám. Celý den byl krásný. I když se s ním poutá taková tragédie, snažili jsme se z něj udělat den vzpomínkový. A kromě Belliny smrti, žádná zlá myšlenka ten den nekazila.
Čas ubíhal rychlostí rozjetého vlaku. Rozhodli jsme se z Forks odjet. Děti rostly moc rychle a nemohli jsme si dovolit, aby je Charlie nadále navštěvoval. Odstěhovali jsme se do Hannoveru v New Hampshiru. Mabel a Chris oslavili druhé narozeniny a vzhledem vypadali na šestileté děti. Byl čas, aby začali chodit do školy. Odjeli jsme ze dne na den a rozloučení s Forks bylo skromné, avšak se vším všudy. Rozloučili jsme se s Bellou. Nechtěl jsem od ní odjet, ale rozhodl jsem se, že to není naposledy, co tu jsem. Nemůžu bez ní žít.
Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 19.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!